Malej, vážně malej narozeninovej dárek pro mojí sestřičku. Mám tě ráda, V. z P.. Snad se Ti to bude aspoň trochu líbit, i když se prostě neumím přenést přes SPN fanfiction šílenství. :)

Vzhlédl od psacího stroje. Muž, vyhlížející jako nějaký z modernějších archetypů Autora. Povzdechl si a pronesl dále moment předtím, než se ozvalo zaklepání na dveře.
Vešel mladík, který by pro změnu mohl ilustrovat encyklopedické heslo "Zoufalství".
"Další neúspěch," konstatoval Autor.
Mladý muž rozhodil rukama: "Dělal jsem všechno, co bylo v mých silách, Ot- ehm, Chucku."
"Věřím."
"Jenomže tentokrát... tentokrát mě ani neignorovala."
"Všiml jsem si."
"Při vší úctě k mladšímu stvoření, s touhle holkou... nevím, jestli to má smysl. Ona nepotřebuje anděla. Dala to jasně najevo. A přece... svobodná vůle, ne?"
Autor zamyšleně přikývl; nicméně pronesl trochu podrážděným hlasem: "Jistěže potřebuje anděla. Každý z nich nějakého potřebuje."
"Možná, a znovu při vší úctě, kdybyste nepsal tak... drastické scénáře, potom-"
"Dneska je každý kritik, ha?!"
"Omlouvám se, neměl jsem v úmyslu-"
"To děvče potřebuje anděla. Tečka. Jenom možná nepotřebuje tebe."
Mladík vypadal, že se každým okamžikem rozpláče. Stejně ze sebe ale vydoloval něco jako sebeobranu: "Dělal jsem všechno, jak bylo potřeba, držel jsem se stranou, čekal, až budu moci nabídnout útěchu, pochopení, pomocnou ruku, jenže ona... Já vím, že o tom víte, a já neumím... nechci být za rebela, ale ona mě... ona mě... vymítala!"
Autor se uchechtl. "Říkal jsem ti, že tahle nebude typ, co letí na romance s nadpřirozenými středoškoláky."
"Nebylo by možné," začal mladík ztěžka a pomalu, "že je třeba... rozbitá?"
"Kritici," zamumlal Autor. "Ale buď klidný, Egalmieli. Tenhle úkol ti odebírám. Jen by ses měl zastavit na slovíčko s Castielem, až bude mít volnou chvíli. Vyřiď mu, že ti má ukázat, jak vypadá rozbitý člověk."
"Och, děkuji!" vyletělo z anděla, než si stačil uvědomit, že dávat najevo takovou míru úlevy nejspíš není vhodné. "Jen..." otočil se ještě, jednou nohou skoro ze dveří. "Můžu se zeptat, kdo tuhle povinnost převezme? Přece jen se neumím přestat starat."
"Mhm, jak jinak. Ale tuhle starost už můžeš pustit z hlavy. Dostal jsem naprosto dokonalý nápad."

Kdyby v Nebi vycházely bulvární plátky, tahle zvěst by si nejspíš nezasloužila místo na titulce, nicméně na takovou druhou, třetí stranu by to dotáhla.
Takhle se tedy šířila jen jednou z mnoha šeptand.
"Chudáček Egalmiel. Ta holka musí být vážně něco!"
"Ale Chuckví, jak to bylo. Prý psala kamsi na tyhle internety, že andělé jsou banda sociopatických hajzlů. Musel něco udělat špatně, proč by si to jinak myslela?"
"To lidstvo dneska... každopádně, najít si opravdové zaříkání a odpálit ubohého bratra pryč? Já vím, já vím, nekonečná trpělivost a nekonečné odpuštění, ale co je moc, to je moc!"
"A slyšeli jste, koho jí chce poslat?"
Kopa dohadů, až se konečně všechny shodly. A pak přišel nevěřícný údiv.
"Cože? Toho... co ještě ani nemá jméno?"
"Vždyť ten maličký je tak nevinný, tak nevědomý!"
"Klid, bratři. Otec ví, co dělá."

A o tom nebylo pochyb.

Dívka, která způsobila v Nebi sice nepatrný, ale přesto rozruch, klečela na zemi v obývacím pokoji, mírně páchnoucím granulemi a mokrou srstí. Vedle ní stála a vrtěla hlavou starší žena.
"Tak tomuto ťažko uveriť..."
V pelíšku o pár kroků dál pokojně ležela fena, olizující jedno ze čtyř štěňat, která se k ní tiskla a nedůvěřivě sledovala návštěvu. Páté štěně se dralo dívce na klín a mohlo si uvrtět ocásek.
"Práve toto sa najviac bálo ľudí," pokračovala žena, přidřepla k dívce a pohladila štěně po hlavičce. "Zdá sa, že vás si chlapec obľúbil. Láska na prvý pohľad. Takže ... je rozhodnuté, predpokladám?"
Dívka tiše přikývla.

Jsem tu s tebou. A to je pro mě celý svět.
Ještě nemám jméno, ale spoléhám na tebe, že mi vybereš to nejlepší.
Vždycky tě budu milovat, bez podmínek. Bez ohledu na to, co řekneš, co uděláš.
Uchráním tě za každou cenu.
Přijmu tvůj smutek a zmírním ho tichým pochopením.
Až se budeš radovat, já se budu radovat tisíckrát víc.
A až tahle moje schránka odejde, nenechám tě dlouho truchlit, než se vrátím.
Slibuji.
Protože já jsem tvůj anděl.
Navždycky.