Sklidila jsem od pátku spoustu písmen... tak sem jdu nasypat zatím tohle. :)

3.3. pátek

- tak mě čeká super víkend. Ale aspoň bych mohla dopsat tu kapitolu. Doma jsem zase jako chcíplá, neschopná čehokoli. V podstatě jsem se do tý práce těšila. Jo, děsivý. Jenže aspoň tu nezapadám do takovýho toho nihilismu a všechno-je-na-hovnismu. Kdy se mi nechce psát právě i proto, že to vůbec nemá smysl. :)

- a dneska jsem si tak zevlila na zastávce, čekala na bus, když najednou zastavil úplně cizí chlápek a že jestli chci hodit do Písku. Doba váhání: 0,5 sec..
Popravdě i kdyby byl takovej magor, aby na mě něco zkoušel, aspoň bych se ulila z práce. A spíš by mi ho bylo líto... "Co? Do lesa? No tak jo, ale nevadí, když si přitom schrupnu? Pak mě kdyžtak něčím přikrejte, dík."
Ale ne. Dovezl mě až na pumpu, i když jel na hokej na druhej konec města. Čím já jsem si tohle zasloužila?

- no, a tady už mě čekala naše nová "ta nová". (Já jsem stará "ta nová"). Připadá mi to, že je z těch lidí a peněz a papírů ještě divočejší, než jsem bejvala já. A obecně mám z ženskejch, co jsou starší než já, takovej podvědomej vořeší respekt. Ale tohle se nedalo... prostě jsem z ní rostla.

- a když jsem vyrostla, šla jsem máknout. Upéct skoro všechno, srovnat zpátky věci, jak byly, než je začala - dostane krycí jméno Božena, tak! - přerovnávat, uklidit zhanobený hajzlíky, páč Božena má na to moc dlouhý nehty nebo co... až teď jsem se zastavila. A to je

23:06 - a málem jsem se posrala.

Jako fakt. Nejsem arachnofob, toho obrpavouka přes celou dlaň, co bydlí ve vaně, vyndavám holou rukou, když se jdu mejt... ale teď si tak čumím na monitor kamer a najednou přes celej krám PAVOUK! Tak pětimetrovej! Jo, jasně, docvaklo mi, že akorát nějakej malej parchant leze po čočce kamery, ale v tu první chvíli...
Nebejt velkej a odvážnej vivík, už jsem někde u Orlíku a nezastavuju.

23:22 - čas na kafe. Na Óčku hrajou Lunetic (až mám z toho v oku tic). A vzpomínám na vzácnou kazetu s Třešňákem, kterou mi kdysi brácha zákeřně přehrál - vlastně je div, že mám ještě bráchu, když to tak vezmu... A stejně se o nějakejch deset let později spolu se spoustou dalších kazet i tahle, přepsaná vztekle na "Tomášovy sračky Lunetici!" roztekla na zadním okně auta v letních vedrech; sračky i nesračky splynuly v černou hmotu s místy vyčnívající motanicí pásek.
Fuj, teď jsem z toho nostalgická.

Zbytek směny už psaní probíhalo jen z druhý strany sešitu. A tak to má být!

4.3. sobota

19:01 - právě tu platila za béňo nějaká holčina, vše OK, ale pak vyšla ven a jak byla ze dveří, předvedla vítěznej taneček, ruce ve vzduchu a jásání a všechno... až jsem šla tu platbu radši zkontrolovat. Nic podezřelýho. To jako poprvý platila? Poprvý platila benzín? Nechňápu, nic nechňápu.

19:13 - další tankisti. Dotankováno, dvojice sedí v autě u stojanu a cicmají se. Jako... co to sakra?!

- jsem fakt divizna, dneska.

- ona už cesta do práce byla zajímavá. Autobusem jsem jela za polovic. Přede mnou totiž nastupovala babka (jo, jednou za měsíc, zhruba, za správný konstelace planet tady z tý díry jezdí dva lidi!), měla ZTP a nevzala si lístek, nereagovala, asi nahluchlá, tak řidič ten lístek šoupnul mně a pasoval mě na její doprovod. Zkoušela jsem protestovat, že proti stařenkám nic nemám, ale takhle z ničeho nic jednu vyfasovat a vůbec, mně chcípnul i kaktus... řidič mě sjel tak strašně unaveným pohledem, že jsem sklapla, vzala si lístek a šla si sednout k přidělený seniorce.

A pak už to šlo jen z kopce.

U Starýho mostu se na chodníku potýkala holka s nějakým pytlem, myslela jsem, že táhne odpadky nebo podobně, tak že jí s tím píchnu, ale když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že ten pytel je totálně zlitej týpek, co před ní klečí a něco jí hučí do pupíku. Jo, s tím si, děvče, poraď sama.

Na Žižkovce na mě místo květinářství bafnul novej poutač krámku Čarodějnictví a květiny. Fakt, žádná supernaturální halucinace. Asi si zařídím obchůdek... třeba Grindcore a koťátka.

A nakonec uprostřed chodníku hovno obřích rozměrů a do něj triumfálně zapíchnutá cigareta.

