O 10 let později

„Anděli, prosím," zaskuhrám a trhnu rukama. Jsem opět připoutaný k posteli, bez možnosti úniku a Theo se mnou provádí, co se mu zlíbí, bez ohledu na mé protesty. Našel si v tom zalíbení.

A já taky.

„Ty přece víš, za co to máš," promluví klidně a zlehka mě plácne koženým jezdeckým bičíkem, přes stehna, až sebou trhnu. Nejsme nijak na masochistické hrátky, ale občas mi nevadí, nechat si naplácat.

„Tebe to ještě nepřešlo?" zasténám frustrovaně. „Už je to několik měsíců."

„Lásko? Nedráždi mě," řekne pevně a znovu se rozmáchne, tentokrát cíleně na mou hruď. „Bylo to naše desáté výročí a ty jsi na něj co? Dokonči větu..." pozvedne významně obočí.

„Zapomněl jsem," zahuhlám dostatečně zřetelně. „Už jsem se ti omluvil. A taky jsem ti to vynahradil," bráním se.

„To sice ano," kousne se do rtu a klekne si na kolena mezi mé nohy. „Ale přece víš, jak moc rád tě trestám," zavrní sladce a všechny části mého těla, které se setkali s ránou od bičíku následně polaská rty. „Obzvlášť, když to datum máš vytetované na kůži."

Zhluboka dýchám, jak mě to celé rozpaluje. Už dvakrát jsem se málem udělal a přesně dvakrát, mi to Theo nedovolil.

Rty se přesouvá na má stehna až konečně ucítím stěny jeho horkých úst na špičce penisu. Zakláním hlavu v agónii a pokud mě ani teď nedodělá, nejspíš mě bude mít na svědomí, protože zešílím. Moc ani nepomáhá to vibrující dildo v mém zadku. A pořád zesiluje intenzitu vibrací.

Automaticky se celý napínám a rukama víc přitahuju, abych od těch pocitů utekl, ale zároveň potřebuju, aby vypluly na povrch.

A on zase přestane.

Lapám po dechu, jak se snažím vzpamatovat z toho odepření orgasmu, když se nade mnou Theo skloní.

„Hraní už nejspíš bylo dost," poví mi s mírným úsměvem. Odepne pouta a vytáhne to vibrující dildo. Obkročmo se na mě usadí. Ruce mu automaticky zabořím do stehem a sleduju, jak na mě pomalu dosedá. Velmi, velmi pomalu.

A já se z té těsnosti udělám.

Vím, že mu drtím stehna až moc, ale tohle byla poslední kapka.

„Neříkej mi, že nedáš druhé kolo," ozve se pohoršeně Theo, protože se celý uvolním a ani ho nenutím se na mě projet.

„Donuť mě," zákeřně pozvednu jeden koutek úst.

Theo se křivě usměje a dlaněmi se zapře o mou hruď. Pomalu krouží boky, aby mě znovu vzrušil a jazykem obkrouží jednu mou bradavku. Nechávám to všechno v jeho režii. Theo má moc rád, když mi dokazuje, jakou nade mnou má moc.

Pochopitelně to netrvá příliš dlouho a já pod jeho doteky ztvrdnu. Ten jeho obličej, když se na mě vítězně ušklíbne, je k nezaplacení.

Přetočím ho pod sebe a tvrdě přirazím. Z jeho úst zazní přesně ten líbezný zvuk, který chci slyšet. Pohybuju se v něm velice něžně a opatrně, nad čímž on přivírá oči a zarývá mi prsty do ramen.

„Copak andílku?" zeptám se ho vzrušeně. „Nějaký problém?"

„Tak moc tě nenávidím," zaskučí. „Až tě kurevsky miluju."

Potěšeně se zakřením. Dám mu dlouhý polibek na rty a konečně svolím k pořádnému sexu. Theo mě pevně obemkne nohama kolem boků a nutí mě být ještě divočejší. Vím, že tuhle mou stránku zbožňuje i když mi to nedává smysl. Po tom, co jsem mu jednou udělal modřiny na stehnech, vykoupil jsem květinářství, aby se na mě nezlobil. Nezlobil se, ale bylo mu líto těch květin, které po pár týdnech vyhodil.

