OK. Nejspíš jakmile o něčem prohlásím, že to nečtu, nevyhledávám a rozhodně to nehodlám psát, znamená to, že mě můj pojebanej mozek v dohledný době přinutí to napsat.
Takže všechno moje nadávání na nesmyslnost psaní AU ff, shippování charakterů, který podle kánonu fakt nejsou gay, a tak dále... zasloužím si zasypat tunou horkejch brambor. Vrania už startuje Tatru.

Ale potřebovala jsem si vážně odfrknout od masakrování v tom "vážně" myšleným samifer/nesamifer kousku.

Uááá, jsem ztracená...

***

Nejdřív mu strašlivým způsobem lezl na nervy.

Později mu pořád strašlivým způsobem lezl na nervy, ale Sam si už tak nějak nedokázal představit život bez něj.

Spolubydlící. Spolužák.

Zlomyslný blonďák se jménem, které ho vedlo k tomu, představovat se před lidmy, které neznal, jako Luc-cas. I s tou váhavou pauzou.

Lucifer.

„Hej! Nebylo náhodou zamčeno?" houkl Sam, když v koupelně otevřel oči a místo do zrcadla pohlédl do Luciferova obličeje.

„Bylo. Už není," blonďák se zašklebil.

„Říká ti něco pojem soukromí, sakra?"

„Myslím, že jsem to zahlídl v nějakejch skriptech," Lucifer se zatvářil zadumaně, zatímco si Sam spěšně přemístil ručník, jímž si vytíral vlasy, kolem pasu. „Ale víš, že ty blbosti vypouštím hned po zkoušce. Každopádně-"

„Tohle je marný," zabručel Sam, ve skutečnosti se ale ani moc nezlobil. Lucifer byl jako kočka – některé aspekty mezilidského soužití zřejmě nedokázal chápat.

„Ty. Já," pokračoval, ukazovákem dloubl do svého a pak do Samova hrudníku. „Dneska večer. Kino. Mám lístky."

„Kvůli tomu za mnou lezeš do koupelny?"

„Lézt za tebou někam, kde zrovna nejseš, by bylo docela šílený, nemyslíš?"

„OK, chytráku," na Sama toho začínalo být moc, hlavně proto, že v malé koupelně atmosféra kromě páry zhoustla i tím... zvláštním napětím, které mezi nimi čím dál tím častěji vládlo, a on si s ním nevěděl rady. „Tak už vypadni." Postrčil spolubydlícího ke dveřím.

„Ale to kino platí, jasný, dlouháne?!" ozvalo se ještě zvenku, když se mu konečně podařilo za Luciferem zavřít.

„Potřebuju se učit."

„No tak... tripple red eye to jistí," malá odmlka, Sam neodpovídal s nadějí, že to toho otravu přestane bavit a někam se ztratí. Jenže Lucifera podcenil. „Jestli neřekneš ano, budu tě otravovat tak dlouho a příšerně, dokud ti z toho nehrábne, Samíku!" křikl náhle, až sebou Sam trhl.

„Á... tak dobře, jdu. Jseš ten nejpříšernější kámoš na světě."

„Začíná to v osm!" ozvalo se zvenku.

„A co vlastně dávají?"

Ticho.

„Luci?"

No výborně, teď si zmizí.

Sam si povzdechl.

Na druhou stranu, zavrtaný s nosem v učebnicích a skriptech už byl dost dlouho, potřeboval si dát pauzu. Kino s Luciferem sice nepředstavovalo jeho první volbu, když přišlo na trávení volného času, ale zase je to příležitost...

Možná si i vyjasnit některé věci ohledně společného soužití.

„Ještě ne, ještě ne..."

Sakra, proč ho vůbec poslouchám, beztak je to zase nějaká kulišárna... To jsem se za ty měsíce nic nenaučil?

Sam měl výraz psa, kterého páníček táhne k veterináři. Zhruba od okamžiku, kdy vešli do budovy multikina a Lucifer ho přesvědčil, aby zavřel oči, že „to bude překvapení".

„Už tam budeme, hledám tu správnou řadu."

Fajn, poslouchám ho proto, že by jinak z neskutečně otravnýho přepnul do nesnesitelně otravnýho a vydrželo by mu to dost dlouho na to, aby mi z něj vážně hráblo.

