Poněvadž jsem to flákala... psaní do sešitu ne, ale na přepis nebyl morál. :)

Jsem takovej flegmouš, že nebejt takovej flegmouš, vážně by mě to štvalo.

5.4. středa

19:36 - jsem tu už od tří, a to ještě šéf chtěl, abych naklusala ve dvě. Tovíšžejo, tůdle. Šestnáctka bude stačit. A zejtra stávkujou autobusáci, asi aby mi nebylo líto, že kvůli odběrům nestihnu spoj. Placařinu od dvou si tak střihnu v pondělí, abych se nenudila.

- nějaký novinky z doupěte by byly? Nic moc, až na to, že na plný čáře prohrávám válku s hadrama (praní a hlavně uklízení), takže po baráku narůstají hromady. Čistý a poskládaný, roznošený, špinavý. Já v tom mám systém, ale!

- víkendovej úklid je teda jasnej, plus Ádi návštěva a ještě to musím nějak vyřešit s tím zápisem do školy.

- a dobrá zpráva mamutí - až moje přátelská redaktorka rozchodí počítač, prej ho doporučí k vydání. Takže neříkám hop, ještě jsem nepřeskočila, ale opatrnej optimismus si dovolím. (hurá!)

21:38 - dlouhá noc a ráno budu asi první člověk, kterýmu teče ze žíly čistá arabika.

23:15  - a zase provoz jak na hlavním nádraží, heh. Ještě že mi moje prošliny Anna asi omylem stáhla už včera, tak v mezerách řádím ve skladu a chodbě. A objevila jsem prošlý olivy, co tu leží už měsíc, to je vzrůšo!

00:53 - už jedu hladovku, tak aspoň další kafe. Ještě bych měla upéct bábu a dědka... teda, perníka, ale v nohách mám už deset hodin, tak se nepřetrhnu, žejo.

Radši dumám, jak s dovolenou (musíme si do pátku napsat dovolenou na celej rok, chmmm...). Chtěla jsem si střihnout Festival Fantazie, ale ten termín je zabitej, tak jsem si nakonec z nouze hodila na Ádiny a svoje narozky.

01:08 - venku jsem se modlila, aby už byly aspoň tři hodiny, nebo aspoň aby někdo přijel. Časovej skok se nekonal, ale zakotvil a tankuje tu kamion, tak snad...
...už to má skoro za deset tisíc, to bude sranda, jestli...
...jo, přesně tohle.
Nad deset tisíc to nejde, musel by zaplatit a začít znova, takže se chlápek akorát nasral a seřval mě, že teda bude tankovat jinde. OK, rozptýlení jsem si představovala jinak, ale co už.

03:31 - dvanáct hodin za mnou, čtyři zbejvaj. Dobře, spíš tři. Už aby to bylo, ale.

6.4. čtvrtek

O čekání na to, až mi sestra odebere dvě blbý zkumavky krve, snad ani nechci mluvit. O tom, že ji ze mě musela skoro dolovat krumpáčem, taky ne.
Dostala jsem se domů v půl devátý, v pelechu jsem našla Tullu, vylehával bolavý kotníky (o víkendu hrál zase po roce hokejbal, holt bez tréninku to pak má svoje následky). Chvíli jsem držkovala, funěla mu za krk a pak jsem odpadla až do svejch čtyř odpoledne.

A v práci na mě čekal uřvanej šéfodopis.

OK, z toho, že můžu za všechno, jsem ještě nevyrostla, ale musím si to vyčítat sama, jak to zkusí někdo jinej... tady jsem měla svůj podíl viny jen na jedný věci (že jsem nezavolala a nedoptala se, po nedostatečným vysvětlení od Boženy).

A on se ptá, co dělá noční směna.

Rejpe se v prdeli a čumí do stropu, asi.

Se sakra koukni na záznam, když jseš tak zvědavej.

21:21 - nic moc, mód superflegmouš aktivován. Jinak bych to tu dneska asi nepřežila. Navíc ráno se přeceňuje, takže tu zase zkejsnu a ujede mi bus... přičemž ve tři už musím bejt zase v Písku, s Áďou k zápisu, nakoupit a pak si ji a nákup odvezu domů.

