Shezy prostě miluje tenhle pár *-*

,,Abarai-kun! Abarai-kun!" volala na rudovláska černovlasá Shinigami, jeho dávná kamarádka, Kuchiki Rukia. Doběhla ke svému vyjukanému společníkovi a zatahala ho za rukáv kimona, aby si jí vůbec všiml. Málokdy ho oslovovala příjmením.

,,Děje se něco?" otočil se jmenovaný na, o dvě hlavy menší, kamarádku.

Rukia se jen ušklíbla a jeho oděv pustila. ,,Nii-sama si tě volá. A vypadal naštvaně, asi si něco provedl."

Abarai zbledl hned o několik odstínů. Nevěděl sice, co provedl, ale ať už to bylo cokoliv, nedopadne to pro něj dobře. Proto se za svým kapitánem vydal šouravým krokem, aby tak oddálil to, co se na něj chystalo.

Mladá Kuchiki ho se smíchem následovala, nevypadajíc, že by jí to bylo nějak líto. Rozhodla se, že si moment, kdy bude Renji čelit hněvu samotné hlavy Kuchiki klanu, velice užije.

Jakmile se Renji ocitl před chladnou kamennou maskou svého kapitána, přejel mu mráz po zádech. ,,Volal jste mě, Kuchiki-taicho?" otázal se vysokého tmavovláska a hlasitě polkl.

,,Rukio, opust místnost. Toto se tě netýká." Byakuyův hlas byl ledový jako Grónský ledovec a doslova mučil dva návštěvníky místnosti. Jeho sestřička se pokorně poklonila a vycouvala pryč s pocitem, že si to předtím měla radši rozmyslet.

Když kapitán nařídil Kuchiki odejít, Renji se modlil, aby to byl pouhý vtip. Problém byl však v tom, že černovlásek nikdy nežertoval.

,,Renji," oslovil starší rudovláska, přičemž se otočil a namířil se to do svého pokoje. ,,Následuj mě."

Při zaslechnutí svého jména sebou Shinigami mírně trhl, avšak následoval Byakuyu, dle jeho rozkazu, do vedlejšího pokoje.

Jakmile byli oba dva uvnitř, Byakuya pokynul mladšímu, aby se posadil na postel. Sám pak přešel ke stolu, z něhož téměř rozzuřeně strhl papír.

,,Jak mi vysvětlíš tohle? Jak si se mohl vrátit ze světa živých, když si nezneškodnil toho Hollow, jenž byl tvou misí? Doslechl jsem se, že byl zněškodněn až několik dní poté, co ses vrátil do Soul Society, a to zástupcem Shinigami, Kurosaki Ichigem!"

,,Řekl, že to zvládne sám," pokrčil rudovlásek rameny, jakmile se mu vrátila ztracená sebedůvěra. Navíc opravdu neměl v plánu oznamovat svému nadřízenému důvod jeho nesplněného rozkazu.

,,Chceš snad být potrestán za to, že neplníš své povinnosti? Tvrdíš snad, že je ten zástupce silnější, že to měl zvládnout sám?" Kuchiki ho probodával svých spalujícím pohledem, nepřipouštěje výmluvy. ,,Líbilo by se ti snad, kdybych tě spráskal bičem?!"

,,Omlouvám se, taicho. Už se to nestane," pronesl Renji nakonec - věděl, že kdyby se s Byakuyou začal přít, bylo by to ještě horší. Ladně se zvedl ze svého místa a chystal se odejít. Myslel totiž, že tímto byl jejich rozhovor ukončen. 

Tím ale nekončil v žádném případě. Kapitán ho při odchodu zastavil tak, že ho zachytil za zápěstí, to mu prudce zkroutil za záda a následně s ním mrštil přímo proti stěně. ,,Ty si myslíš, že to vyžehlíš omluvou? Kvůli tvé lehkomyslnosti musím trpět ponížení, protože můj zástupce nebyl tak silný, aby se vypořádal s jedním Hollow!"

Tak tohle byla pro Renjiho poslední kapka k tomu, aby pořádně vypěnil. ,,Já nejsem žádnej tvůj hloupej pěšák! A jsem dost silný na to, abych porazil jednoho podřadýho Hollow!" V zápětí se vykroutil z kapitánova sevření. ,,Chcete vědět, proč jsem ho nezabil já?! Tak dobře! Klidně vám to řeknu!" rozhodil teatrálně rukama. ,,Neudělal jsem to proto, že mě ten idiot Ichigo požádal, jestli by se s ním nemohl vypořádat sám!" vykřikl, otočil se na patě a vypochodoval z místnosti.

