Už jsem ve svém životě byla nešťastná, zmatená, vyděšená i naštvaná. Ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych nechtěla jít domů. Bylo to mé bezpečné útočiště plné knih. Jenže po tom, co se stalo na ministerstvu, jsem zkrátka věděla, že můj byt je to poslední místo, kde bych se momentálně necítila v pasti. Možná předposlední pokud počítám i ministerstvo.

A tak jsem po té, co mi došla síla na běh, jen bezvýsledně chodila Londýnem. Spíše tím mudlovským, jelikož tam byla menší šance, že narazím na někoho známého nebo hůř, samotnou Holoubkovou a její zvědy.

Nakonec jsem se ale stejně musela zastavit. Nemohla jsem se procházet Londýnem donekonečna. Našla jsem si tedy malou mudlovskou kavárnu, kde jsem se u šálku čaje a vanilkového dortu pokusila všechno rozumně rozebrat. Ale ať jsem se snažila jakkoli, emoce u mě převládaly nad rozumem. Stávalo se mi to málokdy, ale tentokrát jsem nedokázala racionálně uvažovat. Věděla jsem, že celá ta scéna na ministerstvu akorát pomůže k uskutečnění ministrova plánu a že pak všechno uvede na pravou míru. I když jsem nebyla člověk, kterému záleželo na veřejném mínění, tak tentokrát mi jen z představy, že bych se někomu z mých spolupracovníků měla podívat do očí, bylo zle. Nevěděla jsem jak si s tím poradit. Alespoň ne ve skutečnosti.

Byl jen jeden způsob, jak aspoň na chvíli na tohle zapomenout. Potřebovala jsem alespoň pár hodin se snovým Dracem. Zbývala mi poslední lahvička s lektvarem a já si přísahal, že další už od George chtít nebudu. Ale pokud byla někdy chvíle, kdy jsem opravdu potřebovala strávit chvíli se svým praštěným podvědomím, bylo to teď.

Nechala jsem napůl nedojedený zákusek na stole a vydala se domů. Nepochybovala jsem, že v tuhle chvíli už budou všechny noviny vědět o událostech na ministerstvu a o mém útěku, tak jsem to raději vzala oklikou. Zašla jsem do jedné hospody, kde jsem rychle prošla k veřejnému krbu a odletaxovala se domů. Hned potom jsem krb pro jistotu zapečetila. Jediní, kdo by se sem skrz něj mohli dostat, byli sice moji přátelé, ale ani po jejich společnosti jsem teď netoužila.

Ani mě nepřekvapilo, když jsem za okny našla sedět hromadu sov, které spustily povyk hned, jak mě uviděly. Za normálních okolností bych si nikdy nedovolila zachovat se k nim tak neslušně, ale situace byla všechno možné, jen ne normální. A tak jsem jednoduše zatáhla a dala jim tak jasně najevo, že nemám nejmenší zájem na tenhle létající spam odpovídat.

Sedla jsem si na postel a zadívala se na poslední dávku fialového lektvaru. Byla škoda, že už mi nezbyl žádný spící lektvar, který by mohl jeho výdrž prodloužit, ale s tím se nedalo nic dělat. Rozhodně jsem nebyla ve stavu, kdy bych mohla uvařit novou várku. Byla jsem na to moc rozladěná, takže bych se nakonec nejspíš ještě otrávila. Musel mi stačit jen Georgův lektvar.

***

Do snu mě vzbudilo hlasité klepání. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, zjistila jsem, že tentokrát se bude sen opět odehrávat v mém bytě. Draco nebyl nikde poblíž, ale vzhledem k zesilujícímu se klepání jsem nepochybovala o tom, že je za dveřmi.

Zvedla jsem se z postele a šla otevřít. Ani jsem se nesnažila přemýšlet o tom, jaké mělo moje podvědomí s tímhle snem plány. Nezáleželo na tom. Tohle byla moje poslední dávka lektvaru a já jsem se cítila mizerně. Tentokrát se nebudu jen přizpůsobovat nebo si upravovat okolnosti. Tentokrát je to jen můj sen.

Otevřela jsem dveře a přesně podle mého předpokladu za nimi stál Draco. A vypadal snad ještě lépe než ve všech předchozích snech. A to bylo to jediné, na čem v tuhle chvíli záleželo. Na snu.

„Hermiono, já..." nezajímalo mě, co mi chtěl snový Draco aneb moje podvědomí říct. Chtěla jsem jen cítit. Nebylo to skutečné, ale zároveň bylo a přesně to jsem potřebovala. A tak jsem si ho přitáhla k sobě a políbila ho. Skončila jsem s obezřetností. Byl to jen pitomý sen, maximálně mi mohl v hlavě nadělat ještě větší zmatek a pochybovala jsem, že by to bylo možné.

