Uriel

Po cestě z práce pustím živý stream a chvíli na sebe hledím do obrazovky. Postupně mi tam začnou skákat komentáře, ale ignoruju je. Jen si zhluboka povzdechnu a pohodlně se rozvalím na sedadle.

Zdeněk, můj osobní strážce a taky řidič, odbočí do ulice, která směřuje k našemu bytu, když se pomalu rozmluvím. Ptám se všech, co si myslí o tom novém projektu v Japonsku a jestli by se přijeli podívat i když je to přes půlku země.

Jenže, jak už je zvykem, momentálně je má práce nezajímá. Spíš chtějí vědět šťavnaté drby o mě a o Theovi. Což je pochopitelné, vzhledem k situaci.

Nedávno jsme byli s Theem na večeři. Občas si zajdeme na rande, jen sami dva, bez našich přátel anebo mimo pracovní schůzky. Jsme spolu už dlouho a občasné narušení rutiny nám prospěje.

Jenže, jsme spolu už dlouho. Dokonce tak dlouho, že jsme zapomněli, že je náš vztah tajný před veřejností.

Před restaurací jsme spolu laškovali, zatímco jsme čekali, až pro nás přijede auto, jako to obvykle děláme. Držel jsem ho jednou rukou kolem pasu a dal jsem mu pusu na tvář, když auto konečně přijelo.

Není překvapivé, že jsme se další den objevili v tisku. Překvapivé spíš bylo, že na nás ti novináři nečekali před restaurací.

Spustili jsme opravdu velký poprask. Theo je jeden z nejslavnějších lidí na světě. Jeho tvář je v každém velkém městě vyvěšená na billboardech. Nedávno jsme narazili na video, kde byl na všech obrazovkách na Times Square. A příští měsíc jedeme do Paříže na týden módy. Bude tam i Taehyung, člen naší oblíbené korejské skupiny. Theo je neuvěřitelně podělaný strachy. Nebudu lhát, z práce jsem se uvolnil jen díky tomu. Jinak by tam jel sám.

Pokouším se pořád převést řeč na svou práci, ale vůbec to nefunguje. Těch lidí, které zajímá náš soukromý život je čím dál víc.

„Je pravda, že spolu bydlíte?" přečtu jeden z komentářů, když nastoupím do výtahu v mém domě a zakoulím očima. „Nemám tušení, o čem to mluvíte," uhraju to do outu.

Pořádně se nadechnu a v rychlosti napíšu Theovi, že přišel čas.

Několikrát jsme to řešili s naším PR týmem. Náš vztah chtějí oficiálně zveřejnit v Paříži na tom týdnu módy. Do té doby máme jen poukazovat na náznaky, že bychom spolu něco skutečně mohli mít. Že bych já, nejmladší filantrop tohoto století, mohl být gay.

Pokoušel jsem se jim to vyvrátit, že gay nejsem, ale když vás společnost vidí po boku muže, jinou nálepku mi ani nedají.

Takže, po domluvě s Theem, jim uděláme krátkou ukázku toho, jak žijeme, ale neřekneme, že jsme spolu. Alespoň, dokud neproběhne týden módy.

Vystoupím z výtahu a vejdu do našeho bytu na konci chodby.

„Zlato? Jsem doma," zakřičím, aniž bych vypl stream a Theo na mě vykoukne z kuchyně. „Představ si, všechny teď zajímá, jestli spolu chodíme," zamávám na něj telefonem, kde stream stále běží.

„Kdybych s tebou chodil, bydleli bychom spolu," opáčí hravě a rozesměje se. „A uvařil bych ti večeři," odfrkne a vrátí se zpátky do kuchyně.

„Tak vidíte," trhnu rameny. „Nechodíme spolu, nebydlíme spolu a Theo mi rozhodně nevaří večeři," mrknu jedním okem.

Nejspíš tím všechny zmatu, ale to je účel. Potřebujeme, aby to nikomu nedávalo smysl. Někteří, a tím myslím naše přátelé, náš humor nejspíš chápou, ale jinak jsou ostatní úplně mimo.

Theo začne prostírat na stůl, tak opřu telefon o vázu s květinami, než se mu vydám pomoct.

