„Není to, jak to vypadá!"
Přesně tato slova člověk slýchává v oněch nudných telenovelách a trapných seriálech, když hlavního hrdinu podvede jeho partner. Upřímně jsem si myslel, že dokážeš vymyslet něco lepšího než tuto idiotskou frázi. Mýlil jsem se. Mýlil jsem se stejně jako, když jsem se domníval, že máme bezproblémový vztah. Myslel jsem si, že je to skvělé. Oba jsme měli práci, oba jsme žili ve společném bytě. Oba jsme se zdáli tak moc zamilovaní.
„Bylo to jen jednou."
Když ti došlo, že ti asi těžko uvěřím, že to není, tak jak to vypadá, tak jsi se za mnou rozeběhl. Toho kluka sis už vůbec nevšímal. Chytil jsi mě, když jsem si oblékal kabát a tehdy jsi z úst vypustil tuhle větu. Jako by mě to snad mělo uklidnit. Mělo mě to uklidnit? Pokud ano, tak jsi ještě větší pitomec, než jsem si vůbec myslel.
„Nechtěl jsem to udělat. "
Tehdy jsem myslel, že ti vrazím. Upřímně, drahý, nezdálo se, že by ses do toho sténání a líbání nutil. Dokonce jsi mě chytil za ruku a snažil ses mi vytrhnout kabát z druhé ruky. Sám jsi byl nahý. Byl jsi nahý a já mohl vidět kousance a cucfleky, které nebyly ode mne. Vyškubl jsem se ti a v klidu jsem se oblékal. Řekl jsem ti to jednou a naposled. Křiku se ode mne nedočkáš.
„Tobě je to ale stejně jedno, že? Je ti ukradený, že spím s někým jiným! Já ti jsem ukradený! "
Nerozumím mnoha věcem a tahle věta je jednou z nich. Jak si vůbec můžeš myslet, že mi na tobě nezáleželo? Začal jsi mě obviňovat, jako bych to byl já, kdo toho druhého podvedl. Jako bych to byl já, kdo se měl omlouvat.
„Chodíš pozdě domů, nevšímáš si mě. Cítil jsem se osamělý. "
To ti to nepřišlo ani trochu trapné? To sis nedokázal přiznat své pochybení? Ani nevím jestli byl skutečně jen jeden. Co když jich bylo víc? Pracovní cesty jsem míval často a tehdy jsem se vrátil dřív... A to jsem se ještě radoval, že jsem stihl dřívější let. Směšné. Já jsem směšný.
„Nemáš srdce!? To nic neřekneš!? Proč jen mlčíš? Je to pravda, že? Nesejde ti na mně! "
O tohle ti šlo? Chtěl jsi vidět mou zničenou tvář? Mou uslzenou tvář? Slyšet mě nadávat a řvát? Chtěl jsi, abych cítil? Já však cítil. Cítil jsem k tobě nehynoucí lásku a v okamžiku, kdy jsem tě spatřil s jiným. Zlomil jsi mě. Mé oči neplakaly, protože srdce bylo na padrť. To jsi to nepoznal? To jsi mě znal tak málo? Nikdy jsem nedával své pocity najevo. Vždy jsem se schovával za trvdou skořápku. Jen tobě jsem při našich něžnostech ukázal jaký skutečně jsem. Na pohled tvrdý, uvnitř citlivý a slabý.
„Beztak, beztak jsi mě podváděl! Vím to! Chodil jsi pozdě! Tajné telofonáty. T-tohle ti patří. "
Tehdy se ti hlas zlomil. Vzlykal jsi a třásl ses. Chtěl jsem tě obejmout, ale ty bys o mé objetí nestál. O mě si už nestál. „Nikdy bych tě nepodvedl." Jediná věta, kterou jsem ze sebe vypravil. Ubohé, že? Chtěl jsem ti toho říct tolik, já ze sebe vypravil ale jen tohle. Hnusím se sám sobě tak moc a zároveň se mi hnusíš ty. Mé tělo sžírá zloba na tvou osobu. Zničil jsi mě.
„Nikdy? A proč tedy... Nenávidím tě. Jen jsi mě využíval a já tě i tak pořád miluju. Jsi jen ubohej bastard! Nesnáším tě! Kolik si jich měl!? Notak... Řekni mi to! "
Zmlkl jsi, když jsi spatřil mou tvář. Dokázal jsi to, co nikdo po celých dvacet let. Rozbrečel jsi mě. Pevná skořápka praskla a její zbytky už nic nekryly. Dopl jsem poslední knoflík kabátu. Z kapsy jsem vytáhl drobnou krabičku. Jen jsem ti ji vtiskl do dlaně a zmizel jsem pryč. Pryč od tebe. Byl jsi jen ty. Vždy jsi to byl jen ty. A navždy to budeš jen ty.
„Mohu si přisednout? "
Zmateně jsem zvedl hlavu a hledal jsem zdroj zvuku, který mě vytrhl z bolestného vzpomínání. Mé srdce se v tom okamžiku zastavilo. S nejistým kývnutím jsem se zadíval do svého klína.
„Nevím, jak víc prosit o odpuštění."
Tato slova mě opět donutila zvednout hlavu a střetnout se s tvým pohledem. Uslzeným pohledem.
„Miluju tě a a zachoval jsem se tak odporně, tak slabošsky. Nezasloužím si tvé odpuštění a při tom po něm tak moc toužím."
Plakal jsi a já tě jako pokaždé začal konejšit. Byl to snad reflex? Nic jsme neříkali. Všiml jsem si, že na prstě máš můj prsten. Zahřálo mě to u srdce. Byl to rok, co jsem utekl z našeho bytu, znamená to, že ho nosíš po celou tu dobu?
„Prosím," zašeptal jsi a já tě políbil. Na Vánoce by se zázraky dít měly, nemyslíš? A jestli ty jsi můj zázrak, tak mi dovol si jej alespoň v tuto chvíli užít.

Přeji všem šťastné, veselé a pohodové Vánoce. ❤️