Zajela jsem mu prsty do vlasů s touhou být mu co nejblíže. Nejdřív tam jen bez pohnutí stál, ale během chvilky jsem cítila, jak se mi poddal. Jeho napjaté svaly se uvolnily a vzápětí znovu napjaly, když mi omotal své vypracované paže kolem těla a pevně mě k sobě přitiskl. Cítila jsem jeho pevné tělo proti mému, teplo, které z něj sálalo, i touhu, která ho začínala ovládat stejně jako mě. Přerušila jsem náš polibek, abych se na něj podívala. Ztěžka oddechoval a podmračeně těkal očima po mém obličeji, tváře lehce narůžovělé. Zatraceně, tak moc jsem ho chtěla.

Zrovna jsem se ho chystala znovu políbit, když nás prudkým pohybem vtáhl do místnosti a hlasitě za námi zabouchl dveře. Pak se znovu vrhl na mé rty, prohloubil náš polibek a couval se mnou stále hlouběji a hlouběji do bytu. I přes opar touhy jsem věděla, že pokud to tak bude pokračovat dál, nejspíš o něco zakopnu a ráno se vzbudím s vyvrknutým kotníkem. Naposledy jsem ho políbila a pak vyklouzla z jeho náruče.

"Pojď," řekla jsem, chytla ho za ruku a prakticky ho odtáhla skrz byt do ložnice.

Sotva jsme překročili práh, přitáhl si mě k sobě. Jeho rty okamžitě vyhledaly ty mé a naše jazyky se propletly a navzájem prozkoumávaly. Rukama jsem mu sjela po zádech ve snaze dostat se pod jeho košili a cítit jeho kůži na své, zjistit, jestli plane tak jako ta moje.

Zatímco mi pevně tiskl zadek a spokojeně vrněl proti mým rtům, postupně jsem tahala za spodní část jeho košile a ztěžka se ji snažila vytáhnout z kalhot. Prudce se nadechl, když se mi to podařilo a přejela jsem mu konečky prstů po zádech. Jemně mě dotlačil k posteli, na kterou jsem prakticky spadla.

Tyčil se nade mnou a já z něj nemohla spustit oči. Blaženě jsem si prohlížela svaly, které se mu napínaly pod košilí, jež mu těsně obepínala hrudník a ramena a s každým jeho prudkým nádechem se napínala ještě víc.

Usmál se, když viděl, co se mnou dělá a pomalu si začal rozvazovat kravatu. Bylo to téměř k nevydržení, nevěděla jsem, jestli tam chci raději jen ležet, a navěky ho pozorovat, nebo se na něj okamžitě vrhnout a všechno z něj strhat sama.

Když kravata spadla na zem, začal si rozepínat košili. Jeden knoflíček po druhém. Polkla jsem a nemohla spustit pohled z jeho dlouhých elegantních prstů. Tělem mi projela další vlna vzrušení a pocítila jsem horkost ve tvářích, když jsem si představila, co jiného by s nimi mohl dělat. A pak košili konečně rozepnul a odhodil ji na zem vedle bot a ponožek, kterých se musel nějak zbavit, zatímco se jeho ruce potýkaly s kravatou a košilí. Ach, ty ruce. A ta hruď...

Ztěžka jsem vydechla, když se ke mně naklonil, zapřel se dlaní na posteli těsně vedle mé hlavy a pomalu se ke mně blížil skoro jako šelma ke kořisti. Mučilo mě, jak pomalu pokládal své tělo na to mé a když jsem přes naše oblečení ucítila jeho erekci, znovu jsem ho začala líbat. Pokusil se odtáhnout, ale marně. K čertu s tím, jak si tu se mnou zahrával. Ucítila jsem, jak se usmívá proti mým rtům a zarazila se.

,,Myslím, že teď je řada na tobě," zašeptal s úsměvem a prsty mi přejel po ramínku šatů.

"Dobře," zamumlala jsem a sjela rukama k jeho pásku, zatímco zasypával můj krk polibky.

"Takhle jsem to nemyslel," zašimral mě na krku jeho dech, když se zasmál.

"Aha. Hups," pronesla jsem nevinně a zároveň mu rozepnula přezku. Zapřel se na jedné ruce, aby se trochu oddálil a tou druhou mě jednoduše chytil za obě zápěstí. Rychlým pohybem mi ruce uvěznil nad hlavou. "Tak dost," zabručel a lehce mě kousl do krku.

