Na dnešní den bylo plánováno focení a z nejpovedenějších fotografií se pak vytvoří i úvodní plakáty, které se mají stát lákadly k filmu. Brunetce nikdy nevadilo pózovat před fotoaparáty, ale že by ji to nějak extra bavilo, to se říci nedá.
Sotva vstoupila do ateliéru a už byla uvězněna dvěma jejími kolegyněmi, které jí nadšeně vítaly. Hnědovláska jen nečině stála v pevném  objetí, pohlcena šokem. Chování právě přítomných dívek ji více než překvapovalo. Měly se k ní tak přátelsky a přitom se poznaly teprve včera. Ale možná se tak prostě chovaly ke všem, nejspíš jsou už takové od přírody. Uvažovala v duchu brunetka. Stále ještě nechtěla uvěřit tomu, že by se s ní chtěl někdo přátelit, jen tak. Přeci jen si jí nikdo tolik let nevšímal a potom s ní už chtěli být jen kvůli její slávě. Nikdy nepoznala sílu pravého přátelství.
Ještě chvíli se tahle vítali, než se do místnosti nahrnuli maskérky a kostymérky. Následně už byla Stephanie jednou z nich vtažena do šatny. A brzy na to už ji těmi samými dveřmi vyplivli ven. Oblečenou učesanou a nalíčenou.
I přesto že měla na sobě jen pruhované modro- bílé tričko a lacláče, musel mladík, který právě přicházel, uznat, že vypadá krásně. On sám byl navlečen do o pár čísel větší černé kožené bundy a černých děrovaných džínů, což se s jeho obvyklým stylem moc neshodovalo. On patřil spíš k elegánům s drahými obleky a motýlky.
„Tak co, nejjasnější obloho. Jsou i na dnešek hlášeny silné bouřky nebo se už objeví první sluneční paprsky.“ Přikradl se k ní, šeptajíc jí do ucha. „Je skvělé, že znáš svůj scénář-,“ naklonila se k jeho uchu. „-Ale hraní si nech až před kamery.“ Odpověděla mu šeptem, načež od něj odstoupila.
On však vypadal, že ho to nijak nevykolejilo a znovu k ní přistoupil, tentokrát už ale mluvil normálně: „Že by se tady snad někdo učil můj scénář.“ Šibalsky se usmíval. „Pleteš se. Jen jsem si ho ze začátku párkrát přečetla, abych mohla když tak lépe improvizovat.“ Obhajovala se brunetka. „Slovo od slova?“ povytáhl své obočí. „To je jen náhoda, že se mi tahle fráze vybavuje. Všechnu svou pozornost a úsilí věnuji mé roli.“
„No jasně, ty patříš k těm celebritkám, co chtějí stále více. Stoupáš po žebříku stále výš. Ale dej si bacha, aby si nešlápla mimo stupínek. Pád z takových výšek bývá bolestivý. A jen málokdo má pak dostatek síly, vyhoupnout se zpět na vrchol.“ Po celou dobu jeho monologu se tvářil vážně, po humoru nezůstala žádná stopa. Mnoha lidem, se to mohlo zdát jako vyhrožování, ale brunetka znala pravý chlapcův záměr. Pohrdal právě popisovaným životním stylem, u kterého si myslel, že ho provozuje i ona hnědovláska. A brunetka, ač nechtěla, musela uznat, že má pravdu, aspoň z části. Nahlas by to ale nikdy nepřiznala.
„Už zase mě popisuješ, aniž by si o mě sebe míň věděl. Zaškatulkoval sis mě, ale přitom si se ani nesnažil mě poznat. Jenže takový ty jsi, nemám pravdu?  Soudíš druhé, ale sám si před svým prahem nezameteš.“ Nevesele se usmála. „Mohla bych se snažit ti to vyvrátit, ale stejně by si neposlouchal, tvoje ego ti mlží myšlení.“ Na chvíli utichla, než pokračovala: „Teď jsem půjdeme fotit, tak se snaž, ať to netrvá věčně. Ani jeden z nás nechce být v přítomnosti toho druhého déle než je nezbytně nutné.“ Mělo to být jen ujasnění celé situace, ale mladíkovi to znělo spíše jako rozkaz.
Pak se otočila, odcházejíc mlčky pryč. Momentálně nemohla zůstat v jeho přítomnost, i když věděla, že se brzy opět setkají. Potřebovala jen chvíli pro sebe, aby opět nasadila tu správnou masku, která se začala rozpouštět.
