...když už jsem se tu včera vyfňukala, tak ještě, co tomu parádnímu závěru předcházelo.

13.3. pondělí

19:44 - tohle bude krušná noc.

- vstávala jsem okolo šestý ráno a byla jsem nezvykle akční. Jako, vytáhnout kreslení, aniž by za mnou stála Áďa a kopala mě, že chce pokémona/draka/krále dinosaurů? Místo spaní? To jako vážně? Ale udělala jsem si radost. I když jsem to nejdřív málem zabalila: najela jsem na obvyklej scénář -> skica, co vypadá super -> vivík se na to vrhne a utahá to do mrtva detailismem a těžkou rukou. První pokus jsem tudíž zahodila, začala jsem znova a v rámci možností jsem spokojena. Tulla sice tvrdí, že by tam Deana nepoznal, ale hele, kreslila jsem ho poprvý. A jo, mohla jsem natrénovat, jenže co kdyby to se mnou švihlo a našli by mě tu mrtvou v hromadě papírů pokreslenejch portrétama D. W.? To bych nevysvětlila.

- každopádně, teď za to platím. Bolí mě hlava, bolej mě záda, jako by mi někdo urval křídla (já vím, že jsem nikdy žádný neměla, no a?!), ale nějak to přežiju.

21:56 - ne že by to dneska nebyla krize od začátku, ale jde do tuhýho. Jsem se docela těšila, jak budu psát... no, fajn, jsem totálně mimo. V TV hráli Mravenčí ukolébavku a beztak mi to pustili naschvál!

22:03 - kurňa, musím se sebrat a dostat se z tý psychický mlhy (pozn. autorky: ne, fakt netuším, co jsem tím myslela... prostě mlha, asi.), jinak to tu dneska nepřežiju.

22:33 - hlava nic (pozn. autorky: jak nic? Taky nevím. Nejspíš pořád nefungovala.), ale po desátý hodině se všichni zbláznili. (p.a.: jenom já jsem zůstala normální, žejo? Jasně...) Což je dobře, dokud jsou tu lidi, neusínám ve stoje.

23:33 - Gambáč-týpek, co sem navečer chodívá, dneska drží nějak dlouho. Už má asi desátej kousek a jestli tu usne, tak ho... probudím! Heh... Good morning Vietnaaam!
- skoro si tak zlomyslně přeju, aby usnul.

00:11 - neusnul, dopil a odešel.
- jo, a jsem bez kafe. A chodím tu a makám a spím. S otevřenejma očima. Srandovní. The Walking Sleep.

01:29 - venku je něco, co vypadá jako úplněk (i když byl včera, já vím). Uvnitř je něco, co vypadá jako mršina.
- no, dobře, mám co dělat, tak se to dá. A za chvíli je tu pekař. Toho už jsem dlouho nezkoumala, že jo. Jinak čas na presso a kus hořký čokolády. Potřebuju cukry, jinak se tu složím jak zahradní židle. Připravovala jsem štrúdl, a jen připomínka toho, že večer volal šéf a naříkal, jak jsou jablka drahý, mi zabránila nějaký zpronevěřit. Jo, nebo si ho koupit, ale v tom mi zase zabránila skutečnosti, že kurňa za jedno blbý malý jablko nedám deset korun.

01:37 - fajn, jsem rozmazlenec, ale po tom pitomým pressu mám akorát chuť ustlat si v bedně vyhozenejma účtenkama. Musí tam bejt tak... měkkoučko. Teploučko. Klídek.
A DOST!
Dosrkat a chopit se koštěte!

https://youtu.be/NRtvqT_wMeY

- a jasně, hajzlové, pusťte mi tam Runaway Train. Ať jsem ještě rozbitější. Tu podlahu umeju svejma slzama! (p.a.: dřív by mě tenhle vál vůbec nebral, ale nakazila mě kámoška, když mi vyprávěla, jak ji dojímaj věci s dětma od chvíle, kdy má dceru... a pak jsem viděla klip... a pak už konstantně natahuju, jak to slyším.)

- hej! Magie! Jen jsem to napsala a TV se vypnula! O.o

01:42 - a jasně, hajzlové, nepusťte mě domů a do postele dřív.

