První týden letních prázdnin se neúprosně blížil ke konci a zapadající slunce dávalo všem jasně najevo, že mizí v nenávratnu. Obzor se barvil do oranžova až sytě červena a mračna, pokrývající většinu oblohy, měnila barvy s ním. Sluneční kotouč pomalu mizel z dohledu a na palubě letadla cestujícího na jižní pobřeží Řecka panovala uvolněná atmosféra.

Každý by si pomyslel, že z letadla musí být pohled na zapadající slunce dechberoucí, kouzelný a nepopsatelný. Ovšem, pouze když člověk seděl u jednoho z drobných okének.

Julie toto privilegium postrádala. Vykláněla se ze svého sedadla v prostřední řadě a roztřepanou rukou se snažila fotoaparátem mobilního telefonu zachytit alespoň část oné barevné scenérie na obloze.

Marně.

"Přestaň s tím, stejně fotíš spíš pleš toho pána u okénka než samotný západ slunce," zamumlal na ni z vedlejšího sedadla její polospící přítel Robin. Julie protočila očima a naklonila se ještě o něco víc, spatřivši drobnou mezírku mezi zmiňovanou holou hlavou pána a rámem okénka.

"Julie, říkám ti přestaň s tím, dřív než-..." Robin již svou druhou výtku nedořekl, jelikož se Juliino drobné tělo převážilo a ona se s žuchnutím poroučela k zemi.

"Spadnu," dořekla Julie s trpkým úsměvem, když své tělo za pohledů všech cestujících okolo sbírala ze země. Robin tiše dusil smích v rukávu své pohodlné mikiny, zatímco ho blondýnka celou dobu propalovala nehezkým pohledem.

"Všechno v pořádku, slečno?" zjevila se nad dvojicí letuška, zkoumajíc Julii tím úplně samým pohledem, jakým rodiče častují své potomky, když se dopustí nějaké neplechy.

V blondýnce to doslova vřelo. Pocit totálního ztrapnění jí koloval žilami a Robinův smích jí na náladě také moc nepřidával. A navrch výraz letušky, který ji rozohnil ještě mnohonásobně víc.

"J-jasně, v-všechno je v p-pohodě," vykoktala ze sebe skrze zatnuté čelisti, jelikož jen to jí pomáhalo zachovat klidnou hlavu a nezačít po ubohé letušce křičet.

"Smím Vám donést sklenku vody? Vypadáte nějak bledě," starala se letuška dál, ignorujíc fakt, že Julie nebyla zrovna v náladě na nezávazný pokec.

Robin vyprskl smíchy, když obličej blondýnky v mžiku změnil barvu z bledého na sytě rudý. To už byla poslední kapka v Juliině pomyslném poháru trpělivosti.

Takhle si cestování letadlem s vyhlášenou cestovní kanceláří nepředstavovala.

"Tak poslouchejte, Patricie," nadechla se, zkoumajíc pohledem jmenovku na hrudi bezcitné a empaticky neobdařené letušky, "je mi přímo skvěle a žádnou pitomou sklenici vody nechci."

Letuška ucouvla, Robin se přestal smát a celé letadlo ztichlo, sledujíc scénu v prostřední řadě.

"A bylo by mi ještě líp, kdybyste uklidila své tělo z mého zorného pole, protože mě Vaše pouhá přítomnost neskutečně vytáčí!" pokračovala Julie v emotivním projevu. Hnědovlasý přítel ani nezkoušel dívku upozornit či zastavit - věděl, že by mohl skončit s několika nepěknými šrámy, o které momentálně opravdu nestál.

"Děkuji," vydechla blondýnka nabručeně, usedajíc zpět na své místo. Letuška nic nenamítala a raději skutečně zmizela, přičemž se po zbytek letu Julii v zájmu vlastního zdraví vyhýbala.

V letadle bylo od té chvíle dusno. Všichni mlčeli, aby rozohněnou blondýnku znovu nerozčílili. Po nějaké době, kdy Julie zaraženě seděla na svém místě a upírala zrak na sedadlo před sebou, se v letadle situace opět uvolnila. Pár odvážlivců se dalo do řeči se svými spolucestujícími a po chvíli už letadlem proudila tichá debata mezi členy zájezdu.

I Robina už ticho pomalu ubíjelo, proto se s největší opatrností otočil na Julii a chvíli ji beze slov hypnotizoval zkoumavým pohledem, načež usoudil, že je pravý čas rozproudit konverzaci.

"Hej," začal opatrně a položil své přítelkyni ruku na rameno, "v pohodě?" Věděl, že jeho dívka je nyní na pomezí dvou různých reakcí. Riskoval další silný výbuch emocí nebo dokonalé uklidnění. Nikdy si však nebyl jistý, která z možností nastane.

