Theo má narozeniny a teta Lenka se jeho oslavu rozhodla spojit se silvestrovskou párty, protože se narodil jen minutu po půlnoci. Jedná se o velký večírek pro společenskou smetánku a zároveň i o první akci, kde se ukážu na veřejnosti.

Jonáš už mě na to připravil, ale stejně jsem nervózní. Budou tam všichni významní hosté, včetně několika rodičů mých spolužáků. A já se se všemi musím seznámit. Musím udělat dojem, a hlavně nikoho neztrapnit.

Navléknu se do černého obleku i černé košile s vrchním knoflíkem rozepnutým. Abych se škrtil v kravatě, na to je můj život příliš krátký.

Iloně konečně dorazily ty řetízky z bílého zlata s přívěšky našich iniciálů. Můj přívěšek je jako jediný v černého zlata. Ily tvrdí, že se to ke mně hodí.

Theo ho od ní dostal jako dárek k narozeninám.

Auto mě vyzvedne před hotelem přesně v šest. Ily s Theem už jsou usazení na zadním sedadle se Zdeňkem za volantem.

„Páni, tobě to sekne," zvolá nadšeně Ily. „V obleku jsem tě ještě neviděla."

„Chodím v něm každý den do kanceláře," zakoulím očima a natáhnu se k Theovi pro pusu z čehož Ily vypískne. Jako bychom se před ní ještě nepolíbili. „Problém?"

„Vůbec ne," řekne nepříjemně vysokým hlasem. „Všechno je v pohodě."

Dojedeme na Malou stranu, kde se většinou pořádají různé charitativní akce nadací tety Lenky. Pro tohle ona žije.

Jen co vystoupíme z auta opře se do nás několik desítek fotoaparátů s blesky. Nechápu. Je to jen novoroční večírek a oni, jako by neměli nic lepšího na práci.

„A je to tady zase," pronesu s mírným úsměvem a nabídnu Ily rámě. Theo se postaví po jejím druhém boku.

„Princátka Prahy už jdou," zatrylkuje Ily a s úsměvy se vydáme do budovy, kde se koná večírek.

„Jak si myslíte, že to dopadne?" zasměju se, když se na nás ohlídne několik párů očí.

„Pokud se budeme vyhýbat alkoholu, tak relativně dobře," poví mi Theo.

„Jak mám pak tento večer přežít?" ozve se Ily pohoršeně.

„Raději bych se zavřel v ložnici a dopřál ti k narozeninám několik orgasmů," pronesu bez skrupulí, až se na mě oba s podivem podívají.

Já se jen usměju na Jonáše, který na mě mává, abych se k němu připojil.

„Anděli? Až uznáš za vhodné, že je to skvělý nápad, přijď mě prosím vysvobodit," a odpojím se od nich.

Jonáš mě představí stovce lidí. Skoro doslova. Jsou tady členové rady i se svými drahými polovičkami, a taky ratolestmi. Nejedna jejich dcera po mě pokukuje. Je to v celku otravné.

„Proč mám dojem, že jsem jejich kořist?" šeptnu směrem k Jonášovi, když od nás odejde pan Rendek, akcionář společnosti i se svou ženou a dvacetiletou dcerou.

„Nepřeháněj," pokusí se mě mírnit.

„Tak si to zrekapitulujeme," povím výsměšně. „Paní Svobodová s dcerou Lindou. Pan Kerner, s dcerou Patricií. Pan Nosek, s dcerou Kateřinou. Má někdo z nich i syna?"

Jonáš se mírně zarazí a rozhlédne se po sále, kde skutečně je spousta rodin se svobodnými dcerami.

„No, a je to tady," zasměje se a upije ze sklenice šampaňské. „Popravdě, ani mě to nepřekvapuje, jen mi to nedošlo. Měl jsem v hlavě jiné starosti."

„To jako, že se mě ty holky pokoušejí ulovit?" pozvednu obočí a frustrovaně si povzdechnu. „Sežeň lepící papírky. Napíšeme na ně, že jsem gay, zadaný a ženatý. Pak mi je vylepíš na záda."