,,Haaa?!" zavrčel překvapeně Byakuya, protože ho ihned napadlo, že to je lež. ,,A proč by tě o to jako žádal?!" Sám už měl nervy zpřetrhané, proto se nebylo čemu divit, když Abaraie doběhl a naštvaně chytil lem jeho kimona, za nějž si ho přitáhl obličejem blíž k sobě.

,,To by někdo jako vy nepochopil," odsekl rudovlásek a vymanil se z jeho sevření.

,,Tak nepochopil, říkáš?" podivil se jeho slovům kapitán, neboť tohle ho už vyloženě šokovalo. O pár kroků odstoupil, nezapomínal ho ale zabíjet pohledem. 

,,H-hai," zamumlal Renji a sklopil zrak, jakmile si uvědomil, že jeho scéna byla více než nevhodná.

,,Ty si snad myslíš, Renji, že bych to nedokázal pochopit? Moc dobře vím, jak se teď cítíš," oznámil Byakuya zvláštně tajemným hlasem, přičemž opět překonal vzdálenost mezi nimi. Kolem prstu si omotal pramen Renjiho dlouhých vlasů, s nimiž si začal pohrávat.

Renji byl Byakuyovým chováním velice překvapený, a proto se nezmohl na jediné slovo.

,,Vážně si myslíš, že bych byl kapitánem, kdybych něco nedokázal pochopit? Až tak hloupý podle tebe jsem?" Kuchiki mluvil stále tišeji a tišeji, až jeho původní slova nabitá vztekem poklesla na úroveň šepotu.

Renjiho polil studený pot, až tak chladná byla jeho řeč. Na tváři však jasně cítil jeho horký dech, který ho znervózňoval. Mírně se ošil, ve snaze vymanit se z jeho blízkosti. Tím se akorát mírně otřel o jeho tvář svými hebkými rtíky.

To černovláska trochu rozhodilo, nehodlal toho ale nevyužít. Naklonil se k němu ještě víc a zopakoval přesně to, co udělal Abarai. ,,Tak ty takhle?"

Renji vytřeštil oči v nevěřícném výrazu, tohle by od svého kapitána rozhodně nečekal. ,,Jste v pořádku, taicho?"

,,Vysvětlíš mi už konečně, proč tě Kurosaki Ichigo žádal o to, abys mu toho Hollow přenechal?" vyptával se ho kapitán, jenž si byl jistý, že po něčem takovém se dozví odpověď. Nechtěl snad ten tvrdohlavý rudovlásek čekat, než to z něj bude muset dostat násilím, že ne?

,,Slíbil jsem mu, že vám to neřeknu," odvrátil od něj zástupce svůj pohled. Tahle hra pro něj začínala být opravdu nebezpečná a tak v duchu proklínal Kurosakiho, který ho do této situace dostal.

,,Kráčíš směrem do nebezpečných vod, mladý Shinigami," zašeptal Byakuya temným hlasem v odpověď, ovšem využil jeho odporu k tomu, aby pokročil dál. Na vyloženě nastavenou tvář mu vtiskl motýlí polibek. Odtáhl se od něj jen minimálně.

Renji sebou polekaně trhl a odstrčil ho od sebe. ,,B-bylo to kvůli jeho rodině," vykoktal a doslova vyběhl ze dveří.

Skoro si ani neuvědomil, jak se vlastně ocitl na kraji Rukongaie, to mu ale v tu chvíli bylo upřímně celkem jedno. Vyčerpaně se sesunul podél zdi jednoho z okolních polorozpadlých domů a těžce oddychoval. Nemohl uvěřit tomu, co se před pár minutami stalo. Už nějakou dobu se cítil v kapitánově přítomnosti nesvůj, jenže to na sobě nedal nikdy příliš znát.

,,Zbabělec," odfrkl si s prázdnýma rukama Byakuya a zamířil si to zpět do svého pokoje, posazujíc se zpět ke svému stolu. Vzápětí se však zvedl, sebral ze země pohozený papír a s ním se znovu posadil. Dal se do psaní zprávy.