Naštěstí, pro dobro všech cestujících, se blondýnka k chlapci pomalu otočila a Robin tak spatřil její smutný úsměv a lesknoucí se tváře od slz.

V tomhle byla Julie nepřekonatelná. Skrývat své emoce a plakat i mezi davy lidí tak, aby si toho nikdo nevšiml, bylo její specialitou. Na povrchu tak působila jako pozitivní, temperamentní a v některých momentech i značně přidrzlejší dívka, zatímco mnohdy ve svém nitru dusila vzlyky a nechala samotu, aby ji zevnitř kousek po kousku sžírala.

"Robine," zašeptala dívka bolestně a strojenými pohyby si z tváří stírala zbytky slz, "jo, v pohodě. Jak jinak." Hnědovlásek Julii zlomeně pozoroval. Hrála roli silné a drsné ženy, která si hrdě stála za svým názorem a nebála se ho projevit. Pod touto uměle vypěstovanou skořápkou ale dřímala velmi křehká a citlivá duše, zjizvená chybami a činy z minulosti.

Robin si blondýnku přitáhl do náruče, konejšivě s ní pohupujíce. Věděl, že se snažila tvářit klidně a v pohodě, její uplakané oči však hovořily jinak.

Po zbytek letu mlčeli, dokud letadlo bez problémů nepřistálo na letišti v Athénách.

***

"Nevidíš někde můj kufr?" ptala se Julie zoufale, když už jako poslední postávali u jezdícího pásu a vyčkávali na Juliino zavazadlo. Zbytek zájezdu postával před letištní halou, obloha byla temná a každý už se chtěl vydat na hotel.

"Je tu nějaký problém?" objevila se po jejich boku konečně také delegátka Iveta, která je měla pobytem v Řecku provázet.

Ačkoliv na první pohled působila mile, nyní se moc přívětivě netvářila a Robin z toho tajně vinil Juliino emocionální vystoupení v letadle. Iveta se o něm jistě dozvěděla od letecké společnosti, stejně jako celá cestovní kancelář Jarlama.

"Nikde tu není můj kufr," panikařila Julie, které k uklidnění nepomáhala ani Robinova hřejivá ruka okolo jejího pasu.

"Zkusím, co se s tím dá dělat," prohlásila Iveta ve snaze zachovat klidnou tvář, ale i na ní byl nyní vidět narůstající stres a touha opustit letiště a rozvést účastníky zájezdu do přidělených hotelů.

V této chvíli se však postávající dvojici ztratila z dohledu a Robin s Julií tak osaměli.

"Neboj se, určitě se najde," chlácholil hnědovlasý chlapec svou dívku, která se nyní již nebránila a nechala se pevně svírat v Robinově teplé náruči.

"Dneska je vážně den blbec," mumlala si blondýnka pro sebe, zatímco sledovala blížící se Ivetu s dosti nespokojeným výrazem na tváři.

"Podle všeho Vaše zavazadlo zůstalo na brněnském letišti," prohlásila suše, jakmile byla dvojici na doslech. Julie v mžiku až nezdravě zbledla a nemít na sobě oblečení, jistě by splynula se zdí za nimi.

"Je nějaká šance, že by ho přidělili a poslali v dalším letadle?" vyzvídal Robin, jelikož Julie nyní nebyla schopna kloudného slova.

"Další letadlo z Brna přiletí až za týden, takže mi přijde zbytečné ho sem posílat na tři dny," řekla Iveta. V tom s ní Robin musel souhlasit.

Kdoví, jestli by při odletu z Athén kufr nezůstal pro změnu tady v Řecku.

"Majitelé hotelů už jsou nervózní, informovala jsem je o příjezdu hostů kolem osmé večer a už máme hodinu zpoždění," podupávala delegátka nervózně nohou o podlahu pod nimi, "já vás dopravím na hotel spolu s ostatními a tuhle nemilou komplikaci vyřešíme zítra, dobře?" Robin přikývl, stále pevně svírajíce Juliino drobné tělo.

"Výborně, tak pojďme."

Trojice s pouze jedním kufrem se konečně dostala před budovu letiště, připojujíce se k hloučku nervózních spolucestovatelů. Všichni postupně naložili svá zavazadla, nastoupili do autobusu a vydali se vstříc ubytovacím zařízením.

Účastníci zájezdu byli rozděleni na několika místech, jelikož dovolenková sezóna byla v plném proudu a místa poskrovnu.

Robin s Julií přišli na řadu mezi posledními. Chlapec ze zavazadlového prostoru zručně vytáhl svůj mohutný černý kufr, uchopil Julii za pas a nechal se Ivetou dovést až ke dveřím. U vchodu jim ukázala, kde se nachází recepce a kde se mají nahlásit. Že prý stačí pomalu vyslovit název cestovní kanceláře a že budou vědět.

