Sice jsem neměla po ruce Georgův lektvar, ale i tak jsem se bála jít spát. Vzhledem k tomu, že se mi celá ta polibková situace přehrávala v hlavě po každé, když jsem se snažila na něco soustředit, jsem si nemohla být jistá, že mě to nebude pronásledovat i ve snu.

Bylo to ironické. Jediné, co jsem chtěla, bylo dokázat, že byl ten sen naprostý nesmysl, ale povedl se mi pravý opak. Jak jsem mohla mít zájem o někoho, koho jsem nenáviděla? Nenávidět možná bylo silné slovo, ale rozhodně jsem s ním nechtěla trávit víc času, než bylo nutné. Tak jak? Jak to bylo možné? A proč jsem si to vůbec neuvědomovala?

Z myšlenek mě probralo zaťukání na sklo. Ani jsem si nepostřehla, že už je pět ráno. S povzdechem jsem šla otevřít okno, vzala si od sovy Denního věštce a zaplatila jí. Když odletěla, v kuchyni jsem odhodila noviny na stůl a začala si připravovat kávu. Ale koutkem oka jsem zachytila titulek, který mi vyrazil dech. Rychle jsem popadla denního věštce a pustila se do čtení.

Záletná válečná hrdinka Hermiona Grangerová opět v akci! Kdo je její nejnovější obětí?

Jako by to bylo včera, kdy probíhal Turnaj tří kouzelníků a Hermiona Grangerová se vrhla na samotného Harryho Pottera, který se stal prvním čtvrtým účastníkem Turnaje tří kouzelníků. Ovšem tohoto nebohého chlapce vyměnila ještě v průběhu turnaje, za bulharský bonbónek Viktora Kruma. S touto hvězdou to táhla až do doby, kdy potkala hezounkého blonďatého a nadaného sportovce Cormaca McLaggena, ale ani tento vztah, nebo spíše vášnivé vzplanutí, netrval dlouho a slečna Grangerová přesedlala na nejlepšího kamaráda Harryho Pottera! Rona Weasleyho!!

Během skrývání se před vy-víte-kým se z dlouholetých přátel stal pár a vypadalo to, že Hermiona Grengerová už si dá pokoj. Ale někteří ptáčci své peří zkrátka nemění. Od velmi důvěryhodných zdrojů jsme se dozvěděla, že po pětiletém fungujícím vztahu pan Weasley požádal slečnu Grangerovou o ruku a ona ho odmítla. Avšak aby toho nebylo pro chudáčka pana Weasleyho málo, odkopla ho před celou jeho rodinou a to kvůli nové a velmi překvapující náklonnosti k panu Dracu Malfoyovi!

Jak zahanbující. Dlouholetí rivalové si k sobě našli cestičku a pošlapali jediné štěstí tomu roztomilému zrzounkovi, který dal slečně Grangerové své srdce. Co se bude dít dál? Připíše si na seznam i pana Malfoye nebo si tento muž udrží její pozornost až do svatby? Nebo si kromě přezdívky lamačka srdcí vyslouží i přezdívku nevěsty na útěku?

Zatím je jasné pouze to, že svou probuzenou vášeň nehodlají tajit. Pan Malfoy a slečna Grangerová byli přistiženi přímo na ministerstvu kouzel, jak se muchluji v kanceláři na pracovním stole! A to nikým jiným, než Ronaldem Weasleym!

Zjistila pro vás Rita Holoubková

Ani jsem se neobtěžovala listovat dál. Zmuchlala jsem noviny a hodila je do koše, který samozřejmě okázale minuly. Nechápala jsem, jak si ta ženská mohla dovolit něco takového napsat. Vždyť to byly samé lži! No skoro, ale stejně.

Byla na mě vysazená už od čtvrtého ročníku, ale její zmínky o mě nikdy nebyly takhle urážející. Ne od té doby, co jsem zjistila její tajemství, které by jí mohlo způsobit opravdu velké problémy. Něco takového by si nedovolila. Až na to, že to právě udělala a navíc měla informace, které by rozhodně neměla vědět.

