Vysoký rudovlasý shinigami se právě procházel ulicemi Rukongaie, hledaje cestu zpět ke své divizi. Moc často se nestávalo, že na tomto místě zabloudil, neboť zde vyrůstal. Tentokrát však zašel příliš daleko od centra.

Netrvalo to dlouho a potkal někoho, koho poznával. Zprvu jen spatřil shinigami z divize, pak dokonce narazil na svého kapitána.

Byakuya si ho přeměřil zvláštním pohledem, načež nahodil opět tu svou chladnou masku. ,,Copak se děje, Renji?"

,,Ale to nic Taicho," zasmál se podkapitán a o krok ustoupil. ,,Zrovna jsem měl namířeno na velitelství," odpověděl poté na jeho otázku.

,,Doprovodím tě," přitakal kapitán s nevinným pozdvihnutím koutků úst a postavil se po jeho boku.

,,D-díky," vysoukal ze sebe překvapeně Renji a následoval svého velitele, děkujíce všem bohům, že narazil právě na něj.

,,Kdepak si byl?" zajímal se ho při cestě Kuchiki, upřeně hledíc před sebe. Neměl nic na práci, tudíž by si se svým zástupcem rád trochu popovídal. Ať už byl sebechladnější, Abaraie měl... no, docela rád, dalo by se říci.

,,Měl jsem to tu zkontrolovat," prozradil mu rudovlasý náplň své mise, ,,Nic víc, nic míň."

,,Vypadalo to, že si se ztratil... jak jsem tě pozoroval," utahoval si z něj Byakuya, a přestože se uvnitř smál výrazu svého společníka, na své tváři nedal nic znát.

,,Hee?!" zarazil se překvapený shinigami a jeho tváře získali lehce narůžovělý odstín. ,,To-to se vám jen zdálo Taicho," usmál se na něj, snažíce se na sobě nedat znát své rozpaky.

Tomu už se Byakuya musel chtě nechtě pousmát. Byl prostě roztomilý. ,,Zpochybňuješ snad můj zrak?"

,,T-to bych si nikdy nedovolil, Taicho," vykoktal ze sebe v rychlosti Abarai a mával kolem sebe rukama.

Kuchiki na to nic neřekl, jen se dál díval před sebe. I když měl nutkání se na rudovláska otočit a zatáhnout ho někam do kouta, dokázal se perfektně ovládat. Jak by taky ne, byl mistrem ve skrývání svých emocí i tajných touh.

Hodný kus cesty šli mlčky, Renjimu však bylo takovéto ticho velmi nepříjemné, a proto se pokusil navázat hovor: ,,Proč jste tu vlastně vy Taicho?"

Kuchiki se po něm konečně za celou dobu ohlédl s lehce nechápavým výrazem. ,,Proč bych neměl být ve vlastní divizi?"

Rudovláskovi ihned došlo, co za blbost vypustil z úst, a opět lehce zčervenal. ,,To je vlastně pravda."

Byakuya se nad tímto zjištěním lehce praštil do čela, téměř jako kdyby ho to mělo probudit z toho šílenství, do něhož se dostali. Jak mohla Renjimu utéct tak důležitá věc? Byl to holt velice zvláštní Shinigami.

Teď si Renji opravdu připadal jako blbec. Co si o něm teď kapitán vůbec pomyslí? U ostatních mu to bylo celkem jedno, ale u Byakuyi... u Byakuyi to bylo něco jiného.

,,Někdy jsi vážně strašný... natvrdlý...," konstatoval Kuchiki, jenž neměl daleko ke smíchu. Vážně byl Renji vždycky takový, že si toho začínal všímat až v poslední době, kdy se o něj zajímal trochu víc?

,,Heeeeeee?" pohlédl Abarai na svého kapitána. Někdy opravdu nechápal jeho myšlenkové pochody, tedy... díky jeho ledové masce spíš nikdy.

Jenže Byakuya se na něj ani koutkem oka nezadíval, pouze pokračoval dál v chůzi. Myšlenkami byl ale jen a jen u Renjiho. Jak by se mu asi líbilo, kdyby...? No, bylo to jen kdyby, nic z jeho úvah se stát nemohlo. 

Následně položil prostou otázku: ,,Kam máme vůbec namířeno? Chodíme pořád dokolečka, Renji. Už se ani nedivím, že ses ztratil."

