Disclaimer: Autorka je Azura2255, jen to chtěla dát sem.

***

Pomsta bude sladká. A to doslova.

Sam si to nasraně dupal za Deanem. Chvíli si pohrával s myšlenkou, že ho vážně uškrtí, ale nakonec to zavrhl.

Musel vymyslet něco rafinovanějšího.

Jenže jako napotvoru se mu to nedařilo.

Skoro se mu kouřilo z hlavy, avšak žádnou pořádnou pomstu se mu nedařilo vymyslet.

No, alespoň se na chvilku nemusel mít na pozoru před Deanem.

Takže Dean měl celkem v klidu den. Byl opatrný a vyčkával, kdy Sam udeří. Marně. Očekávaná odplata od Sama nikde. Bylo mu to poněkud divné ale nechal to být.

Když se chýlilo k večeru, Sam se rozhodl, že je čas na plán B.

Zašel tedy do obchodu s tím, že jde koupit něco k jídlu. A vlastně ani nelhal. Jen to jídlo chtěl pro jiné účely.

I noc proběhla poklidně. Deanovi už to začínalo být krajně podezřelé, nic na to však neříkal.

Ráno se Sam probudil brzy i na jeho poměry. Ve výjimečně dobré náladě si udělal svou rutinu, a promýšlel svůj plán.

Ten byl jednoduchý: Když nedokázal vymyslet nic pořádného, udělá spoustu malých, otravných věcí.

Třeba to, že vzal Deanovu oblíbenou košili a dal ji na skříň, kam Dean nedosáhl.

Zrovna popíjel kávu, a čekal, až se Dean vzbudí. Nemusel čekat dlouho. Vzápětí uslyšel šoupání židle, a dunění, jak z ní Dean seskočil.

Ten pak vkročil do kuchyně, už tedy oblečený, s úšklebkem a se slovy „To je pěkná slabota, Sammy” si sedl na židli. Rázem mu úšklebek z tváře zmizel a nahradila ho bolestná grimasa.

Dean pak ze židle sebral hrstku připínáčků, a s pohledem „To jako vážně” je šel někam uklidit.

Sam se pousmál. Tohle byla jen menší předehra.

Už brzy.

Vytáhl z lednici jablečný koláč, položil ho na stůl a spokojeně si usrkl kávy.

Jak se dalo čekat, Dean když uviděl koláč, hned si to namířil ke stolu a už bezbolestně si sedl. Pak začal koláč po předchozích událostech raději důkladně zkoumat. Sam to jen s úsměvem pozoroval, a když se na něj Dean tázavě podíval, pokrčil rameny.

Tak se tedy Dean pustil do koláče, a když snědl jeden kousek bez nějaké nepříjemnosti, trochu se uvolnil a povolil na pozornosti.

Here I go.

Sam odnesl prázdný hrnek od kafe do dřezu, a pak se pomalu připlížil za Deana. Ten si už naplno užíval koláče a nevnímal okolí.

Jeho chyba.

Když se naklonil, že si vezme další kousek, Sam bleskově popadl jeho hlavu a pleskl s Deanovým obličejem do koláče.

Když Dean zvedl hlavu, jeho tvář byla celá od koláče (jak se dalo čekat) a pomalu začínala rudnout vzteky (též se dalo čekat). Chvíli jen tak na Sama koukal, a přemýšlel, jak ho zabije.

Teď.

Nastal čas pro operaci Bazén. Sam popadl koláč a vší silou jím švihl o Deanovu hlavu.

To už Dean nevydržel a přepnul na nasratej funící býk mód. Vypustil vodopád neidentifikovatelných nadávek a pustil se za zdrhajícím Samem, který si za běhu sundával tričko.

To mělo být Deanovi podezřelé, jenže teď na to neměl nějak čas ani myšlenky. Jediné myšlenky, na které čas měl, byly, jak zabít Sama a přitom ho nezabít.

Sam vyběhl ven, na zahradu s pozemním bazénem. Teď nastala ta nejtěžší část.

Chvíli běžel jen kolem bazénu, aby Dean stihl nabrat rychlost, ale zase se neunavil. To by pak jeho plán nevyšel.

3...
2...
1...
NOW!

Sam se odrazil a skočil do bazénu slušný kufr. Měl na sobě jen kraťasy, takže v cajku. Dean už neměl takové štěstí. Byl tak rozběhnutý, že si to ani neuvědomil a zahučel do vody plně oblečený.

Sladkomokrá pomsta.

Jakmile se Dean vynořil, začal se sápat na Sama, který se chystal vylézt po schůdcích ven z vody.

Jenže ani takový náskok mu nepomohl.

„Ne tak rychle, Sammy!”

Jedna ruka. Druhá ruka. Jedna noha. Druhá no -

„AAAHGLBLGBLBLBLBL!” vykřikl Sam, když ho Dean čapnul za nohu a stáhl ho dolů, pod vodu. V tomhle ohledu vedl starší Winchester.

Na chvíli mu to připomnělo jeden z jejich prvních případů na vlastní pěst, kde se málem utopil. Ale naštěstí bazénová voda byla naprosto čistá a tolik ho to neděsilo. Tolik.

Začal podvodní boj. Topili jeden druhého, i když spíš Dean topil Sama, který se jen snažil vykroutit z jeho sevření.

Sakra. Tohle úplně nevyšlo podle plánu.

„Mám - ještě - jeden - koláč!” chtěl vykřiknout Sam, ale spíš to zasípal mezi prudkými nádechy. Byla to jeho poslední možnost, jak uniknout.

Kupodivu se Dean opravdu zastavil a chvíli si ho podezřívavě měřil pohledem.

„Vážně? Ale jestli kecáš...”

Sam zavrtěl hlavou. Nemohl odpovědět, jelikož se musel držet, aby nevyprskl smíchy, jelikož voda sice smyla většinu zbytků koláče, ale Dean jich pořád ještě pár na obličeji měl.

A nějaké kousky plavaly na hladině.

Whoops.

Za tichého šplouchání bezeslova vylezli ven. Dean si stále nevraživě prohlížel Sama, ale už se ho nepokoušel zabít. A poté, co uviděl další koláč, bylo všechno prominuto. Teď existoval jen on a koláč.

Sam zatím vylovil průhlednou lepící pásku, nalepil ji mezi průchod tak, aby Dean krásně zakopnul a spokojeně se usmál.

Takhle snadno se nevzdám, bratříčku.