Jonáš se rozesměje a jemně zakroutí hlavou. „To zvládneš. Zvládl jsi přece i horší věci, no ne? Co je proti tomu pozornost několika krásných dívek? Třeba by nebylo na škodu se s některou seznámit."

„Nemám zájem," odseknu a napiju se vody. „Alespoň toho gaye mi napiš na čelo," zahučím.

„Nedramatizuj to," houkne a zvesela se pozdraví s tetou Lenkou a strejdou Kitem. Ily s Theem jsou jim v patách.

„Bavíte se?" zeptá se teta, převážně mě.

„Ocitl jsem se na dohazovací párty a strýček má v plánu mě oženit," řeknu ironicky. „Na mou poznámku, aby mi na čelo napsal gay, nereaguje. Takže... až se na mě vrhne nějaká holka, půjdu si to hodit."

„Proč tě to tak pohoršuje?" ozve se Jonáš. „Některé ty dívky byly velice milé. Smály se tvým vtipům."

„Když má někdo obrovské konto narvané miliony, bylo by jim jedno i kdyby mi bylo sto padesát let," odseknu a zakoulím očima.

„Urieli," vydechne Jonáš frustrovaně. „Buď zkrátka trochu otevřenější. Nikdo ti nezakázal, aby ses s někým vídal, nebo se trochu pobavil."

Pohoršeně se podívám na Jonáše. „Budu zvracet," řeknu na rovinu, zatímco se mi Ily s Theem smějí. „Jestli mi ještě někdy naznačíš, že mám povolení si zašukat, přecházím na alkohol."

„Urieli, kroť se trochu," zasyčí na mě.

„Ani mě nehne," potřesu hlavou, a to už se Ily doslova láme v pase. „Pokud se tě někdo zeptá, jsem zadaný ve velmi vážném a pevném vztahu, který nikdy neskončí. Teď mě omluv, ze všech těch jmen se mi motá hlava," odseknu. Projdu kolem Thea a lehce zavadím o hřbet jeho ruky, než se rozejdu ke stolu s občerstvením. Zahlídl jsem u něj stát Karla s Tomášem a jeho sestrou. Alespoň nějaký mužský v mém věku.

„Nazdar kámo," zvesela mě pozdraví Karel a Tom se mile usměje. „Tebe jsme sice ještě neviděli, ale všichni o tobě mluví."

„Skvělý," povzdechnu si a natáhnu se pro další sklenici s vodou.

„Je tady spousta matek, které by ti moc rádi představily své dcery. Včetně té mojí," zachechtá se Tomáš.

„Promiň Miry," zamumlám, ale ona se jen zakření.

„Naši už zjistili, že se známe. O to větší mají radost," řekne mi na rovinu. „Máma mě několikrát nabádala, abych se na tebe nalepila jako klíště," řekne výsměšně.

„V tom případě," odložím svou sklenici. „Chceš jít tancovat? Alespoň jim hned zkraje ukážu, že o žádné dohazování nestojím."

„No jasně," zasměje se, podá svou skleničku Tomovi a zavěsí se mi za paži.

Ve Španělsku jsem měl pár příležitostí s Miry mluvit a k neuvěření, jak si je s Tomášem podobná. Padla mi do noty úplně stejně jako on, když jsem se s ním v prvním ročníku seznámil.

„Nebude to Theovi vadit?" zeptá se mě tiše, když se ke mně natiskne a pustíme se do pomalého tance.

„Ten teď tancuje se svou mámou kousek od nás," usměju se.

„No a... jak to mezi sebou máte?" zeptá se opatrně.

„Máme to mezi sebou tak skvělé, jak jen to jde," zakřením se. „Proč? Chceš ho dohodit?" zakmitám obočím. „A slyšela jsi, že je gay?"

„A ty jsi gay?" zeptá se přímo až se jí zadívám do očí.

„Ne," potřesu hlavou. „Jsem pansexuál," uchechtnu se.