Fakt už jsem snad viděla všechno... ale abych to nezakřikla, podle koncentrace ožralidí ve městě bude noc ještě zajímavá.

21:41 - nějakej chlápek provlál kolem kasy a místo pozdravu mi oznámil, že máme krásný záchody. Hm. Tak asi... díky, no. Nevím, jak reagovat, záchody mi ještě nikdo nepochválil.

- podle zpráv, který se ke mě donáší (a nejsou o záchodech) ve městě probíhá masopustní veselice. Naposledy mi to oznámil taxikář Jirka, s takovým opatrným výrazem - jakože když jsem ten vegan, tak při zmínce o masopustu začnu bejt hysterická, třeskutě vtipná nebo se ho rovnou pokusím probodnout biomrkví (ale to není zase tak blbej nápad).

22:48 - definitivně se tu slejzaj podivný existence. Na bistru sedí postarší blondýna s klukem, kterej vypadá jako ten Ind z The Guild a ometá se tu parta nalitejch mládenců, co sháněj colu a rum a nadávaj, že máme vysoký ceny. Tak si kurva na víkend nakoupím v supermarketu, neasi. Grrr!

23:04 - a teď mrňavej Rumun, kterýmu jsem musela pomáhat koupit kafe z automatu ("Rozumiš? Kafe! Černá! Neumim! Romania!"), pivo ("Šef! Telefón! Uno, dva - pivo! Rozumiš?") a na odchodu mi nechal 50,- dýško ("Á, šef, Attila! Rozumiš? Peníze!"). No jo, asi rozumim, viď. Akorát musim taky vyvětrat ten pušinec...

23:10 - pro velkej úspěch znovu miniRumun. A hele, já chápu, že někdo zavání, však víme... ale co je moc, to je moc. Otevřený dveře nestačily, tak jsem popadla jakejsi růžovej osvěžovač, a když jsem se po pěti minutách přestala dusit, osvěženě jsem si přiznala, že jsem idiot.

00:23 - udělala jsem záchody great again, udělala jsem si kávu, a vtom se tu objevila hladová banda z Kozlovny. Personál, ne hosté, naštěstí. Takže v pohodě, akorát najednou koukám, že říkám "mňaushledanou". Jakože cože?
Ale dobře, neděle, půl jedný ráno. Náhlej záchvat mňoukání by mě překvapovat nemusel.

01:14 - vytřeno a jsem grogy. A píšu, píšu, jen je toho zase hromada na proškrtání. Fakt mám chvílema chuť to celý nechat nabourat do Slunce, ať mám klid. Brání mi v tom jen vědomí, že bych se okamžitě vrhla na další megalomanskej projekt. A tohle má aspoň v dohlednu konec.

02:17 - kua, na jedničce tankuje Hitler!

02:19 - ok, tak jako Hitler vypadal jen na obrazovce. Nebo se mě kamera pokouší dovést k šílenství. Ale já se nedám! Jo, týpek šel na WC a jestli po jeho návštěvě přestane bejt záchod krásnej, utopím ho v pisoáru, führer neführer!

02:47 - vzdávám snahu bejt příčetná. Právě tu tankovali démon s andělem. Teda, démon tankoval, platil a anděl nic. Akorát se pak asi deset minut blízce přátelili v autě. Tak co už...

03:45 - a malej Rumun potřetí. Půlhodinovej monolog, ze kterýho jsem si vzala, že se jmenuje Attila (fakt, ukázal mi průkaz) (a fakt, zvládla jsem to nijak nekomentovat), buď je nebo není šéf, nemá v telefonu internet, jeho máma buď vypadá jako krabice nebo žije v automobilu, případně je jeho máma televize s velkou obrazovkou, a my tu máme kafe, nonstop. To poslední jsem vážně potřebovala slyšet. Desetkrát.
A musela jsem mu zabránit, aby mi tu nechal 120,- navíc. Ne že by se nehodily, ale už mi to bylo blbý.

5.3. neděle

19:15 - tak bez ohledu na to, že je tu šrumec, stejně bych nemoha psát scénku s Castielem a poslouchat u toho Xindla X.

20:00 - trocha rychlejch korektur, než to budu přesypávat do noťasu. Heh, připadám si pro změnu jak stájovej pes, akorát se k ránu nevynořím se zakousnutou krysou, ale kusem příběhu. A dobře, no, zase takovej rozdíl v tom není. S obojím je nutný se porvat a dokud to ještě pobíhá okolo, vypadá to líp než uštvaný a ulovený.

20:30 - mrmly mrmly... lidi... to, že vám "to nikdo neproplatí" je mi totálně šumák. Účtenka mi prostě vyleze z tý zatracený mašiny v každým případě, a co s ní uděláte, to je mi taky totálně šumák. Ale z těch poznámek brzo vyšumím.

21:05 - cestovatel v čase. Kupoval si "chasterfíldky" a hrozně se divil, že jsou na cigárech ty hnusný obrázky.