01:43 - tak nic, takhle to nefunguje. Aspoň jsem to zkusila.

- a TV se zase sama zapnula. Za chvíli asi přijde na kafe duch. Duch pekaře! Uááá! Udržujte paniku!

02:45 - pekař přijel, zrovna když jsem zuřivě vytírala. A nabídl mi, že má v autě koště, protože jsem si stěžovala, že nemůžu odletět, nestartuje mi mop. Myslím, že pro jednou jsme byli takhle k ránu dobře jeblí oba.

- vyhlížím chlápka od novin. Hlava se mi konečně srovnala, sice pořád bolí, ale aspoň mi hází něco jako úryvky možnejch rozhovorů z OT, SaD W vs Zuzana. A ano, jsem si vědoma toho, že Z. je někdo, koho jsem si vymyslela, takže je hodně divný, když mám chuť ji zabít za to, že zmínila Samifer ship, protože... eh, sakra, prostě Freud by si mě asi vychutnal.

03:01 - novinář nikde. Dostane sodu!

03:02 - magic again! Novinář je tu!

03:58 - a mám to za pár. Věnuju se zkoumání vytíracích mozolů. Fakt, mám mozoly. Dělnická třída, tvl. Ach jo. Stejská se mi po časech, kdy jsem měla mozoly od paliček. No jo... však se to vrátí. Já se o to postarám. Sice netuším, kam nacpu bicí a kde vezmu čas na hraní, ale... spánek je pro lamy.
- muááá! A museli mi tam navrch hodit Eye of the Tiger, žejo. Museli. Ještě že tu takhle ve čtyři ráno jsem jen já a čerstvě pečenej perník.

04:04 - tahle zakřikávací magie už mě sere. Samozřejmě se musel objevit řezník, co si pravidelně chodí dávat birella, a koukal na mě divně. A to jsem si jen tak podupávala do rytmu a tiše broukala.

14.3. úterý

19:27 - a pokračujeme, kde jsme skončili, fakt. Nemluvím o tom, že jsem se ráno sotva dovlekla domů. Ale o tom, že jsem totálně vytuhla a nechala jsem si telefon v kuchyni. A tak si vesele řeším problém masožravejch rybek na snovejch atolech, když najednou světlo, ve dveřích Tulla a: ,,Ty ještě spíš? Už je hrozně pozdě! Kdy ti jede další autobus?"
No kruciprdel cože?! Vyletím z postele, soukám se do kalhot (všechno ostatní mám naštěstí na sobě, to šetří čas), totálně dezorientovaná. Kde to jsem? Co je za den? Je ráno nebo večer? Jak se jmenuju? Nevím nic!
,,Jak pozdě?" mrmlám. ,,Jak sakra pozdě, kolik je?"
,,No moc."
Odolám nutkání ho uškrtit, jednak vím, že by mě s klidem zahodil a jednak i kdyby se mi to podařilo, nepotřebuju řešit ještě vraždu. Na jedný noze odskáču do kuchyně, druhou se přitom snažím narvat do nohavice. Pohled na hodiny. Je šest.
,,Je šest," oznámí mi Tulla.
Jsem silná žena. Pořád ho nevraždím.
- autobus mi teda frnknul (měla bych zprovoznit kolo), ale vzal mě tullatáta. Přijela jsem tudíž včas, ale ještě bez doplnění hladiny kofeinu a nikotinu a vůbec. A hned řešit Boženu.
Dobře, jsem taky zmatkář. Neumím počítat. A dělám průsery. Ale tohle je vážně moc.
Držela jsem se a neřvala, jenom mi něco tiše vybouchlo někde uvnitř.
Na sazkaterminálu už jsem byla přihlášená já, což je v pořádku, už tam na mě byly najetý dvě kila, což je taky v pořádku, ale to, že B. kolem lítala a přenášela prachy z místa na místo jak kočka koťata, to v pořádku sakra nebylo.
,,Hele, ty dvě stovky jsou už moje tržba, to mi tu musíš nechat."
,,No ale mně budou chybět."