„Oh," překvapím ji, ale hned na to se usměje. „Jo. Jsem na tom stejně, ale... nech si to pro sebe. Naši by se zbláznili."

„S tím nemám problém," přikývnu. „Jsem toho názoru, že každý může být s kým chce, pokud se ti dva milují."

„Ne všichni to vidí stejně."

„Taky si zapamatuj, že ty nežiješ jejich životy," pronesu jemně. „Ty rozhoduješ o tom, co budeš dělat a komu dáš velkou část svého života."

Miry se mi podívá do očí a všimnu si, že se jí podivně zalesknou. „Ily měla pravdu."

„Jo? Ta má pravdu vždycky," zachechtám se.

„Dokážeš být inspirací pro spoustu lidí," poví mi na rovinu, až se zarazím. „Jsi přímý, upřímný a nebojíš se říct co si myslíš i když se to někomu nelíbí. Nedivím se, že tě mí spolužáci berou jako svůj vzor, po tom, co jsi předvedl na chodbě, abys ochránil Thea. Víš o tom, že několik z nich se chce dát na práva? No fakt. To, jak jsi uzemnil ředitelku citováním zákonů bylo to nejvíc cool, čeho jsem kdy byla svědkem."

„Ještě chvíli a budu se červenat," odfrknu.

„Pokud s Theem vážně nejste spolu, měl bys s tím něco udělat," poradí mi, až na ni přimhouřím oči. „Byla by škoda, kdyby to mezi vámi nevyšlo."

„Budu si to pamatovat," pousměju se a ohlídnu se na Thea, který vypadá, že brzo na místě omdlí.

„Děje se něco?" zeptá se Miry a taky se dívá na ostatní v sálu. Všichni najednou utichnou a dívají se na trojici, která zrovna vešla.

Teta Lenka, ač je malého vzrůstu, se postaví před Thea, jako lvice, která má v plánu ho ochraňovat, když se k ní přiblíží rodina Vašutů.

Nechám Miry stát na místě a rychlým krokem se rozejdu za nimi.

„Lenko," zvolá Andrého máma nadšeně i s úsměvem a chystá se jí dát pusu na obě tváře, ale dojdu k nim a postavím se před tetu a Thea. „Pardon," omluví se mi, jako by to byla její chyba, že do mě narazila a přes mé rameno se zahledí na tetu Lenku. „Jen jsem ti chtěla poděkovat, že jsi nezrušila naše pozvánky. Jsme moc rádi, že jsme mohli přijít."

„Pravda," přitaká teta. „Chyba, která se už nebude opakovat. Musím vám připomenout, že váš syn má k tomu mému zákaz přiblížení. Pokud ihned neodejdete, zavolám policii."

Paní Vašutové ztvrdne pohled a na moment mi připomene Andrého, když jsem se mu díval do očí tehdy v jídelně, jak surově držel Thea za ruku.

„Paní Donovanová," promluví André a spojí ruce v prosícím gestu. „Vy přece víte, jak moc mi na Theovi záleží. Nikdy bych mu neublížil."

Málem bych se té lži i zasmál. Po mém boku se objeví Jonáš i strejda Kit a tentokrát se slova ujme pan Vašut.

„Jonáši," osloví ho s úsměvem, ale jde poznat, že je nucený. „Je skvělé tě opět vidět."

„Nemohu tvrdit to samé," pronese ležérně a poupraví si rukávy košile pod sakem. „Ivane, už jsi měl tu čest poznat mého synovce, Uriela?" poukáže na mě. „Je velice odhodlaný, ve věcech jeho rodiny, jako jeho otec. Dokáže jít i přes mrtvoly, jen aby je ochránil. A věděl jsi, že Thea považuje za svého bratra? Nejsou sice pokrevně příbuzní, ale znají se celý život. Stejně tak je chytrý, jako jeho matka. Zdědil to nejlepší po svých rodičích. Včetně Augustovy firmy."