„Vidličky nalevo, kolikrát ti to mám opakovat?" upozorní mě, že zakoulím očima.

„To se budeme chovat i doma podle společensky nastavených měřítek?" odfrknu a potřesu hlavou. „Kde jsou ty časy, kdy jsme večeřeli v pyžamu na pohovce a u televize?"

„To by sis nesměl pozvat dalších milion lidí, kteří nás teď sledují," opáčí lehce, že se zahledím do kamery.

„Vidíte, v jakém diktátorském režimu žiju?" Zatvářím se útrpně a Theo mě kopne do nohy.

„Ještě slovo a ta večeře letí z okna," varuje mě.

„Máš pravdu, jako vždy," houknu jeho směrem a raději se složím na židli, zatímco Theo doprostřed stolu vyskládá večeři a usadí se vedle mě. Na streamu jdeme vidět oba.

„Jak si zatím stojíme?" ukáže na telefon, kde pořád skáčou komentáře.

„Chvilku," houknu a nakloním se blíž, abych nějaké přečetl. „Mám dojem, že nám nikdo nevěří, že spolu nechodíme. To je tak..."

„Smutné?" pomůže mi Theo.

„Jo."

„Nechápu, jak nás někdo může obviňovat ze lži," zakroutí hlavou. „Tohle bychom si přece nikdy nedovolili? Lhát o našem soukromí," mlaskne a nabere si kousek těstovin na vidličku.

„Že?" ohlédnu se na něj a naberu si porci na svůj talíř. „Kdyby se nás někdo zeptal předem, naprosto jasně a upřímně bychom jim řekli, že spolu chodíme, protože naše soukromí je věc každého."

„Ale nechodíme," kývne hlavou Theo. „S nikým nechodíme posledních... pět let?" zeptá se mě a vytřeští oči. „Páni, to už je pět let? Ty jo. Já snad i zapomněl, co je to slovo sex."

Vyprsknu smíchy a složím si hlavu do dlaní, že to doopravdy řekl. „No jo," promnu si obličej a pokusím se tvářit vážně, ale jsem celý červený ve tvářích od toho potlačovaného smíchu. „Sex je..." to prostě nedám a znovu vyprsknu. Theo tentokrát se mnou. Odloží vidličku a plácne se dlaní do obličeje.

„Doopravdy si myslíš, že nám to někdo baští?" poukáže na telefon a ohlédne se na mě.

„To ty jsi začal mluvit o sexu," chechtám se jako malý a musím si setřít slzy z koutku očí.

„My dva jsme naprosto průhlední," zakroutí hlavou. „Ani jsme to nikdy netajili, jen na to zatím nikdo nemohl přijít. Vždyť to máme vytetované na těle."

„Mhm," kývnu hlavou, ale smát se nepřestanu. „Jsi opravdu příšerný herec."

„Jsem skvělý, abys věděl," odfrkne a kopne mě do nohy. „Jen bych byl ještě lepší, kdyby mi někdo napsal o hodinu dřív. Ne ve chvíli, kdy vystupuje z výtahu. Mohl jsem se líp připravit."

Otočím se na židli čelem k němu a položím ruku na opěrku té jeho. „Neříkej, že tě to nebaví," kmitnu obočím, ale Theo se ušklíbne. Na vidličku nabodne jednu těstovinu ze svého talíře a dá mi ji před pusu.

Radostně se zakřením nad tímhle romantickým gestem a sním ji. Nepřestávám se usmívat, když žvýkám a Theo tomu celému nasadí korunu, když mi z koutku úst setře omáčku palcem.

„Rozhodně spolu nechodíme," řekne do kamery a palec si utře do ubrousku na stole.

„Nikdy," zakroutím hlavou s hraně vážnou tváří. „Nehodíme se k sobě."

„Přesně tak," přikývne Theo, aby tomu dodal důraz. „Ani spolu nebydlíme. To bych ho musel zabít."

„Jo, byl bych opravdu pod drnem," odvětím.

„Už jenom to, že po sobě neuklízí koupelnu by mě donutilo s křikem utéct."