Spát. Kdo potřebuje spát, když máme KAFE?!

23:45 - kruciprdel ale, nejsem žádnej extradříč a zaměstnanec měsíce, ale to, co tu nacházím za kiksy... prošlý olivy chápu, taky jsem je několikrát přehlídla, ale najít osm minerálek, co procházej zejtra a tváří se, že tu nejsou (sklad je nezná, kód neexistuje)... a nikdo si toho nevšimne.

01:17 - a dneska je chcíplo, takže stíhám, protože netrčím na bistru a nehraju si na pekaře. A vůbec, co si má šéfisko co stěžovat, mu tady děláme dvě práce za jedny prachy.

- a jedu si taktiku jako v minulý práci: představuju si tu začátek zombie apokalypsy. Sice v každým myslitelným scénáři zařvu mezi prvníma, ale je to fajn relax...

01:37 - zajímalo by mě, jestli mi projde vejmluva, že jsem nevydrhla velký zrcadlo v chodbě k wc, protože jsem se bála, že z něj vyleze ten příšerák z Grimma a probodne mě holí... hehe... nic, jdu mejt... věci...

02:37 - vivík diviznuje: dva týpci kejvou maďourem, aby dostali do nádrže víc paliva. To vidím poprvý. Hehe, ale byli fajn... takový to "bydlíme v autě", k snídani v půl třetí ráno kafe a redbull. A všimli si legendární plyšový slepice, načež to jeden rozsekl: "Hej, já jsem romantik! Koupím jí růži a slepici!" No, chechtala jsem se s nima.

04:20 - aspoň někde je větší bordel než u nás doma. Jo, sklade, mluvím o tobe.

04:45 - a tenhle pekař byl teda kusek.

Přilítne chlap v červenejch montérkách, rovnou na wc, že ho bolí břicho. Vůbec jsem si nevzpomněla na Pavučinu snů, nedík Kingu...
Když se po půl hodině vrátil, začal do mě hustit, jak machroval před čtyřiadvacetiletou přítelkyní ("jsem machr, jsem alfasamec, mám o dvacet let mladší přítelkyni, to čumíš!" "jo, jasně, to víš že jo") tím, že vypil tři a půl litru mlíka.
Chmmm.
Machruju teda taky zdatně, o tom žádná, ale... prostě... cožeprosim?
A nechtěl přestat žvanit, až mu říkám: ,,Helejte, já mlíko nepiju, tak to fakt neposoudim."
,,Jak nepijete? Jako vůbec?"
,,Vůbec," potvrzuju.
,,Ale vždyť je to zdravý!"
Ahaha, no jasně, jseš toho ukázkovej příklad, kámo.
,,A nemyslím to hnusný," pokračuje a já si říkám, že jsem si zase naběhla. ,,To bylo mlíko od krávy. Normálně. Já jsem na tom byl odkojenej."
Výborně, takže jsi se přiznal, že jseš kus hovězího, fajn, můžeš už prosím vypadnout, ať můžu jít vykydat ty záchody?

05:13 - aspoň někde je větší bordel než ve skladu. Jo, vivík má puštěnej záznam z jednání posranecký sněmovny.
Kdybych nevěděla, že v blázinci to vypadá příčetněji, asi bych se ptala, kde to ČéTéčko vlastně natáčí.

10.4. pondělí

Víkend s Áďou byl fajn, v průběhu.
 - A.: ,,No fůj, ty si tu cigaretu dáváš do pusy? Tak to je nechutný!"
- prakticky jsem celou dobu nezapnula noťas, takže DMD jde do kopru...
- Áďa s mojí máti sbíraly a cvičily šneky o sto šest.
- venku na procházce jsem byla Snorlax a snažila jsem se Áďu pomalu chytit.
No, a když odjela, zase jsem měla tak akorát náladu roztřískat si hlavu o zeď.

Ale kapitánskej deník, sakra...

20:41 - čas na raw tyčinku. Je hezký, že je kvůli mě šéfodcera objednala, ale takhle tu asi rovnou nechám vejplatu, jako...

