Nemůžu tvrdit, že bych neměla zajímavej život.

Ne dokonalej. Ale zajímavej...

Kozy a mašiny

Říkala jsem si, že určitej typ oplzlejch dědků se vyskytuje výhradně v hospodách, barech a nonstopech. Takže když už jsem si s nima užila tam (sakra, myslím jako barmanka, vy sprosťáci!), budu mít aspoň na čerpačce pokoj.
Jenže pak přišli ti dva postarší gentlemani na kafe, někdy mezi osmou a devátou dopo (což by taky mohlo evokovat bezpečný prostředí, přece jen dopoledne se oplzlí hůř, ale někdo to zřejmě zvládá nonstop). Nějaký ty poznámky v pohodě, to ani nevnímám, cesťáci a kamioňáci taky věčně klapou hubou, to už je asi automatika, nic to neznamená.
Ale jdu setřít stoly a vtom mě jeden z tý dvojice čapne za ruku.
"Slečno!"
"Co se děje," sotva zastavím prvotní reakci - zaútočit, když mě někdo drapne - vydoluju úsměv a jen se zlehka vykroutím. "Potřebujete něco?"
"Slečno... že nemáte umělý prsa?"
Eh... lepší balicí hlášku jsem dlouho neslyšela.
"Vypadám jako někdo, kdo potřebuje umělý prsa?" odseknu a jdu si po svejch. Radši neposlouchám, jestli dotyčnej vyhrál sázku nebo co.
Za chvíli mi ti dva vykukové jdou vrátit hrnečky a ten druhej, o kterým si myslím, že mě tipoval na silikony, se to asi pokouší napravit. Vrhne mi dlouhej pohled do očí (!), sníží hlas o oktávu a prohlásí: "Slečno, vy máte... takový... motorkářský oči!"
"Eh?"
Naznačí řidítka chopperu: "Jezdíte?"
"Počkat, proč motorkářský oči, ale? Jak se poznaj motorkářský oči?" Jsem totálně zmatená.
"No... je tam to... taková modrá a zelená, žejo."
Aha.
Kurňa, takže jsem monstrum s umělýma kozama a motorkářskýma očima, ať to znamená cokoli.

Veganský problém

Vlče dostalo pytlík s "poklady" - sponky, malý hračky, zrcátko, hřebínky, takový potvornosti, aby si měla s čím hrát ve vaně.
Při kontrole (jestli se neutopila nebo nedemoluje koupelnu) jsem ji našla, jak si prohlíží zuby v zrcátku a tváří se nešťastně a vyplašeně. Myslela jsem, že objevila kaz...
"Áďo, co se děje?"
"Podívej," strká si ukazovák do pusy, "po-ívej, má-o! Je špi-atej!"
"Co?"
"Uby, ám špi-atý uby!"
Konečně dešifruju špičatý zuby.
"Aha, a to je špatně?" Zase jsem totálně zmatená. Asi bych si na ten stav měla zvykat.
"Ale... já jsem savec?"
"No..."
"Já jsem savec? Ale já mám špičatý zuby, koukej! Ale já jsem VEGAN!"
Chvíli to trvalo, než se mi podařilo vysvětlit jí, že i vegan může mít špičáky. Stejně jako pacifista může mít sekeru. Záleží na tom, k čemu to používá.
Ale stejně mám pocit, že svejm zubům ještě nějakou dobu nebude plně důvěřovat.

Cosplay

A potom si Tulla pouštěl na youtube videa z různejch cosplay soutěží, většinou teda herní, ale pak se přidala Áďa, tak koukali na různý conový záležitosti, takže i ze seriálů a vůbec všehochuť.
"Taky půjdeme za cosplaye na slavnost, jo?" prohlásilo vlče. "Za jaký cosplaye se oblíknem? Já budu mít Hello Kitty. Mami, a ty?"
Loupla jsem okem po T., kterej se začal pochechtávat pod vousy. Bylo mi jasný, že si představuje nějakou málooblečenou kozatou bytost z karet, co hrajem. Pche...
"Já budu cosplayovat Deana," prohlásila jsem důstojně.
Jenže T., místo aby ho to zaskočilo, se zachechtal už nepokrytě: "Tak to máš jednoduchý, tobě stačí si vzít jiný rifle, žejo."
Haaajzlík jeden. :D

A tak my si tu žijeme...