Další kapča je tu :P Po delší době... XD Tak snad se bude líbit. Na obrázku Kuro.

Sluneční paprsky mě neúprosně bodaly do očí. Znuděně jsem se posadil a rozhlédl se kolem. Nic, co bych už tak dobře neznal.

Můj zrak se zabodl na černou krabičku. ,,Hm...hlupák." Povzdechl jsem si, když se mi vybavil včerejšek. Kdyby to byly alespoň cigarety, ale... drogy? Nic pro mě. Jediné, proč je pro mě výhodné je dostávat zadara... vlastně... ani nemám důvod.

Nad touto myšlenkou jsem se začal hlasitě smát.

Kolem starého staveniště procházelo několik studentů, z nějaký podělaný luxusní školy a prohlíželi si mě.

,,Copak?!" houknul jsem na ně s lehkou ironií.

,,To mluvíš na nás?" překvapeně a zároveň znechuceně odpověděli.

,,A vidíš tu někde jiný malý rozmazlený zmrsky?" vražedně jsem se usmál.

,,Co si to... Aspoň nechodíme pořád v těch samejch hadrech. Určitě smrdí jak pocucaná čubka."

Seskočil jsem z rozviklané traverzy a pomalým krokem k nim dokráčel. Okamžitě začali zrychlovat. Následoval jsem je. Jeden z nich se otočil, aby zjistil mou pozici a pak do někoho vrazil. Dotyčnému spadly na zem všechny učebnice, pro které se ohnul a začal je sbírat.

Další malej fagan ze školy pro bohatý? To už mě fakt poser, odkud se všichni ti smradi berou?

,,Bacha na tvýho kamarádíčka, aby se mu něco taky náhodou nestalo." Vytáhl jsem ho za rameno na nohy. Z kapsy jsem vytáhl kapesní nožík a přiložil mu ho na krk k hlavní žíle. Lehce se mu čepel začala vrývat do krku.

,,On? Klidně si s ním dělej co chceš, je nám volnej." A zdrhly. Překvapeně jsem zamrkal a trochu si přehrával, co právě řekl...

Když tu se ozval slabý, téměř holčičí hlásek:,,P-Prosím... p-p-pustíš mě teď? J-Já k nim nepatřím... Oni mě ši-"

,,A co když řeknu ne?" odsekl jsem.

,,P-p-prosím... n-n-nemůžu přijít pozdě na hodinu." Odpověděl s rozklepaným hlasem.

,,A víš, že mě nějaké tvé hodiny vůbec nezajímají?"

,,A-A-A co mám t-t-teda udělat, a-abys mě nechal jít?"

Sklonil jsem se k němu blíž a pošeptal mu do ucha:,,Vykuř mi."

,,Co?!" vyjekl.

,,Nerozumíš snad na tom něčemu?"

,,A-Ale... já jsem k-kluk..."

,,No, to bych sice neřekl, ale to já koneckonců taky, ne? Tak co?"

,,J-Já...." Něco špitnul, ale tak tiše, že jsem to neslyšel.

Zatáhl jsem ho do tiché uličky a otočil jsem si ho k sobě. ,,Tak šup, nemáme na to celej den!" povzbudil jsem ho. Je hrozně pomalej. Dřív, než se k něčemu odhodlá, tak tady skapu.

Pomaličku si kleknul a rozepl mi kalhoty. Opatrně s třesoucíma rukama se dotknul lemu mých trenek. Zvednul ke mně hlavu, jako by čekal, až mu řeknu, že může. Přez spadané vlasy mu nebylo skoro vidět do tváře a ještě ty okuláre... fuj.

,,Ok, už mě přešla chuť. Z pohledu na tebe by slehnul každýmu." Zapnul jsem si kalhoty a odešel.

Prohrábnul jsem si vlasy a následně nasadil kapuci. Cestoval jsem několika uličkami, než jsem došel do tichého parku. Většina lidí je buď v práci nebo ve škole, proto je zde slyšet jen občasný závan větru.

Vyšplhal jsem do koruny stromu, kde jsem se následně natáhnul. ,,Grrr, zasraný slunce." Zavrčel jsem a stáhnul si kapuci přes oči.

:O několik hodin později:

Nějak jsem se ocitnul na zemi, nejspíš jsem usnul a spadnul. Sesbíral jsem se a pokračoval dál do neznáma.

V očích mi přeskočila jiskřička, když jsem zaregistroval tu snobskou školu. *Hmmm, co takhle se pobavit.* pomyslel jsem si. Mohl bych najít ty hošánky z rána a trochu si pohrát.

Posadil jsem se na široké rozlehlé schodiště a čekal na školní zvonek. Je to celkem ironické, když si pomyslím, že i já nedávno chodil do školy a pak... během několika sekund se mi změní život. Ale co, nebudu tu rozebírat svůj chátrající life, ještě bych tu začal bulet jako malá holka.