„Víc," zaskuhrá a já ještě přidám. „Víc," zopakuje, ale zastavím a na protest mě nakopne patou do zadku. „Co to děláš?!" zavrčí podrážděně.

„Když víc, tak víc," odtáhnu se. „Na kolena, andílku," povím mu klidně, ale v penisu mi škube vzrušením.

Jen co se ke mně otočí zády, nemůžu se nabažit toho pohledu, jak dokonale vypadá. Konečky prstů pohladím jeho páteř od vlasů až k jeho zadku a znovu se do něj pomalu zanořím.

Chytnu Thea pod pažemi a narovnám ho v zádech, aby se mi opřel o hruď. Hlavu zvrátí dozadu na mé rameno a blaženě přivírá oči, nad mým pohybem.

„Neudržím se," zavzdychá a zaboří mi ruce do vlasů.

Chtěl víc, dám mu víc.

Nechám se pohltit naprostým chtíčem. Theo si ani pomalu neoddechne, jak do něj přirážím. Nedokáže říct jedno jediné slovo.

Ucítím, jak se okolo mě stáhne a vyvrcholí. Silně mě zatahá za vlasy a nekontrolovatelně sténá na celý náš pronajatý apartmán. To už nevydržím ani já a podruhé se udělám.

Uvolním okolo něj sevření a nechám ho padnout do postele. Sám ulehnu vedle něj a zhluboka oddechuju. Málem mi vyskočilo srdce z hrudi.

„Myslím, že si dáme pár týdnů pauzu od hrátek," pronese Theo s tváří na polštáři. Má zavřené oči, a i když vypadá vyčerpaně, je spokojený. „Pokaždé mě pak bolí zadek. A tenhle týden to děláme už potřetí. Potřebuju se zregenerovat."

Zasměju se a prstem mu obtáhnu rty. Vystrčí jazyk a zlehka ho olízne. „Pořád jsi dokonalý," vydechnu zastřeně. Jsem stále ten zamilovaný blázen, co pro něj udělá cokoliv. I když jsem zapomněl na naše výročí.

Natáhnu se pro telefon, protože jsem měl dojem, že vibruje a skutečně ano.

„Do hajzlu!" vystřelím do sedu, když vidím asi deset zmeškaných hovorů od Ily, Jonáše a Karla. „Ty vole, anděli dělej!"

„Co je?" zvedne se na lokti.

„Před deseti minutami jsme měli být dole na večeři," houknu, když se rozběhnu ke skříni a vytahuju z ní oblečení. „Já říkal, že to nebude rychlovka," odseknu a hodím po Theovi čisté spodky, košili a kalhoty.

„Potřebuju sprchu," zahudruje. „Tvé děti mi tečou po intimních partiích."

„Neprovokuj," zahučím a rychle vytáhnu vlhčené ubrousky. Pomůžu Theovi, a tak trochu i sobě, abychom se zbavili svých tekutin. Nastříkám na nás spoustu deodorantu, aby nešlo poznat, že voníme sexem. Ily na tohle má radar. Když bydlela s námi v Madridu, dokázala to vycítit na kilometr daleko. A to nás neslyšela. Jen se na nás podívala a bylo jí naprosto jasné, co jsme celou noc dělali.

S Theem se v rekordním čase oblékneme do obleků a spěcháme k výtahu hotelu. Jsme pracovně v Marseille. Přijeli jsme sem před týdnem, kvůli schůzkám a teď si tady užíváme zaslouženou dovolenou. Dneska za námi dorazila naše rodina, aby s námi trávili nějaký čas a my totálně zapomněli, že se s nimi máme sejít v hotelové restauraci na večeři.

Ještě za chůze si upravuju knoflíčky na košili, protože jsme z pokoje vystřelili oblečení jen napůl. Už slyším ty kecy.

„Kde jste?" okřikne nás Ily, jen co se přiblížíme ke stolu. Ily nám jde oběma naproti a pevně nás obejme. Pak se každému z nás podívá do očí. A praští po paži. „Je mi jasné, co vás zdrželo," odsekne naštvaně.

„Jak to vždycky pozná?" nakloní se ke mně Theo.

„Ještě jsem na to nepřišel," povzdechnu si a silně obejmu mámu.

„Má mě zajímat, proč jdete pozdě?" houkne mi tiše do ucha a z jejího hlasu jde slyšet smích.

