Tak nevím jestli pochopíš,
že nemám s kým si promluvit
o tom, že každé dvě hodiny
kontroluju tvojí polohu.
Nemám to komu říct,
protože vím, že by to
nikoho nezajímalo.
Nikoho s tím nechci
otravovat, protože by mi
řekli ať to nedělám.

Ale mě se z očí hrnou slzy,
když vidím jak jsi jen pár
kilometru ode mně.
Že jsi ve stejném městě,
že jsi na místech,
kde spolu jsme byli,
že nejspíš nemyslíš na to
jak spolu jsem tam byli,
že zapomněl jsi že jsem byli...

Tak nevím jestli to
pochopíš, ale
nemám si o tom
s kým promluvit.
Nemám komu říct,
že si myslím že tam jsi s jinou,
že dokážeš žít svůj život dál,
jako by jsi ten můj nezničil,
že dokážeš na mě zapomenout.
Že ti nechybím....

Tak nevím jestli to pochopíš,
ale nemám to komu říct,
že mi chybíš.
Nemám komu říct,
že mé srdce napukne
o kousek víc,
pokaždé co tvou
zprávu nevidím.

Tak nevím jestli pochopíš
že mi chybíš...