Spolkla jsem tolik sarkastickejch poznámek, že nebudu mít hlad ještě tejden. A trpělivě jsem odvykládala princip fungování kasy a oddělený pokladny u Sazky, verzi pro totální lamy.
Následovala čtvrt hodina Boženina zmatenýho běhání, počítání a zamotávání se v nekonečný smyčce nepochopení. Já jsem potřebovala objednat žrádlo na ráno na bistro, obsluhovat, a dodělat za B. papíry. Do toho jsem se jí pokoušela vysvětlit, že ty dvě kila patří prostě do mojí tržby, že je budu muset před půlnocí odvést a proč to tak je.
Neřvala jsem.
Jen jsem potichu vyla.
,,No, ale mně tu chybí."
Vivík explodoval.
,,A nemáš tam dvě stovky na dýškách?" pokračovala B. ve vraždění neviviňátek. Exploze si vůbec nevšimla. ,,Já to sem teď musím dát."
Jo. Jasně. Jedu na kase dvacet minut a jsem dýškovej magnát. Tvl, 200,- mám normálně za tři směny, někdy ani to ne. Neřekla jsem to. B. mě dostala. Už jsem nedokázala bojovat.
,,Nemám, Boženko," řekla jsem tiše a klidně. ,,Je mi líto, ale nemám."
,,No tak mi to pak dáš, až ti to bude přebejvat."
,,Dobře, Boženko. Až mi to bude přebejvat, tak ti to dám."
S tím se naštěstí spokojila. Protože kdyby ještě chvíli pokračovala, asi bych po ní ze zoufalství švihla svoji peněženku a utekla bych.
- na druhou stranu, po tomhle úvodu už jsem se jen usmívala, když jsem pak našla na pánskejch hajzlech takovej menší armageddon a kýbl a mop netknutý, jak jsem je ráno zanechala.

22:20 - tak, mám víceméně uklizeno. A víceméně uklidněno. Plus mi konečně naskočilo řešení pro momentální zásek v OT. Sice to bude trochu humpolácký, ale ještě to poladím. Jo, a dostala jsem bonus za pečlivej úklid. Mezi hračkama jsem našla zapadlýho padíka. Aspoň mám na hnusnopresso, až bude ouvej.

23:43 - je ze mě hrdá majitelka konceptu další kapitoly a hlavy plný keců pro psací článek. A teď by sem mohli přestat lézt lidi, ať můžu udělat uzávěrku, záchody, bagety, štrúdl...

- á, jasně že musíte všichni tankovat.

23:49 - tankovat a chodit na WC. Ale chápu, koloběh tekutin nebo tak něco...

01:06 - a o půlnoci přijel Jirka, takže jsme strávili příjemnou ukecanou hodinku. Kromě záchodů mám jinak hotovo. Až na psaní, ofc. Tam jsem ani nehrábla.

02:37 - nikdy bych neřekla, že může bejt noční taková společenská záležitost. Jirku jsem vykopla až ve dvě, ty hajzly jsem nakonec drhla v průběhu konverzace... divný. Vyděsila jsem chlápka, co si přišel jen půjčit hadici na vzduch, protože jsem, ještě rozjetá, začala řešit, jakej pozdrav je vhodnej ve dvě ráno. Došla jsem zkontrolovat stav plynu, a to už tu přistáli MPíci, ať jdu s nima dát kafe a cigáro. Tak orgánům se neodporuje, žejo. Ke konci kafe i cigára přijel pekař, tak jsem se zdejchla zpátky dovnitř. A teď mám špatný svědomí, že tu jdu takovou párty, takže uklízím a vůbec makám jako vzteklá. Než přijede novinář a já se definitivně otrávím kafem. S každým totiž dávám kafe. Hehe... (p.a.: ha! A možná jsem našla příčinu toho ranního čehosi...)

02:49 - ale je to o 100% lepší než včera. Teoreticky mám všechno hotový, prakticky se tu vždycky něco najde, ale přece se nepřetrhnu. Dva vivíky by tahle realita neustála.

Do rána už pokračovaly jen psací záležitosti. A pak WTF záležitost cestou domů. Teď mám do pátku večer klid... :)

A když už jsem nakousla ty rozbíjecí songy, tenhle mě taky spolehlivě dostává. Podle skutečnýho případu a tak...

https://youtu.be/8O317T6Zlno