Unikl mi první vzdech, když mi jazykem sjel po krku až ke klíční kosti a rameni. Posadil se nade mnou, aby měl volnou alespoň jednu ruku, zatímco tou druhou stále spoutával mé ruce. Prohlížel si každý kousek mého hrudníku, když mi dlaní začal přes šaty masírovat prsa. Pak mi rukou zajel pod záda a snažil se nahmatat a povolit zapínání. Teď byla řada na mě, abych se rozesmála. Přimhouřil oči. "Kde je to zatracené ... To vůbec není vtipné!"

"Že by pan Malfoy nevěděl, jak rozepnout šaty?" posmívala jsem se mu dál.

"Blbost," zamračil se, jako by mu to vůbec nepřišlo vtipné, zatímco já se skvěle bavila.

"No, tak to se kvůli tobě asi daleko nedostaneme," škádlila jsem ho.

Konečně přestal se zapínáním zápasit a upřel na mě pohled. "Naštěstí je i jiný způsob, jak z tebe tu proklatou věc dostat,"zavrčel, uvolnil moje ruce ze svého sevření a pak prudce trhl látkou po obou stranách, až jsem vyjekla. Jemné háčky tlak nevydržely a šaty okamžitě povolily. Zalapala jsem po dechu.

"Jednou Zmijozel, navždy Zmijozel," zamumlala jsem.

Vydechl a nechápavě se na mě podíval, jako bych ho tím rozhodila. V momentě, kdy polevil v ostražitosti, jsem se do něj zapřela vší silou a převalila ho na záda, abych prohodila naše pozice. Teď jsem se nad ním s vítězoslavným úsměvem tyčila já a prohlížela si jeho blond vlasy, které se mu rozprostřely po matraci. Překvapeně na mě koukal, oči dokořán otevřené.

"Já ale taky nehraju fér," prohlásila jsem a přetáhla si napůl roztržené šaty přes hlavu. A jeho sykavý nádech potvrdil moje vítězství, když mi prsty přejel přes lýtka až na stehna a pevně je stiskl.

"Takhle tě neznám," vydechl, zatímco mě hltal pohledem.

Sehnula jsem se k němu a pošimrala ho vlasy na krku, když jsem ho kousla do ušního lalůčku a do jeho ostrého nádechu zašeptala: "Tak mě poznej."

"Přesně to chci už zatraceně dlouhou dobu," vydechl a opět polapil moje rty. Než jsem to vůbec stihla postřehnout, jednou rukou mi rozepnul podprsenku bez ramínek, která se ze mě okamžitě svezla na něj. Odhodil ji na zem k hromadě naše oblečení. Chtěla jsem mu říct něco o... vlastně ani nevím o čem. Jeho pohled, kterým sjížděl mé nahé tělo, mi sebral veškerá slova.

"Jsi neskutečně nádherná," vydechl. Překvapeně jsem zamrkala. Zničehonic jsem si uvědomila, jak absurdní tohle všechno je. Skutečný Draco by mi nikdy taková slova neřekl. Byl to tak krásný sen a já cítila, jak ubíhá každá jeho vteřina a stane se z něj pouhá vzpomínka. Přejela jsem mu dlaní po hrudi, odhodlaná zapamatovat si každý kousek jeho těla. Zachvěl se a zničehonic mě popadl a prudkým pohybem nadzvedl, aby mě vzápětí znovu hodil na záda a ocitl se opět nade mnou.

Otevřela jsem pusu, abych mu řekla, jak zatraceně sexy je, ale veškerá moje slova se mi zasekla v hrdle v momentě, kdy jeho ruce sklouzly k rozepnutému pásku, který jedním rychlým pohybem odhodil. Ale mnohem víc fascinující byla boule, která se mu rýsovala pod džíny.

Všechno hašteření a hry najednou zmizely. Ale moje touha po jeho blízkosti, po něm, se jen vystupňovala. Přejela jsem mu po rozkroku a Draco se na mě natlačil a zasténal. Jeho pomalé rozvážné pohyby přešly ke zběsilým. Uchopil mě za ruku a posunul ji k rozepínání svých kalhot. Naléhavě se mi zahleděl do očí, než mě znovu vášnivě políbil. Nečekala jsem ani chvilku. Začala jsem zápasit s knoflíkem, rychle rozepnula zip a zbavila ho kalhot.

Na vteřinu jsem zalitovala, že nemám víc času na jeho obdivování, ale jakákoli lítost byla pryč, když jsem jeho tělo ucítila zpátky na sobě.

"Draco..." vydechla jsem mu do rtů a v té chvíli se spustila lavina.

Tvrdě mě líbal a já měla pocit, že mi srdce vyskočí z hrudi, když mě bříšky prstů polechtal na břiše, jak po něm přejel dolů k mým kalhotkám. Zalapala jsem po dechu, když se mě konečně dotkl.

"Obávám se, že toho máš na sobě pořád víc než dost," oznámil mi udýchaně a než jsem stačila přijít s odpovědí, stáhl ze mě i ten poslední kousek, který scházel, abych před ním ležela naprosto nahá.

