„Co to děláš?" zasyčím na Diega a pro jistotu promluvím španělsky. Nechci, aby nám věnoval pozornost celý stůl.

„Co myslíš?" uculí se laškovně a kmitne obočím.

„Nedělej to," varuju ho. „Ať už tě napadá cokoli, tak toho nech."

„No tak, brouku."

„Přestaň!" syknu nahlas až sebou trhne. Párkrát se zhluboka nadechnu, než se mu s klidem podívám do očí. „Prosím tě, řekni mi, že jsi vážně celé ty tři roky nečekal, až se vrátím."

„A co když jo?" odsekne. „Říkal jsem ti přece, že na tebe počkám."

„A já ti říkal, ať takovou kravinu neděláš!" opáčím naštvaně. „Ty víš, co k tobě cítím."

„Jo? A co to je?" zeptá se povýšeně. „Miluješ mě. To jsi říkal."

„A taky je to pravda," potvrdím. „Ale jinak, než si ty představuješ. V tom romantickém smyslu tě nemiluju, Diego. Jsi můj kamarád. Můj brácha. Nic víc."

„To jsou kecy!" třískne dlaněmi do stolu. To, že nám stejně všichni věnují pozornost raději přejdu.

Nechal bych to být. S Diegem jsme se tímto stylem normálně přátelili. Nikdy mi nepřišlo divné, že se mě dotýká, ale Theovy reakce mě utvrdily, že z tohohle už jsme vyrostli.

Už dávno nejsme ti blázniví nadržení kluci, co spolu zkoumali svou sexuální orientaci.

Diego naštvaně vstane od stolu a vyjde ven na terasu.

„Co je?" nechápe Antonio, zatímco tahám mobil z kapsy.

„Říkali jsme mu, ať si nedělá plané naděje, ale proč ti vadí, že se tě dotýká?" zeptá se Monica anglicky. „Tohle jste dělali pořád."

„Protože jsem zadaný," opáčím nevrle a zapnu stopky.

„Yeah," vypískne Monica. „Kdo to je? Holka nebo kluk? Je tady taky?" rozhlídne se po ostatních u stolu, kteří jsou šokovaní. Jediná Monica ze mě má radost.

„Teď to prosím tě řešit nebudu," odbudu ji a zahledím se na stopky.

„Jak dlouho ještě?" zeptá se Antonio.

„Dvě minuty," opáčím.

„K čemu?" podiví se Ily, ale vysvětlí jí to Monica.

„Diego má problémy se vztekem," povzdechne si. „Nejednou se s Urielem porvali. Od té doby se naučil chodit uklidnit na čerstvý vzduch a my mu dáváme pět minut o samotě. Aby se zklidnil."

„Oh," přikývne Ily. „No a... proč se naštval?"

Nikdo jí na to neodpoví a Antonio se podívá vyčítavě na mě.

„On na tebe vážně čekal, Urieli," přejde do španělštiny.

„Řekl jsem mu, ať to nedělá," opáčím stejným jazykem. „Všichni jste vždycky věděli, kdo je pro mě na prvním místě a do dneška se to nezměnilo. Je mi líto."

„Urieli!" trhne se mnou Theo až se otočím čelem k němu. „Nehádej se se svými přáteli. Prosím," dodá.

„Nehádám se," vydechnu a čelem se opřu o jeho rameno. Nasaju jeho vůni, abych se uklidnil a Diega neseřval jako malé děcko.

Nikdy jsem mu nic neslíbil.

„Zajdu si promluvit s tím idiotem a pak se vrátíme na jachtu, ano?" počkám, dokud nepřikývne. Pohladím ho po paži a vypnu stopky.

Vyjdu na terasu za Diegem a dlaněmi se opřu o zábradlí.

„Omlouvám se, dobře?" promluvím první. „Ale nemůžeš čekat, že to-" nedořeknu z jediného prostého důvodu. Diego si mě přitáhne za zátylek a políbí mě.

Jedna vteřina. Jedna jediná vteřina, kdy mi myslí projde hlavou, že mi tohle chybělo, jenže se vzpamatuju zavčasu.

Naštvaně Diega odstrčím a rovnou mu dám pravou pěstí do zubů. Odletí ode mě pár metrů a tře si poraněné místo.

„Zbláznil ses?" okřiknu ho. „Co to do tebe ksakru vjelo! Říkal jsem ti do prdele, že tohle už dělat nebudeme."

Diego vypadá, že mi něco odsekne, nebo že po mě skočí, to by ovšem na terasu nesměl přijít Theo. Naštvaný a rozzuřený k nepříčetnost.

Rychlým krokem dojde před Diega a ani nestačím mrknout a dostane další ránu do obličeje.

Přiběhnu k němu dřív, než mu stihne dát další. Obejmu ho kolem pasu a odtáhnu do dostatečné vzdálenosti od Diega, aby mu víc neublížil.

„Pusť mě, Urieli," praští mě do ruky a pokusí se mě odehnat lokty. „Je mi jedno, že je to tvůj kamarád. Zabiju ho!"