Ušklíbnu se a rozhořčeně se na něj ohlédnu. „A co teprve tvé vaření?" odfrknu. „Kuchyň pokaždé vypadá, jako by podlehla výbuchu. To bych nedokázal snést."

„Každý den neustlaná postel," zakroutí hlavou.

„Hele!"

„A co teprve to špinavé prádlo všude po bytě?" rozhodí rukama. „Máš štěstí, že si platíš uklízečku. Tohle by nedokázal snést ani ten nejdokonalejší člověk na světě."

„Jo, taky nesnesu to pomyšlení, že bys všechny poličky v koupelně obsadil svými přípravky na obličej, tělo, vlasy a..." raději nedořeknu a odfrknu, protože jsem chtěl zmínit intimní partie.

„Takový chlap, který o sebe nepečuje," mlaskne. „Kostka mýdla pro všestranné využití stačí."

„A to nemluvím o zdi v ložnici, kterou věnuje jen svým oblíbeným korejským idolům," uchechtnu se, že se na mě Theo překvapeně ohlédne s otevřenými rty.

„Ta je tvoje!" okřikne mě, že ještě víc rozšířím úsměv.

„To nové album, které už nemáme kam dát jsi kupoval ty," namítnu.

„Koupil jsem ti ho k narozeninám."

„Nevymlouvej se, koupil jsi ho pro sebe," opáčím a Theo se taktně odvrátí.

„Jen proto, že jsi mi ty koupil tričko s potiskem tvého obličeje," odsekne a zahledí se do kamery. „Jako vážně? Kdo by chtěl nosit tenhle ošklivý obličej na sobě?" houkne a chytí mě za tváře, že vyšpulím pusu.

Zhluboka si povzdechnu, když mě pustí, protože už nemám žádné další argumenty, jak ho pošpinit, jako nejvíc nedokonalého přítele. Pravda je taková, že je náš vztah perfektní. V posledních několika letech dokonce vyvoláváme hádky, kterým se ve finále smějeme, protože jsou trapné a ubohé.

„Stejně tě miluju," opáčím, že se na mě Theo ohlédne.

„Teď jsi to celé pokazil," vyčte mi.

„Teď jsem to celé pokazil," trhnu rameny a vypnu stream. Účel světí prostředky a my dva jim teď dali spoustu nepodložených informací, se kterými si můžou naložit podle svého.

„No, až nám novináři budou stát před barákem, alespoň jim můžu připomínat týden módy v Paříži," vydechne Theo, tak ho pohladím konejšivě po zádech. Věděli jsme, jaký šum to vyvolá, když se veřejně vyautujeme. Jen jsme nebyli připravení, že se to stane tak brzy, i když to je relativní pojem.

Měli jsme tolik let, kdy jsme nebyli terčem pro tisk a mohli si krásně žít v naší soukromé bublině. Od teď to končí.

„Já budu muset lhát o tom, že v našem hotelu v Paříži nebudou ubytované všechny velké tváře, které se na týdnu módy objeví," ušklíbnu se a napiju ze sklenice vody. „Nejspíš jsem zase prohrál."

Natáhnu se po telefonu, když se mi rozsvítí zpráva od Jonáše s informací, že jsme vyvolali skandál a zítra budeme mít posílenou ochranku. Ukážu to Theovi, který si odfrkne a vstane od stolu i s nedojedeným jídlem.

„Napiš mu, že neexistuje nic, co bychom nezvládli," odsekne a třískne s talířem o kuchyňskou linku. „Skandál? My dva jsme skandál? Ať jde kurva do prdele!"

„Anděli, no tak," zamumlám, ale vím, že to nemá cenu. Theo je v ráži.

„My dva nejsme žádný skandál Urieli!" ohradí se a pustí se do umývání nádobí. „Nikdy, rozumíš? Jsme spolu už tolik let a všem hezky ukážeme, že jsme dokonalejší pár než Ryan s Blake, anebo Neil s Davidem."

Cuknou mi koutky, když Theo nadává na slova Jonáše, které skutečně nevolil moudře. Mě šlo spíš o to, aby počítal s navýšenou ochranou. Oba zítra jdeme do práce a pochybuju, že nám po dnešním streamu dají pokoj. Naopak, spíš si myslím, že budou mít mnohem víc otázek.