„Ještě kousek, aaa- teď, můžeš si sednout."

Sam si skepticky odfrkl, ale posadil se. Bez vyzvání otevřel oči.

Jo.

Nezdálo se mu to. Lucifer vybral dvojsedadlo pro páry.

A teď Sama sledoval s výrazem, který měl působit jako pobavený, ale spíš maskoval nejistotu.

„Uhm... hodláš tu celou dobu stát a zírat na mě?" zeptal se Sam s pocitem, že blonďákovi tak trochu vrací celou tu zavři-oči-bude-to-překvápko věc.

„Co ti na to mám říct, byla to jedna z možností," suverénní Lucifer byl zpátky, pokrčil nonšalantně rameny a usadil se.

Asi tu nesedíme proto, že jiný volný místa nebyly, pomyslel si Sam, když se krátce rozhlédl po poloprázdném hledišti. Takže... do háje...

„Řekneš mi už, co dávají, nebo hodláš bejt tajemnej do poslední chvíle," obrátil se na svého společníka, aby nemusel dál uvažovat nad významem dvojsedačky.

„Pssst," Lucifer si přitiskl ukazovák na rty a šlehl po Samovi přehnaně pohoršeným pohledem. „Ticho v hledišti!"

Sam se s povzdechem opřel do sedačky. Ať dávají cokoli, bude to zatraceně dlouhý...

„Děláš si ze mě srandu?" málem vykřikl, když se na plátně objevily úvodní titulky.

To. Podle Stephena Kinga.

„Ah, do pekla s tím, co jinýho jsem mohl čekat," zavrčel tišeji, když se okolo ozvalo syčení a výzvy, aby zmlkl. Začal se zvedat. „Vážně se s tebou ještě někdy podělím o svoje podělaný fobie..."

„Počkej," Lucifer ho chytl za paži, v jeho hlase byla znát překvapivě upřímná lítost. „Same. Sorry, kámo, já jenom... á, sakra, sedni si!"

Poslechl, i když v tu chvíli vážně sám netušil, co ho k tomu vede.

„Hele, jestli je to další z těch tvejch vtípků," začal polohlasně, „tak gratuluju, dostal jsi mě. Spokojenej? A teď odtud vypadnu... jestli dovolíš."

„Ne, tak to nebylo," Lucifer se zavrtěl, jako by se pod ním vcelku pohodlné sedadlo proměnilo v rozpálenou plotnu. „Krucinál. Možná sis nevšimnul, Sammy, ale s lidma obecně mi to moc nejde, protože lidi obecně prostě nesnáším, víš. Takže tyhle věci..."

Odmlčel se. Měli hlavy těsně u sebe, aby nemuseli překřikovat začínající film, a Sam si uvědomil, že je mu vlastně docela příjemně. Když se Lucifer přestal skrývat za tím svým sarkastickým šklebem...

„Poradil mi to brácha, Michael. Vlastně mluvil o tom, jak sbalit žhavou kočičku: pozveš ji do kina na horor a tadá, padne ti do náruče. Hmmm. Počítám, že to nebyl nejlepší tip."

„Ty jsi... ty jsi mě chtěl sbalit?"

Pokrčení rameny, ve tmě skoro nepostřehnutelné. Sam se znovu opřel v sedačce a zadíval se na plátno.

„Ty nejdeš pryč?" ozvalo se vedle něj tiše. „Jdi. Běž si po svejch, Winchestere, nepotřebuju, abys tu zůstával z nějakýho pitomýho soucitu."

„Já ti nevím. Možná... možná zkusím tu fobii překonat."

Lucifer zvedl hlavu.

„Můžeš mi s tím pomoct?"

Zamračený výraz se proměnil v úsměv.

„Myslíš takhle nějak," zašeptal, objal Sama kolem pasu. Ten jeho objetí opětoval.

„Stejně jseš totálně nemožnej, Luci," sykl mu do ucha.

„Počkej, až se objeví Pennywise. To ti budu dobrej, ha!"

„Je to asi divný, ale nepotřebuju děsivýho klauna, abys mi byl... dobrej."

A v tu chvíli nejspíš poprvé za celou dobu, kdy se znali, neměl Lucifer po ruce pohotovou odpověď.