Funguje to. Opravdu se to povedlo a Tomáš vymazal všechny mé fotky z Andrého cloudu. Ani mi nevadí, že je viděl. Všiml jsem si, jak se na mě ustaraně podíval a hned na to mačkal tlačítko delete jako o život.

Nejprve jsme to vyzkoušeli na mém telefonu, kdy jsem si rozklikl fotku, kterou mi poslal a jestli si všimnu, že se mi v telefonu někdo hrabe. Dokonce se mu povedlo smazat jednu z mých fotek, ale jinak jsem o něm nevěděl a ani telefon mě neupozornil.

Po celou dobu jsem byl děsně nervózní a vystrašený. Bál jsem se, když jsem tu fotku posílal i s přáním dobrého dne. Ale rozklikl si ji a pustil tak Tomáše do svého telefonu propojeného s počítačem.

Nemůžu uvěřit, že je po všem.

Jsem tak nadšený. Dokonce mi slzí oči štěstím!

Do chvíle, než mi začne vyzvánět telefon.

André.

Rozklepají se mi ruce a vyděšeně se podívám na Uriela. Vjede mi rukou do vlasů a promasíruje mi zátylek.

„Zvládneš to," ujistí mě přikývnutím a podá mi vibrující telefon.

Ily si vedle mě sedne z druhé strany a obejme mě kolem ramen. Utřu si slzy do rukávu, zatímco si převezmu telefon a zvednu hovor.

„Ahoj, zlato," nasadím úsměv, jak jsem zvyklý a stejně tak vyrovnám i svůj tón hlasu. Koutkem oka postřehnu, jak Karel udiveně pozvedne obočí. Alespoň konečně vidí mé umění v herectví, ale utvrdí mě, že to nedokážu, pokud se na mě budou koukat. „Máš se dobře?"

Vstanu z pohovky a přejdu k oknu zády k nim. Cítím, jak mě pozorují, ale nechci, aby mě pohled do jejich očí rozhodil.

„Baby boy, jsi moc zlobivý," zavrní nadrženě do sluchátka. „Takhle provokovat svého daddyho."

Zachichotám se tiše a hlavně svůdně. „Vím. Ale... chtěl jsem ti udělat radost. A taky ti nějak vynahradit, že se v poslední době moc nevídáme."

„Máš štěstí, že se daddymu tvá fotka moc líbí," zaslechnu v jeho hlase úsměv. „Jsi sám? Máš teď čas? Toužím po tobě."

„Mrzí mě to lásko, ale jsem na cestě k Bohmům," vydechnu zklamaně. „Před chvílí jsme se s tátou vrátili z agentury a měl jsem akorát čas se převléknout a... udělat ti radost."

„Byl bych radši, kdybys mi dělal radost jinak," zabručí nevrle. „Moc mi chybíš Theo. Těším se, až to skončí. Pak budeme jenom spolu."

„Pro tebe cokoli," vydechnu. „Mrzí mě to, ale musím jít. Zkusím s nimi probrat svůj rozvrh. Nemusím být u každého rozhovoru. Stejně se zajímají jenom o Uriela."

„Toho kreténa mi ani nepřipomínej," zavrčí do sluchátka. „Nelíbí se mi, jak se kolem tebe motá. Bude se muset naučit respektovat mé místo vedle tebe. Stejně tak Ilona."

„Říkal jsem ti přece, že Uriel udělá všechno, o co ho požádám," odvětím na rovinu. V tomhle lhát nemusím. Akorát netuší, že bych po něm nikdy nechtěl něco, co by se mu nelíbilo. „Dej tomu čas. Už mu pár dní tluču do hlavy, aby byl na vás milejší. Brzo to nebude nejbohatší trojice, ale čtveřice," řeknu přesně to, co chce slyšet. Žárlivost je něco, co ovládá jeho vztek a toto zkrátka nedokáže přenést přes srdce.

„Moc tě miluju. Zavoláš mi večer? Až se vrátíš domů."

„Nechci nic slibovat," povzdechnu si. „Posledně jsme měli schůzi do půlnoci."

„Já počkám." odpoví. „Miluju tě baby boy."

„Já tebe taky," vyhrknu a roztřesenými prsty vypnu hovor. Telefon mi vypadne z ruky, ale nezáleží mi na tom. Od určité chvíle je mi špatně ze sebe samotného, že se takto musím chovat. Mluvit. Říkat ty věci, které nejsou pravdivé. To vše ze strachu, protože jsem odporný ubožák.

