Syknu bolestí, když ta tupá bolest vystřelí do celého mého těla. A to jen vstávám z postele.

Pravda je však taková, že včera to bylo o dost horší.

V koupelně se vyhnu pohledu do zrcadla a jen se rychle zavřu ve sprše. Koukal jsem na sebe včera a roláku s dlouhým rukávem se nevyhnu.

Dneska tady není André, aby mi řekl, co si mám vzít na sebe, protože je první den našeho doučování španělštiny.

Nechce se mi, ale pokud mám dojít k maturitě, nic jiného mi nezbývá. Třeba nás Uriel naučí něco, co učitelka na španělštinu ne. Nějakou pomůcku na zapamatování.

Je divné být ve škole o hodinu dřív, když tady ještě nikdo pořádně není a chodby jsou prázdné.

Ve třídě určené na doučování se pokusím zabrat místo někde uprostřed, ale André mě chytí za zápěstí dřív, než se stihnu usadit a odtáhne mě do zadních řad.

Nemám to rád. Potom pomalu nic neslyším. Jen jeho, jak se neustále vykecává s Lojzou nebo Karlem.

Na doučování je s námi jen Karel. Lojza má volitelný jazyk němčinu. Ani holky tady nejsou. Ty si udržují průměr tři a nehnou s ním celý rok. My ostatní loni málem nepostoupili do maturitního ročníku.

Jak André rád tvrdí, občas je výhoda chodit na soukromou školu. Měsíční školné ti zaručeně zajistí maturitní vysvědčení, aniž by se člověk musel snažit.

Proto je taky nasraný, že na tohle doučování musí chodit.

Pod lavicí si jemně promnu zápěstí, za které mě držel. Ráno jsem si je musel namazat mastí proti modřinám, abych to hojení trochu urychlil.

„Musím tě vzít na nákupy," houkne mi André do ucha. „Ten svetr vypadá otřesně. To tě musím hlídat každé ráno?"

„Proč si asi myslíš, že ho mám na sobě?" syknu naštvaně a hned na to sebou trhnu, když mi jeho ruka přistane na stehně.

„Miluju tvou drzost, lásko," řekne ležérně, až mi přejede mráz po zádech. „Ale teď si chvíli moc nevyskakuj. Chápu, že máš rád tresty, jenže po víkendu už by toho bylo moc. Nechci ti ublížit. Tak buď hodný, baby boy."

To vykládej mé botě.

Raději své poznámky polknu. Věřím, že svá slova myslí vážně. Nikdy nemluví jen tak do větru.

Několik minut po začátku hodiny sem vtrhne Uriel. Vypadá jako obvykle. Podrážděně, znuděně, otráveně a s absolutním nezájmem.

„Sorry, že jdu pozdě, ale bydlím v takové prdeli světa, že je zázrak, že jsem vůbec tady," povzdechne si a už se chce usadit do jedné z předních lavic na své obvyklé místo, jenže se zarazí, jen co mu dojde, že je obsazeno. „A jo, kurva. Mi nedošlo," trhne sebou a nejistě se postaví na učitelský stupínek.

Několik spolužáků jeho chování pobaví. Vypadá celkem roztomile, jak je z toho zmatený, navíc takhle po ránu.

André výjimečně neměl pravdu. Nemyslím si, že se nad námi bude Uriel povyšovat.

„Ty vole, oni po mě chtějí docházku," vykřikne při pohledu na papír na učitelském stole a složí si hlavu do dlaní.

Znovu se několik lidí zasměje jeho chování, a i mě cukají koutky. Jen se neodvažuju smát nahlas.

Uriel nafoukne tváře a zatváří se nadmíru vystresovaně, když se rozhlídne po třídě.

„Nemám tušení, jak se kdo jmenuje," promluví nakonec, a to už se většina válí smíchy. Jen Uriel zakoulí očima a poprosí Janu, která se jmenuje Lenka, aby udělala docházku namísto něj.