„To je úžasné," promluví paní Vašutová s pohledem upřeným na mě. „A kde je tvá matka, Urieli? Moc ráda bych se s ní seznámila," řekne výsměšně. Nedivím se. Celou dobu se na veřejnosti prezentuji jako kluk bez rodičů, přičemž má máma je naživu.

„Pro vás pan Stellar," opravím ji s bradou nahoru. „Má matka se této akce nemohla zúčastnit. Právě teď je na odvykací proceduře, ale daří se jí velmi dobře," usměju se mile a všimnu si, jak Jonáš zatne zuby. Tahle informace měla zůstat tajná. Ještě, že já jsem proti všem pravidlům. A když na mě nebudou mít žádnou munici, nemůžou mě nijak potopit. „Po smrti otce ji bohužel pronásledovaly stíny, se kterými se nedokázala vypořádat. Věřím, že jakmile ji propustí bude úžasnou inspirací pro každého, kdo s touto nemocí bojuje. Ale pokud si vzpomínám, váš syn má stále zákaz přiblížení k mému bratrovi. Určitě chápete, že nechceme vyvolat scénu v podobě policie, tak bychom vás požádali, abyste..."

„Jonáši," osloví ho paní Vašutová. „Tvůj synovec má velice ostrý jazyk. Měl by se naučit, jak ho správně používat, jinak v tomto světě moc dlouho neobstojí."

„Pro vás pan Bohm," odvětí Jonáš, až paní Vašutová pootevře ústav šoku a já se nechtíc uchechtnu. „Je pravda, že má Uriel svou hlavu, ale už to vzneslo mnoho dobrého. Nejen na pracovní úrovni. A mám pocit, než byl tak nepříjemně přerušen, že vás chtěl v klidu požádat, abyste opustili tento večírek."

„Omlouváme se," řekne poraženě paní Vašutová. „Měli jsme zato, že jsme zde vítáni, když jsou naše pozvánky stále platné. Jen pozdravíme pár přátel, a poté odejdeme."

„Ne vy odejdete a to hned!" okřikne je teta Lenka.

„V pořádku," otočím se čelem k ní. „Vlastně se mi to docela hodí. Theo má za pár hodin narozeniny a já mu nachystal překvapení. Odejdeme my," mile se usměju a položím Theovi ruku na záda. „Dobrý?" šeptnu tiše a on lehce přikývne. Je celý pobledlý. „Postarám se o něj," řeknu tiše k tetě. „I kdyby odešli, nechtěl by tady zůstat," dodám, když chce něco namítnout, ale nakonec přikývne.

Rukou na zádech trochu pobídnu Thea, aby se probral a chystáme se odejít, jenže se Vašutovým nevyhnu dostatečným obloukem a André Thea silně chytne za paži.

„Theo prosím, vyslechni mě," řekne skoro plačtivě a moje ruka vystřelí dřív, než se stihnu zarazit.

Chytím Andrého za předloktí a silně s ním škubnu. Jak mám naučené ze rvaček s Diegem, automaticky mu i podkopnu nohy, až přistane na zádech.

Narovnám se a poupravím si sako. „Uklízečka," zavolám hlasitěji. „Na podlaze se válí jakási špína."

Ležérně, bez jediného pohledu na něj, ho obejdu a znovu pobídnu Thea k odchodu s rukou na zádech.

„Ještě chvíli vydrž," pokusím se ho uklidnit tiše, když se dostaneme k východovým dveřím. Musíme počkat, než Zdeněk přijede s autem.

Theo se neskutečně třese, ale pořád dokáže stát vzpřímeně. V okolí jsme jen my dva, tak si dovolím si ho přitáhnout do náruče.

„To je dobrý, anděli," povím mu klidně. „Jsem tady. Vždycky tady budu."

„Theo!" zakřičí André z vrchu schodiště a rozběhne se k nám. Theo ode mě rychle odskočí a vyděšeně potřese hlavou.

„Tobě to jednou nestačilo?" vyjedu na něj útočně a teď když nemáme publikum, nemusím se tolik držet zpátky. „Vypadni odtud. Tohle není varování, já tě kurva fakt zabiju!"