„Theo?" osloví mě Uriel a já automaticky vzhlédnu. Mám zamlžený zrak a je mi zle od žaludku.

Uriel udělá krok směrem ke mně, ale zvednu dlaň a zakroutím nepatrně hlavou, aby to nedělal.

Zhluboka dýchám nosem, abych potlačil dávení, tak jako vždycky, když je André poblíž. Nebo když s ním mluvím.

Je to má rutina.

„J-je... j-je t-to hotové?" vydoluji ze sebe tiše.

„Jo," odpoví Uriel. „Všechny fotky jsou pryč. Už je nikdo neuvidí. Nikdy."

Přikývnu a úlevou se mi podlomí kolena. Svezu se na podlahu a nemůžu uvěřit, že tohle bylo skutečně naposledy, co jsem s Andrém mluvil, jako se svým přítelem.

„Jsem volný," zamumlám. „Volný, volný, volný," opakuji si pořád dokola.

Uriel se ke mně vyděšeně rozběhne a chytne mou tvář do dlaní. Uvolní se, když uvidí, že se i přes slzy usmívám.

„Zítra toho sráče pošlu do těch nejhoroucnějších pekel. Před celou školou," řeknu rozhodně. „A pak ho zničím. Už... už nikdy se mi nebude plést do života," zakroutím důrazně hlavou. „Nikdy, nikdy, nikdy."

„Pomůžu ti," šeptne Uriel tiše. „Vždycky. Navždy."

★★★

Celý zbytek dne se poflakujeme v Urielově pokoji a lehce oslavujeme. Ily přinese láhev vína a bourbonu, což se Urielovi moc nelíbí, ale neprotestuje.

Pomalu popíjím svou druhou skleničku a ležím Iloně v klíně na koberci, zatímco ona a Karel bezostyšně flirtují.

Mě zase baví sledovat Uriela, jak komanduje Ily, aby to nepřeháněla s pitím.

„Kdy půjdeme na to tetování?" vypískne Ily nadšeně až Uriel zakoulí očima.

„Tohle je věta, kterou chce slyšet každý otec," pronese ode dveří Jonáš a všichni se jako na povel narovnáme v zádech. Všichni, krom Uriela.

„Ptát se tě na klíče od pokoje stále nemá cenu?" ušklíbne se Uri a vstane z pohovky. Vezme ze stolu několik složek s papíry a podá je Jonášovi do ruky. „Tyhle jsou podepsané a tyhle nech pořádně prověřit. Hodně si to protiřečí."

„Urieli," povzdechne si Jonáš. „Ty smlouvy jsou zkontrolované od právníků. Vystudovaných a velmi schopných právníků."

„A jejich osmnáctiletému šéfovi se na tom něco nezdá," odsekne. „Buď ať to zkontrolují znovu, nebo ať mi vysvětli, jak je ta smlouva myšlena. Bod po bodu. Pak ji podepíšu."

Jonáš si povzdechne a danou složkou ho praští po hlavě. „Dobrá práce," zahledí se do smlouvy a zamračí se.

„Jestli je to nějaký chyták, tak si mě ani nepřej. Četl jsem to třikrát," zavrčí naštvaně Uriel.

„Není to chyták," zakroutí Jonáš hlavou. „Jen se mi líbí tvůj přístup. Toť vše." Zakrouží prstem ve vzduchu. „Pomalu to rozpusťte. Zítra je škola. Ilono?" podívá se na svou dceru. „Alkohol a tetování? To už nemyslíš vážně."

„Měla jen jednu skleničku," zalže pohotově Uriel, protože Ily stáhla celou láhev vína. „Dávám na ni pozor."

„Přesně proto jsem rád, že jsi zpátky doma," ukáže na něj Jonáš.

„Nebuď sentimentální," odfrkne Uriel a usadí se zpátky na pohovku.

„To ty jsi přece taky," vysměje se mu Jonáš. „Odvedli jste dobrou práci, děcka. Vážně dobrou. Ještě pár týdnů a bude to lepší."

„Jen máš radost, že se kvůli mně zvedli akcie společnosti," zahučí Uriel.

„Pořád se zvedají," pronese s jemným úsměvem Jonáš. „Dobrou noc," mávne na nás, vlepí Ily pusu na čelo a odejde z Urielova pokoje.

