Název: Lost Souls (překlad: Ztracené duše)

Statečný autor: CaiitlinP

...

taxonomické zařazení: fantasy

počet kapitol (v momentě dovaření): 13 (nedokončeno)

anotace (splácaná dohromady sušenkožroutem, nikoli autorčina): V této nevšední povídce budete sledovat, jak se proplétají na první pohled nesouvisející příběhy a osudy postav, které bojují o své životy a ideály v temnotou pohlcené zemi.

(Omlouvám se autorce za takovou anotaci. Vzhledem k tomu, že příběh je teprve na začátku a já jsem vážně poctivě mizerný pisatel anotací, je to vrchol mých schopností.)

...

Vítám vás u dalšího dílu naší kuchařky a na začátek vás opět zvu do výslechové síně!

Otázka č. 1 - Lost souls má rozhodně unikátní atmosféru. Jak tě ten příběh napadl? Máš třeba nějakou písničku, která ti posloužila jako inspirace?

Odpověď č. 1 - Občas mávam také tvorivé chvíľky a potom to ide samo. Už ani poriadne neviem z kadiaľ som na príbeh zobrala inšpiráciu, ale určite na tom niesli zodpovednosť udalosti, ktoré sa okolo mňa vtedy odohrávali.

Otázka č. 2 - Promiň, že se ptám na takovou otázku, ale jak dlouho už se psaní věnuješ?

Odpověď č. 2 - Písaniu sa venujem asi dva-tri roky.

Otázka č. 3 - Která ze tvých postav ti nejvíce přirostla k srdci?

Odpověď č. 3 - Líščie oko a aj (zatiaľ nemenovaná) postava zo Žiary.

Otázka č. 4 - Na kterou kapitolu/scénu jsi nejvíce hrdá? A pokud chceš, můžeš i říct, na kterou hrdá nejsi.

Odpověď č. 4 - Najviac hrdá som na scénu s vílou. A s druhou časťou s Aarom a Argon nie som až tak úplne spokojná, ale že by sa mi zrovna nepáčila... tak to nie :D

Otázka č. 5 - A pro kterou kategorii/jaký typ čtenářů je tvá povídka primárně určena?

Odpověď č. 5 - Pre tých čo sa radi zamyslia, nepohrdnú kvapkou fantasy, krvi a rozbiehajúceho sa menšieho dobrodružstva.

...

Když se sušenkožrout zakousl do téhle povídky, jeho prvním pocitem byl strach. Všechno to vypadalo tak dobře a on se bál, že odejde zklamaný. Ale, autorko, klid, jeho obavy se naštěstí nevyplnily.

Tak, můžeme se dát do toho! Jen musím upozornit, že možná budu dneska trošku prskat, protože se mi těsně před sepsáním tohohle stala pro recenzéra přímo smrtelná věc. Oni...mi...smazali...pořadník! Vážně, můj pořadník celý zmizel! Naštěstí si ho můžu obnovit podle dat přihlášek, ale nechce se mi, takže doufám, že si to za pár hodin rozmyslí a vrátí se sám, pořadník jeden marnotratný.

A o jednu věc bych chtěla autorku požádat - o prominutí za to, že pokud zmíním název kapitoly či vypíšu krátkou citaci, přeložím si ji. Myslím, že překlad tě urazí méně, než kdybych ti v tom udělala nějaký překlep.

Ale teď už k samotnému pečení!

Postavy

Jak se později ještě zmíním, Lost souls trošku mate číslem u počtu kapitol. I přesto, že čtrnáctka už je celkem slušná délka, kvůli opravdu unikátnímu stylu dělení je příběh pořád teprve na začátku a proto bude hodnocení postav dneska opravdový oříšek.

I přesto si ale zatím nemohu vůbec stěžovat. Některé postavy tam, pravda, zatím moc toho prostoru nedostaly, ale charaktery se rýsují pěkně. Moc se mi například líbí úvahy té zatím nepojmenované postavy ze Záře . Postavy ti přemýšlejí a to je dobře, moc dobře.

Ale co se týče mých oblíbenců, Aar, rozhodně Aar! Já mám prostě strašnou slabost pro takový typ postav. Obzvláště jsou-li to ještě k tomu básníci! Takhle zajímavé postavy se dají vykreslovat až do aleluja a spisovatelsky se na nich dá vyřádit úplně neskutečně, takže věřím, že má ve tvém příběhu ještě velkou a zajímavou budoucnost.

No, u postav to bylo trošku stručnější, protože kapitol vážně není moc. Ale zatím jsem nemusela ani jednou tasit vidličku! Přesuneme se dál...

