Ani mě nenapadne odmítnout.

Vylezeme ze sprchy a jen s ručníky okolo pasu se vkrademe do ložnice pro hosty vedle koupelny.

S Urielem našlapujeme jako myšky, i když se celým domem ozývá hlasitá hudba. S úsměvy od ucha k uchu se zamkneme a ovládáme hlasitý smích.

Nevím, jestli si uvědomuje, v jakém průseru bychom byli, kdyby nás někdo viděl. Nebo kdyby někdo někdy zjistil, že jsem se vyspal s Urielem Stellarem. A že to mám v plánu udělat znovu.

Uriel za námi zamkne dveře a se skousnutým rtem mě hladově pozoruje.

„Jsi si jistý?" zeptá se znovu a já s hlubokým výdechem odhodím hromádku svého oblečení na podlahu.

„Byl jsem si jistý i před tím. Jsem si jistý i teď," odvětím a dám si ruce v bok.

„Pravda," přitaká. „Já jen..." máchne rukou do prostoru a ani tu větu nedokončí. Vím přesně, co mi tím naznačuje, ale on je ten poslední, o kom chci mluvit. Nebo na něj jen myslet. A už vůbec ne teď, když chci prožít tu nejdokonalejší noc svého života.

Kleknu si před Uriho na kolena. Dlaněmi vyjedu po jeho stehnech pod ručníkem až k zadku. „Můžeme o něm nemluvit?" zašeptám a zabořím obličej do jeho břicha. „Prosím."

Shodím ručník z jeho boků a celý jeho penis si strčím do úst. Mě, na rozdíl od něj nevadí, když ho cítím až v krku.

Pevněji ho obemknu rty. Laskám jazykem a naprosto zbožňuju, jak mi jeho hlas, když sténá, rezonuje v uších. O to víc, si to užívám i já. Dlaní ho několikrát polaskám od shora dolů a rty přejíždím po jeho pevném břiše. Do toho svalu mám chuť se zakousnout.

Vytáhne mě za ruce do stoje a hladově spojí naše rty.

„Tak úžasný," zahuhlá a shodí mě do postele. „A nádherný," vydechne v úžasu, zatímco si klekne mezi mé nohy.

Znovu mě celého uctívá rty, od krku až po pas. Tak něžný. Nikdo na světě by tohle do něj nikdy neřekl. S tím svým chování připomíná sadistu, co si užívá svou moc na jinými a při tom je to ten nejněžnější člověk, jakého jsem kdy mohl poznat.

Silně zaryju prsty do prostěradla a zaskuhrám, když si mě znovu vezme do úst. Saje mě, olizuje a já zakláním hlavu rozkoší.

„Otoč se lásko. Musím si tě pořádně připravit," řekne skoro omluvně. „Bohužel jsme bez lubrikantu."

„Počkej," zarazím ho a prudce vstanu z postele. Trochu horlivě a nedočkavě, takže zakopnu o své vlastní nohy a přistanu tváří na podlaze.

Tohle nebylo moc sexy.

„Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě, přesto z jeho hlasu poznám známky smíchu.

„Nesměj se mi," pohrozím mu, ale sám mám co dělat, abych se nerozesmál. Cukající koutky mě nejspíš prozradí, protože Uriel vyprskne nosem a zaboří hlavu do polštáře, jak se rozesměje.

Z kapsy kalhot vytáhnu peněženku, ve které se ukrývá malá tuba cestovního lubrikantu. Nosím ji u sebe pořád, kdyby...

Kdyby náhodou.

Bohužel, ten, o kom nechci mluvit a ani na něj myslet... tomu by nikdy na mém pohodlí nezáleželo. Nosím ho hlavně kvůli sobě.

Uriel si ode mě lubrikant převezme. Proplete si se mnou prsty a zalehne mě. Laškuje s mým jazykem a tře se o mě svým klínem.

Už se nemůžu dočkat, až bude zase ve mně.

Odklopí víčko tuby a nanese si silnou vrstvu gelu na své přirození. Dotýká se sám sebe a já se toho pohledu nemůžu nabažit. Vždycky mi přišel spíš sexy, i když bych to nikdy nahlas neřekl, ale teď je doslova nádherný. Ztělesnění dokonalosti.

Ten jeho skousnutý ret, svraštělé obočí a hlavně oči. Ty mě uchvacují odjakživa.

Obejme mě okolo pasu pod zády a nasměruje svou špičku k mému vstupu.

„Nemám se otočit?" navrhnu trochu překvapeně.

„Zezadu už jsme to dělali," uculí se. „Teď se na tebe chci dívat," dodá a pak do mě pomalu zasune.

Zvrátím hlavu a pootevřu ústa v agónii. Uriel mi zavrtá obličej do krku, se kterým se doslova mazlí.

„Myslel jsem si to," vydechne do mého krku.

„Co?" nechápu, jenže on ze mě lehce vystoupí a znovu mě celého naplní až zasténám a je mi naprosto ukradené, na co myslel.