23:09 - továrna na vtipno mimo provoz. Celkově mám pocit, jako by mě někdo vzal palicí přes palici. Zkusím psát, třeba se to zlepší... ale kurňa, proč?! Jo, zejtra je úplněk, ale to nemůže vysvětlovat všechno. Maximálně neustálý noční můry: o práci, o blázinci a nejhorší jsou o samotě.

23:57 - a jasně, že se mi sem musej nasáčkovat tři gangsteři. Venku se navíc už půl hodiny poflakuje nějaká nachmelená dvojice a střídavě se muchlujou a hádaj.
Ach jo.

01:55 - gangsteři na půl hodiny zmizeli, teď jsou zpátky. A chtěla jsem péct, ale nemohla jsem najít housky, navíc jsem si při pátrání po nich přirazila pracku v mrazáku.

11.4. úterý

- už je to lepší, trochu. Fyzicky jsem pořád hotová a psychicky trochu mimo, ale zase věřím, že to zmáknu.

20:33 - Jirka mě pozval na presso, fajn. A čím dál tím víc mám vítr z toho víkendu. Svátek, pátek, vejplaty. Asi hrdinně zhynu.

20:50 - ale dneska, nechci to zakřiknout, jako by se mi ten strašnej včerejšek vynahrazoval.

22:29 - a dělám podporu všeho druhu. Týpek na cestě z práce nutně potřeboval cigáro - jakože bych mu ten hřebíček do rakve normálně dala, ale vnutil mi za něj bůra. A teď zase kamioňák, že ho bolej zuby, jestli nemám brufen... jsem jak pididrogová dealerka, tvl.

23:23 - dva kafaři na bistru. Proti gangsterům včera klídeček, ale ty historky jsou stejně brutální. O mrtvým motorkáři s urvanou nohou a ušima na asfaltu, co si jel jenom pro cigarety - ha, kouření zabíjí!

14.4. pátek

A je to tady. No tááák... to zmákneš!

20:57 - zatím to jde, provoz je, ale žádný superfofry, všichni asi stihli vypadnout už včera. Chmmm. Prej den pracovního klidu. Tak určitě...

23:58 - divná objednávka kafe.
,,Můžete, prosimvás, udělat, aby se mi uvařilo presso?"
Tak jako můžu, žejo...

01:00 - a beru si rukojmí! Heh, i když zrovna tomuhle klučinovi bych i věřila, ale nakonec jsme se dohodli, že mi tu nechá slečnu, než si dojede pro šrajtofli. Tak kdyžtak budu mít slečnu za 250,-. To beru!
- ach jo, přijel, zaplatil, slečnu si odvezl. Škoda.

04:15 - pekař má prej v pondělí volno, ale slíbil, že mě přijde vyšlehat ve čtvrtek. OK, výzva přijata, ve dvě si připravím kýbl s vodou. Vyzkratuju mu obvody, tak!

Když mám dozor nad bistrem, jsem BISTROZORKA?

15.4. sobota

Ráno jsem se s Árčí taxíkem svezla ještě do Semic, málem tam zapomněl paní, co ji měl odvézt na autobus. Tak vyhlídková jízda po ránu, proč ne...

Doma se T. ptá: ,,Kdy tě mám vzbudit?"
,,Ve tři čtvrtě na nikdy, dík."

Očividně nikdy nastává ve čtyři odpoledne.

A vivík opět může do knihovny, plus přišly zásoby z knižního klubu, takže se ztrácím z radarů. Na netu jsem už tři dny nebyla.

21:55 - kamión, wheee! (poznámka autorky: fakt netuším, co jsem touhle poznámkou chtěla říct. Asi že přijel kamion. Wheee.)
- jinak dneska to je tanec. Navíc přijela cisterna, no, šrumec.

- a tanec i doslova. Nejdřív jsme tu s Jirkou pařili na Eye of the Tiger a před chvílí jsem se po shopu pohybovala i s mopem egyptian style.