Ona se prý zastaví okolo osmé hodiny ráno, aby po zaslouženém odpočinku dořešili Juliino chybějící zavazadlo.

Robin slušně poděkoval a Julie pouze přikývla - stále byla jaksi v šoku ze ztráty svého cestovního zavazadla. Ruku v ruce se blondýnka s chlapcem dostali k recepci, kde Robin skutečně polopatě vyslovil: "Jarlama."

Postarší žena za pultem na ně koukala jako na zjevení, proto Robin ono slovo zopakoval, nyní mezi každým písmenkem udělal malou pomlku a název kanceláře vyhláskoval: "J-A-R-L-A-M-A."

Opět nic. Paní na ně stále zírala jako na bytosti jiné dimenze, načež poklepala na malou ceduli u recepce, z níž dvojice rozluštila pouze několik čísel. Došlo jim, že se jedná o provozní dobu.

"Recepce by měly být otevřené nonstop, ne?" nechápala Julie, které se z cedulky podařilo zjistit, že otevírací doba recepce skončila před hodinou.

"Eh...English?" zkoušel Robin další z možností. V tom na ně recepční spustila svižnou řečtinou, které ani jeden z dvojice nerozuměl. Z intonace hlasu bylo zřejmé, že po nich křičí, ani jeden z nich však netušil, co provedli.

Jako vrchol tohoto nevydařeného dne je žena vyhnala z budovy a zamkla jim před nosem.

"No, tohle se nepovedlo," konstatoval Robin pobaveně, sledujíce recepční pracovnici, která na ně i přes zavřené dveře stále něco pořvávala.

Když se nedočkal žádné reakce, otočil se a spatřil Julii, naprosto vyklepanou a opět až nezdravě bledou.

"Hej," přispěchal k ní a přivinul si třesoucí se dívku do náruče, "nějak to zvládneme, uvidíš. Noci v Řecku nejsou nijak chladné, počkáme tady a ráno tuhle situaci s Ivetou vyřešíme, ano?"

Blondýnka přikývla, proto ji Robin na chvíli pustil a ze svého kufru vytáhl několik kusů oblečení, které vyskládal na lavičky před hotelem. Julie se, jakmile měla prostor, vyčerpaně zhroutila na jednu z připravených laviček, načež do dvou minut tiše oddychovala.

Robin se jí nedivil. Věděl, že je jeho dívka v některých situacích přecitlivělá a podle všeho to pro ni dnes byl opravdu emocionálně náročný den.

Usadil se na druhou lavičku a s povzdechem se chystal ulehnout, když v tu chvíli zaznamenal davy lidí, kteří se hrnuli ulicemi směrem k centru města.

No jistě, pomyslel si Robin, zatímco my v tuto noční dobu usínáme, Řekové se probouzejí.

Sledoval ty davy pozitivně naladěných lidí, mířících bezpochyby na jednu z vyhlášených řeckých plážových oslav.

Chlapec pohledem zabloudil k Julii, která poklidně odpočívala a nevypadala, že by jí hluk města nějakým způsobem vyrušoval.

Robin se proto tiše zvedl z lavičky a jakmile minul Julii, připojil se do davu vesele poskakujících Řeků i cizinců, nechávajíce se jimi vést. Nějaké rozptýlení si po těžkým dni zasloužil.

***

Dalšího dne Julii probudilo sluníčko. 'Její' lavičku osvětlovaly přímé ranní paprsky, poskytující příjemné teplo po tak strastiplném cestovním dni.

Jakmile se trochu rozkoukala, vyhledala pohledem lavičku, na níž spal Robin. Ležel v jakési až krkolomné poloze, hlavu podivně vyvrácenou a ústa dokořán otevřená. V blondýnce hrklo.

"Robine! Robine!" přiběhla k němu okamžitě, cloumajíc s jeho spícím tělem. Vtom ze sebe Robin vydal podivný zvuk podobný zasípání, načež pootevřel oči a zaskučel, když ho přivítaly sluneční paprsky.

"Neječ, prosímtě," mumlal rozespale, "bolí mě hlava."

Julie okamžitě zmlkla, šťastná, že je její přítel v pořádku. V tom však ucítila podivný pach, který se bezesporu linul z ležícího chlapce.

Blondýnka se k Robinovi naklonila a okamžitě si dlaní překryla ústa i nos, jelikož z chlapce zcela jasně ucítila nemalé množství alkoholu.

"Proboha, Robine, co jsi ksakru dělal v noci?" huhlala zpod přikrytých úst, "táhne to z tebe jak z lihovaru."

Chlapec skučel a mručel, ke smysluplné odpovědi se podle všeho neměl.

"Robine!" zacloumala s ním dívka podruhé, když se chlapec snažil znovu usnout.