„Prosím, nešťourej se v tom," odbudu ji a přivítám se i s Theovými rodiči, Jonášem a Karlem.

„Velice by mě zajímalo, jaká byla cesta v Mnichově," poví mi uštěpačně Jonáš, až se musím ušklíbnout. Moc dobře vím, kam tím míří.

„Lásko, dneska ne," poví mu klidně máma a pohladí ho po paži. „Jsme na dovolené."

„Kdyby mi bral telefony, řeším to s ním dřív," odsekne naštvaně a zamračí se na mě. A pořád si nedokážu zvyknout, že se před pěti lety dal s mou mámou dohromady. Ne, že bych jim to nepřál. Zaslouží si být šťastní, ale je to divné.

„Neberu ti telefony, protože po mě jenom ječíš," odfrknu.

„A ty se mi divíš?" pozvedne obočí. „Urieli, nechal jsi vyhodit veškerý personál hotelu. Copak ses zbláznil? Tohle nemůžeš."

„Všechen personál ne," odvětím. „Jen většinu. A kdyby dělali, co mají, nic se stát nemuselo. Četl jsi mou zprávu?"

„Četl, ale to přece..."

„Zůstal jsem tam přes dva týdny ubytovaný, abych měl stoprocentní jistotu, Jonáši," okřiknu ho. „Theo tam byl se mnou. Seznamovali jsme se s hosty u večeře, na baru i v hotelové sauně a víš, jak to dopadlo? Nikdo z nich už do toho hotelu nikdy nepřijede, protože tam je tak nepříjemný personál, že se cítili nekomfortně. Manažer mi mazal med kolem huby, jen proto, že jsem o dvacet let mladší než on a víc tomu rozumí. Vyletěl jako první. Kokot," zamumlám pod nosem a Theo se vedle mě rozesměje. „Hotel má nové vedení i zaměstnance. Má pět let na to, aby se otočilo hodnocení úrovně, jinak je vyměním znovu. A pak klidně zase. Dokud se nenaseru a tu budovu nenechám odpálit."

Jonáš se na mě pořád mračí a skřípe zuby. Jenže nic nenamítá. Odhodím jídelní lístek před sebe na stůl.

„Ty jsi věděl, že je ten hotel ve sračkách," udeřím na něj. „Ty vole."

„Vím, že má problémy," ukáže na mě prstem. „Ale nikdy bych nenechal vyhodit všechny zaměstnance hotelu."

„Tak alespoň vidíš, že já s tím problém nemám," zamručím. „Končím. Nepracuju. Nepracuju o dovelené a o svátcích. Pak zapomínám na důležité věci a jsou mi připomínány ještě o půl roku později," podívám se na Thea, který se jen ušklíbne.

„Deset let, Urieli," odvětí Theo s klidem a já se plácnu jídelním lístkem do čela. „Věř mi, to budeš poslouchat ještě hodně dlouho."

„Co jsem ti udělal," vydechnu tiše.

„Zapomněl jsi," odvětí ležérně Theo. „Třeba si na dvacáté výročí vzpomeneš."

„Výročí byste měli počítat až po svatbě," poví nám s klidem teta Lenka, a ještě mávne rukou. Vykouknu na ni zpoza jídelního lístku, a i Theo se na ni opatrně koukne, jestli svou větu nějak rozvine, ale ne. Jen nad námi mávla rukou.

Theo se mírně pousměje, když jeho máma dál nepokračuje a já se ušklíbnu. Objednáme si jídlo a konečně se dostaneme k jinému tématu, než je práce.

Máma vlastní nadaci, na podporu proti závislosti, tak nám vypráví o nové sbírce, kterou s tetou Lenkou uspořádala. Strejda Kit a Jonáš najedou na téma sport, což je bezpečné a nás s Theem vyzpovídají, jak se nám líbí, být zpátky v Praze. Po deseti letech na místě, kde není žádná zima, fakt na hovno.

S prvním mrazem jsem se málem sebral a odjel zpátky do Madridu.

Ilonin manžel Karel s námi soucítí. V Madridu žili společně s námi jen dva roky, ale tak si na to zvykli, že s tím mají stejný problém.

„No a... kdy vy do toho praštíte?" zeptá se Ily a já se zamračím, zatímco Theo se rozesměje.