„To je vážně kretén," zakroutí hlavou vztekle André a Karel mu to odkývne. Já se k ničemu nemám. Andrému to zkrátka otřásá egem, protože má dojem, že je pro celý svět nezapomenutelný.

Mám chuť se mu od srdce vysmát, že mě si Uriel pamatuje, ale kvůli jejich výstupu před víkendem se André vybil na mě. Dle jeho slov, potřeboval upustit páru a sex je na to přeci nejlepší.

„Fajn, teď mi řekněte, co vám na tom jazyku nejde," promluví Uriel a sedne si na učitelský stůl. „Nebo, co vás na něm nebaví."

A všichni spustí. Gramatika, výslovnost, vlnka nad písmenem a jako hlavní, učitelka.

Pak Uriel začne mluvit španělsky. Pomalu a dává důraz na výslovnost. Kdo ví proč mi to z jeho úst přijde sexy. Skutečně mluví plynně.

Zeptá se, jestli jsme někdy byli ve Španělsku. Použije pomalu všechna slova o dopravě, jak bychom se tam mohli dostat a když se někdo zatváří nechápavě, použije citoslovce nebo naznačuje rukama. Žádný učitel by se tak před studenty neponížil, protože houkat jako vlak ne celou třídu je přece jen trapné, ale Urielovi to ani trochu nevadí. Jak by sám řekl, je mu to u prdele.

„Tak fajn," přejde do češtiny a podívá se na čas v telefonu. „Hele, co se takhle na něčem domluvit? Ten, kdo si zlepší ve španělštině průměr, nemusí docházet na doučovaní. Přijde mi to fér. Taky by bylo fajn, kdybyste mi sepsali seznam, co vám dělá problémy. Můžeme na tom zapracovat."

Pak na nás jen mávne a odejde ze třídy. Ten jeho přístup mi přijde úsměvný. Líbí se mi. Ještě nevím, jestli mi to doučování pomůže, každopádně to považuju za skvělou hodinu.

„Nebylo to tak hrozný," otočí se na mě Karel. „Jasně, je to debil," dodá, když se na něj André zamračeně podívá. „Ale šlo mu to. Myslím, že už nikdy nezapomenu na slovo vlak."

„Ten je zrovna jednoduchý," zakřením se a posbíráme si své věci. André taktně mlčí. Sice se stále mračí do všech směrů, ale sám musí uznat, že to doučování skutečně nebylo tak zlé.

Na chodbě si všimnu, jak Uriel postává u své skříňky vedle Toma a přebírá si od něj kávu v kelímku i se sáčkem s pečivem.

Sám nechápu proč, ale nechám za sebou Andrého s Karlem, které vyzpovídá Rose, jak to šlo na doučování a rozejdu se směrem k Tomovi a Urielovi.

„Tento zkažený svět si tě nezaslouží," řekne zrovna Uriel Tomovi a strčí si do úst jeden z malých koláčků, které jsou v papírovém sáčku.

„Nepřeháněj," potřese Tom hlavou a lehce zčervená v obličeji.

„Čau," pozdravím je. Tom se na mě přátelsky usměje, ostatně jako vždycky, zato Urielovi ztuhnou všechny svaly v těle. S ústy plnými jídla, na mě oněměle hledí.

Rozumím, že nejspíš nechápe, proč s nimi vůbec mluvím. Sám si jsem nejistý, ale už jsem se přiměl k tomu za nimi přijít, tak mu alespoň poděkuji za doučování. Ze slušnosti.

Tomáš drcne Uriela loktem do žeber, tak se trochu probere z transu. Kývne na mě hlavou a dožvýká koláček.

„Já..." zadrhnu se a trochu si nervózně odkašlu. „Jen jsem chtěl říct, že to doučování bylo fakt super a tak... díky?" skloním hlavu a cítím, jak mi hoří tváře.

„Jasně," odvětí Uriel a přimhouří oči. „A víš, že by stačilo jen naučit se blbá slovíčka a tohle doučování by se vůbec nekonalo?"

