Včera jsem zase zůstávala přesčas, takže jsem stihla dva policajty, co si přišli pro kamerový záznamy, prej nás mezi sedmou a jedenáctou navštívil PACHATEL.
Mě se na nic neptali, oni ne, každopádně šéf z toho měl ohromnou bžundu.
,,No a vy jste si nevšimla nějakýho pachatele?"
,,Na noční vypadaj všichni tak trochu jako pachatelé, šéfe."
,,Aha, aha... no a nejste vy ten pachatel, hahá?!"
,,Jo, jenom mezi sedmou a jedenáctou, pak jsem se polepšila..."

Heh, beztak se chtěli kluci jenom dívat na moje ladný pohyby při výtírání...

27.3. pondělí

Jaro udeřilo. Pátek jsem víceméně prospala, sobotu taky - a to myslím den i noc. Až v neděli jsem se s Tullou vyhrabala na zahrada, rejpat se ve skleníku i mimo skleník. Já jsem se teda omezila na funkci hnojiče... a v pauzách jsem se vyhřívala na slunci. Z čehož jsem po hodině začala bejt krásně připečená, takže zbytek volna jsem, překvapení, prospala.

19:28 - právě jsem se nadechla kafe. Super. Ještě že jsou moje plíce zvyklý na ledacos, co není vzduch.

21:18 - čas na křupky k obědu. Heh. Možná bych měla zkusit jíst nějak... zdravě?

21:30 - haha, jasně, a seknu s kouřením a začnu se mít ráda. A teď tu o Červený karkulce.

23:23 - Jsem true fuckin hero of the pumpa!

- to si tu tak probíhal sraz žroutů bramboráků (dva moravští kamioňáci a Jirka), čilej provoz, když najednou dovalil od plynu chlápek... měl natankováno za sedm pětek, a stěžoval si, že se to prej ,,nějak zastavilo". A jestli s tím můžu něco udělat.
Nevypadal, že by spěchal, ale naštěstí u kasy nikdo momentálně nestepoval, tak jsem vyrazila zkouknout, co je za problém. Ještěže tak.

U stojanu smrděl plyn, že se tam nedalo dejchat (i když moje plíce to po tom kafi dávaly s přehledem), řvala siréna a rudě svítil ,,únik plynu".

Jo, ono se to nějak zastavilo.

Nechala jsem brutální vraždu toho kokosa na později, okamžitě jsem zmáčkla všechny velký červený mačkátka, u kterejch je nápis STOP PLYN nebo NEBEZPEČÍ, omluvila se frontě, co se vytvořila u pokladny a zavolala šéfovi.
S telefonem u ucha jsem pak chvíli pobíhala okolo a dávala věci do pořádku. Plyn jsem nakonec znova nahodila - chlápka jsem zkasírovala a poslala... jinam - a prej mám dávat pozor, až někdo přijede tankovat, že se tu nic takovýho ještě nestalo a snad to bude v pohodě.

Do toho mi celou dobu Jirka hrozně vtipně strkal zapalovač, že si něco ogrilujeme.

Nezabila jsem ani jeho, přece jen jsem kladnej hrdina, žejo.

Drámo, prostě. A jo, Jirku jsem nechala žít i proto, že mi tu v těch krizovejch chvílích hlídal kasu a navíc už táhl čtyřiadvacet hodin a usínal ve stoje, pro to mám pochopení... jo, a teď mi došlo, že mi zůstal viset za ten bramborák a kafe. Ale co, příště to z něj vysypu.

23:47 - ale nutno říct, že mě ten adrenalinovej nájezd docela nakopnul, jsem hezky čilá ještě teď.

01:30 - tak, většina práce hotova, akorát si začínám připadat jako idiot, co dělá věci, na který ostatní vesele házej bobek. Ale co, aspoň se zabavím.
Heh, ale zaklaďasila jsem si dneska dost. Mimo záchrany lodi jsem si ještě zahrála na poctivce: při předchozím kolečku Boženě chyběly dvě stovky, takže když jsem je pak ráno objevila při svojí uzávěrce, mohla jsem dělat mrtvýho brouka a bejt pěkně v balíku - Karibik a tak, jasný... ale ne, musela jsem jí je dneska předat.

Ono by se mi s ní později  a případně blbě válčilo,  kdybych neměla čistý svědomí. Takže klid, jsem pořád svině vypočítavá a neměním se v Mirku Dušínovou.

28.3. úterý

- ráno jsem měla nejkratší telefonát v historii vivích telefonátů. Už jsem napůl spala, když se ozvalo vyzvánění, neznámý číslo. Fajn, většinou je neberu, ale říkala jsem si, jestli to není někdo z práce.
Vivík: ,,Ano?"
XY: ,, Dobrý den, tady XY ze společnosti-"
Vivík: ,,Ne."
Cvak.
Tomu se říká krátkej proces...

- další telefonát, normálně dlouhej, jsem měla odpoledne. Akorát jsem vstala, když mi volal Gareth, respektive teda Áďa, a že se jí moc stejská. Jo, to mě vždycky dokáže rozsekat. Tak jsme se domluvily na čtvrtek.