Jenže ta ženská byla prohnaná. Nepřekvapilo by mě, kdyby měla na ministerstvu špeha a vzhledem k řečem, které tam kolovaly, by nejspíš nebylo těžké se tyhle dohady dozvědět.

Ale jestli si myslela, že jsem za ty roky zapomněla, tak se naprosto mýlí. Naopak pro mě nebylo nikdy jednoduší nahlásit ji jako neregistrovaného zvěromága a potopit tak minimálně její kariéru. Nikdy jsem se nepovažovala za pomstychtivou, ale co bylo příliš, to bylo příliš.

***

Nepochybovala jsem o tom, jaký bude mít ten článek dopad. Popravdě mě dost překvapilo, že mi nikdo neťukal na dveře. I když nikdo nejspíš nevstával. A já rozhodně nehodlala čekat, až ten článek někdo uvidí.

Nejradši bych se zabarikádovala v bytě a počkala, než to všechno přejde. Ale musela jsem do práce a znepříjemnit Ritě život minimálně stejně, jako ho ona znepříjemnila mně.

Stejně jsem se ale nejspíš zachovala jako zbabělec, když jsem se na ministerstvo přemístila ještě hodiny předtím, než se tam mohl kdokoli objevit. Bylo však lepší na sebe nestrhávat pozornost.

První, co jsem udělala, když jsem vešla do kanceláře, bylo, že jsem poslala sovu s upozorněním na neregistrovaného zvěromága. Nejspíš by stačilo jen zajít za Harrym, který stejně věděl, co je ta ženská zač. Ale nechtěla jsem ho potkat. A rozhodně jsem nechtěla potkat Malfoye. Navíc to takhle bylo mnohem víc legitimní, nevypadalo to jako osobní msta. Což také nebyla.

Následně jsem se pustila do papírování. Moje práce obsahovala v podstatě jen to. Kdybych byla asistentka, jak naznačoval Malfoy, tak bych alespoň mohla občas uvařit kafe nebo tak něco. Ale já jsem byla zástupkyně ministra, což ta peroxidová fretka moc dobře věděla.

A přestože mi papírování nevadilo, bylo by opravdu skvělé, kdyby na mě ministr neházel všechnu tuhle práci, ale občas mi dal i nějakou v terénu. Jenže tu si všechnu nechal sám pro sebe. Neměla jsem mu to za zlé, ale nadšená jsem z toho také nebyla.

„Děláš si ze mě srandu, Grangerová?" uslyšela jsem ještě dřív, než se dveře rozletěly dokořán tak rychle, že se hlasitě zabouchly jen pár vteřin, co dovnitř vletěl naprosto rozzuřený Malfoy.

„Často, ale budeš mi muset říct, co konkrétně... co se ti to stalo s obličejem?" zeptala jsem, když jsem si všimla, že je jedno jeho oko podezřele tmavé.

„Co bys asi tak řekla? Potter četl tuhle hovadinu," hodil mi na stůl až příliš známý výtisk Denního věštce, „a rozhodl se, že musí bránit něčí čest. Ačkoli jsem nepochopil, jestli tvoji nebo Weasleyho," vyprskl naštvaně.

„A co s tím mám dělat já? Jestli hledáš ošetřovatelku, tak si na špatném místě. Pokud se nepletu, tak jsi to ty, kdo u bystrozorů funguje jako lékouzelník, takže určitě víš, jak si s tím poradit," řekla jsem v klidu, i když jsem si byla jistá, že mi cuká koutek. Tohle byl pohled pro bohy.

„Chci, abys to okamžitě vzala zpátky!"