Zalapám po dechu, a ještě víc zrudnu. Jasně, že má pravdu. Pokud bych měl být upřímný, za celou střední jsem se španělštinu učil tak celkově pár hodin. Celkem překvapivé, že jsem s tím došel až do čtvrtého ročníku.

Tom do Uriela šťouchne znovu a zakroutí hlavou, jenže on trhne rameny. A to jsem se snažil jen být milý.

„Ehm, jo. T-to je určitě pravda," pozvednu jeden koutek úst a očima těkám po školní chodbě, jen abych se nedíval do těch Urielových.

„Ignoruj ho, prosím tě," poradí mi Tom, zatímco mě Uriel propaluje pohledem. „Špatně se vyspal, jak byl z toho doučování nervózní a neměl ani kafe," hned na to pozvedne Urielovu ruku s kelímkem a přiměje ho se napít. „Takže hodina byla dobrá, říkáš?" zeptá se mě zvesela Tom.

„Vlastně to... jo. Bylo to fajn," těkám očima z jednoho na druhého, a zatímco Uriel se mračí, Tom oplývá optimismem všemi směry. „J-já," ukážu za sebe. „Už p-půjdu, tak... d-dobrou chuť."

Vycouvám z jejich dosahu, ale ještě zaslechnu Toma, jak Urielovi vyčítá, že by ho občas nezabilo, kdyby byl milý.

Dojdu až k Rose a zavěsím se do její paže. Potěšeně se usměje a pohladí mě po předloktí. Z žárlivého pohledu Andrého si nic nedělá, a ještě k tomu si dovolí, zašklebit se na něj.

„Cos mu chtěl?" zajímá se André a založí si paže na hrudi.

„N-nic. Jen jsem pozdravil Toma a..." polknu a trochu víc se přitisknu k Rose.

„A?" domáhá se André.

„Poděkoval jsem za doučování," dokončím. O nic přece nejde, ne? Nic jiného v tom nebylo. „Víš, že to dělá dobrovolně, že jo? Je to od něj... milé."

„Ty vole," povzdechne si frustrovaně. „Co na něm všichni vidíte?" rozhodí rukama a podívá se po ostatních. „Je to absolutní lůzr a buran k tomu. Nemá nic, co by tomuto světu mohl nabídnou."

„Mě přijde sexy," odvětí Rose a zamyšleně se podívá Urielovým směrem.

„Teď si děláš srandu, že?" odsekne André.

„Je to typický bad boy," pokračuje Rose ve své myšlence. „Ani si neumíš představit, jak moc ráda bych se od něj nechala přivázat k posteli, aby mi naplácal."

Uvolním sevření okolo Rose a povytáhnu si popruhy batohu na rameni. Fakt nechápu, co na tom vidí. Mě to nepřijde vzrušující ani náhodou.

„Co myslíš Theo?" otočí se Rose čelem ke mně.

„Co?" nechápu.

„Uriel. Co myslíš? Je sexy?"

Nakrčím čelo a rychle se ohlídnu na Andrého. Jen na vteřinu, ale i ta vteřina stačí, abych věděl, že si mám dávat pozor na to, co teď vyslovím.

„Já nevím. Nepřemýšlel jsem takhle o něm," vydoluji ze sebe a odolám nutkání se na Uriela podívat, protože proč bych měl? K mé smůle, jsem si moc dobře vědom toho, jak je Uriel přitažlivý. Můj oblíbený předmět je tělocvik, protože je to jediná možnost, vidět ho bez mikiny. „Tak nějak je mi to jedno. Já svého kluka mám."

„Vím, že máš kluka," odfrkne. „Ale kvality bys ocenit mohl."

Zvednu hlavu zrovna ve chvíli, kdy kolem nás prochází Uriel s Tomášem. Rose ho zvesela pozdraví a nezapomene se zakroutit na místě. Uriel se ušklíbne a pak se podívá na mě.

Vzájemně si koukáme do očí maximálně pár vteřin. Jenže i to mi stačí k tomu, aby mě polilo horko s husí kůží dohromady. Jen jeho oči tohle dokážou. A já skutečně nerozumím tomu, proč.