„Ty, ty smlouvy opravdu čteš?" uchechtne se překvapeně Ilona směrem k Urielovi.

„Baví mě to," trhne rameny.

„Nezapomeň, že se bavíš se šprtem," zasměje se Karel a Uriel ho na oplátku kopne do nohy.

Ještě chvíli si všichni povídáme, než je Uriel všechny nažene k Ily do pokoje, pokud chtějí pokračovat. Je celkem pozdě a on, na rozdíl od nich, chce spát.

„Zůstaneš na noc?" zavrní mi do ucha, zatímco mě tiskne na dveře, které za ostatními před chvíli zavřel.

„Samou radostí mám chuť se k tobě nastěhovat," odvětím o vrhnu se mu kolem krku.

„Víš, že to není problém?" zasměje se potěšeně, zatímco se mi jazykem dobývá do úst. „Do maturity můžeme bydlet v apartmánu v centru."

„V hotelu?"

„Mhm," zavrní. „A po maturitě si tě sebou vezmu do Madridu. Koupím nám dům. Psa, kočku. Cokoliv budeš chtít. Už se mě nikdy nezbavíš."

„To ani nemám v plánu," usměju se. „Všechno, o čem mluvíš, chci. Nechám si tě navždy, abys věděl. Tak s tím počítej. A taky chci psa. Malého. Bude s námi pobíhat po domě."

„Jeden malý, jeden velký na zahradu. Ber to jako hotovou věc," líbne mě lehce na rty a odtáhne se. „Dám si vanu. Jsem celý ztuhlý z toho běhání."

Zavře se v koupelně a mě nechá nadrženého v pokoji. „To mě ani nepozve?" zahuhlám do prázdné místnosti a svléknu se z oblečení.

Když ne on, tak se pozvu sám.

„Vážně jsi se ani nezeptal, jestli se chci přidat?" založím si paže na nahé hrudi a ležérně se opřu ramenem o dveře do koupelny.

Uriel mě zmateně sjede od hlavy až k patě. „Promiň, ale vypadal jsi unaveně. Myslel jsem, že si půjdeš lehnout," uculí se a naloží se do napůl napuštěné vany.

„Řeknu ti to takhle," odvětím a shodím ze sebe poslední kousek oblečení, co mám na sobě. „Jestli si mám vybrat mezi spánkem a tebou, volím tebe. Pokud by to byla práce nebo ty, volím tebe. Peníze nebo ty?" naložím se do vany mezi jeho nohy a zády se opřu o jeho hruď. „Uhádneš odpověď?"

Uriel se zasměje a mokrýma rukama mi prohrábne vlasy.

„Právě teď jsem ten nejšťastnější člověk na světě," zavrní mi do ucha.

„Já jsem nejšťastnější vždycky, když jsem s tebou," opáčím. „Víš, když jsem si začal rozvzpomínat na dětství a co všechno jsme spolu prožili, tak mi i došlo, proč jsem se ti poslední roky bál podívat do očí. Úplně pokaždé, když ses na mě podíval, cítil jsem něco zvláštního. Jako... hřejivé teplo na hrudi se zimnicí. Bál jsem se toho. Nedokázal jsem pochopit, proč se mi to děje jen u tebe. Nikdo jiný na mě nikdy neměl takový vliv, jako když se na mě, byť jen podíváš.

Do nedávna byl můj život jen šedý. Černobílý. Ale od té doby, co jsi při mně, se mnou, jako by se všechno rozjasnilo a..."

„Vezmeš si mě?" vyhrkne Uri, že se na něj překvapeně podívám. „Do prdele," zahučí vyděšeně a ponoří se hlavou pod vodu. Trochu mě tím posune, ale je mi to jedno, protože se pokouším vstřebat, co se to zrovna teď stalo.

To... fakt?

Fakt mě teď Uriel požádal o ruku? A proč mi kvůli tomu tak neskutečně tluče srdce? Nebo proč chci skákat radostí několik metrů do stropu?

Uriel se vynoří z vody. Setře si pěnu z obličeje a vlasy prohrábne dozadu. Nejspíš jsem nikdy neviděl nic tak sexy, jako Uriela s mokrými vlasy.

„Promiň," vydechne. „Tohle... to bylo hodně divné. Ujeté a taky trapné," zakloní hlavu.

