První věc publikovaná z telefonu. Haha. Ten první verš je skoro dvacet let starej. Zbytek novej. Jen taková blbůstka pro jednu osobu.

***

Jsou večery, kdy mysl zakopává o zlomky věcí minulých.
A pak jsou dny, kdy, marná sláva, je vzduch jak rozvařený klíh.

Můžeš jít se mnou, dám ti ruku - jen po mně nechtěj vedení.
Krok za krokem a bok po boku, tiše a bez vysvětlení,

když slova stejně nevystačí. Na to, co víme oba dva.
Že každý nádech svádí k pláči a brzy dotkneme se dna.

Jenomže proto jdeme spolu: jednoho v pádu zadrží,
kdo míří nahoru, ne dolů. Možná nám to i vydrží.

Pro všechny dny a všechny noci. Smíš mi říct "nejsem v pořádku", a nenechám tě bez pomoci, i když jen písmen na řádku.