Příběh

Ještě před tím, než začnu seriózně psát o tom, o čem bych měla, musím vyzvednout jednu věc. Poezie! Ty tam máš básničku! Možná ti mé nadšení bude připadat divné, ale já tohle neskutečně obdivuji. Myslím, že je výborný nápad zpestřit text básní. Navíc, tobě ty rýmy jdou, to se musí nechat. Má to myšlenku a dokážu si představit Aara, jak to zpívá.

Tak, teď už konečně pojedu podle receptu. Na řadě je zápletka. No, tady to možná trošku zasyčí, protože to prostě není na posouzení dodržení a podání dostatečně dlouhé. Částí máme 14 - jedna je trailer - 13 přežilo - 7 z nich je Záře, k jejímuž rozdělení se ještě vyjádřím, ale teď bych ji počítala za jednu kapitolu - 6 přežilo, plus ta Záře je to 7. No a sedm kapitol na posouzení děje bohatě stačí - ovšem pouze u těch lehčích, jednodušších, méně komplikovaných případů. A obě dobře víme, že Ztracené duše se svými čtyřmi paralelními dějovými liniemi lehký příběh tedy rozhodně nejsou.

Ale zatím, pokud bych se měla vyjádřit k tomu začátku, klobouk dolů! Nenašla jsem ani jeden prvek, který by se mi nezdál originální. Ale nejvíce se mi na tom líbí právě ta složitost. Sestavit děj se samostatných dějových linek, které poutají dohromady zatím jen některé společné prvky, je výtečný nápad. Také se mi líbí Záře, krátké a docela dramatické popisy utrpení nepojmenovaného hrdiny, které jsou na rozdíl od zbytku povídky psány v ich. Neměla jsem problém asi s jejím rozdělením, protože to působilo efektně a jinak by to vlastně ani nešlo.

Teď mě napadlo další možné zdůvodnění, proč se mi tvůj příběh zdá na recenzi zatím moc krátký. Tvé kapitoly nejsou dost dlouhé. (nemluvím o Záři, mluvím o těch ostatních třech) Schválně, kolik má tvoje průměrná kapitola stránek nebo slov? Můžeš sice namítnout, že když to prodloužíš, líným čtenářům se do toho nebude chtít, ale to jsou líní čtenáři na úkor kvality. Dobře, teď možná zapšklý sušenkožrout mluví jen o svých subjektivních preferencích, ale mohu upřímně říct, že sednout si k delšímu kousku a pořádně se začíst je pohodlnější, než po každých pěti minutách přepínat kapitolu. Navíc, podívej se na to takhle - pokud bys to chtěla vydat, kolik kapitol bys musela mít, abys dosáhla alespoň sta stránek A5 (Kratší vydanou knihu jsem zatím neviděla - dobře, narazila jsem na něco, co mělo jen 50 stránek A5, ale to byl návod k vysavači.)?

Co se týče vztahů mezi postavami, tady je sušenkožrout stejně bezradný jako v ostatních kategoriích. Ale může říct, že přátelství Aara a trpaslíka Argona mu vážně padlo do oka. Už se těším na další kapitolu o těch dvou.

Achjo, co mám s tebou dělat? Vždyť ani detektor nesrovnalostí nic nenašel. Nic, nic - a to pátral jako střelený. Tahle recenze ještě přivede sušenkožrouta k šílenství.

Tak, přichází ta část, kde by teoreticky měly být úryvky, ale žádné nebudou. (lenost, lenost, lenost) Ale svou nejoblíbenější scénu vyberu! Nejvíce se mi líbila ta první kapitola s Aarem a Argonem. Ta básnička, ten krátký rozhovor Aara a vojáka, všechno. Moc povedená kapitola.

„Páni..." žasne sušenkožrout, když si ze všech stran prohlíží svou čisťounkou vidličku. Ulpělo na ní jen pár kapek krve z rozbodané délky kapitol, jinak nic.

Hm, a na závěr patří ještě zhodnocení dialogů. Až na jednu nemilou věc, která dostane prostor až v úpravě, si sušenkožrout nemá na co stěžovat. Jeho doménou jsou sice díla, kde je rozhovorů více, ale chápu, že ty se zase soustředíš na silný děj. Ale ty rozhovory umíš. Našla jsem dokonce i věty, které mi připadaly vtipné, ale jistě pochopíš, že je sem nebudu dávat, protože bez kontextu nemají smysl.