„Já tě nepraštila, Malfoyi. Ale věř, že bych to ráda udělala. Pamatuješ na třetí ročník? To byly skvělé časy, nemyslíš?" tentokrát jsem se už neudržela a věnovala mu úšklebek, přesně takový, jako my on za ty roky věnoval už milionkrát.

„Grangerová, nezahrávej si. Moc dobře víš, že nemluvím o Potterových nezvladatelných záchvatech vzteku, ale o tom, co je kvůli tobě v dnešních novinách!"

„Kvůli mně?" vyhrkla jsem a konsternovaně na něj zírala

„Samozřejmě, že kvůli tobě! Kdo jiný by jim to řekl?"

„A co bych z toho asi tak měla?" vykřikla jsem a vyskočila ze židle, aby mu nepřipadalo, že má nade mnou navrch.

„Holoubková naprosto otevřeně očerňuje moji pověst! Jestli si myslíš, že bych to dobrovolně nechala napsat do novin a zesměšnit nejen sebe, ale i svoje přátele, tak tě nejspíš nějaký potlouk uhodil do hlavy! Já bych nikdy nic takového neudělala. Na druhou stranu je to přesně to, co mi sedí na tebe!"

„Na mě?"

„Samozřejmě. Podobný článek už jednou vyšel a kdo byl tenkrát Holoubkové k ruce a pomáhal jí s vymýšleným nejrůznějších blábolů? A počkat, ty! Co je podle tebe pravděpodobnější? Že za ní poběžím já, na kterou má ta ženská skoro desetiletí spadeno, nebo že za ní poběží její tehdejší špeh?" zeptala jsem se už poměrně v klidu, i když jsem pořád byla neuvěřitelně vytočená. Moc dobře jsem věděla, že by to neudělal. Ale rozhodně jsem tu nehodlala jen tak stát a nechat ho, aby mě obvinoval.

„To bylo předtím! Po všech těch věcech, co o mě po válce psali, bych se k žádnému novináři nepřiblížil! A rozhodně bych je nenechal, aby rozcupovali zbytek mojí pověsti tím, že by mě spojovali s tebou."

„V tom případě jsme na tom stejně, nemyslíš? Ani jeden z nás to neudělal. Tak co kdyby si šel dělat scény někam jinam. Někteří z nás tu musí pracovat," odfrkla jsem si a ostentativně si založila ruce na prsou.

„Pokud si to nebyla ty," řekl váhavě, „tak jak ti to může nevadit?"

„Samozřejmě, že mi to vadí. Ale nevidím důvod, proč kvůli tomu pobíhat po ministerstvu a obvinovat všechny na potkání. Obzvlášť, když tu má nejspíš nějakého špeha, který ji donáší informace. A fakt, že ti Harry dal pěstí a ty jsi právě u mě v kanceláři, rozhodně nepomůže tomu, aby tyhle fámy v brzké době zmizely!"

„Jenže tady trpí moje pověst!"

„Tak na to si možná měl myslet dřív, než si mě tu políbil tak, aby to viděl Ron a nejspíš půlka ministerstva. Protože kdybys to neudělal, tak by žádná taková fáma v první řadě vůbec nevznikla!"

„A já bych to neudělal, kdybys mě v první řadě nevyprovokovala!"

„Já tě vyprovokovala? Tím, žes mě odstrčil, mohlo všechno skončit, kdyby si nechtěl naštvat Rona. V téhle kaši jsme teď jenom kvůli tobě, Malfoyi. Smiř se s tím."

„A tys mě mohla odstrčit mnohem dřív, než Weasley strčil tu svoji zrzavou hlavu do dveří, což trvalo mnohem déle, než jsem čekal. Ale moc dobře si pamatuju, že jsi mě místo toho v podstatě objala!" podíval se na mě vítězoslavně a já musela uznat, že něco na tom je. Fakt jsem ho mohla odstrčit.

„Fajn. Tak jsme se oba přepočítali," rezignovala jsem.