Rudovlásek, jež byl taktéž hluboce ponořen ve svých myšlenkách, sebou polekaně trhl, jakmile starší vyslovil jeho jméno. ,,Říkal jste něco, Taicho?" zeptal se, neboť tušil, že se ho černovlasý na něco ptal.

Kuchiki si otráveně odfrkl, neboť se mu nechtělo to samé opakovat dvakrát. ,,Říkal jsem, jestli by sis se mnou nechtěl dát čaj. Příště lépe poslouchej."

,,Omlouvám se, Kuchiki-taicho," sklopil Renji mírně hlavu, ,,Ale velice rád bych si s vámi čaj dal," odpověděl opět s úsměvem na tváři, poctěn kapitánovou nabídkou - něco takového se stávalo jen velice zřídka.

I Byakuya byl sám ze sebe překvapen, že něco takového navrhl. V podstatě plácl první, co ho napadlo. Ale i když... zrealizovat to by nemuselo být tak špatné. Změnil tedy směr jejich chůze a zamířili ke svému malému sídlu.

Abarai poslušně následoval svého kapitána k sídlu. K jeho nemalému překvapení cesta trvala sotva pět minut. Poté společně s Kuchikim vstoupil do jednoho z pokojů v jeho domě.

Byakuya si nechal poslat pro jednoho ze služebných, kteří byli jeho dlouholetými společníky, a nařídil mu uvařit dva zelené čaje. Abaraiovi nabídl místo naproti sobě u malého konferenčního stolku, k němuž se vzápětí oba dva usadili. Černovlásek se na svého společníka za celou dobu ani jednou nepodíval.

Po chvíli se služebník vrátil i s dvěma pohárky horkého čaje. ,,Arigato," poděkoval mu Renji, když od něj čaj přebíral a ihned usrkl. Toho však ihned velice zalitoval.

,,Kso," zaklel a vyplázl opařený jazyk, který začal ovívat rukou, ve snaze zmírnit bolest.

Byakuya ho pozoroval s vážnou maskou, po tomto činu však své emoce neudržel a tiše se rozesmál. Vypadal tak komicky, že by se v jeho přítomnosti musel rozesmát i ten nejzasmušilejší člověk světa.

,,E?" zarazil se rudovlásek - stále s vyplazeným jazykem - při Kuchikiho výbuchu smíchu, nevěříce, že se něco takového opravdu děje.

Byakuya se na něj zadíval, snažíc se navrátit ke své původní kamenné masce, avšak jeho koutky stále cukaly směrem vzhůru. Po dlouhém přemáhání ze sebe vysoukal: ,,Chceš to ochladit?"

,,Myflym, ze je to doflý," zahuhňal a sklopil zrak. Cítil se opravdu trapně, ale... ale ten jeho úsměv... ho přiváděl do rozpaků ještě víc, důsledkem čehož tentokrát zrudl do barvy svých vlasů.

Při těchto slovech se Kuchiki zvedl ze svého místa a obešel malý stolek, načež se usadil přímo proti Renjimu. V jeho obličeji už nebyla jediná stopa pobavení, pouze jeho jiskrné oči prozrazovaly, co se stalo.

,,Ukaž," rozhodl se, to ale mladší ještě nemohl tušit, co bude následovat. Totiž místo toho, aby mu nacpal do pusy celý pytlík ledu, se k němu naklonil a na rozpálený jazyk mu vtiskl chladný polibek. Tím ale nekončil, neboť svou dlaní zajel do Abaraiova týla, za nějž si ho přidržel, aby mu neutekl.

Renji sebou překvapením prudce trhl, čímž docílil pouze toho, že spadl zády na zem a Byakuya přímo na něj, rty stále pevně přitisklé k těm jeho. ,,T-taicho..." zahuhlal rudovlásek skrz něžný polibek, doufajíc, že se od něj starší - byť jen na zlomek sekundy - odtáhne.

A ten to opravdu udělal, protože nechtěl, aby se jim podařilo vylít ten drahocenný čaj, pro který si nechali poslat. Zprvu se opřel o lokty, očima zaklíněný v těch Renjiho, načež se z něj zvedl, až se jeho rozmotaná šála snesla k zemi. 

,,Byl ten čaj vážně tak horký?"