02:54 - (pondělí) a není lepší zahájení novýho tejdne než dvacetiminutovka s Attilou. Ale v závěru vyprávění o Rumunech (tři, co si sem choděj pro pivo, jsou asi jeho plenící horda... poddaní... eh, ti, podřízení), mámě (není to krabice ani nebydlí v autě, jenom chce novou placatou televizi. Nebo se dívá na televizi. Nevím. Něco z toho.) a pantomimickýho vyjádření toho, co by dělal s účtenkou (na to je ale ten papír dost nepraktickej) si koupil deodorant. Nejdřív teda zmateně hledal v autodoplňcích a málem by se pochromoval... ale nasměrovala jsem ho k "tsss, tsss, na člověk, rozumiš?!".

6.3. pondělí

19:38 - zase na pumpě a mám toho plný kecky už teď. Po probuzení mě nestačilo nakopnout ani kafe, cigáro a díl Grimma, do trochu funkčního nastavení mě dostala až další kapitolka You're My Weak Spot - Double Trouble od RobMeIn

Ani ne proto, že mi ji věnovala, ale v těch posledních částech se překonává. Sice se tam v podstatě nic moc neděje (i když dneska to docela akční bylo, uznávám), žádný zásadní dějový zvraty, ale kruciprdel, má to švih, je to vtipný a roztomilý a deanovitý...

19:59 - párek sedmdesátníků, baštěj klobásy a komentujou události na ČT24. U zpráv jsem to chápala, i když jsem chvílema tiše nadávala do ledničky (neslučitelný politicko-morální postoje, nic vážnýho), pak začali komentovat sport - golf (jak se do tý jamky trefí, viď, vždyť je to tak daleko), squash (to je divnej sport) - to už jsem zvedla obočí, ale teď běží počasí a vůbec nemám šanci slyšet chlápka, co ho uvádí, protože to odvykládá ta paní.

Ale... jsou taky svým způsobem roztomilí. Ale ne že bych je chtěla domů. Ani Deana bych nechtěla domů. Jednak kaktus a jednak bychom se během pár dní zabili navzájem. Sakra... co to mám dneska za zmatený myšlenkový pochody?

22:48 - udělala jsem bagety, přebalila jednu, co zbyla po Boženě - nevím, kdo jí ukazoval, jak dělat bagety, ale na to cosi zabalený v půl kilometru igelitu už jsem se fakt nemohla dívat - v hlavě jsem pomlela nějaký psací věci a v mlejnku kávu. Etiopie Natural Bale Forest. Je vážně zvláštní, chuťově... ale trvám sakra na tom, že doma se mi do ní musela přimotat travka, protože takhle zvláštně teď rozhodně nechutná.

23:37 - a už v deset mi došla cíga. Takže vivík jde opět testovat svoji vůli. To dááám!

00:18 - s úderem půlnoci se tu objevil chlapík... omluvila jsem se, že kasa bude tak pět až deset minut mimo provoz, že ať počká nebo si dá kafe nebo něco, tak se na těch deset minut zašil na záchod. Tak fajn, no. Vylezl, to už mi pokladna dávno jela. Přinesl si České Péčko. Taky fajn, no. Divný to začalo bejt, když se zeptal, jestli pokud ten kozatej časák do dvaceti minut vrátí, vyměním mu ho za jinej.
Eh...
Ne?
Jak, vážně, na co se to ptal? Nechci to vědět... nechci nad tím uvažovat... uááá!
No do háje, a taky se mi strašně chce jít zkontrolovat ty záchody.

00:45 - jak mám asi tak vydržet nekouřit, když se mi dějou tyhle věci? Záchody jsou sice zase krásný a všechno... ale...

00:55 - a aby toho nebylo málo, už jsem chtěla jít na jednu terapeutickou, když mi tu taxík vysypal tři ochmelky. Ožralý ne tím příjemným a srandovním stylem. Výhoda? Vyhnalo mi to z hlavy myšlenky na pornochlápka. Nevýhoda? Uááá, jdu kouřit!

01:35 - dobře, budu ráda, že jsem si nezapálila rovnou celou krabičku.

- dneska se mě to tu všechno pokouší knockoutovat nebo co. Potřebuju jinou práci. Nějakou... chm, nějakou, kde nebudu  v půl druhý ráno obědvat prošlý grahamový tyčinky a litovat se u toho. Takže nemožný.

Vzdávám to. Ať dělám co dělám, vždycky skončím v bodě, kdy kouřím, žeru hrozný sračky a dějou se mi divný věci. Jo, a pokaždý jsem ten největší chudáček.

Takže ne "vzdávám to", kašlu na to! Aspoň na ty stížnosti. Odteď je všechno fajn, půlnoční honibrci, zasraný záchody... ožralí kokoti? Miluju je! A za chvíli přikluše duhovej jednorožec natankovat plyn a vůbec se nebudu divit, kamže mu to mám strčit pistoli, protože všechno bude sakra v pohodě! Tak!

Jednorožec se neobjevil, zato jsem dorazila článek a osnovu další kapitoly, a ráno se objevili šéf a šéfodcera, nebyli duhoví, ale v pohodě celkem jo... a teď mám až do čtvrtečního večera voraz. Yeah!