Náhle se ze školy vyhrnuly davy lidí. Nemohl jsem si odpustit a nepodrazit pár z nich nohy XD.

Několik z nich na mě pěkně nadávalo, ale nakonec usoudili, že se raději vydají vyříct svým dokonalým životům.

Ty kluky jsem ale nikde neviděl. No co, tak proč se nekouknout, jak vypadá škola pro snoby zevnitř?

Vešel jsem velkými skleněnými dveřmi...*Em, zdá se mi to, nebo jsou úplně vypatlaní a nechají tu udělat skleněný dveře jako kráva, do kterých ťuknete a rozbijou se na milion kousků? Stvořený pro lupič* zasmál jsem se.

*Hmm, mramorová podlaha a támhle... nene, to není... to nemůže být.* Na tváři se mi vykouzlil ďábelský úsměv. Bista našeho pojeb prezidenta a ještě z nějakýho zajebaný šutru? Prostě jsem musel... plivnul jsem na ni... asi tak třikrát.

Tak... teď bych mohl objevit i hajzly, docela bych se šel vychcat. Asi po hodině jsem se dohledal. ,,Teda, tady chodit na školu, tak bych se dřív pochcal, než bych tu něco našel." Brouknul jsem.

Rozkopnul jsem dveře a... ne, nešel jsem se vylulat do jejich voňavého pisoárku... rovnou na zem.

,,Kurva..." špitl jsem.

,,Hej, co si myslíš, že děláš?!" zařval na mě někdo. S nezájmem jsem se otočil a kouknul jsem na ty tři...:,,Jackpot." Zvolal jsem došel až k nim. Správně, byli to ti z rána. Široce jsem se usmál a pokračoval:,,Konečně jsem vás našel. Nestihl jsem si s váma ještě dost popvídat."

Koukali na mě jako kdyby viděli ducha. Jeden z nich poté zaťal ruce v pěsti. Vypadalo to, že se chce rvát, proto jsem řekl:,,Klídek, nemusíš hned startovat. Řekl jsem, že si chci promluvit, ne vám postavit náhrobky."

,,P-Proč si tady? Jak jsi nás našel?"

,,Jak? Noo, kdybys nebyl tak senilní, tak máš na uniformě znak školy a navíc, je to jediná škola pro snoby v blízkém okolí. Pochybuji totiž, že bys ty své nožičky zatěžoval chůzí až na druhou stranu města."

,,Sorry, ale my tu máme ještě práci." Nechápavě jsem se kouknul na blonďáka.

,,Drž hubu Makoto!"zařval na něj brunet. Trošku s nepochopením a pobavením jsem ty dva pozoroval, než se z kabinky ozvaly zvuky.

,,Zdrhejte!" zařval brunet na své kámoše.

,,No tak to ani náhodou." Vrazil jsem mu jednu přímo mezi oči. Ostatním jsem taky naložil a šel se podívat, co to tam skrývají.

,,Tak, copak to tu máme?" pobaveně jsem se nahlédl do kabinky. Najednou na mě nalehl nezvladatelný nápor agrese. Ani nevím proč, vždycky jsou mi všichni u prdele, ale teď...

Vrátil jsem se k nim a opravdu nasraně pronesl:,,Kdo?"

Oba kluci ukázali na bruneta. Než jsem se k němu přesunul, každému jsem uštědřil ještě několik ran pěstí a kopl je do rozkroku.

Ale on... nevidržel jsem to a začal do něj neúprosně kopat. Skučel jako prase na porážce:,,Ne! Prosím! Aaaaaaaaa! Auuuu! To bolí." Z očí se mu začaly valit slzy a na břichu se začala tvořit velká barevná modřina.

,,Já za to nemůžu, to on si o to-" snažil se protestovat, ale ty sračky, co vycházely z jeho huby už mě opravdu sraly, proto jsem ho několikrát kopnul do hlavy a zařval na něj:,,Co?! Hádám, že si o to asi sám neřekl, že?!!"

Za mnou se ozvaly slabé roztřesené hlasy:,,P-P-Prosím... to... už... stačí. Už to víckrát neudělám... prosím... nech už ho."

Přestal jsem a otočil se na ně:,,Tss, dělejte, odtáhněte tu splodinu z mého dohledu, než jí zabiju."

Oba krychle chytli pod rameny a odtáhli ven.

Ještě celej nepříčetnej a rozlícenej, jsem vtrhnul do té kabinky, abych se ujistil, že žije. Místo toho, jsem ho akorát vyplašil a víc vylekal.

,,P-P-Prosím.... N-n-n-n-n-neubližuj mi." Vykoktal mezi vzliky.