,,H-hai," vysoukal ze sebe zmatený Renji a rychle se vyhoupl na nohy. ,,Myslím, že už půjdu," otočil se k východu a chystal se odejít - měl totiž pocit, že kdyby tu měl zůstat jen o vteřinu déle, moc dobře by to nedopadlo.

,,Máš tady čaj, ať tě ani nenapadne odcházet," zavrčel Byakuya varovně a chytil ho za část kimona na zádech. Za něj ho pak stáhl do sedu a posadil se kousek od něj, berouc již chladnější hrneček do dlaní. ,,Vypiješ to, i kdybych ti to měl do toho krku osobně nalít."

,,A-ale já mám ještě práci," snažil se vykroutit z nastalé situace Abarai s pohledem upřeným na podlahu - zřejmě byla velice zajímavá.

,,Mám snad použít násilí?" Byakuyův pobavený hlas se nesl místností, protože to, co řekl, působilo vážně směšně. Sic toho byl schopný, ale nejspíš by nedokázal ublížit svému zástupci. Teda, podle toho, v čem...

Renji si rezignovaně povzdech a do rukou uchopil stále teplý čaj. Za chvíli se mu také konečně podařilo nalézt svou ztracenou smělost, která ho vždy doprovázela a byla příčinou jeho poměrně častých hádek - hlavně s Ichigem.

Kuchiki následoval jeho příkladu a trochu si usrkl z čaje, který chutnal vážně výborně. Ještě aby o to tak Abarai přišel, to se prostě nedělá.

,,Já už tedy půjdu," oznámil Renji svému kapitánu a odložil na stůl prázdný šálek. Zvedl se a poklonil.

Jenže to evidentně Byakuyovi nestačilo, jelikož vypil zbytek svého čaje a zvedl se taktéž. ,,Bojíš se mě snad?"

,,Měl bych?" ušklíbl se rudovlásek, hned však své rychlé odpovědi zalitoval - bylo to příliš neuctivé.

,,Tak proč tedy utíkáš?" opáčil starší pohotově, přičemž neodolal a přemístil se mu přímo za záda. Jednou rukou ho pak majetnicky objal kolem pasu a hlavu si opřel o jeho rameno. Renji byl oproti němu vyšší.

Renji se pod tímto dotykem lehce zachvěl, zůstal však stát na místě. ,,Říkal jsem, že mám práci," opáčil, ,,ale... ta může počkat," popadl Byakuyu za ruku a prudce se otočil k jeho tváři. Vzápětí se svým čelem přitiskl k čelu svého nadřízeného.

,,Říkal jsem si, že se dnes chováte nějak divně, vždyť celý hoříte!" Chytil ho za zápěstí a odtáhl do vedlejšího pokoje, kde ho uložil do postele a zachumlal do deky tak rychle, že starší nestačil ani zareagovat. ,,Vydržte chvilku jen skočím pro mokrý ručník," oznámil mu.

Byakuya jen vyjukaně hleděl do stropu, pak se hlasitě rozesmál a vyhrabal z peřiny. ,,Nikdy jsem neměl ani obyčejnou rýmu, jak bych mohl hořet?"

,,No právě," přiskočil k němu Abarai a zatlačil ho zpátky do postele.

Co však nečekal, bylo, že ho Kuchiki stáhl s sebou, a dokonce se mu nějakým zázrakem podařilo si ho strhnout pod sebe. S dlaněmi opřenými vedle jeho hlavy a koleny vedle boků se zamračil: ,,Takhle by ses ke svému kapitánovi chovat neměl."

,,A vy byste se jako kapitán neměl chovat tak divně," odsekl mu a převalil se, v důsledku čehož skončil kapitán přímo pod ním.

,,Divně? A tím myslíš co? Názorně mi předveď, co dělám divně," odfrkl si starší a kupodivu bez odporu se mu zadíval do těch hnědých studánek, do kterých se vzápětí úplně propadl.

,,Třeba to, že nikdy nesundaváte tu svou protivnou ledovou masku, ale dnes jste to udělal hned několikrát," objasnil mu a ušklíbl se, dostal totiž geniální nápad - nebo si to spíš myslel. ,,A nesmím zapomenout na tohle," sehl se a z jeho růžovoučkých rtů ukradl jeden sladký polibek, ,,Nebo jste už zapomněl?" zašeptal mu poté do ouška, o které se nevědomky otřel svými hebkými rtíky.