"Ježíši, ženská, přestaň ječet!" obořil se na ni Robin nepříjemně, zatímco se snažil schovat před sluncem.

"Tak mi laskavě řekni, co jsi v noci prováděl," stála si za svým Julie, ruce založené na prsou.

"Prostě jsi hned usnula a já chtěl jít taky spát, ale pak jsem viděl davy lidí jak někam jdou a řekl jsem si, že se potřebuju rozptýlit, tak jsem šel a oni do mě nalili snad všechno, co měli, tančili se mnou a všechno, byli to fakt příjemní chlápci, no a pak jsem se kolem třetí doklopýtal sem."

"To je všechno?" ptala se Julie nedůvěřivě. Všimla si, jak Robin protočil očima.

"Jo, a co jinýho by se mělo stát?" odpověděl na otázku otázkou a protáhl se, čímž odkryl několik takzvaných znamének lásky, lidově cucfleků.

"Aha," pronesla Julie s kamenným výrazem, "takže ty cucfleky ti udělali ti příjemní chlápci, kteří ti nalívali, co?"

Robin se po chvíli snažení konečně posadil a vzhlédl k Julii, které u něj stále postávala s rukama založenýma na prsou a nepříjemným výrazem ve tváři.

"Ne, proboha," zamumlal, odpovídajíce na dívčinu předchozí otázku, "to ty dvě Brazilky. Nebo to byly Španělky?"

Julie šokovaně zalapala po dechu a odstoupila několik kroků zpátky. Robin ztuhl, až v tu chvíli si uvědomil, co své přítelkyni právě řekl.

"T-teda, j-já...o-ono,-"

"Nesnaž se," přerušila ho Julie, "z tohohle se nevykecáš." Poté se dívka usadila na lavičku, na níž strávila noc, a v předklonu si složila hlavu do dlaní.

Mlčeli. Robin neměl odvahu a Julie už se raději nevyptávala, ze strachu, kolik dalších peprností by se dozvěděla.

Kolem osmé se skutečně ukázala Iveta. Její pohled, když spatřila dvojici venku na lavičkách, byl k nezaplacení.

"Proboha, co děláte tady venku?" zděsila se okamžitě.

"Včera večer nás nikdo neubytoval," chopila se slova Julie, "té staré paní u recepce jsme název cestovky i vyhláskovali, ale k ničemu to nevedlo. Potom na náš začala křičet řecky a zabouchla nám dveře přímo před nosem."

Iveta si nevěřícně promnula obličej a potichu zaklela. "Vy jste snad prokletí."

"Taky si myslím," chopila se blondýnka příležitosti a spražila Robina nakvašeným pohledem.

"Upřímně nevím, co s vámi udělat," povzdechla si Iveta, "dvoulůžkový pokoj v této lokaci seženu jen zázrakem."

"A dva jednolůžkové?" ptala se Julie okamžitě. Hodlala využít každé příležitosti, jen aby v Robinově přítomnosti nemusela být ani o chvilinku déle.

"To by nejspíš šlo," zamyslela se delegátka, "nebude vám to vadit?"

Na svou otázku si po chvíli mohla odpovědět sama, jakmile zaznamenala vražedné pohledy, kterými Julie svého bývalého přítele častovala, a hlavně uctivý odstup, jenž si udržovala.

"Dobrá, zkusíme vám tedy najít nějaké jednolůžkové pokoje někde poblíž. Slečna půjde se mnou," pobídla Julii, "a kontaktuji svého kolegu, aby ubytoval mladého pána."

Blondýnka, jelikož neměla téměř nic, popadla pouze své příruční zavazadlo a připojila se k odcházející delegátce. Robin zůstal sedět na lavičce z hlavou v dlaních.

Tohle skutečně podělal.

***

O několik hodin později ležela Julie na plážovém lehátku s knihou v ruce a tiše přemítala. Tato pomyslná romantická dovolená se během dvou dní rozplynula a změnila spíše v dovolenou z nočních můr.

Kniha samotná ji absolutně nezajímala, vlastně se ani nemohla soustředit na příběh v ní. Měla ji pouze jako kulisu pro přetvářku spokojené čtenářky, zatímco z hlavy nemohla dostat opilého Robina a fakt, že ji ještě v den příjezdu podvedl ne s jednou, ale hned dvěma dívkami. Nechtěla tomu uvěřit.

Poté, co ji delegátka ubytovala v jednom z plážových hotelů, zhroutila se. Ten potlačovaný vztek, smutek a zoufalství do ní udeřily jako tsunami a vyplavily všechny skrývané emoce na povrch.

Některé věci byly bolestivější než jiné, a tahle byla bezpochyby jednou z nich. Ale právě takové situace nás dělají silnějšími.

Protože každá květina musí nejprve prorůst hlínou, aby spatřila světlo světa.