„Počkej, počkej," zastaví mě Theo, když se chystám protestovat. „Do čeho my dva máme praštit?Asi jsem to správně nepochopil."

„No, myslela jsem, kdy se vy dva vezmete," řekne na rovinu a já se doslova zhroutím, zatímco Theo vyskočí nadšeně ze židle.

„Tududum tum," řekne mi do ucha a rozesměje se, zatímco já mám obličej zabořený v dlaních. „Tohle chce hodně moc šampaňského na oslavu mého vítězství."

„Tak ti děkuju," odseknu směrem k Ily a frustrovaně si povzdechnu, zatímco Theo se předloktím opře o mé rameno. Ily a všichni ostatní u stolu pochopitelně nechápou.

„Jeden měsíc," řekne mi zasněně do ucha. „Celý jeden měsíc, brouku," pošle mi vzdušný polibek. „Tvé otroctví si náležitě užiju, díky moc Ily."

Zakloním hlavu a zavřu oči. Jeden měsíc, kdy budu muset Thea poslechnout na slovo. Položit telefon, přestat pracovat, uklidit nádobí, pustit pračku, vzít ho na večeři. Tohle všechno bez jakýchkoliv protestů, námitek nebo připomínek.

„Co jsem provedla?" diví se Ily a ostatní na nás taky nekoukají zrovna přívětivě.

„Sázka," odseknu a trhnu rameny. „Zklamala jsi mě teto," mrknu na ni. „Sázel jsem, že se nás na posunutí našeho vztahu zeptáš ty."

Máma vyprskne smíchy společně s Karlem. Theo se spokojeně kření a já mám na obličeji útrpný výraz.

„Toho otroka, myslíš jako..." zasekne se Ily a lehce zrudne v obličeji.

„Při sexu?" dopomůžu ji, protože já takové zábrany nemám. „To ale..." ohlídnu se na Thea a ten mi zacpe pusu dlaní.

„NE!" okřikne mě a kroutí hlavou.

Zakoulím očima a odstrčím mu ruku. „Škoda," povzdechnu si a napiju se vína. „Ne, jen si Theo v poslední době stěžuje, že pořád pracuju, tak mě tímhle chce trochu zkrotit. O nic jiného nejde," trhnu rameny. „Ale kožené kalhoty mám," houknu tiše Theovi do ucha a ten mě praští do stehna.

Několik vteřin sedíme v tichosti, zatímco já se spokojeně křením a Theo rudne až za ušima.

„A odpovíte nám?" zeptá se teta Lenka. „Máte nějaké plány dál do budoucna? Víte, že se můžete vzít ve Španělsku? Je to tam legální."

Uchechtnu se a Theo se kouše zevnitř do tváří.

„Platí to i teď?" zeptám se opatrně a on kroutí hlavou. „No a... mám nechat odpověď na tobě?"

„Společně?" houkne.

„Tak fajn," povzdechnu si a bradou se opřu o levou dlaň stejně jako Theo. Několikrát poklepeme prsty o tvář a dáme jim na obdiv naše prstýnky na malíčku. Tak nějak jsme nikdy nenašli odvahu, jim to vyklopit a do dneška to ví jen moje máma.

„To má být odpověď?" odfrkne Ily a s Theem se oba poklepeme prstem na nos, že hádá správně.

Pak se pro větší efekt současně opřeme lokty o stůl a s prstýnkem na malíčku začneme kroužit.

„Já to nechápu," namítne Karel.

„Ty prstýnky máte už od střední," pronese Ily. „Dali jste si je vzájemně k Vánocům."

„Pamatuje si to," uchechtnu se směrem k Theovi.

„Pamatuje si i, kde jsme byli na dovolené?" zeptá se Theo se smíchem.

„No vy jste byli na té jachtě," podotkne Ily. „Celou dobu jste předstírali, jak chcete jen relaxovat od zbytečné pozornosti a při tom... moment," vykulí oči. „To bylo ve Španělsku!" vyhrkne rychle.

„Že jsme svoji jsme zvládli tutlat deset let," úlevně vydechnu směrem k Theovi a opřu se zády o židli. „Za takové tajemství bychom zasloužili metál."

„Skoro jedenáct," odvětí. „Což nemění nic na faktu, že jsi zapomněl na naše výročí svatby."