„Jenže teď tu máme problém, který musíme oba dva řešit. A pokud má někdy zmizet, tak by ses měl ode mě držet tak daleko, jak jen to půjde a ne u mě v kanceláři trávit za zavřenými dveřmi a zataženými roletami tolik času, že si z toho může každý utvořit naprosto milný názor!"

„To už trochu přeháníš, nemyslíš Grangerová? Možná jsou lidi tak hloupí, že uvěřili té blbosti. Ostatně si mysleli, že vidí důkaz. Ale vážně si myslíš, že by uvěřili tomu, že si to rozdáváme za zavřenými dveřmi? Nehledě na to, že bych tak hluboko nikdy neklesl, tak ty jsi na to příliš nudná," ušklíbnul se.

„Já, že jsem na to příliš nudná?" zeptala jsem se rychleji, než jsem se stihla nad tím, co to plácám vůbec zamyslet.

„To má být nabídka? Nejspíš bych byl polichocen, kdybys to nebyla... no však víš, ty." Opravdu jsem se musela hodně držet, abych tomu arogantnímu zmetkovi nezmalovala i druhý oko.

„Vypadni. Přísahám, že pokud to hned neuděláš, tak..."

„Tak co, Grangerová? Vrhneš se na mě?" zeptal se posměšně a naklonil se ke mně přes stůl. Byl tak blízko, že jsem cítila jeho dech na tváři. Věděla jsem, že mě provokuje, že se snaží, abych udělala něco, díky čemu by se mi mohl vysmát. Včera jeho rty možná vypadaly lákavě, ale dneska jsem měla chuť ho jen pořádně proplesknout.

„Ne," schválně jsem se k němu taky naklonila, aby slyšel naprosto přesně to, co teď řeknu, „ale Harry bude tvůj nejmenší problém."

„Už se tě bojím, Grangerová." Než jsem mu stačila odpovědět, ozvalo se prudké otevření dveří a tentokrát za nimi stál Harry. Prudce jsem od Malfoye odskočila. Ačkoliv se tady nic nedělo, bylo naprosto jasné, jak to vypadalo.

„Skvělé, prostě skvělé. Poslední dva dny jsem o tobě neslyšela a zrovna teď si sem přijdeš? To se mi snad zdá!" vyhrkla jsem naštvaně a jen koutkem oka zaregistrovala Malfoyův samolibej úšklebek, kterým oplácel Harryho vražedný pohled. Ještě před chvíli mě chtěl ukřižovat za pomluvy, které sám způsobil, a teď to vypadalo, že by je nejraději rozdmýchal do kolosálních rozměrů.

Unaveně jsem se zhroutila do křesla a podívala se na ty dva, kteří nejspíš hráli hru, kdo vydrží dýl nemrkat. Na tohle jsem vážně neměla náladu.

„Jestli se chcete zase porvat, tak by bylo skvělé, kdyby to bylo kdekoli jinde, než v téhle kanceláři. A víte co? Vlastně ať už budete dělat cokoli, bude fajn, když to bude kdekoli jinde než v téhle kanceláři!" řekla jsem a ukázala ke dveřím, přičemž mi neuniklo, že dovnitř nakukuje několik zvědavců. Úžasné.

Překvapivě se oba dva skutečně otočili a odkráčeli pryč. Nepochybovala jsem o tom, že poskytnou všem zaměstnancům další představení, ale už mi to bylo jedno. Horší než teď to být už snad ani nemohlo. Jen letmo jsem si uvědomila, že nějaká asistentka zavřela dveře, zatímco po mě hodila povzbudivý úsměv, který mi rozhodně nepomohl.

A nepomohlo ani to, když se o deset minut později objevila sova s dopisem od jednoho z bystrozorů. Evidentně si za ty roky Rita Holoubková zařídila, aby její zvěromágství bylo legální. Takže jsem na ní neměla naprosto nic. Další skvělá zpráva dne. Už jsem se nemohla dočkat toho, co bude zítra v Denním věštci.