23:57 - a bum, je mrtvo. Nechci se rouhat, ale skoro se mi stejská po Attilovi. Člověka asi potřebuje nějakýho protivníka (od slova protivnej, žejo). Ale z Boženy vylezlo, že mu řekla, že sem nesmí chodit a ona je tu šéfová a zakazuje mu to.
Heh, skoro je mi líto, že nám ta válka nevyšla, Božena by byla obstojná nemesis.

16.4. neděle

Cejtím se, jako by mě přejel bagr. Je
21:19 - a za ty dvě hodiny už mám tržbu jako za celou všední noc.
(trocha pitomýho filosofování)

22:16 - myslím, že budu spát 24 hodin v kuse. To bude radosti v chudé chaloupce.

- a dozvěděla jsem se, že se mám naučit maďarsky. Hm. OK, no.

00:55 - teď ještě zacouval. Ten bagr, co mě přejel.

- byl tu jakejsi Skřivan, rozjížděl hru na ,,my se odněkud známe" a ještě to upgradeoval tím, že mi koupil Oreo. Tak proč ne, i když ho fakt neznám. :D

01:28 - a vysvětlování systému vratnejch záloh nejmenšímu členovi Attilovy hordy. Přišel si pro celou basu a snažil se mě přimět, abych mu na to dala tašky. Naštěstí mi došly. Už ho vidím, jak se do těch našich aušusek snaží narvat dvacet lahví. On stačil pohled na to, jak si (když konečně pobral princip zálohy) nahodil plnou basu na záda a mírně klopýtavě zmizel ve tmě. Mraveneček v lese...

05:31 - a už asi podesátý poslouchám zprávy z regionů. Cha! Budu chytrá jak rádio!

- a chybí mi ten ranní šrumec. Vždycky mi to dává vědět, že jdu za chvíli domů. Takhle je to až strašidelný, nikde nikdo...

19.4. středa

21:51 - jak jsem říkala, že budu spát 24 hodin v kuse, tak jsem kecala. Spala jsem dva dny. Teda, za nocí jsem spíš polobděla a spřádala si v makovici příběhy... ale až na to, že jsem dneska ráno odbordelila odtoky v koupelně, abych se mohla konečně umejt, jsem fakt NIC nedělala.

22:43 - a byli tu dopraváci, i ten Standa z Nepodřic - a že v pátek v sedm je v klubovně přednáška o první pomoci, že mám přijít na pivo. Tak OK, jen abych pak tu první pomoc nepotřebovala doopravdy.

20.4. čtvrtek

21:41 - mám tu toho fakt už plný zuby. Sice jsem - doufám - trochu ožila, ale víkend bude rušnej, i když doma, a zejtra musím zvládnout pořešit banku, knihovnu, vyzvednout Áďu (páč G. je bez řidičáku) a večer ještě ta slezina v klubovně.
Taky jsem měla prej včera blbě papíry od stáčení. Jenže to vyplňuje řidič, takže jsem to nekontrolovala a sakra, ani bych nevěděla, co přesně mám kontrolovat. Teď to vím a prej je to naštěstí už v pohodě.

22:33 - buď mám zase horečku, nebo jenom superstudený ruce a nohy. Ale tak dobrý, v průměru mám správnou teplotu, nakonec.

- kruciprdel, proč kam se vrtnu, potkám nácka? Asi fakt bude lepší, když mi vyjde džob v Levnejch knihách. Tam by tolik lozit nemuseli (pokud nebude ve výprodeji Mein Kampf nebo tak něco).

23:53 - přemejšlím, jestli má zejtra vůbec cenu chodit spát. Dopoledne ještě musím konečně zavolat na výsledky těch testů. I když se uklidňuju, že kdyby to bylo něco vážnýho, tak mi dají vědět... jenže... je to ta samá ordinace, kde mě nechali tejden chodit do práce s oboustranným zápalem plic.

02:50 - a jsem tak plná energie, že kurňa i ČEZ bledne závistí!

Dobře, spíš je to kafe, ale to je prakticky totéž, ne?

A mám skoro omrzliny, protože jsem poslední dvě hodiny trávila ponořená do chlaďáku - ale zase jak jsem u toho nadávala, tak jsem se zahřála.

