Zavřela jsem dveře svého podkrovního pokoje, který mi byl naprosto cizí. Sama osobně jsem tenhle pokoj neznala, ale ve snu to byl můj pokoj. Lehla jsem si na postel a koukala do maličkého kulatého okénka. 

Po chvíli jsem se vylekala, když na mě z toho malého okénka koukal havran. První, co mě napadlo, že by na mě mohl hodit nálož svého břicha. 

Začala jsem volat na bratra. Ale nešlo to. Jako bych přišla o hlas. Co z mého hrdla vyšlo byl tichý sípavý chrapot, ze kterého jsem se cítila být vážně v úzkých. 

Snažila jsem se ale volat dál. Mezitím se ale havran rozhodl na mě útočit svým černým a docela dlouhým zobákem. Přes okno samozřejmě. 

Ze strachu a zoufalství jsem do okna, nebo spíš do zdi kolem něj, snažila mlátit a tím havrana zastrašit. No nedařilo se mi to.

Tady můj sen skončil.

Probudila jsem se s úzkostí, kdy jsem měla strach a věřila tomu, že jsem přišla o hlas. Naštěstí tomu tak nebylo.