„Anděli, uklidni se, dobře?" pokusím se ho uchlácholit. „Diego neví, že jsme spolu."

„To je mi jedno!" vzteká se.

Otočím ho čele k sobě a pevně chytnu za předloktí, aby přestal máchat rukama.

„No tak, andílku, uklidni se, prosím," nahodím klidný tón. „Kdyby věděl, že někoho mám, neudělal by to."

„Stejně ho zabiju," opáčí stále vztekle a vyškubne se mi.

„Jsi s ním," promluví Diego a všichni se na něj ohlídneme. Jasně, že nezůstali sedět u stolu. „P-proč jsi mi neřekl, že jsi s ním?"

Otočím se na Thea a chytnu ho za ramena. „Jen chvilku vydrž, prosím," přiměju ho aby se mi podíval do očí a nakonec kývne. Nevím, jestli ho ten vztek přešel díky Diegovu zlomenému hlasu, každopádně už nevypadá, že by na něj chtěl skočit.

Dojdu před Diega, který se zadkem opírá o zábradlí a hledí do země. Položím mu ruku na rameno a promasíruju ho, dokud se na mě nepodívá.

„Ano. Jsem s ním," přiznám mu. „Neřekl jsem vám to, protože to zatím nikdo nesmí vědět. Oba jsme teď veřejně známe osoby a Theo..." mávnu rukou. „Má celkem dost starostí."

Diego zavře oči a polkne. Vím, že ho to zraňuje, jenže vždycky jsem měl pocit, že si mě až příliš idealizuje. Navíc, my dva se k sobě nehodíme. Po pár týdnech vztahu by byl zázrak, kdyby jeden z nás přežil. Jsme naprosto stejní. Nikdy by nám to neklapalo.

Já to vím a stejně tak i vím, že jemu to jednoho dne dojde.

„Tvůj kluk má dobrý pravý hák," uchechtne se a potáhne nosem.

„Myslím, že to bylo poprvé, co dal někomu pěstí," zasměju se i já. „Ale rváč to je. To bezpochyby."

„Chrání si osobu, na které mu záleží," kývne hlavou. „Udělal bych to samé."

„Jo," vydechnu. „Já taky."

Chvíli si s Diegem hledíme do očí a nastane chvíle, kdy si rozumíme i beze slov.

Nechám se obejmout jen krátce, než od něj odstoupím a nechám ho odejít. Teď není moc vhodné, abychom se viděli. Bude potřebovat čas, když jsem zadupal ten poslední plamínek naděje, který měl.

Projde kolem Thea a zaslechnu, jak směrem k němu zamumlá omluvu, než se protáhne skrz ostatní dovnitř.

„Urieli, my..." spustí Monica a ukáže za sebe.

„Běžte," přikývnu a nechám se od ní obejmout. „Postarej se o něj, dobře?"

„Jako vždycky," uculí se.

„Že vy dva se vždycky musíte rozloučit pěstmi," potřese Antonio hlavou.

„Uvidíme se v Madridu," řeknu jim. „A zavolej, až se narodí to škvrně."

„Neměj strach," opáčí Antonio a natáhne ke mně ruku s pěstí, do které ho lehce šťouchnu.

„Hele, nechci se v tom moc šťourat," promluví Karel, když mí přátelé odejdou. „Ale co se to teď stalo?"

„Nedorozumění," opáčím a dojdu až před Thea.

„Ty vole!" vydechne Tomáš. „Vy dva... vy... vy... kurva drát, to vážně? Vy dva spolu?" ukazuje na mě a na Thea.

Nakrčím čelo a provrtám ho pohledem. Tak díky Diego. Můj tajný vztah je venku.

Potřesu hlavou. „Půjdeme?" zeptám se opatrně Thea.

Přikývne, tak jen mávnu na ostatní a dojdeme až k molu, kde na nás čeká motorový člun s jedním zaměstnancem hotelu.

Doveze nás až na jachtu.

Theo na sebe nenechá sáhnout a vystoupí bez něčí pomoci. Vím, že šel na příď. Skočím do kuchyně pro nějaký led. Jestli mě bolí ruka po ráně Diegovi, kdo ví, jak je na tom on.

Theo sedí na polštářích s lahví vína v ruce. Podám mu chladící sáček, co jsem našel v mrazáku. Vzhlédne a naštvaně mi ho vyškubne z ruky.

„Máš co vysvětlovat," řekne vztekle a přiloží si sáček na hřbet ruky. Dojdu k baru nad schody a vytáhnu dvě sklenice na víno.

Vezmu mu láhev z ruky a rozliji ji do sklenic.

Trochu upiju a jsem rád, že máme s Theem stejný vkus na vína. Je sladké.

„Ty jsi byl má první dětská pusa," spustím opatrně. „Diego ta pubertální," povzdechnu a zády se pohodlněji opřu. „On byl vlastně první ve všem. Až na sex. K tomu jsme nikdy nedošli. Oba jsme tak nějak... experimentovali se svou sexualitou. Alespoň to jsem si myslel."