Sakra, proč mi přijde tak nevinnej? *Jo, je to 100% ten kluk z rána, ale... teď je tak 100x roztomilejší.*

,,Bože." Plácnul jsem se do čela a posadil jsem se před něj. Pozoroval jsem každý jeho pohyb. Tak nějak mi přišlo mrtě roztomilé, jak se se slzami v očích krčí v rohu vedle záchodu.

,,C-C-Co.." ani nedokázal vyslovit pár slov, to je opravdu...

,,Nechci ti ublížit." Přisedl jsem si blíž.

,,T-To mu se jen těžko věří, po tom, co jsi říkal ráno." Vyhrkl.

,,Hm, takže si mě pamatuješ."

,,J-Jak bych nemohl."...,,Jak dlouho na mě hodláš zírat?"

,,Tak dlouho, dokud budeš vypadat tak roztomile a bezbranně."

,,Co?!"

,,Něčemu nerozumíš?"

,,Tobě!"

,,Tak to nejsi jedinej."

,,N-Neříkal jsi náhodou ráno, že jsem odpornej?"

,,Ne tak doslova..." podrbal jsem se na zátylku. *Sakra chlape, co to s tebou je, jsi měkej jak pendrek.*

,,Tak proč..." podíval se na mě těma svejma psíma kukadlama.

,,Kruci..." zavrčel jsem. ,,Prostě... brejle dělaj svý, ale hlavně ta snobská uniforma... Nesnáším zbohatlý fracky, jsou odporný, tak prostě... nediv se tomu."

,,Takže mě nesnášíš, protože chodím na slušnou školu?" naklonil hlavu na bok. *Štěně* Pomyslel jsem si.

,,Neříkám nic. A... jen tak mimochodem, ty se mě nebojíš?" zvednul jsem jedno obočí.

,,Um... ne."

,,Haaa? To jako vážně? MĚ? Ty a nebát se mě? Takový malý košťátko?"

Lehce se zahuhňal a hned si pusu zakryl rukou:,,Tak teď jsem koště? Tak to je opravdu milé :D. A... vím, kdo jsi... vím, co mi můžeš udělat... a vím, že nemám šanci." Konec už zněl tak nějak... smutně. Sklopil hlavu k zemi a špitnul:,,Já jen... myslím, že nejsi tak hrozný člověk..."

,,Haa?"

,,P-Promiň, já jen... že jsi mě zachránil a-"

,,Nevykládej si to špatně, ale nezachránil jsem tě proto, že bych chtěl být tvůj kamarád nebo podobně."

,,Možná to bude znít sobecky, ale mohl bych tě o něco poprosit?" na vteřinu ke mně zvedl hlavu, ale poté ji zase odvrátil.

,,Copak?"

,,Bude to znít divně, hlavně když-"

,,Řekni, co chceš, ale neobaluj to pořád tou omáčkou." Žbleptnul jsem, tohle totiž nemám rád.

,,Nemohl by jsi být můj kamarád?" vykoktal celej rudej.

Vyprsknul jsem smíchy:,,Hahahahahahaha! Tak to je fakt dobrý, tos mě dostal, Hahahaha."

,,P-P-Promiň." Špitnul a víc se odtáhnul.

,,Ale princezničko, já neřekl ne." Usmál jsem se na něj:,,Ale... proč bych měl být tvůj kamarád zrovna JÁ?"

,,P-Protože... jsi jediný, kdo mi kdy pomohl a... nemám žádné jiné kamarády. Navíc... kdybys byl můj kamarád... třeba by mě nechali a..."

,,Tak o tohle ti jde." Zapřemýšlel jsem:,,Ale... co za to?"

,,Můžu ti dát peníze..." špitnul.

,,Ne! To nechci, ale, mohl by jsi udělat něco jiného..."

,,Co?" naklonil ke mně zvědavě hlavu.

,,Když ti budu hrát tvého kamaráda a dělat ti ochranku, tak ty budeš můj mazlíček."

,,Co?! A to je jako co?!" vyjekl.

,,Co asi hlupáčku. To je přesně to, co říkám."

,,Ale... co to obnáší..." uhnul pohledem do strany.

,,Buďto ber, nebo nech být. Konec konců, mě je to fuk."

,,D-Dobře."tiše souhlasil.

Ďábelsky jsem se usmál. *Ještě bude rád, když se mě zbaví.* pomyslel jsem si.

,,Jsme Kuro." Špitnul. ,,Ptal jsem se na něco? Pokud vím, tak mazlíčci většinou nemluví..."

,,C-Co? To jakože... jsem tvoje zvíře? Už t-teď?" ,,A co jsi jako myslel? Jsi můj mazlíček a já, tvůj pán. Tím to hasne."