,,Myslíš si, že bych zapomněl to, po čem již dlouho toužím?" zavrněl Kuchiki, jehož hlas zněl tak nějak... hravě. Moc dobře si uvědomoval, k čemu tohle směřuje, přesto se tomu vůbec nebránil. Spíše naopak.

Vzápětí skousl mezi zoubky Abaraiův ušní lalůček a začal ho jemně sát, zatímco ho sem tam obkroužil jazykem. Zajímalo ho, jak na takovou výzvu rudovlasý zareaguje.

Renji, jenž takovouto odpověď rozhodně nečekal z kapitánových úst, se mírně zarazil, avšak pouze na zlomek okamžiku. Ať už to byla realita, nebo pouze jeden z jeho sladkých snů, rozhodně nemínil tuto příležitost promarnit.

Pomalu se zvedl a podíval se do, jindy ledových, očí svého milovaného kapitána, načež opět ochutnal jeho růžové lístky, sladké jako samotný božský nektar.

,,A jak dlouho tedy po mně tvoje duše touží, Byaki-chan?" neodpustil si s úsměvem na rtech otázku, ke které ho svou dřívější odpovědí starší naváděl.

Po tomto oslovení se Kuchiki zarazil, protože mu rozhodně nevyhovovalo. Neodpustil si kousanec do Abaraiova spodního rtu, za nějž ho laškovně zatahal. 

Když jejich rty opět spojil v polibek, který byl už výrazně divočejší než ty předtím, do rtíků mu zamumlal: ,,Tak mi už nikdy neříkej, Ren-ji." Na jeho jméno schválně kladl jiný důraz než na ostatní slova, mělo by to totiž na rudovláska výrazně zapůsobit. Už jen tón, jakým jeho jméno zašeptal, spíše vzdychl, musel s mladším něco udělat. Jeho otázku selektivně ignoroval.

Renji se při jeho odpovědi znatelně zachvěl, jelikož zaznamenal jeho laškovný podtón. Stále, však toužil po odpovědi na svou otázku. ,,Ale no tak, Bya-chan, stále jsi mi neodpověděl na mou otázku," odtrhl se od jeho rtů a vtisknul mu jeden jemný polibek na jeho jemnou šíji.

,,Ne-ří-kej-mi-tak," sykl starší, naklonil však hlavu na stranu, aby měl Renji lepší přístup. Tato péče se mu zamlouvala, klidně by se takhle nechal opečovávat ještě dlouho a dlouho. ,,Mám ti snad říct číslo?"

,,To je jen na tobě... Bya-chan," zašklebil se mezi polibky rudovkásek, jehož dlouhé rudé prameny mu zahalily celý obličej.

Tohle Kuchikiho mírně naštvalo, chtěl ze sebe tedy Abaraie shodit. Avšak nastala menší komplikace, protože když Renjiho chytil za ramena a zatlačil na ně, skoro vůbec s ním nepohnul. 

,,Už několik let, Ren-ji, několik let...," zamumlal tajemně, přičemž sklopil svůj pohled, jelikož cítil, jak se začíná červenat.

Rudovláska poměrně překvapilo, že Byakuyova tvář může kromě sněhově bílé získat i jinou barvu, a pobavilo ho, jak se ho od sebe snažil odstrčit.

,,Vy se teda nezdáte, Taicho," pousmál se, převalil se na bok vedle něj a s hlavou podepřenou rukou ho pobaveně pozoroval.

,,To proto, že své city nedávám moc najevo," odfrkl si Kuchiki, jehož tvář už začala blednout v důsledku hlubokých nádechů. I když měl excelentní sebeovládání, v Renjiho přítomnosti doslova roztával jako led po dlouhé zimě. Připadal si trochu zmatený, svým způsobem však zcela jistě věděl, co chce. A to něco byl jeho natvrdlý zástupce.

Abarai se mezitím culil, jak sluníčko na hnoji. Tohle byl pro něj velice překrásný sen a měl strašnou chuť si s kapitánem trošku pohrát. Proto si ho k sobě opět přitáhl a na rtíky mu vtisknul další polibek.

Toto navšepřipraveného Byakuyu opravdu překvapilo. Vyjukaně se na rudovláska zadíval, přesto se však do polibku plánoval aktivně zapojit. Ale nechal to volně plynout, aby si Renji udal své tempo postupu. Vypadalo to, že i on ke svému kapitánovi chová více citů, než je zdrávo.

