„Karolínko, vykliď, prosím tě, ještě tamty bedny," zvolá na mě mamka a sama nese tolik krabic, že přes ně ani nevidí. Když babička zemřela, zbylo po ní u nás spousta věcí z doby, kdy se stěhovala do malého bytečku z rodinného domku, o který se už sama nedokázala, kvůli špatnému zdraví, postarat. Jenže nám teď její věci zabírají většinu sklepa, který potřebujeme k jiným účelům, a maminka se z něj pokaždé vrací s uslzenýma očima. Proto se rozhodla, že je na čase předměty přetřídit podle toho, zda si je chce nechat na památku nebo prodat či vyhodit.

Rozříznu izolepu a otevřu víko zaprášené krabice. Vevnitř je jen spousta blbostí k vyhození, nic, co by se dalo schovat. Znuděně začnu přendávat věci do odpadkového pytle, dokud se nedostanu až na dno bedny. K mému překvapení se tam nachází nádherné zdobená těžká krabička ze dřeva. Zvědavě ji popadnu do rukou, ale nejde otevřít. Začnu ji otáčet ze všech stran a nakonec si všimnu, že jsou zespod krabičky symboly divně přeházené tak, že na sebe nenavazují. Po podrobnějším průzkumu zjistím, že je to malá tabulka se čtverečky ve třech řadách a třech sloupcích a jedno místo je prázdné.

Vzpomenu si na babiččinu oblíbenou hru, kdy měla obrázek rozdělený na části a jedna vždy chyběla. V tabulce využívala onoho volného místa k posouvání zbylých části tak, aby díky tomu získala zpět celistvý obrázek. Uchopím krabičku pevně do rukou a k mé radosti jde čtverečky s ornamenty opravu hýbat. Po chvíli zápolení se mi konečně podaří seskládat celý velký symbol a v krabičce cvakne.

Napětím zadržím dech a opatrně krabičku otevřu. Po zjištění, co se v ní skrývá, se dostaví vlna zklamání a otráveně vydechnu. Ve vypolstrovaném obalu leží lesklá, honosně vypadající stará vidlička. Vezmu jí do rukou a ledabyle s ní otočím, abych si ji prohlédla ze všech úhlů. Už, už ji chci vyhodit do koše na odpadky s tím, že si nechám aspoň krabičku, když si všimnu na spodní straně rukojeti vidličky třech zdobně psaných čísel 34-13-5.

Zadumaně se posadím a zkoumám vidličku pořádně z blízka, jestli se mi nepodaří ještě něco objevit. Po chvíli to ale vzdám a vrátím ji opatrně zpět do její původní schránky a tu si dám stranou, abych si jí mohla večer v klidu prohlédnout znovu.

Pustím se do otevření dalších beden plných věcí na přetřídění, a když nadzvednu víko jedné z nich, zalapám po dechu. Na jedné z knížek uvnitř je napsáno babiččino jméno. Ani jsem nevěděla, že nějakou knihu vydala. Sjedu pohledem na název publikace a ten mi vykouzlí úsměv na rtech.

Alžběta Kamínková – Snídaně na vidličku a jiné dobroty

Rychle popadnu odloženou krabičku a vytáhnu z ní vidličku, abych se mohla podívat na její čísla. Přemýšlím, jakou mají s knížkou spojitost, a nakonec mě něco napadne. Otevřu recepty na třicáté čtvrté straně, sjedu pohledem na třináctý řádek a najdu tam páté slovo – obraz.

Podezřele divné slovo na kuchařku. Myslím, že je to trefa do černého. Vsadím všechno na to, že myslí její nejoblíbenější obraz, který jí visel nad postelí v ložnici. Rozhlédnu se okolo a hledám velký zarámovaný portrét babičky a dědy z jejich svatebního dne. Naštěstí ho najdu téměř okamžitě, jak stojí opřený o schodiště.

Doběhnu k němu, zvednu ho ze země do rukou a začnu zkoumat, jestli tam neobjevím něco podezřelého. Nakonec se mi podaří najít ve středu zlaté kytičky, která zdobí rám, skryté tlačítko a po jeho zmáčknutí se na mě rám obrazu zezadu otevře a v jeho boční straně spatřím ukrytou rulička papíru. Roztřesenýma rukama ji rozvinu a pustím se do čtení.

Milá Kájo,

vím, že tenhle dopis objevíš právě ty. Nikoho jiného, než tak velkého milovníka záhad a detektivek, by nenapadlo, věnovat pozornost staré krabičce s na první pohled obyčejnou vidličkou. Teda pokud se ti nepodařilo otevřít tento obraz jen tak, o čemž silně pochybuju. Ve spodní části rámu objevíš další ruličku, obsahující moji závěť.

Vím, že budeš překvapená, ale tvé matce jsem lhala. Svůj domeček jsem nikdy neprodala, a tak je teď tvůj. Starej se mi o něj dobře. Když opatrně rozřízneš obraz, zjistíš, že je plátno dvojité a v mezeře mezi nimi se ukrývá můj těžce našetřený milion korun, který ti věnuji k domečku, aby sis ho mohla předělat podle svých představ. Ale při řezání pozor na dědečka!

S nekonečnou láskou,

tvá babička