Za pět minut už stála před plátnem společně s Alexandrem a fotografem Charlesem, jak se představil, který je už srovnával do první pózy. „Takže postavte se k sobě zády, ale nechte mezi sebou asi půl metru mezery.“ Brunetce první rozkaz nedělal žádný problém, byla jen ráda, že se mladíkovi nemusí dívat do očí. Počkal než se i Alexandr postaví na své místo, než pokračoval: „Skvěle! A teď se jen letmo dotkněte prsty.“
Brunetka na nic nečekala natahující za sebe ruce, teď už jen vyčkávala, až je chlapec spojí. A netrvalo dlouho a opravdu pocítila konečky jeho prstů nejprve na hřbetě své pravé ruky a hned poté na levé. Ona sama měla prsty studené jako led, ale zima za to nemohla. Možná nervozita? To u ní bylo velice neobvyklé.
„Výborně a teď natočte oba hlavu lehce dopředu.“ Zásoboval je dalšími rozkazy. „Alexi, ty se tvář jako klasický badboy, který skrývá milion tajemství. A co se týče tebe, Stephanie…Po tobě potřebuji, aby si vykouzlila zmatený, ale odhodlaný výraz. Musí z té fotky vyplývat, že se v jeho přítomnosti necítíš příjemně, jakoby tě nějak ohrožoval. Ale zároveň, že si jím okouzlená a rozhodnutá odhalit všechna jeho tajemství.“ Vykresloval svou představu. Brunetka hned pochopila a vžila se do role. A brzy už byli hned několikrát osvíceni fotoaparátem, zvěčněni navždy.
„Tak a teď zůstaň stát, Alexi. Stephanie, ty se postav těsně za něj a polož si svou hlavu na jeho rameno tak, aby ses kouskem čela opírala o jeho hlavu.“ Instruoval jí krůček po krůčku. „Teď polož pravou ruku zboku na jeho rameno a levou těsně nad jeho levé prso.“ Odstoupil pár kroků dozadu, aby si mohl prohlédnout, jak to vypadá. „Úžasný. A teď ještě výrazy v obličeji. Stephanie, potřebuji aby z tebe čišela smířenost, odevzdanost. Naopak u tebe Alexi vyžaduji rozpolcení, rozhořčení, nesouhlas. Oba jen mlčky přikývli, než splnili pokyny. Charles hned na to pořídil pár snímků.
„Super! Teď se Stephanie opři hlavou a rameny o zeď. Ano, a teď pokrč ruce v loktech. Pak pravou polož na své stehno. Přesně tak. A ty si Alexi stoupni těsně k ní. Levou rukou jí palcem chyť jemně za bradu a nadzvedni jí trochu. Pak se k ní  skloň, jakoby si jí chtěl políbit, ale zastav se, aby mezi vámi byla centimetrová mezera.“ Až do teď zvládala brunetka všechno, ale jakmile na svém obličeji ucítila chlapcův dech, lehce zamrzla. Věděla, že tohle nic není, oproti tomu co se teprve bude dít. Tohle se jí nikdy nestalo, obvykle to pro ní nepředstavovalo žádný problém. Tak v čem  je dnes problém?
„Alexi chci vidět neskonalou touhu po jejím těle, hrubost. Stephanie z tvých  očích musí vyřazovat strach z neznáma. Musí se v tobě  hádat dvě strany. Jedna to neznámo bude chtít okusit a ta druhá naopak raději utéct co nejdál.“ Zasvěcoval je do dané situace, kterou chtěl zachytit. Tentokrát se brunetka musela přemáhat, aby nezavřela oči z té  intenzity jeho blízkosti. I přesto nasadila ten správný výraz, hledíc mu hluboce do očí. Její počínání ale narušil Alex, který k ní  sotva slyšitelně promluvil: „Zapomněl jsem ti říci, že ti to dneska sakra sluší.“ Tím dívku uvedl do rozpaků, čímž jí zčervenaly tváře. Na to se jen vítězně ušklíbl, přesně tohohle chtěl dosáhnout. Charles toho hned využil a pořídil první fotografie. Původně to úplně takhle neplánoval, ale s výsledkem byl více než spokojený.
Fotili se už přes dvě hodiny a za tu dobu vystřídali už mnoho outfitů. Avšak zatím se ani na jedné fotce nelíbali. Ne že by to brunetce nějak vadilo, ale přišlo jí to nanejvýš divné. Obzvlášť, když jim Charles řekl, že teď už mají volnou ruku a mohou pózovat jak chtějí. Hnědovláska tudíž předpokládala, že premiéra jejich polibku se odkládá až na natáčení filmu.