Renji cítil, že mu kapitán nechává volnou ruku, a chopil se iniciativy. Opět ho jemně položil na záda a pomalu, snad aby se starší nezalekl, začal prohlubovat polibek.

Byakuya mu zajel rukou do vlasů, do nichž zapletl své prsty. Připadal si zvláštně, snad ještě nebyl v pozici ukeho, vždycky byl ten dominantní. Ale zdálo se, že v jejich případě bude ten dominantní Renji. Muselo by to být tak špatné, poddat se mu?

Rudovlásek po chvíli opustil jeho rty, odhrnul lem kapitánova kimona a svými jemnými polibky začal obdarovávat jeho sněhobílou pokožku.

Byakuya sebou lehce škubnul, protože nečekal, že na to Renji půjde tak rychle. Pouze jen zaklonil hlavu a slastně vzdychl, protože Renjiho rtíky na jeho mléčné kůži ho pořádně dráždily. Jak by mu mohl odolat, když po něm tak moc toužil?

Ten jediný sladký vzdech, jenž utekl staršímu z úst, zněl pro Abaraie jako zpěv nebeských ptáků. Věděl, že by měl postupovat opatrně a pomalu, ale s takovýmito reakcemi ze strany kapitána to pro něj bylo čím dál těžší. Proto se naklonil opět k jeho ústům a hladově je políbil.

To už bylo pro staršího už moc těžké na to, aby se nepohnul. V momentě, kdy se jejich rty změnily ve vášnivý, plnohodnotný polibek, přesunul ruku, jíž se doteď opíral o postel, na rudovláskova záda, načež jeho tělo natiskl na to své. A právě toho využil a mladšího ze sebe strhl. Následně se na něj přehoupl, lokty opřené vedle jeho hlavy. Nemohl se mu přeci darovat tak snadno.

Abaraie to lehce překvapilo, to však neznamená, že to neočekával. ,,Takže ty takhle, jo?"

,,Ty si myslíš, že mě získáš tak snadno, A-ba-rai-kun?" zašeptal Byakuya a na každou slabiku jeho jména pokladl speciální důraz. Nemohl odolat, sklonil se tedy k jeho tváři a svými rtíky se otřel o jeho lícní kost. 

,,Hmm, tak to si nechám líbit," zavrněl mu rudovlásek do ucha a na prst si namotal pramen jeho vlasů.

,,Pořád mi chceš utéct?" zamumlal mu starší do tváře, o níž se přitom několikrát otřel svými rty. Následně pozvedl jednu svou ruku a navedl ji k mladšího bradě, za níž si ho přitáhl pro plachý polibek. Nejednalo se o nic hlubokého, vážného, spíš jen něžný dotek, kterým dával najevo své city. Dovolil si i párkrát jeden z těch hebkých plátků skousnout, někdy silněji, jindy slaběji.

,,Myslím, že už nikdy neuteču," pohladil ho velice něžně Renji po hebkých onyxových kadeřích a letmo ho do nich políbil. ,,Pokud si to tedy budeš přát."

,,Kvůli tvé tvrdohlavosti mám občas chuť tě odvolat z funkce...," zapředl Kuchiki, načež ze svého zástupce slezl a doslova sebou fláknul na břicho na místo vedle. Pak do polštáře, do něhož padl, hlasitě zafuněl.

,,Hmm, tak ty takhle? To bych do vás neřekl, taicho...," zavrněl druhý a schválně na něj nalehl.

,,Ne, pouze jsem si vzpomněl na to, že jsem ještě neodevzdal zprávu vrchnímu kapitánovi... pffff, to to zase schytám." Tato slova, která kvůli náhlé zátěži na zádech ztratila skoro veškerou hlasitost, jež byla udušena v polštáři pod Byakuyovým obličejem, byla zcela pravdivá a byl to důvod, proč Byakuya dovolil mladšímu se osvobodit.

,,Tak krásnej sen a starouš mi to zase zkazil," zavrčel Renji a opatrně se z kapitána zvedl.

,,Sen?" zahuhlal černovlásek do polštáře, od něhož vzápětí zaklonil svou hlavu, aby měl alespoň trochu přehled o situaci. Zajímalo ho, co způsobilo, že se Renji najednou tak odtáhl. Řekl snad něco nevhodného?