24.4. pondělí

- víkend s Áďou v pohodě, i když z těch rozhovorů o svobodě slova, dinosaurech, posmrtným životě, prdelích a převtělování mi asi jednou jebne. Na druhou stranu, zdála se mi prakticky hotová krátká povídka, inspirovaná z části právě A., takže vítězství a hurá a tak... jenom to ještě napsat.

21:42 - bordel, všude bordel. Spojení Božena a šéf je fakt recept na apokalypsu. Přišla cigára, jeden je nezadal do systému, druhej pro jistotu nedoplňoval ani ty, který už zadaný jsou. A nejen kvůli tomu, ale začínám mít vážný zdrhací tendence. Čtyři měsíce možná nejsou moc, ale v mojí pracovní historii je to jednak docela dlouhá doba strávená na jednom místě a jednak možná dvanáctihodinový směny nejsou to pravý ořechový...

- navzdory tomu... tankoval tu policajt, a prej: ,,No, konečně se tu někdo taky usmívá." Svoji teorii terapie úsměvem jsem si nechala pro sebe, jen jsem se zeptala: ,,Jak to, kolegové se neusmívaj?" ,,Počkejte, teď mě nerušte, nebo zapomenu PIN."

Aha, tak jsem se toho dozvěděla... a dík, žes mi nasadil brouka do hlavy.

23:10 - brouk udolanej. Závěr: jedinej věčně se usmívající idiot jsem tu já.
U Boženy je fuk, jestli ji vidím ráno nebo večer, tváří se stylem ,,naval prachy a vypadni", možná to souvisí s jejím přesvědčením, že jsme všichni oškliví Čehůni, dokud se neprokáže opak.
Radek kouká vlídně, ale ustaraně, jako by neustále řešil nějakej hnusnej válečnej konflikt.
A Anna je Anna, sama jsem ji viděla poprvý usmát se asi tak po čtrnácti dnech, co jsem tu pracovala.

Asi se taky budu muset naučit tvářit se jako kakabus, poněvadž... jo, do jistý míry je zájem ze strany chlapů v pohodě, aspoň si připadám míň obludovitě. Jenže na druhou stranu...
Třeba před Kníračem už se pomalu schovávám pod pult, je hodnej, ale jak mě zahlídne, tak hned začne: ,,Jé, je tu panenka, taková pěkňoučká." a já se zblble rozhlížím, kde je jaká lolitka.

A jestli je to o čichu, tak už to vůbec nechápu, protože se polejvám striktně pánskejma, drsňáckejma vůněma, takže jsou buď všichni latentní homosexuálové, nebo jsem... sakra... nebo jsem roztomilá! Uááá!

00:46 - a proč se mě dneska každej ptá, jestli nevím, co chce? Sakra, chlapi, já jsem ráda, že jakž takž vím, co chci já. Tohle je nad moji platovou třídu!

25.4. úterý

19:58

20:23 - asi tak.
Šéf měl prej dneska svůj den a lítal tu s pěnou u huby. Že někdo parkuje vzadu na jeho parkovišti a tak... navíc mu prej o víkendu volali ti moji gangsteři, protože Anna je před půlnocí vyhodila a nechtěla je pustit na bistro - dementi, to mám za to, že jsem je tam nechala. A pak si šéf pustil záznam tý mojí směny a prej to s ním málem seklo.
Heh, no, aspoň má odpověď na pitomý otázky typu ,,co dělá noční směna".
V důsledku toho tu mám ceduli, že posezení na bistru je zavřený od 23:30 do 6:00. Fajn, mě to aspoň ulehčí práci.
Míň fajn je, že mám prej selektovat slušný a neslušný zákazníky, přičemž ti první si i na zavřeným bistru můžou sednout a ti druzí jsou, cituju "Cikáni a Maďaři".
Hele, nasrat.
Slušnej zákazník je někdo, kdo pozdraví, zaplatí, není ožralej a vůbec se chová slušně. Tečka. Jinak to může bejt klidně fialovej negr z Trumpetistánu, a ať se šéfisko klidně posere do vejšky.

Fakt, takovou chuť to tu zabalit a vůbec se neohlížet jsem neměla už dlouho.