„Proč se sereš do mého vztahu s mým klukem?" zařve a strčí mě do hrudi. „Táhni zpátky do Španělska, kam patříš a nás nech být."

„Theo není tvůj přítel a já už nikdy nedovolím, aby ses k němu přiblížil," odseknu a bohužel pro mě, nepostřehnu, že se napřáhne a dá mi pořádnou ránu pěstí do spánku.

Zaslechnu Thea křičet a mám dojem, že i na moment ztratím vědomí, protože když rozlepím oči, Theo s Andrém stojí uprostřed schodiště. André Thea drží za obě paže a on se mu pokouší vykroutit.

S neskutečnou bolestí hlavy se mi povede postavit a nejistým krokem se vydám za nimi. Musím ochránit Thea. Už dávno nemá právo na něj ani sáhnout.

Chytím Andrého za předloktí a znovu ho odstrčím, ale smýkne s Theem do strany. Ten spadne na mě a já ztratím rovnováhu. Oba se skutálíme z těch mramorových schodů. Vzdáleně zaslechnu ženské výkřiky zděšení.

Ležím na úpatí schodiště a bojím se pohnout, jak mě všechno bolí. Zkouším to pomalu. Prvně ruce a hned na to nohy. Snad nemám nic zlomené, ale pořádně jsem se praštil do hlavy, protože když se pomalu zvedám do sedu, dělají se mi mžitky před očima.

„Brácho!" zjeví se nade mnou Karel a pokusí se mi pomoct vstát.

„Jsem v pohodě," zamumlám a pohled mi padne na Thea, který leží jen kousek ode mě v bezvědomí. „Ne," vydechnu vyděšeně a po kolenou se k němu doplazím.

Rukou máchnu kolem jeho hlavy, kde má na čele krvavou ránu. Rozklepanýma rukama si svléknu sako a přiložím ho k jeho hlavě.

„Volej sanitku!" křiknu po Karlovi, ale vedle mě se objeví Ily.

„Už je na cestě," řekne vystrašeně a chytne Thea za ruku. Ani jeden z nás se ho neodvažujeme nijak dotknout, abychom mu nezpůsobili ještě horší zranění, než má.

Postřehnu tetu Lenku na vrcholu schodiště, jak omdlela svému muži do náruče. Okolo Andrého postávají jeho rodiče a několik členů ochranky, aby se dál nevměšovali. Spousta lidí na nás zírá s naprostý zděšením nebo šokem nad situací.

A Theo je pořád v bezvědomí.

Trvá jen pár minut, než sanitka dorazí, ale přijde mi to jako věčnost. Stejně tak mi přijde nesmyslné, že si jeden zdravotník klekne přede mě.

„Jsem v pořádku," odstrčím ho a očima upřenýma na Thea, když mu nasazují límec, aby chránili případné zranění páteře.

No tak, andílku, probuď se, prosím.

„Máte ránu na hlavě, nechte mě se na to podívat," okřikne mě a přiloží mi vatový tampón ke spánku.

Do teď jsme to ani nepocítil, ale když se mě dotkne, syknu bolestí. Ily neví, koho má ustaraně sledovat dřív. Jestli mě, nebo Thea. Jonáš dřepí vedle mě s rukou na mém rameni a já neverbálně povzbuzuji Thea, aby se probudil.

„Není potřeba to šít, ale vezměte ho do nemocnice, kvůli otřesu mozku," promluví zdravotník na Jonáše, ale sotva je vnímám.

Dají Thea na nosítka a vyváží ho ven okolo novinářů do sanitky.

„Urieli," křikne po mě Jonáš, až sebou trhnu. „Policie chce vědět, co se tady stalo," kývne na dva muže v uniformě

„André se stal," zamumlám otupěle a pohledem sleduju odjíždějící sanitku. Neuhnu očima ani když mi zmizí z dohledu a dveře do budovy se zavřou.

Probuď se, andílku.