Thranduil:
Přišel jsem k ní ze zadu a pozoroval její záda. ,, Kdo jsi?" ztuhla a vykoktala,,T-Thranduil?"hmmm divné. Přešel jsem před ní a jak mile jsem se otočil jsem se napřímil a pohlédl na ni ledovým pohledem. Ten mi ovšem nahradil lehce rozpačitý. To zní to oblečení strhli nebo co?! Koukala na mě docela vyvoraně.
Emílie:
Thranduil? Proč on! Proč moje oblíbená postava? Jeho věčně chladný pohled trochu povolil. Fajn celkem dost. Červená se. On se vážně červená?! Ovšem z údivu mě probrala bolest vedená z ruky a no jo! Já vám neřekla že jsem měla zlomenou ruku a mám v ní drát?( ha jsem na tom stejně) Ta ruka začíná celkem dost bolet a ještě není úplně srostlá a bojím se o její opětovné zlomení a vážně nevím cco bych s tím dělala. Zkoušela jsem ji opatrně dostat z provazu, ale nepovedlo se mi to. Vedle mě se něco pohlo a já jak jsem byla zabráná do ruky jsem úplně zapoměla na něho. Koukala jsem na něj prosebně a tikala očima k ruce. Asi pochopil,ale nevěří mi a podezírá mě.
Thranduil:
Otočila se ke své ruce a sledovala jí starostlivě. Snažila se jí vykroutit z provazů, ale po neúspěchu se na mě otočila s prosebním pohledem. Naznačila mi co by potřebovala, ale nevím kdo to je a proč tu je. V jejích očích se jí zračil strach, bolest, ale i naděje a všiml jsem si v nich malé prosbě o odvázání její ruky. Jen to? Vzal jsem do ruky její bradu a v tu chvíli mi něco řeklo že to je v pořádku. Odvázal jsem jí nejdřív nohy aby se nepřetočila hlavou dolů a u rukou jsem začal levou na kterou předtím odkazovala. Hned si jí přitáhla k sobě a prohlížela si jí. Když byla odvazana spadla. Když se snažila stoupnout opět se zaskučením spadla. Sundal jsem si plášť a zabalil ji do ní. Překvapila mě zlatá ozdoba v jejích vlasech. Jakmile jsem ji zvedl do náručí se zavrtala víc do pláště a koukla se na mě.,, děkuji" její sametový hlas mě pohltil a dál jsem sledoval jak únavou zavírá oči. Za pár minut jsem vnímal její pravidelné a slabé oddechy. Zamířil jsem k paláci, proplížil se k mému pokoji a zavolal jsem lékaře. Nevím proč do mého pokoje, ale to je jedno. Chtěl jsem tam zůstat, ale doslechlo se mi že na mě čeká jedel elf jménem Gildor a čarodějka Aneta. A prý někoho hledají. Došel jsem do trůního sálu. Ti dva se na mě skoro vrhli. Prý je sem poslal Elrond a šla s nima ještě elfka , kterou unesli sktřeti. Nedal jsem po ní pátrat protože její popis odpovídal osobě mnou nalezené. Uklidnil jsem je a jim se ulevilo. Dám jim vědět až se probudí. Dal jsem jim každému pokoje. Ale to jen díky dopisu od Elronda. Také jsem se dozvěděl jak se neznámá jmenuje.