No, a jako zlatej hřeb programu tu ještě čekal vzkaz.

NIC SE NEVYPÍNÁ ANI NEZAPÍNÁ!

Počkat, jak jako NIC?
,,No, že nemáš nic vypínat ani zapínat," vysvětlila mi ochotně Božena.
Až po použití ďábelsky rafinovanejch výslechovejch technik (prostě jsem čuměla jak pero z gauče a opakovala pořád tu samou otázku) jsem zjistila, že se to týká venkovního osvětlení, byl tu technik, kterej to nastavil na automatiku.

Ale vážně mám chuť NIC nevypínat ani nezapínat.

22:39 - telefon od máti:
,,Čau, vezmu to krátce - zejtra ti přivezu dvě kočky."
S tím, co se od začátku směny přihodilo, už jsem prakticky imunní vůči překvapením, takže se jen ptám: ,,OK, v kolik?"
,,Dvě."
,,Jo, ale v kolik?"
,,Dvě!"
,,Mami... já vím, že máš dvě kočky, ale v kolik hodin je mám čekat?"
,,Aha... jo, no, já jsem to tak dalece nepromyslela. Já myslela, že mi zavěsíš. Jako K., ta mě poslala do háje i s kočkama."
Copak jsem moje ségra? Já do háje neposílám, navíc v tom bordelu ve vivím pelechu je největší nebezpečí, že tam kočky zablouděj a už se nenajdou.
Takže zejtra večer a v pátek si je zase vyzvedne, než půjdu do práce.

- dneska je všechno takový... šouplý. Nějaká slečna nechala ze záchodů až na shop cestičku z kousků (naštěstí čistýho) hajzlpapíru. Jako aby trefila zpátky? Nevím nic?

- chčije a chčije a slunečník/deštník venku je pro jistotu zavřenej, aby se neopotřebil. Chytrý, šéfe...

22:51 - musím se mrknout do smlouvy, kdybych teď dala výpověď, tak jestli tu ještě budu muset dva měsíce hákovat. Tak doma, až budu trochu svěží... čili nikdy. A nikdy jsou čtyři odpoledne, jasný.

03:30 - tak tu se mnou část noci trávil Skřivan, docela to uteklo. Teď jen ranní rutina a frnknu. Mohla bych zůstat dýl, stejně jdu k doktorce pro ty výsledky, konečně, ale nějak vůbec nemám chuť se teď se šéfem vidět.

- a dám ještě kafe, abych vydržela čerstvá.

04:07 - hehe... hehe... až se stavím pro ty výsledky, představuju si, jak sestra zpanikaří a začne volat: ,,Ale ne, vyšlo nám tady, že jste mrtvá, co budeme dělat?" A já jen řeknu: ,,Tak OK." a spořádaně, i když se skoro měsíčním zpožděním, si lehnu a umřu. Hehe...
TY JSI BLBÁÁÁ!
Já vim, no.
Ale tak už dva roky si klidně chodím se žlučníkem plným šutrů, třeba, a jsem v pohodě, tak tohle případně rozchodím taky.

A to kafe je fajn věc. Zase mi najela energie.

Ha! Ruším předchozí scénář! Sestra nepropadne panice, ale zmatku, bude střídavě koukat do papírů a na mne a mumlat si: ,,Někde se stala chyba, poslali nám rozbor stoprocentní arabiky z Etiopie..." A já jen řeknu: ,,Yeah, to není chyba, zlato, všechno je, jak má bejt!"

Hmmm. V skutečnosti to stejně bude něco nudnýho, se stim smiř.

04:20 - buhehe, posranci. Se jim rozbilo hlasovátko, tak předseda: ,,Navrhuji jednání na deset minut přerušit-" ,,Ha!" zařvu na něj. ,,A teď dej o tom návrhu hlasovat!"
Mě by tam vážně potřebovali, koukám.

(Jinak nejsem mrtvá, ani nemám místo krve kafe, kupodivu, jenom mám nedostatek draslíku, takže měsíc mám žrát banány a pak přijít na kontrolní odběr.
Chudák vivík, on se taaak těšil...)