Vstanu od stolu a potichu dojdu až do naší ložnice. Z nočního stolku vytáhnu lubrikant a vrátím se zpátky za Theem. Postupně si rozepínám knoflíky své košile, když se postavím za něj a dám mu pusu na krk.

„Víš o tom, že jsi šíleně krásný, když máš vztek?" zamumlám tiše a volnou rukou ho pohladím na boku.

„Ale taky moc dobře víš, že si se mnou nemáš zahrávat, když ten vztek mám," odsekne, tak odložím lubrikant na linku vedle něj. Zarazí se, když si ho všimne.

„Vím," vydechnu a druhou rukou mu vjedu do vlasů. Zabořím do nich prsty a silně zatáhnu, až zakloní hlavu. „Taky vím, že by tě štvala předehra, ale na druhou stranu, potřebuješ dokázat, jak moc tě miluju, takže..."

Skousnu Theovi ucho a stáhnu mu volné kalhoty z boků. Dám si trochu lubrikantu na ruku a rovnou do něj vnořím dva prsty, že se Theo stáhne a vyhoupne se na špičky.

„Do hajzlu, Urieli!" sykne naštvaně, tak zkroutím zápěstí a tentokrát zalapá po dechu i se zakloněnou hlavou.

„Říkal jsi něco?" šeptnu mu do ucha a kousnu do kůže na krku. Theo se opře dlaněmi o kuchyňskou linku před sebou, ale uklouzne mu to, že na ní skončí hrudí. Dá mi tak lepší přístup k jeho pozadí a už se nezvedne.

Několikrát do něj přirazím prsty, zatímco v druhé ruce stále drtím jeho vlasy. Theo se chytí okraje linky, aby se udržel na místě.

Vytáhnu z něj prsty a rychle si rozepnu kalhoty, abych mohl lubrikant rozetřít na svém přirození. Theo se mezitím zvedne do stoje a s červenými tvářemi se na mě otočí.

„Miluju tě," řeknu mu, když ho vysadím na kuchyňskou linku a jeho nohy se mi obmotají kolem pasu.

„Víc než svůj život," dokončí mé další slova a já se do něj pomalu vnořím.

Theo mi pevně zatne prsty do paží a slastně zasténá, když se snažím být opatrný. Moc mi to nedovoluje, protože zatne paty do mých zad a přiměje mě, abych pořádně přirazil.

Pomalu rozhýbu boky a pokouším se rozpoznat, jak moc je to pro něj nepohodlné, ale čím on je dychtivější, tím já jsem nenasytnější.

Přidám na tempu a nechávám se jím strhnout, když hlasitě zasténá.

„Slibuju, že budeme ten nejdokonalejší pár na světě," promluvím, zatímco do něj přirážím a Theo zakloní hlavu v dalším hlasitém výkřiku. „Slibuju, že se postarám o to, aby o nás neřekli jediné křivé slovo, protože náš vztah je perfektní."

„Urieli," zaskuhrá, že se vyšplhám koleny na linku a otočím nás kolmo, abychom se sem vešli. Theo se chytí kohoutku u dřezu nad hlavou a zpevní stisk stehen.

Znovu pořádně rozhýbu boky a tentokrát se mu dívám do očí. V jednom jeho jediném pohledu je tolik lásky, že mi málem vyskočí srdce z hrudi.

„Slibuji, že až nám bude devadesát, zemřeme na infarkt z několika násobného orgasmu. Přesně takto!" vyhrknu a tvrdě do něj přirazím, že mi Theo zaboří prsty do vlasů a silně zatahá.

Udělám to ještě několikrát a oba se napneme, když současně vyvrcholíme. Čelem se opřu o jeho a zhluboka oddechuju.

Miluju náš sex. Vždycky je jiný. Ať už se jedná o pomalé milování při svíčkách v posteli, anebo rychlovku v nějaké části našeho bytu. Na kuchyňské lince to děláme celkem často.

„Smrt v devadesáti při šukání beru," houkne Theo udýchaně a zakření se.