„Není to trapné, pokud nedovolíš, aby to trapné bylo," řeknu jeho hlášku, což ho rozesměje.

„Skvěle," našpulí rty. „Takže mi všichni budete předhazovat má slova. Živé streamy už nedělám."

„Vezmu si tě," odpovím na jeho dotaz a on na mě vytřeští oči. „Hele, ty jsi s tím přišel jako první," ukážu na něj prstem, zatímco jsem k němu natočený bokem.

„Ale ty souhlasíš!" vyhrkne šokovaně a lapá po dechu. „To... jo. To je ta nejvíc nejšílenější věc, co jsem kdy řekl. A co se mi kdy stala."

Usadím se mu obkročmo na klín. „A co je na tom?" usměju se a obejmu ho kolem krku. „Stejně už jsem navždy tvůj." Zlehka se otřu rty o jeho krk. „Jediný rozdíl bude v tom, jak nás budou oslovovat ostatní."

„Beztak se to nikdo nebude moct dozvědět," zamumlá a pevně mě chytí na bocích, abych sebou nevrtěl, protože mě jeho penis tlačí do zadku. „Dovedeš si představit, kdybychom to oznámili tvým rodičům?"

„Nejspíš by se nám vysmáli do obličeje a řekli, že si o tom promluvíme po vysoké," ušklíbnu se.

„Tak proč mi z oslovení manžel naskakuje husí kůže? V dobrém, samozřejmě," uculí se a zaboří mi prsty do lopatek. Jazykem obkrouží mou bradavku a hned na to mě kousne do ramene. „Jsem schopný zařídit povolení k sňatku včetně líbánek, a to ještě letos, aniž bychom zameškali školu nebo práci, ale... asi jsem se zbláznil," usměje se a podívá se na mě zpod řas.

„Pokud ses zbláznil tak já taky," zakřením se. „Protože si tě moc rád vezmu ještě letos."

„Proboha," zavrčí a hladově mě políbí. Silně mi tiskne půlky a roztahuje je od sebe, zatímco se mi špičkou penisu otírá o vstup do zadku. Se zasténáním se natáhnu pro sprchový gel a trochu si ho vytlačím na ruku. Natáhnu ruku za sebe a polaskám Urielův tvrdý penis.

Otevře ústa v němém výkřiku, zatímco na něj pomalu dosedám. Zatahám ho za vlasy, a ještě víc mu zakloním hlavu.

Jazykem si pohrávám s tím jeho a spokojeně mu zamručím do úst. Z toho, jak moc je dokonalý mám pocit, že brzo zešílím.

Dosednu na něj a protáhle zasténám. Uri mě pořád drží za zadek a pomůže mi v pohybech. Neuvěřitelně se mi třesou kolena až ke stehnům.

Musím se zapřít o okraje vany a je mi naprosto ukradené, že naším dovádění nejspíš způsobujeme potopu.

„Urieli," zasténám a on si mě přitáhne k polibku, aby mě částečně umlčel. Vzdychám akorát jemu do úst.

Nikdy jsem se necítil tak báječně, jako s ním. Když mluvíme, když se milujeme, když jsme jen my dva.

Uriel mě chytí za penis a stimuluje rychleji, než stíhám přirážet. Zabořím mu prsty na zátylku a zalapám po dechu ve chvíli, kdy vyvrcholím společně s ním.

Opřu se čelem o jeho a užívám si ten příjemný pocit, mít ho v sobě. Celý se třesu po prožitém orgasmu.

„Miluju tě tak moc, že to snad ani není možné," vydechne tiše Uriel, i když nemusí. Za prvé, Ily už o nás ví a za druhé, tohle musela rozhodně slyšet.

Trochu se vzpamatujeme a konečně využijeme vanu ke správnému účelu. Uriel mě hladí všude po těle a občas mě políbí na rameno.

„Uklidím tu spoušť tady a pak..." nechá vyznít větu do ztracena.

„A pak?" zeptám se laškovně.

„Pak si to zopakujeme v posteli," zavrní něžně, že mám chuť si to s ním zopakovat hned teď a tady.

Vylezeme z vany, vytřeme podlahu a za neustálého líbání ulehneme společně do postele.

Žhavý sex se pro tentokrát nekoná, za to mě Uriel vezme až na okraj mých sil. Několikrát.

Že mi vibruje telefon na nočním stolku naprosto nevnímám.