Příběh, který vám budu dnes vyprávět, se odehrál před mnoha a mnoha lety. V té době ještě bylo lidí na zemi pomálu a planetě vládla zvířata. Většina z nich měla šedou nebo hnědou barvu. Dokonce i ryby. A o jedné z nich, bych vám dnes chtěla povědět.

Mořem plula maličká rybička. Na hřbetě se jí třpytily šedé šupinky, které občas probleskly modrozelenou barvou. Díky tomu byla v moři nenápadná a snadno se jí schovávalo za kameny před většími rybami, které jí chtěli ublížit.

Jednoho dne plavala po dně a hledala potravu. Najednou jí ale intuice poradila, aby se schovala. Když se rozhlédla, uviděla žraloka, který už rychlými pohyby směřoval přímo k ní. Rybička začala plavat pryč, co jí síly stačily. Proplétala se mezi kameny, aby byla co nejméně vidět a žralok k ní měl co nejmenší přístup.

K její smůle se ale stále dívala dozadu, jak je predátor daleko, a vůbec se nesoustředila na to, kam směřuje. A tak se naše malá rybička zatoulala až ke skále, kterou neměla šanci obeplout dřív, než se k ní ta potvora dostane.

Chudinka maličká plavala v drobných kruzích a snažila se přijít na řešení. Bojovala o svůj život, co to šlo. Možná to bylo štěstí, možná náhoda, ale když plavala podél skalní stěny, objevila se v ní malá dírka, do které se vešla jenom tahle naše rybička.

Rychle se do ní nasoukala a hned, jak schovala svůj ocásek za stěnu, se na druhé straně ozvalo klapnutí zubů. Žralok se ještě chvíli snažil svou oběť sežrat, ale po chvíli to vzdal a odplul pryč.

Když se vyděšená rybička otočila ke skále zády, nevěřila svým očím. Před ní se nacházela hornina barvy, kterou nikdy neviděla. Bylo to zlato. Rozhodla se to pořádně prozkoumat a podívat se na tu nádheru zblízka.

Na zlaté skále si našla místo odpočinku a uvelebila se do ní. Byl tam lehký proud, ale jí to nevadilo. Zachytila se tak, aby držela na místě a užívala si, jak s sebou voda nese zlatavý prášek.

Když se o pár hodin na tu krásu vynadívala a chtěla jít zpět domů, podívala se na své ploutve. Jaký byl její údiv, když byly zbarvené zlatým práškem stejně tak, jako celý zbytek jejího těla. A tak vznikly zlaté rybičky. Možná je to jen pouhopouhá legenda, ale na každé pověsti je přece kousek pravdy.