Zdá se mi to, nebo volný dny utíkaj rychleji - o hodně rychleji - než ty pracovní?
A dneska je navíc zase všechno posraným nahoru, vyloženě...

22.2. středa

- Áďa je nemocná, horečky a tak, takže víkend zase neklapne. Jen jsme si telefonovaly.
Já: "Áďo, a hlavně smrkej, jo?" (Vím, jak zdrhá před kapesníkama a utírá si nos maximálně do rukávu.)
Áďa: "Jo, mami, v pohodě. Já jsem smrkala. U babičky."
Jasně, před čtrnácti dny se vysmrkala, tak asi v klidu.

- Tulla je taky nachcípanej a mrzutej. Bručí dokonce i když je zhulenej. A víme, jak to mám s mrzutejma chlapama: bručí se na mě => něco jsem neudělala/udělala špatně => musím se bránit => útočím => bručí se na mě...

- a aby toho nebylo málo, zase jsem skoro nespala, celý dopoledne jsem měla nějakou motolici a bylo mi zle a do toho KONEČNĚ přivezli to uhlí.
Za 6560,-. Přičemž T. mi nechal doma 6000,-, protože slečna ze skladů mi říkala, že to bude stát i s dopravou něco mezi pěti a šesti litrama. Ještě jsem někde vyhrabala čtyři stovky, ale jinak to byla scéna jak z lacinýho péčka:
"Oh, velký a urostlý pane řidiči, myslím, že nemám na zaplacení..."
"No, paninko, tak to budeme muset nějak vymyslet."
Mrkmrk.

Muááá! Naštěstí jsem ho překecala, že mu zbytek nechám na benzínce a až pojede kolem, tak si to vyzvedne.

- oteplilo se, ale jinak pošmourno a hlavně ten vítr! Nechala jsem si inteligentně rozpuštěný vlasy, takže v kombinaci s mým outfitem jsem na autobusový zastávce vypadala asi jako Chewbacca, co se chystá nastoupit do Bradavic. Vážně přemejšlím o vojenským sestřihu!

21:43 - bohové, měla bych si dát pauzu od wattpadu. Sleduju na kameře dva řezníky, co si tu byli pro kafe s sebou a teď spolu sedí v kabině náklaďáčku, šeptám si "pusu, pusu" a normálně je v duchu tentok... shipuju? O.o
- no nic. Dneska je vážně všechno našišato. A zase jsem zapadla do svýho "toulavej vořech" módu, připadám si tak trochu špinavá, tak trochu smradlavá a z mně nepochopitelnejch důvodů vzbuzuju zvlášť ve starších ženskejch nutkání se o mě starat.
Jo, a může za to, aspoň z části, Tulla a jeho bylinná léčba.

22:22:22 - ha, to je to divno!

- k tomu vořechovství: večer mi Anička diskrétně sdělila, že smrdím trávou. Z čehož se vyklubal další důvod pro krátkej sestřih, protože za poslední půlrok jsem měla s bídou jedno brčko, od Novýho roku vůbec nic, ale v kuřárně v předsíni vždycky stačím mohutně načichnout - hlavně vlasy - takže pak stačí, aby kolem mě člověk prošel, a je veselej.
O tom, že jsem si jednou (omylem!) přinesla kus paličky zamotanej do šály, ani nemluvím.
A za další mám málo bílý pracovní košile. Ne že bych je neprala, ale peru jen v mejdlovejch ořeších bez bělidel a takovejch sraček, takže...
Prostě toulavej vořech. Jenom mi chybí blechy. Ale hej, co není, může bejt! Za chvíli začne ve školce všivá sezóna.
Celkově to skončilo tak, že mi Anna slíbila prát košile s těma jejíma, nabídla mi nějakou voňavku (naaah, se poleju Beckhamem, neasi), a vůbec vypadala, že by mě nejradši šoupla do vany a vzala šamponem a pak mi pořídila hezkej obojek, zastřihla drápky a tak vůbec.
Haf, tyvole!

22:33 - a lidi jsou dneska taky nějaký šáhlý. Schválně jsem vytřela jen jednu uličku, že počkám, až uschne a vezmu další, aby mi to tu nerozťapali. A jasně, že kdokoli sem vleze, musí jít po tom vytřeným. Plus mi jeden týpek přihrál bod do blbohláškovýho binga. "Nedostanu hadrem?"