Momentálně měla na sobě světle hnědý overal a kolem pasu kostkovanou bílo hnědou košili, přičemž ta hnědá je tmavšího odstínu. Na noze černé koženkové boty s širokým podpatkem. V hlavě přemýšlela nad jednotlivými pózami, snažíc se rozhodnout, která je nejlepší. V tom jí ale zabránil mladík, který měl před sebou už jasný plán.
„Na teď vyskočíš a následně kolem mě obmotáš nohy.“ Nechápavě se na něj podívala, projíždějíc ho nedůvěřivě pohledem od hlavy až k patě. „Neboj se, nepustím teď. Slibuju.“ Ujistil jí s úšklebkem  na tváři, když si všiml jejího pohledu. Samozřejmě to na dívku mělo opačný efekt. Kdyby aspoň jeho oči, ukazovaly čistý záměr. Jenže oni jiskřily jako vždy, nevyzpytatelný oheň nikdy nezhasínal.
Nakonec se přeci jen rozhodla věnovat mu trochu své důvěry, jen doufala, že nebude litovat. Jemně kývla na souhlas, čímž se mladík ještě více ušklíbl. Jemně zatřásla hlavou. Určitě se nic nestane, nemá se čeho bát, dodávala si nový klid. Teprve poté se znovu podívala na chlapce, vyčkávajíc na jeho odpočet.
Jenže najednou se místností ozvalo teď a tak musela rychle zareagovat. V duchu ho proklínala, ale navenek to nemohla nechat na sobě znát. Tak se jen odrazila od země, vyskakujíc do vzduchu. Nestihla se ani strachovat a už kolem ní obmotal své pevné ruce. Automaticky kolem něj obtočila své  nohy, jakoby chtěla stoprocentní jistotu.
Až pak si začala uvědomovat, jak moc blízko jsou, jakoby to do teď nevnímala. Jejich obličej se teď nacházel ve stejné úrovni, takže vzájemné hledění si do očí pro ní bylo teď mnohem intenzivnější. Jeho dech jí dopadal na tvář, způsobujíc jí husí kůži. A pak jí zastrčil neposedný pramínek za ucho, avšak ruku stále nechával i po té nehnutě na stejném místě, čímž jí uváděl do rozpaků. Musela zamrkat, aby se aspoň trochu vzpamatovala, načež položila své ruce těsně pod jeho lopatky, přitom se na něj ještě víc neplánovaně přitiskla. Hleděla mu nervózně do očí, nevedla co dělat, co od něj čekat.
A najednou, z ničeho nic, se jeho růžové polštářky přitiskly na její lehce po pootevřené rty. Tak měkké, až moc dobře padnoucí. Brunetce se hned začala točit hlava, zastřený dech a rychle bijící srdce, jí také zrovna moc nepomáhalo. V tu chvíli byla až moci vzdálená našemu  světu. Nijak nespolupracovala, jen zůstávala ve stejné pozici.
Pak se ale začala procitat a její mozek začal postupně zase fungovat. Odtáhla se až moc prudce, zapomínajíc, kde se nachází. Nebýt mladíkovi rychlé reakce, nejspíš by už dopadla na zem.
„Vidíš, nenechal bych tě spadnout, květinko.“ Zašeptal, hledíc jí upřímně do očí. A jí v tu chvíli připadalo, jakoby jí viděl až do duše.
Nemohla už nadále snášet jeho intenzivní pohled. A ty jeho slova…bylo toho na ní moc.
Jakoby jí očaroval nějakým kouzlem, které jí zatemnilo myšlení. Nemohla přemýšlet jasně, jinak by se k tomu  jistě neodhodlala. Pro tuhle chvíli se ale prostě vzdala, rozhodla se udělat tu nejvíce smyslnou věc, která jí teď přišla nejlepší.
Naklonila se k němu zpět a tentokrát to byla ona, kdo spojil jejich rty. Nebyla si tak jistá, jako předtím mladík, ale neplánovala se odtáhnout, teď už ne. Chlapce její chování zaskočilo proto, pár sekund jen nehnutě stál, zpracovávajíc ten šok. Pak se ale naplno zapojil, přitahujíc si dívku ještě blíže, pokud to vůbec šlo.
V tu chvíli už dívka létala vysoko nad zemí za doprovodu hejna motýlků. Oba dva byly až moc mimo, než aby si uvědomovali záblesky fotoaparátů.
Dívka nevěděla na co myslí bělovlásek, ale jí v hlavě  běhala jen jedna myšlenka. Zatraceně dobře líbá.