- a zatím poslední telefonát měla na svědomí Božena, kterou jsem ráno nechtěně vytrollila. Duchem jsem už byla u zítřejšího rána (počkat na šéfa, domluvit si volno a nějak se dopravit na obec zaplatit popelnici), takže jsem se loučila jako ,,tak se uvidíme v pátek".
A teď tu chudák B. začínala panikařit, že nepřijedu. Když mi volala, byla jsem doslova za rohem, takže jsem ji uklidnila... ale dokážu si představit případnej božení lodní deník: ,,Ta zatracená Čehůnka si myslí, že když hrdinně zachrání pumpu, tak už pak nemusí do práce, nebo co! Ale já jí ukážu, já jí... zavolám!"

20:22 - teprve před chvílí jsem nechala zavřít dveře. Do tý doby jsem hezky větrala. Už je fakt krásně - nevěřím, že to říkám já, obluda, která nesnáší slunce a horko... ale zima v polních podmínkách mě pěkně proškolila.

Jo, haha, Tulla plánuje jarní úklid. Jsem pro, jen by mi o tom pro dobro nás obou neměl nadšeně vyprávět v krátkým úseku mezi ,,probouzím se a chci kafe a cigáro" a ,,švihám na bus".

Ale odbordelit vážně potřebujeme. Jak to sakra dělaj (super)hrdinové - a nemluvím o typech ve dne zhýralej miliardář a v noci mstitel, tam to jistí personál. Jako doopravdy, kdo to udržuje třeba ve winchesterovským bunkru? Paní na úklid? Pochybuju. A anděla s OCD jsem jim tam lupla jen já v OT, navíc jednorázově...

KDO TO SAKRA UKLÍZÍ?

Heh, asi mám zase téma. Kruciprdel, kdo to má všechno pořád psát?

22:16 - fakt nechci bejt za brůču, ale mohl by mi sakra někdo vysvětlit magickou přitažlivost mokrý podlahy? Vytřu jednu uličku, navíc tu boční, načež čtyři lidi nezávisle na sobě po ní musej projít, i když to rozhodně není nejkratší cesta dveře -> kasa a i když nic nehledaj, jdou si jen pro cigára.
Tvl, a jakmile to uschne, zase všichni chodí přímo. Divný...

23:30 - štrúdl se peče, vytřeno je, uklizeno je, takže kafe, půlnoc a snad bude klid... ale ne moc velkej klid, prosim vás, jen aby mi to tu nepadalo na hlavu.

- jinak jak jsem měla včera svůj hero-moment, tak dneska jsem pro změnu destroyer. Sice po kouskách, ale já tu zatracenou pumpu rozeberu, cha!
Jen jsem si tak pilně uklízela, když na mě vypadl kus regálu. Naštěstí jsem supervivík, takže sklo jsem čapla, než stačilo roztřískat samo sebe a ještě nejlíp mrazák s Algidou, ale zpátky už jsem to složit nezvládla. Mám dojem, že tam chybí nějakej šroubek... a vůbec, jsem kapitán, ne lodní mechanik!

02:33 - taky nejsem zrovna potterhead, ale co. Neplecha ukončena. Prostě mám radost, že jsem aspoň nahrubo dospíchla tu kapitolu. Já vím, že jsem ji prohlásila za hotovou už včera, ale pak jsem chtěla jen mrknout na závěr a bum, rozjela jsem se...

Horší je, že mám dilema. Péct perník, nebo nepéct perník? Ale já ho upeču. Ten se neztratí. Navíc ráno budu zářit na bistru, tak ho prodám...

Hero of the Pumpa vrací úder (perníkem)!

03:32 - tak s tím hrdinováním nevím, teda. Asi jsem ještě rozbila Sazku, normálně z nabídky zmizel čudl na dobíjení telefonů - jako, třeba je to ok a čudl se vrátí, uvivím.

Jo, a do perníku jsem nedopatřením lupla navíc prach do pečáku, takže teď se snaží utéct z trouby. Nemluvě o tom, že jsem se u krabice tatramlíka zasekla ve veganským fňukecu... ale prostě ten obrázek šťastný krávy se šťastným telátkem na šťastný horský louce, to je moc. Je snad nějaká hranice mezi propagací a propagandou, ne?

Ze žádný a sklapni! (Vnitřní vivián se mě ptá: ,,Z jaký jeskyně jsi prosimtě vylezla?")

A vůbec, já jsem zticha, hledím si svýho, hezky se usmívám na řezníky (akorát je tak trochu zlomyslně shipuju mezi sebou), do baget necpu soju a do lidí vegehlody, tak se snad můžu jednou trochu urvat ze řetězu u tatramlíka...

04:23 - už jen plus mínus osm hodin a zahučím do pelechu. A málem mě kleplo, protože mi ten blbej perník voněl nějak slaně, takže jsem vyděšeně kontrolovala, jestli jsem tam dala ten správnej bílej jed... a jo, dala. Takže pohoda, ale radši se už nebudu pouštět do žádnejch větších akcí (chce se mi třeba resetovat ten sazkaterminál, ale jebu na to), hezky se tu zapíchnu a zůstanu pokud možno bezprůserovej vivík až do zjevení se šéfa...