Cítila jsem se viděna,
pokaždé když polibek jsi mi věnoval.
Cítila jsem se chtěná,
pokaždé když ve tvé náruči jsem se ocitla.

Ale když jsem si nepřipadala krásná...
Nekrmil jsi mě milující lží,
že mě miluješ se vším všudy,
že ti nezáleží na tom co se změní,
že mě chceš milovat takovou jaká jsem byla,
jaká jsem i takovou jaká budu,
ale řekl jsi to tak jak jsi to cítil...

Že klidně cvičit můžu,
že bych hubenější mohla být,
že nevadilo by ti kdybych změnila se,
že nevadilo by ti kdybych zničila se
jen abych krásnější TI připadala.

A přece si pamatuju
jak jsi mi říkal,
že krásnější dívku jsi neviděl.
Když potkali jsem se poprvé...

Nedošlo mi, že mé tělo
jsi pouze přijal
ale nemiloval...

A přece si pamatuju
jak jsi mi říkal,
že hlídat jídlo bych si měla,
že přece se sportem brzy skončím,
že bych měla přemýšlet tak abych se ti líbila...
Když znal jsi jak mě uvnitř ten pocit svírá...

Pocit;

že mému tělu křivky chybí,
že stehna se jen samy sebe dotýkat budou,
že dlaně mé do těch svých nikdo vzít nebude chtít,
že bříško neschovám a
že mé ramena za polibek nestojí
že za pas nikdo mě chytit nebude chtít,
že nejsem dost krásná pro tebe a nebudu ani pro nikoho jiného.

Takový pocit mě za živa uvnitř svíral,
a stále svírá, protože se nenašel nikdo
komu bych připadala krásná,
komu bych city zamotala až by nevěděl
co dřív by na mně milovat měl.

Nenašel se nikdo kdo by mě miloval...