,,Měl byste se pustit do tý zprávy," napomenul ho Abarai otočený zády k němu a vešel do vedlejšího pokoje, kde měl položenou svou katanu. ,,Už půjdu."

Kuchiki se vyhrabal z postele a bleskově se upravil, načež se po špičkách přikradl až za Renjiho záda. Svým typickým hlasem prohlásil: ,,A kdo ti jako dovolil odejít?"

,,A no tak, Bya-chan," otočil se k němu a laškovně se usmál mezitím, co si stahoval své rudé prameny do culíku, ,,Starouš se bude zase zlobit."

Kapitán jeho ruku bez váhání zachytil a zastavil tak jeho činnost. V očích mu bleskla jiskřička, dalo se však jen těžko odhadnout, zda-li to byla jiskřička zloby nad oním oslovením, nebo jiskřička čiré hravosti. 

Následně dvěma volnou dlaní zachytil Renjiho jeho tvář, přičemž se mu neustále díval do očí. A pobaveným pozvednutím koutků opáčil: ,,A myslíš, že je rozdíl v tom, jestli s hlášením přijdu o hodinu později, nebo o deset?"

,,Řekl bych, že pro něj jo," odfrkl rudovlásek, pak se ale na jeho tváři opět objevil úsměv, ,,Ale když myslíš...," sundal ze své tváře černovláskovy ruce a políbil ho. Měl přitom pocit, jakoby spolu s Byakuyou takto žili odjakživa.

Černovláskovi létaly v hlavě myšlenky jedna za druhou. Chtěl ho. Tak moc ho chtěl, tady a teď, že by na to nestačil ani slovník, aby to popsal. Srdce mu hlasitě bušilo, jeho dech byl rychlejší. Jak mohli po tomhle malém úletu kolem sebe chodit, jako že nic?

,,Promiň," objal jo náhle Renji a víčka pevně stiskl k sobě.  Chtěl odejít, aby se trochu uklidnil, ale černovlásek mu to zjevně nehodlal dovolit. Proto netušil, jak dlouho se ještě dokáže ovládat. Vážně mu nechtěl nijak ublížit.

,,Za co se omlouváš?" zarazil se Byakuya, Za to objetí byl rád, mohl tak svůj nos zabořit do jeho rudých vlasů a nasát jejich vůni. To byla jedna z věcí, po níž toužil ze všeho nejvíc. Aby si tuhle vůni mohl už navždy ponechat uvnitř sebe.

,,Já-" odtáhl se od něj mladší a ukradl mu další polibek, přičemž si ho vyzvedl do náruče - byl překvapivě lehký.

,,H-hee?" kvíkl zděšeně Kuchiki, což s jeho postavením znělo velice komicky. Kdo by si pomyslel, že muž, který nosí věčně jen chladnou masku, skrývá své pocity a nikdy se nesměje, dokáže ze sebe vydat takovýto zvuk?

Renji se nepatrně pousmál. Když Kuchiki shodil svou masku, byl opravdu roztomilý.

,,Co to jako děláš?" zavrčel Byakuya podrážděně, nevědomky však sevřel v pěst lem rudovláskova kimona, aby náhodou nespadl na zem. Asi by si pěkně natloukl, kdyby ho Renji náhle pustil.

,,Vlastně ani sám nevím," pokrčil mírně rameny a odnesl černovláska zpět do jeho pokoje, kde ho jemně uložil na lůžko a přisedl si k němu, čekajíce na Kuchikiho kladnou, či zápornou reakci.

,,A dál máš... v plánu jako co?" škádlil ho starší, jemuž se na tváři usadil pobavený úsměv. Celkem ho zajímalo, k čemu se Renji dopracuje.

,,A co bys rád?" nahnul se k němu tak, že si byl Byakuya nucen lehnout.

Kapitán jen laškovně mlaskl a několika hbitými prsty zachytil ten samý lem jeho kimona, za nějž se předtím držel, a přitáhl si ho až těsně ke své tváři. Zastavil ho až před svými rty, ale nehodlal se hnout dál. Pouze se nechal ovívat Renjiho horkým dechem.

,,Co kdybych ti řekl, že si se mnou můžeš dělat, cokoliv chceš...?"

