Uriel se moc těší, až konečně uvidí svého nejlepšího kamaráda. Jejich přátelství je ojedinělé, ale přesto pevné. Aby ne, když Uriel zná Thea celý svůj život. Cítí, že jejich přátelství vydrží napořád.

Jen, co k nim s rodiči dorazí, okamžitě se jeho ruce omotají kolem krku stejně vysokého chlapce s blond vlasy a hned se oba rozběhnou za dům na zahradu k vysokému stromu, v jejíchž korunách je postavený dřevěný domek.

Oba mají radost, že s Urielem nepřijela jeho sestřenice. S ní by si nemohli hrát na super hrdiny. Ona ani netuší, kdo je Spiderman! Takový základ.

Jen co vyšplhají do domku na stromě, už i rodiče vědí, že je odtamtud nikdo nedostane. Posledně si Uriho táta pro něj musel dojít. Vyšplhal po žebříku, přesněji po prknech přidělaných ke kmeni stromu. Bohužel ho jeho váha neunesla a jednu příčku se mu povedlo zlomit. Proto teď kluci mají o to větší dobrodružství, když lezou nahoru a musejí se více natáhnout, aby vůbec vylezli.

Hrají si celý den. Nic by je nepřimělo opustit domek na stromě. Ani to voňavé grilované maso, na kterém si pochutnávají jejich rodiče. Právě teď jsou totiž ve vesmírné lodi. Pochopitelně by umřeli, kdyby ji opustili.

Dospělí se umějí zabavit sami a klukům to tak dokonale vyhovuje. Ani je moc často nechodí kontrolovat, jestli se jim náhodou něco nestalo. Občas za nimi přijde hospodyně Donovanů, napůl Theova chůva, ale když vidí, že jsou chlapci v pořádku, odejde zpět do domu a vrátí se zase za hodinu.

V pozdním odpoledni je hraní si na útok mimozemšťanů přestane bavit, ale stále neopustí svou vesmírnou loď. I když teď by se jí dalo říkat pevnost.

Lehnou si tak, aby viděli na oblohu a představují si, jak se na konci tohoto světa ukrývají bytosti, které normálně vídají ve filmech nebo komiksech.

Leží s hlavami blízko u sebe a drží se za ruce. Theo nikdy nebyl moc společenské dítě. Má Uriho a Ily. Navíc si s dětmi v sousedství nerozumí a ve škole si nikdo neumí hrát na vesmírné mušketýry, tak jako to umí jen s Urim.

„Koukni, první hvězda," ukáže Uri nadšeně a zvedne jejich propletené ruce.

„Říká se jí Večernice," zasměje se Theo. „Jako v té pohádce."

„Tu asi neznám."

„Jednou ti ji pustím."

Uriel natočí hlavu směrem k Theovi a společně se usmějí. Theo by to Urimu nikdy nepřiznal, ale šíleně mu závidí. Má totiž černé vlasy a opravdu zajímavou barvu očí. Kolikrát se nemůže vynadívat, jak ho vždycky pohltí. Nejhorší pro Thea je, že nedokáže určit jejich barvu. Nejsou tmavě modré a ani šedé. Spíše obojí. A jeho to štve. Sám má světle modré oči. Jen jednu jedinou barvu, zato Uriel jich má několik. Vadí mu, že ji nedokáže pojmenovat.

„Kdy máš narozeniny?" zeptá se Theo.

„Budu je mít za měsíc," odpoví Uri a znovu se zahledí na oblohu. „Chci, abychom to společně oslavili. Táta mi slíbil skákací hrad. Mluvil i o klaunovi, ale doufám, že to neudělá. Nemám je rád. Proč se ptáš?"

Theo jen pokrčí rameny. „Nejlepší kamarádi by to o sobě měli vědět. Alespoň to tvrdí máma. Já mám narozeniny prvního ledna," řekne hrdě, protože je jedním z dětí, kteří se narodili těsně po půlnoci.

„Theo, to já přece vím," zasměje se Uriel. „Na tvé narozeniny nejde zapomenou. Jsou jednoduché na zapamatování."

„No jo," zakoulí Theo očima a víc nakloní hlavu k Urimu.

„Urieli, Theodore, oba dolů," zakřičí Theova máma. „Celý den jste nic nejedli."

„Za chvíli," prohlásí kluci sborově a oba se tomu zasmějí.

„Kdybys viděl nějakou hvězdu padat, co by sis přál?" zeptá se Thea Uriel.

„Skateboard," řekne rychle Theo.

„Kolo," odpoví Uriel.

„Koloběžku," zasměje se Theo.

„Auto."

„Vesmírnou loď."

„To si musíme přát oba. Tu potřebujeme při souboji s mimozemšťany," opáčí Uriel.

„Nikdy nás nedostanou," řekne Theo jistě. „Ne když budu kapitán."

„Příště jsem kapitán já," vyplázne na něj Uriel jazyk.

„No jo," povzdychne si Theo. „Alespoň mám jistotu, že nás příště mimozemšťani dostanou."

„Hele," praští Uriel Thea do ramene. „Jsem dobrý kapitán."

„Ne brácho. To vážně nejsi."

„Fajn," odsekne Uri a založil by si paže na hrudi, kdyby ho Theo pevně nedržel za ruku. Takhle akorát trucovitě nafoukne tváře, dokud se neusměje. „Málem jsem zapomněl," vyhrkne a zvedne se do sedu.

Theo ho napodobí a oba si složí nohy pod sebe.

„Úplně mi to vypadlo. Tohle jsem nám vyrobil." Uriel sáhne do kapsy od kalhot a vytáhne dva několika barevné pletené náramky. „Značí naše přátelství. Pokud ho budeš nosit, znamená to, že jsme nejlepší kamarádi."

Theo povyskočí radostí na místě a nechá si od svého nejlepšího kamaráda uvázat náramek kolem levého zápěstí. Stejně tak uváže tenký náramek Urimu.

„Malíček na to?" pozvedne ho Theo a nedokáže se přestat usmívat. V přítomnosti Uriela to ani jinak neumí.

Uriel se na svého nejlepšího kamaráda usměje a zahákne svůj malíček o jeho.