„Zabijte mě někdo," houknu. „Omluvil jsem se. Pořád se omlouvám. Strávil jsem dvacet hodin v letadle na dovolenou do Japonska. A to nemluvím o... jiných věcech. Co mám ještě udělat?"

„Zkus si vzpomenout na dvacáté," mlaskne a dá mi pusu na tvář.

„Urieli?" osloví mě vražedně Jonáš. „To si teď ze mě skutečně oba děláte legraci!" vyštěkne a odhodí ubrousek naštvaně na stůl. „Máte vůbec představu, v jakém jste teď průseru? Podepsané smlouvy? Napadlo tě vůbec, že by mohly být za posledních deset let neplatné? Vše se jednalo..."

„Vážně?" přeruším ho s úšklebkem. „Chceš zrovna mě předhazovat, že jsem nezodpovědný? Mě? Uvědom si, s kým mluvíš."

„Takže to máš vyřešené?" dodá trochu mírněji. Už několik měsíců uvažuje nad tím, že z postu ředitele odstoupí a bude jen případný konzultant v důležitých věcech. Sice si umím poradit s hodně problémy, které firmu potkají, ale pořád spoléhám na to, že mi s tím pomůže.

Odfrknu. Z vnitřní kapsy saka vytáhnu tužku a sáhnu po ubrousku na stole. Jsem zvyklý nosit ji při sobě asi stejně jako klíče. Neustále musím něco podepisovat.

Svůj podpis zvěčním na ubrousek a hodím ho před Jonáše.

„Nikdy tě nezajímalo, proč mám prostřední jméno?" povytáhnu obočí, když si konečně všimne toho písmenka D. V každé smlouvě, ve které je uvedené mé jméno nesmí chybět. Jenže si to stále nedal nikdo dohromady.

„Vy jste vynechali svou rodinu při takto důležitém kroku?" promluví naštvaně teta Lenka.

„Vy jste se brali v osmnácti?" osvítí i strejdu Kita, zatímco se máma usmívá a Ily s Karlem pořád šokovaně zírají.

„Přesně ten důvod, proč jsme to nikomu neřekli," řekne smířlivě Theo a chytne mě za ruku na stole. „Chtěli jsme uspořádat pak svatbu i s rodinou, ale do teď na to nebyl čas. Měli bychom to udělat," otočí se na mě, a tak přikývnu.

„Tentokrát to zařizuješ ty," vydechnu vyčerpaně. „Posledně to bylo na mě."

„Jak k tomu vůbec došlo?" vyhrkne Ily.

„Spontánní rozhodnutí," trhnu rameny.

„Plánovaná dovolená ve Španělsku za účelem svatby není spontánní," odsekne a vyklopí do sebe skleničku vína.

„Žádost byla spontánní," řekne Theo s úsměvem. Nejspíš si vzpomněl, jak k tomu došlo.

„Sám nechápu, že to ze mě vypadlo," potřesu hlavou s úsměvem. „A ty jsi souhlasil. To bylo snad ještě šílenější," rozesměju se.

„Tak všichni už to víme," řekne rozhodně máma a na každého se podívá, jestli je v pohodě. „A teď nám můžete říct tu historku, jak k tomu došlo."

„Jó," protáhne Theo. „Raději ne."

„Spíš ne," přidám se k němu.

„Ty jsi o tom věděla?" zeptá se Jonáš mámy, která se spokojeně usměje.

„Můj syn mi chtěl udělat radost o Vánocích, když jsem byla na léčení," promluví klidně. „Jistěže jsem o tom věděla."

„A teď tu historku o spontánním klečení Uriela," zasměje se Karel, protože počítá s tím, že to bude trapné.

„Byli jsme nazí a ve vaně a..." nedořeknu, protože mi na ústech přistane Theova ruka.

„Ještě slovo a namísto druhé svatby, bude rozvod," zavrčí, zatímco se Karel směje na plné kolo i společně s mou mámou.

Jemně odstrčím Theovu ruku ze svých úst a propletu si s ním prsty. Mírně se na něj usměju stejně jako on na mě. Moc dobře ví, že si s ničím a s nikým neberu servítky. A přesně proto mě miluje.

„Tak nám tedy uspořádám druhou svatbu," řekne na závěr a mírně mě stiskne. „Ale to pořád nic nemění na tom, že jsi zapomněl na desáté výročí."