Ten v takovou odpověď ani nedoufal, zároveň za ni byl však velmi vděčný, neboť si nebyl tak úplně jist, že by právě teď dokázal přestat. ,,Pak si ale nestěžuj," zamumlal načež ho hladově políbil a odtrhl se teprve, když černovláskovi začal docházet dech.

Kuchiki ihned pochopil, k čemu se schyluje. Už neváhal. Obmotal mladšímu své ruce kolem krku a sám mu rty vycházel vstříc, nechávajíc zcela vše v jeho režii. Přeci jen, nemuselo to být tak špatné, na chvíli někomu patřit, ne?

,,Uvědomuješ si, doufám, že po tomhle mi budeš patřit už navěky?" oznámil mu mezi polibky rudovlásek, jakoby mu četl myšlenky.

,,A uvědomuješ si, že ty jsi můj byl vždycky?" odpověděl Byakuya v otázce a svými rtíky se o kousek odtáhl. Ale to jen proto, aby jimi vzápětí začal zkoumat Renjiho tvář. Vnucoval mu letmé motýlí polibky na tváře, několikrát se zmocnil jeho plátků růží, pak se vydal na pouť přes jeho bradu až dozadu na krk, kde tušil Abaraiovo slabé místečko. Několikrát jeho mléčnou kůži přejel jazykem, než si dovolil tam vytvořit malé znaménko.

,,Já vím," odtušil Renji a mírně se zachvěl, když Byaki objevil jeho citlivé místo a nechal mu tam něco na památku. ,,Tak tohle ti nedaruju," zamumlal a taktéž začal zkoumat jeho porcelánovou kůži.

Starší mu svou šíjí doslova vyšel naproti, docela ho však iritovalo, že musel být ten dole. Tak rád by si ho přivlastnil a pořádně si užil... ale také ho doslova vzrušovala představa, že by on měl být tím, kdo bude zneužit. Zůstal tedy na vážkách: co dál?

Renji poznal podle Byakuyových reakcí, že by se rád posunul o kousek dál. I on sám by to bral, avšak... dnes měl chuť si ještě chvíli hrát. Proto, aby staršího ještě více poškádlil, mu opatrně vklínil své koleno mezi nohy a o malilinkatý kousíček mu stáhl černé kimono z ramene, podél něhož začal něžně laskat jeho hedvábnou pokožku.

Tím mu samozřejmě o kus pokleslo kapitánské haori, které už měl beztak skoro dole. Kuchiki si však nehodlal stěžovat. To, jakým směrem se to ubíralo, vypadalo jen dobře.

Renji však neměl v plánu pokračovat níž - alespoň prozatím. Stále prozkoumával svými rtíky a jazíčkem jeho odhalená místa a sem tam mu někde nechal malinkou růžovoučkou značku, nebo ho okradl o sladký polibek.

Tuto péči si nechal Byakuya líbit. Nikdy si nepředstavoval, že by on a Renji prováděli... něco takového, i když se v podstatě stále nikam nedostali.

,,Renji..." dýchl mladšímu do ouška, kterému se hned vzápětí začal věnovat. Mezi zuby skousl jeho lalůček.

,,Copak?" odtáhl se od něj oslovený, aby mu mohl lépe pohlédnout do očí.

,,Já... mám tě asi rád víc, než je zdrávo..." přiznal černovlásek, v jehož tváři se ihned začínal objevovat ruměnec. Ještě nikdy nikomu nic takového neřekl, samozřejmě kromě Hisany, jenže to už bylo dávno.

,,Ale to už přece vím," promluvil nezvykle jemným hlasem Renji a pohladil ho po tváři, na kterou následně vtiskl letmý polibek.

,,Chceš tuto... aktivitu povznést do zcela... jiných sfér?" nadhodil tajemně Kuchiki, něžně přivírajíc oči. Dlouhé řasy lemovaly jeho modrošedé studánky, až působil převelice roztomilým dojmem. Kdo by do něj řekl, že se takto dokáže tvářit?

Renji se od něj zaraženě odtáhl a hlavu pootočil mírně na stranu, vlasy stále pevně stažené v culíku. ,,Jsi... jsi si jistý?" pohlédl na něj s náznakem obav ve tváři.

Byakuya se jeho rozvážnosti usmál, spíš se to však podobalo úšklebku lovce. Díval se mladšímu zpříma do očí, nedovolujíc mu uhnout pohledem. Pak prohlásil: ,,Tak mě pusť nahoru."