Gramatika

„Ne, tohleto prostě nepůjde," zamumlal sušenkožrout a hodil slovensko-český slovník tam, kam patří. Přečetla jsem to úplně bez námahy, nic jsem si překládat nemusela, ale na to, abych ti tam hledala pravopisné chyby, to taky zase není.

No, tak gramatiku bychom dneska neměli, pojďme dál. Bohužel, tady už vidlička dostane svou roli...

Ten zbytek

Napřed musím říct, že s tvým výběrem slov žádný problém nebyl.

Au, stylistika...

S čím ale problém byl, je, však víš, ta uvozovková věc. Možná jsem v tomhle radikální, ale prostě si myslím, že se bez jediné uvozovky příběh napsat prostě nedá. Sice už jsi mi to vysvětlovala v komentářích, ale omlouvám se, to pořád nestačí. Chápu, že se bojíš, že uděláš v uvozovkách chybu, ale věř mi, že je dvacet tisíc krát lepší mít všechny uvozovky napsané blbě, než je tam nemít vůbec. Navíc, pokud si dokážeš zapamatovat dvě úplně primitivní pravidla, pak už se v nich nikdy nespleteš:

1. Uvozovky bezpodmínečně musí být na začátku přímé řeči a na jejím konci. Když si představíš tu scénu před očima, tak do nich dáš všechno, co uslyšíš.

2. „Na začátek patří uvozovka dolů a na konec nahoru," pronesl sušenkožrout a zamyslel se. „Pokud za přímou řečí už buďto nic nemáš, nebo to začíná velkým písmenem, před horní uvozovkou je tečka. Pokud za to chceš ještě něco dopsat, je tam čárka."

(Je pravda, že někdy člověk nemá s dolní a horní uvozovkou na výběr. Například blog.cz automaticky přeřazuje všechny uvozovky nahoru a to samé dělá za normálního stavu i klávesnice samotná. Ale každý chytřejší psací program (všechno, co má inteligenci stupeň nad Wordpadem - i třeba Open/Libre Office) uvozovky dole umí a dokonce sám pozná, kdy je má dávat dolů a kdy klasicky nahoru.)

Ale máš u mě body navíc za to, že jsi na rozdíl od většiny uvozovkofobiků přímou řeč oddělovala alespoň alternativně. A píšeš ji správně na samostatné řádky.

Jinými slovy, uvozovku sem, uvozovku tam, a nebudu ti mít po stylistické stránce co vytknout!

Konec...? Už? Vždyť tahle recenze nebyla pro sušenkožrouta a jeho zlomyslnou vidličku ani rozcvička! Vždyť jsem si bodla jen párkrát a to ještě k tomu jen do samých maličkostí...

závěr: Lost Souls je unikátní povídka, kterou sušenkožrout doporučuje. Je ideálně dosolená a některé kapitoly se přímo rozplývají na jazyku. Ovšem podává se v příliš malých porcích a i kdybyste si na oběd dali celý kastrol, stejně se moc nenajíte. Přece jenom, je to povídka teprve v začátcích svých začátků, ale vypadá to tedy pěkně slibně!

Dámy a pánové, sušenkožrout uzavírá dnešní kulinářskou relaci a doufá, že se vám dnešní trošku slabší díl líbil! A příště hodíme do hrnce romantickou povídku Chci jen normální život., kterou přihlásila statečná autorka Anna!

(A pokud někoho zajímá, jak to dopadlo s mým pořadníkem, tak se ten syčák sice ke vlastnímu štěstí sám vrátil, ale právě teď mi zmizel zas. Potvora.)

...

Závěrečné titulky jsou čas pro sušenkožroutovy osobní vzkazy.

Autorko, moc se omlouvám! Asi jsi ode mě čekala něco...propečenějšího, viď? Z téhle krátké recenze ses asi nic moc nového nedozvěděla. Ale na svou obhajobu musím říct, že jsi prakticky jen o 2 kapitoly přesáhla mé úplné recenzovací minimum, takže by možná bylo lepší počkat a zrecenzovat tě, ať budeš v příběhu někde dál. Vážně se omlouvám a doufám, že jsem tě nezklamala moc. (A ještě k tomu tahle recenze stojí za takové houby proto, že chvála obecně není sušenkožroutova silná stránka, takže čím je recenze kladnější, tím je u mě kratší. A tobě já fandím hodně! Už se těším, jak se tvůj příběh rozjede, a pokud to bude alespoň z poloviny tak epické, jako ten začátek vypadá, pak se Lost Souls může zařadit i mezi mé nejoblíbenější povídky vůbec.)