"Dokonalá," zamumlal si spíš pro sebe, než že by se mi snažil lichotit.

"Draco," zasténala jsem. Ještě před chvíli jsem přemýšlela, co by dokázal se svými prsty, a byla jsem si jistá, že i moje nejdivočejší představy se nemohly vyrovnat tomu, jaké by to skutečně bylo, a nepochybovala jsem ani o tom, že svými ústy by toho svedl ještě mnohem víc. Chtěla jsem to. Všechno. Ale teď jsem především chtěla jeho. Potřebovala jsem ho. Už jsem nedokázala čekat ani minutu navíc.

"Miluju, když říkáš moje jméno," řekl chraplavě a já mu nedočkavě stáhla boxerky a hlasitě zavzdychala už jen při pohledu na jeho velký pulzující penis, když jsem ho pevně stiskla v ruce. Draco se na mě zoufale podíval, jako by sváděl stejný boj, jako před chvílí já, nechtěl, aby to skončilo, ale zároveň už se nedokázal držet o moc déle.

"Chci tě," zaprosil a naléhavě se mi zahleděl do očí.

"Tak si mě vezmi," vydechla jsem. Uchopil svůj penis a několikrát jím po mě přejel. Zaryla jsem mu nehty do zad, když naposledy pomalu sjel přes můj klitoris a zastavil se u mého vchodu. Ostře jsem nasála vzduch neschopná pochopit, jak mi jen takový letmý dotyk mohl způsobit takový požitek. Draco mi ale ani v nejmenším nedal šanci na přemýšlení. Prudce do mě vstoupil a já hlasitě zasténala.

Dívala jsem se mu do přímo očí, ve kterých se mu zračila touha, zorničky měl rozšířené a já měla pocit, že se v jeho pohledu ztratím, jako by se mě snažil pohltit. Pomalu, mučivě pomalu ze mě vyjel, než znovu nečekaně prudce přirazil, až jsem vyjekla. Začal rytmicky přirážet a ztěžka oddychoval, přitom mě pozoroval a kousal se do rtu, jako by se snažil zadržet vzdechy. Ale já ho chtěla slyšet.

„Nedrž se zpátky," zašeptala jsem a zaťala mu nehty do zad. Zprudka vydechl a hlasitě zasténal: "Hermiono." Projela mnou ještě větší vlna rozkoši. Bože, cítila jsem ho v sobě tak dobře, ale pořád jako by nebyl dost blízko. Chtěla jsem každý zatracený kousek jeho, chtěla jsem, aby mezi našimi těly nebyla ani skulinka místa. Přitáhla jsem si ho blíž k sobě, omotala kolem něj nohy a znovu ho políbila.

Navzájem jsme si sténali do rtů a naprosto se přestali ovládat. Zapřela jsem se do něj a převalila ho na záda tak, abych na něm seděla. Rychle jsem se zvedala, nahoru dolů, a Draco mě chytil za boky a přirážel proti mně. Pak se ke mně natáhl a posadil se, chytl mě za zadek a začal si mě nadzvedávat sám, jeho ruce se při tom ani nezachvěly námahou.

Byla jsem naprosto ztracená, jednu ruku položenou na jeho rameni, druhou zamotanou do jeho zpocených vlasů. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči. Neexistovalo nic jiného než on. Najednou jako by do sebe všechno zapadlo. Bylo to tak správné, bylo to všechno, co jsem kdy chtěla. On byl všechno, co jsem kdy chtěla. A přesně v té chvíli mnou projel orgasmus a on mě krátce po té následoval. Byla to čistá extáze.

Oba jsme udýchaní, zpocení a šťastní padli vedle sebe do postele. Měla jsem chuť se štěstím rozesmát, ale zároveň jsem byla tak moc unavená, že jsem se sotva zvládla pohnout. Jen jsem tak ležela a snažila se popadnout dech.

Po chvíli jsem ucítila jemné pohlazený na ruce, pootočila jsem hlavu a usmála se na blonďáka, který na mě koukal se zbožňujícím výrazem. Nejspíš jsem se na něj dívala podobně.

Posunula jsem se blíž k němu a uvelebila se na jeho hrudi. Mohla jsem slyšet, jeho prudké nádechy a bušení srdce, které perfektně doplňovaly ty moje. Objal mě kolem ramen a mě zaplavil pocit bezpečí.

„Kéž bys tady byl, až se probudím," povzdechla jsem si a se zavřenýma očima se k němu ještě víc přitulila a nasávala jeho vůni.

„Neboj, nikam neodcházím," slyšela jsem ho šeptat, zatímco mě hladil po vlasech a já se pomalu propadala do spánku.