- prvenství v blbolympiádě ale dneska (a nejspíš pro dost dlouho dopředu) drží dvě dámy: zaparkovaly auto u plynu, jedna z nich vlezla do boudičky ke stojanu a něco tam študovala, takže jsem čekala, kdy zazvoní, že mám jít tankovat, ale nic. Kolegyně si mezitím zašla pro cigára. OK, říkám si, sice mohly zastavit normálně na parkovišti, ale dokud tam nepřekážej někomu, kdo chce tankovat, tak se nic neděje...
Jo, prdlajz.
Za chvíli mi oko padne na kameru. Asi třicet sekund jsem jen zírala, protože kdyby tam najednou stála TARDIS, přišlo by mi to uvěřitelnější.
Dámy stály pod cedulí "Zákaz manipulace s otevřeným ohněm v okruhu deseti metrů", hned u plynovýho stojanu, a vesele vyhulovaly.
Jako, ne že by mi nějak strašně rvalo srdce, kdyby celá pumpa vyletěla do vzduchu, ale nemuselo by se to stát za mojí hlídky, takže jsem ty dvě zahnala na parkoviště. A teď se pokouším přestat dumat o tom, čím sakra některý lidi přemejšlej.

23:04 - kávová krize na domácím území mě donutila koupit si presso. A než ho vypiju, dám dohromady nějaký OT záležitosti.

- OT záležitosti. Muhehe, minimálně jedna ujetost by mohla bejt docela zábavná. Bojte se.-

01:19 - když tak drhnu pánský hajzlíky, mívám chuť střihnout si nějakou apokalypsu. Konec lidstva (především mužstva) pandemií, která by způsobovala upadnutí určitejch partií, kdykoli by jejich nositel čural vedle. Tak. Teď jen sehnat šílenýho vědce, co by mi takovej patogen na míru navrhl.
Hahahaha! Toulavej vořech Vivík propadl ZLU!

23.2. čtvrtek

- asi jak jsem říkala do telefonu mámě.
Já: "No, hele, kdybys věděl o nějaký zajímavý práci pro mladou, perspektivní ženu, tak si to nech. Já hledám něco pro starou, neperspektivní obludu. Takže návrhy opět povoleny."
(Potom, co mi máti posílala deset úžasnejch pracovních nabídek denně, musela jsem na ně uvalit dovozní embargo.)
Máma: "Haha, ale teď sháněli recepční v muzeu. Jenže tam chtějí OZP."
Já: "Smůla. Ale... hej, co není, může bejt! Jestli na tý pumpě ještě nějakej čas zkejsnu..."
Jo. Moje pracovní motivace spočívá v tom oddělat se, abych mohla jít pracovat do muzea na recepci. Smutný.

19:41 - a dneska je vyloženě horko! Dobře, uznávám, že je to tak trochu můj problém, protože mi vždycky trvá adaptovat se na nový podmínky, takže v prvních mrazech ještě ze setrvačnosti lítám v tričku a podobně. Takže jsem si zase vzala zimní bundu (šálu /i s případnejm paličkama/ jsem naštěstí zapomněla doma) a na cestě městem jsem se musela odsvlíknout do pracovního, jinak bych se uvařila.

20:18 - telefony, samý telefony!

- volal dispečink, že když bude vichřice, mám stáhnout vlajky. "Aye Aye Captain!" povídám.

- volal šéf, že nic stahovat nemám, že mi ten vítr stejně maximálně urve střechu nebo jinej kus lodi... eee, pumpy. Vyloženě mě uklidnil.

22:39 - dneska to hezky utíká. Ha! Vypadl TV signál. Divný ticho! Konec světa začíná? Jestli jo, beru, ale ještě bych si dopila kafe. Konec světa s vivíkem bez kafe, to nechceš.
Ne, vážně, jdu to očíhnout.

22:44 - tak nic, jen se z neznámýho důvodu vypnula. Možná je tu zase duch. V pořádku, jenom ať si zase nedělá kávu bez kelímku, jo? Kdo to má pořád uklízet.
- a zbejvá mi tu pět stránek, než nabourám do psaní, který jede z druhý strany sešitu. Hehe...

24.2. pátek

02:29 - druhý presso z mašiny, žvejkačky už mi lezou krkem. Pekař měl deset minut zpoždění (člověk), blbý kecy typu "vy už jste tu inventář" (člověk), těšil se na volnej víkend (člověk), ale vůbec se nepřidal k nadávání na práci (robot?).

Zbytek už jsou jen poznámky ke psaní. Vážně jsem se do toho obula, což mi pomáhá přežívat směny - člověk si tak chvíli zuřivě vypisuje časovou osu a logický lapsy a pak zjistí, že už je ráno - jen mám trochu problém přepínat do reálu, ale to v noci zase tolik neva. :) Všichni jsou nereálný.
Takže do pondělka bych mohla stihnout další Temnotí kapitolu, tentokrát už snad fakt plnohodnotnej kousek.