Ahoj :)

Takže, je tu další můj výtvor, který se zrodil při sledování filmu smrtelná věž(nebo tak něco XD). I když... nemá to stím snad nic společného, ale...

Tentokrát... snad asi poprvé XD, budu psát z pohledu osoby, která 9 let nemá cit k věcem ani lidem. Ovšem, nikdy nic není stracené, jen zastrčené hluboko v temném šuplíku naší mysli...

Tak budu doufat, že se vám tento nový příběh zalíbí. :D (Na obrázku přibližná podoba hlavní postavy- berte s rezervou :) )

Ucítil jsem zápach zvratků a nedopalků cigaret, na ten pach už jsem si zvyknul dávno a dokážu se s tím sžít. Ale tady... tady má cesta končí a napojuje se na dlouhou osvětlenou ulici, kam se zrovna né moc rád musím tentokrát vypravit.

Hodil jsem si kapuci od mikiny přes hlavu, tak, aby mi nebylo vidět do tváře. I když těm zbohatlíkům, kteří se bezostyšně toulají v nočních ulicích hlavního města, nevidím do tváře, cítím to. Cítím jejich opovrhující pohled na mých bedrech.

Musel jsem se blahem pousmát. Má ruka v mých kalhotách vykonávala celkem obstojnou práci a já pociťoval nádhernou rozkoš v ulicích Tokia. A upřímně... ne, opravdu mě nezajímají jejich omezené názory.

Slastně jsem zamlaskal a olízl si spodní ret. Očima jsem skenoval každý roh, každou možnou uličku a ... konečně.

Zahnul jsem vpravo a zastavil se přímo uprostřed. Lehce jsem se opřel o posprejovanou zídku a chraplavým hlasem promluvil:,,Máš to?"

Z nekonečné tmy vystoupil malý chlapík a za ním další dva. Natáhl směrem ke mně ruku s malou černě zabalenou krabičkou. V tu chvíli jsem se udělal.

Poklidně jsem si jí od něj přebral a při tom se ho lehce, svou poskvrněnou rukou dotknul.

,,Nechutný!" zakřičel a začal si ruku utírat.

,,Sorry... ale i zvířata mají svý potřeby." Uchechtnul jsem se a otočil se na odchod, jenže ten malý mužík nebyl a nebyl stále spokojen.

,,Kde sou prach?! Naval mi prachy! Copak si myslíš, že je to zadarmo?! Hmm! Tak šup ty děvko!" normálně bych to neřešil, klidně ať si mi nadává do špinavýho čokla, odpadu nebo hromady sraček, ale NIKDO, MI NEBUDE NADÁVAT DO DĚVKY!

Udělal jsem několik kroků spět a zvedl ruku držící krabičku. Klidně, s lehkým sarkasmem jsem mu odpověděl:,,Pff, co si to právě řekl? Zopakuj mi to, asi už mi tolik neslouží sluch."

,,Tak ještě jednou! Naval prachy, ty zkurvysyne, nebo dostaneš co proto a končíš!"

,,Nemám."

,,Cože! Tak to si posral! Končíš! Slyšíš?! Končíš ty zkurvená malá děvko! Tohle je tvůj kon-"

Než to stačil doříct, zpozoroval vedle sebe dvě hromádky zlámaných kostí. Každému z nich jsem věnoval jednu ránu pěstí přímo do žeber. Bylo slyšet jemné křupnutí, tak soudím, že ti se jen tak nezvednou.

Koutky úst se mi lehce zvedly. Musím si pogratulovat, město mě přece jen něco naučilo a teď... že bych si šel zašukat?

Pořádně jsem si ho prozkoumal... ne, to není můj typ, vlastně... kdo taky je... vždyť ani nevím, jestli bych raději píchal tu malou prsatou kundičku a nebo dirku nějakýho frajírka.

Začal jsem se hlasitě smát, když jsem si uvědomil, že mi je to úplně u prdele.

,,Č-Čemu se tady řehtáš ty hovado?" ozval se slabounkým rozklepaným hláskem ten prcek.

Několika kroky jsem se k němu přiblížil a pevně ho uchopil jednou rukou pod krkem.

A teď už vážně a nasraně, jsem mu zašeptal do ucha:,,Sorry ty kurvičko, ale asi si si mě s někým spletl. Já nejsem kurva, ale když tak neúprosně naléháš... vyhovím tvému přání a ojedu tu tvou špinavou díru."

Zajel jsem mu jednou rukou do kalhot a vnikl dvěma prsty do jeho prdelky.

Okamžitě se mu podlomily kolena a začal brečet:,,Ne, prosím! Prosím!"

,,Co prosíš, broučku?" nemilosrdně jsem mu prokousnul ucho.

,,Nech mě jít ... prosím!"

,,A co za to?"

,,Můžeš si to nechat."

,,To můžu i tak a tvou prdel k tomu."

,,Tak... tak co chceš?"

,,Pravidelný dodávky"

,,Víš, že t-t-to nejde." Popotáhl.

,,Nejde? A pomohlo by, kdybych o tom pohovořil s tvýma rodičema? Víš, možná by si pak byl svolnější a tak... já... nechci být k tobě přece nefér, ale... i já něco nutně potřebuju."

,,Ne! Rodiče se to nesmí nikdy dozvědět, prosím. Udělám cokoliv, jen ne rodiče."

,,Dobře, tak jako vždy, ano?"

,,D-Dobře. Z-Za týden tady."

,,Hodnej."

Postavil jsem se a když jsem mizel dál temnou uličkou, ještě jsem na něj houknul:,,A nezapomeň, vím, kde bydlíš a hrozně nerad bych vás navštívil a zničil váš dokonalý rodinný život. Tak pa, puso."