Napiju se vína a Theo mě napodobí. Pořád se mračí, ale čeká, co dalšího mu řeknu.

„Poprvé mě políbil, když nám bylo třináct," vydechnu s pohledem, upřeným na noční oblohu. „Celkem mě to překvapilo. Ne u sebe. Spíš z jeho strany. Pak přišly hádky, rvačky, protože on z toho byl víc v prdeli než já, ale nakonec jsme se dokopali k tomu, že se nám to líbí. A tak jsem spolu tajně chodili. Ale to si myslel jen on. Já to bral, že spolu blbneme."

„Proč tajně?" zeptá se Theo a pozvedne na mě obočí.

„On se styděl a já to nebral jako vztah," opáčím. „Až zpětně mi došlo, že on to myslel vážně. Neřekli jsme to ani Monice a Antoniovi. Pěkně nás seřval, když nás načapal na školních záchodech. Taky jsem ho hned uklidnil, že jen experimentujeme a o nic nejde. V tu chvíli mi došlo, že jen u mě o nic nejde. Diego se do mě zamiloval."

„Tehdy v kavárně," promluví Theo. „Když jsem tam byl poprvé, řekl jsi, že ti v životě záleželo jen na dvou osobách, víc než jako na kamarádech. On je ten druhý?"

„Mhm," přikývnu. „Všichni tři věděli, že ty jsi byl v mém životě vždycky na prvním místě. To oni mě utěšovali, když mi přestaly chodit tvé dopisy. Tak moc jsem se bál, že se ti něco stalo. Potom, na tom záchodě, jsme si promluvili. Jasně jsem mu řekl, že ho sice miluju, ale ne dost na to, abych byl s ním. Abych byl s kýmkoliv na světě, kromě tebe. Pak jsem se na několik týdnů vypařil. S mámou jsme přišly o dům a skončili prakticky na ulici. S jistotou jsem věděl, že se mi líbí i kluci, ale už nikdy pak nebyl čas, abych se pokusil zbavit té zamilovanosti, vůči tobě."

„Chceš mě oblbnout sladkými řečičkami?" zeptá se naštvaně a pořádně si lokne vína. „Políbil tě, Urieli! Nemáš ani tušení, jak mi bylo, když jsem ho viděl v tak těsné blízkosti u tebe. Jsi můj manžel sotva den a už se to celé stihlo takhle posrat. Díky tvému kamarádovi a mé žárlivosti už o nás vědí," rozmáchne se rukou.

„Vítej v mém světě poslední dva roky tvého vztahu s Andrém," vezmu mu vítr z plachet. „Moc dobře si dokážu představit, jak jsi se cítil. Prožíval jsem to každý den."

„To jsme ale nebyli spolu," odsekne.

„Ne, ale stejně jsem tě miloval," opáčím. „Pořád tě miluju. Jenom tebe. Jasný?" znovu zakloním hlavu směrem k obloze. „Diego se mě pak pokoušel několik let sbalit. Ty letmé doteky, co jsi viděl u večeře, to u nás bylo zvykem. Antonio ani Monica se nad tím nepozastavili, protože jsme se tak k sobě chovali vždycky. Mě to taky nedošlo, dokud jsi nepraštil tou skleničkou o stůl. Vybavil jsem si pak celý večer z tvého pohledu a došlo mi, že to už dělat nemůžeme. Ne když chci, abys byl jediný, kdo se mě takto důvěrně dotýká."

„Tři roky jste se neviděli. Jak to, že..."

„Když jsme se odstěhovali zpátky, Diego mi napsal, že na mě počká," přeruším ho. „Jasně jsem mu řekl, ať to nedělá, že my dva spolu nikdy nebudeme, ale... je to vůl. Víš, to já byl ten, kdo si s nimi přestal psát. Chyběli mi, fakt moc, ale každá zpráva akorát bolela a Diegovi dodávala naději, že až se uvidíme v Madridu, tak budeme spolu. Jemu jsem poslední dva roky psal jen na Vánoce a narozeniny. Jinak vůbec. Když mu došlo, že my dva jsme skutečně pár, tak věděl, že u mě nemá nejmenší šanci. Ty jsi totiž na prvním místě. Což je mu jasné."

„Zase sladké řečičky," zakoulí Theo očima, ale sveze se hlavou do mého klína.

„Je to pravda," usměju se a vpletu mu prsty do vlasů.

„Mrzí mě to," vydechne tiše. „Viděl ses s nimi po těch letech a skončilo to rvačkou."

„Bylo to, jako bych nikdy neodjel," uchechtnu se. „Nic si z toho nedělej. Diego... ten bude časem v pohodě. Za půl roku se s nimi uvidíme v Madridu. I s prckem. Ty vole. Monica je těhotná. Se z toho poseru," zachechtám se.

„Myslíš, že nám ho někdy půjčí? Na den třeba," zakření se.

„Věřím, že nám ho nechá i na týden," opáčím. Skloním se k němu a dám mu pusu na čelo. „Už se prosím netrap. Miluju tě. Slíbil jsem, že navždy, a to taky dodržím."

„Já vím."