Sluníčko mi krásně pálí do zad a mé bosé nohy se boří do posekaných stébel obilí. Přejdu přes kopec a tam už vidím svou krásnou dámu s kosou. Její nádherné hnědé vlasy má spletené do copánku, který jí dosahuje až po konec vestičky a sukni se zástěrou má ušmudlané od těžké práce, ale i tak je to ta nejnádhernější dívka, kterou jsem kdy viděl. Na chvíli se zastaví, aby si odpočinula a otřela zpocené čelo. Pohlédne na zapadající slunce, aby věděla kolik má ještě času. A v ten moment si mě všimne a po tváři se jí rozlije široký úsměv.

„Matěji!" zakřičí a rozuteče se směrem ke mně, aby mi padla do náruče. Nadzvednu ji jemně ze země a zatočím se s ní dokola. Ona se tak zvonivě zasměje, až mě z toho bodne u srdce. Tak dlouho jsem ten zvuk neslyšel, tak dlouho jsem jí neobjímal a ani neviděl. Tolik mi chyběla.

Už je to tak dávno, co jsem musel odejít od ní, daleko do světa, abych splnil úkol, co mi zadal můj otec. Konečně jsem se mohl vrátit a znovu ji spatřit. Vtisknu jí polibek do vlasů a nasaju její vůni slámy a květů.

„Koukej, něco jsem ti přinesl," vyndám z ošuntělých kalhot měšec a vtisknu jí ho do ruky, „myslíš, že to bude stačit, abychom se tvému otci mohli přiznat s naší láskou? Peníze jistě vystačí na svatbu i hezké živobytí, navíc jsem se toho cestou hodně naučil. Umím dokonce číst a psát. Terezko, je ze mě písař! Víš, jak nám bude krásně. Nic nám nebude chybět!"

Přitisknu jí k sobě a spokojeně se zasměju. Máme před sebou celý nádherný život. Tereza se ode mě ale opatrně odtáhne, nejdřív se mi podívá do obličeje, ale potom sjede pohledem na své ruce plné mozolů od práce.

„Matěji, víš, tatínek zemřel a ty jsi tu nebyl. Já nevěděla, jestli se vážně vrátíš a musela jsem se o všechno starat sama. Nestačila jsem na to všechno a Jozífek se nabídl..." vykoktá ze sebe a podívá se k otepím posekané slámy a já si až teď všimnu malého uzlíčku, který leží zachumlaný v růžových peřinkách v nůši.

Hrudníkem mi projede ostrá bolest, jakoby mě někdo probodl, zalapám po dechu a do očí se mi naženou slzy.

„Matěji, promiň mi to," dostane ze sebe mezi mohutnými vzlyky a já ji v ten okamžik začnu nenávidět. Všechno jsem dělal jen pro ní, jen pro to, aby nám bylo spolu dobře, všechno jsem pro ní riskoval a ona na mě nedokáže počkat ani dvě léta.

Hrubě jí odstrčím a nedokážu se na ní ani podívat. Dojdu až k nůši s malým dítětem uvnitř a k mému překvapení mě přejede vlna něhy a v ten okamžik se rozhodnu. Když ona vzala srdce mě, já vezmu to její.

„Vrátím se pro ní," křiknu na Terezu a ukážu na malé neviňátko. Té se po tváři přelije nejprve šok a potom bolest. Rozběhne se k nám, aby se mezi nás postavila a udělala ze sebe ochranný štít.

„Matěji, to nemůžeš. Vůbec tě nepoznávám, to nejsi ty! Co se to s tebou stalo?" vypraví ze sebe a z očí ji kanou slzy.

„Se mnou? Co se stalo s tebou? Slibovala jsi mi věčnou lásku, a když se vrátím tak se taháš s jiným! Nevezmu ti ji dnes, ale pamatuj si, že jednoho dne pro ní přijdu. Chci, abys každou nocí trpěla, kdy je zrovna ta vaše poslední a od jakého rána svou malou holčičku už nikdy nespatříš! Utíkat se nesnaž, najdu si vás všude!" vyleju si na ní zlost a otočím se k odchodu. Tereza se mě ani nepokouší zastavit a za svými zády slyším jen to, jak žalostně pláče.

Den co den se za nimi tajně vracím tak, aby mě Tereza nespatřila. Zatím co ona vypadá každým dnem hůř a hůř, je vyhublá až na kost a nešťastné oči ji při práci ostražitě těkají z místa na místo, jako by byla blázen, její dcera Julinka roste do krásy. Je ještě nádhernější než její matka v době, kdy jsem jí tak silně miloval.

Občas nechám Julinku, aby si mě všimla, a ona už ví, že za mnou může pokaždé přijít pro radu a že jí dám cokoliv, na co si pomyslí. Celé roky za mnou přichází jako za přítelem, který ji nikdy nezradí a se kterým má vše, co si přeje. Troufnu si říct, že teď, když už je dospělá, kane z jejích očí nehynoucí láska, kterou si ke mně za ta léta vybudovala. Chodí za mnou i přes zákazy rodičů, vždycky si najde způsob, jak jim za mnou utéct. A zítra, v den jejich osmnáctých narozenin, se mnou uteče navždy. Díky tomu splním svůj slib, který jsem před lety dal té zničené dámě s kosou, která přitom mohla mít tak krásný život.