„Tohle," odvětí s veselým úšklebkem na tváři. „Jsi nádherný. Jak krčíš čelo. Lapáš po dechu. Máš červené tváře. Prostě dokonalý."

Při každé jeho lichotce zhoupne boky a tvrdě si mě vezme, že nemám ani možnost něco namítnout. Teď ani nezastavuje.

Na tvrdý sex jsem zvyklý, ale jen díky Urielovi se mi třesou kolena a vůbec netuším, kde je mi konec.

Zatínám mu prsty do ramene a prosím. Skuhrám. Chci to rychleji. Chci víc. Víc jeho.

Čelem se mi opře rameno a trochu zpomalí v pohybech ve mně. Zabořím mu paty do zadku, aby znovu zrychlil, ale akorát ho to pobaví.

Věnuje mi něžné polibky na tvář a jeden hluboký na ústa.

„Teď je řada na tobě," zavrní s poťouchlým úsměvem.

„Cože?" vyjeknu, jenže mě pevně sevře okolo pasu a vymění naše pozice.

Dosednu na jeho přirození a chvěje se mi celé tělo, jak je to neskutečně úžasný pocit.

„Zajezdi si, anděli," poví mi a dlaněmi sevře mé půlky.

To se mu snadno řekne. Mám pocit, že ho cítím až v žaludku, jak jsem jím naplněný. Neskutečně se mi třesou nohy a před očima vidím hvězdičky.

Trochu mi pomůže a nadzvedne mě. Znovu na něj dosednu a musím se rukama zapřít o jeho vypracovanou hruď s tetováním, abych to snesl a nezhroutil se.

Ale už vím, co od toho můžu čekat, tak se zvládnu pohybovat sám, bez jeho pomoci. Popohání mě Urielův hlas, jak zaklání hlavu a hlasitě sténá do rytmu přírazů. Mezi prsty svírá mé boky, až mám občas pocit, že se vznáším.

Odhodlaně přidám na rychlosti. Ten jeho obličej v agónii budu mít do konce života před očima.

A má ho jen díky mně.

„Urieli, já už..."

„Jo, já taky," vydechne. Zatne paty do matrace a vychází mi pánví vstříc.

Prohnu se v zádech, když celým mým tělem projde vlna slasti. Uriel uchopí můj penis do ruky a několikrát po něm přejede, aby prodloužil můj orgasmus. Sám se třese, když se udělá do mě.

Vyčerpaně se mu svalím na hruď a zhluboka oddechuju. Trochu mě nadzvedne, aby ze mě vystoupil a pak mě obejme kolem pasu.

Políbím Uriela na krk a postupně se přesouvám na čelist až na rty.

Překulí mě vedle sebe. Dlaní mě pohladí po stehně okolo svého pasu a věnuje mi jeden ze svých netypických úsměvů. Upřímný úsměv.

„Moc ti to sluší," řekne mi při pohledu do očí, až se musím ušklíbnout.

„Lichotíš mi celý večer," zamručím. „Je divné taková slova slyšet od tebe. Normálně jsi nepříjemný."

„Jsem nepříjemný jen na lidi, kteří mi jsou u prdele," odvětí rozhodně. „Na lidi, na kterých mi záleží, dokážu být milý. Občas," dodá ještě, což nás oba přiměje k úsměvu.

„Proč jsi mi dal své číslo?" zeptám se zaujatě. Od té doby ho nedokážu vyhnat z hlavy.

„Ani nevím," zakření se. „Myslel jsem, že by ti někdy mohlo přijít vhod. Kdyby sis chtěl zase promluvit s někým, kdo tě pochopí. Vyslechne. S někým, kdo není tvůj kamarád, který leze do prdele té vaší elitě."

Zamračím se a sklopím pohled na jeho ruku na mém stehně. Jen jí bezděky přejíždí od boku až ke koleni. Jako ta nejpřirozenější věc. Jako by to dělal pořád.

„Viděl jsi tu modřinu, že?" zašeptám tak tiše, že by mě normálně neslyšel, jenže máme hlavy blízko u sebe. Určitě ví, co jsem řekl.

„Ne. Viděl jsem jen, že máš silný make-up a nateklou tvář," odpoví rozhodně. „Modřinu jsem si domyslel."

„Takže jsi mi to číslo dal jen z lítosti?" napnu se, „Tak bys měl taky vědět, že jsem upadl ve sprše a narazil..." zastaví mě Urielův smích. Jenže jemu to nepřijde vtipné. Spíš smutné. Možná ironické.

„O něco tě poprosím," poví mi a svou ruku přesune z mé nohy na tvář. „Nemusíš mi říkat pravdu, pokud nechceš. Vlastně ani nejsem ta správná osoba, které bys pravdu říkat měl, ale... nelži mi. Je v pořádku o tom nechtít mluvit, jen se prosím nevymlouvej. Raději neříkej nic, než abys mi lhal."

Oči se mi naplní slzami a Uriel si mě přitáhne k hrudi. Víská mě ve vlasech, zatímco se k němu tisknu. Najednou se cítím dokonale v bezpečí. Tenhle pocit jsem už dlouho nezažil. Je to moc příjemné.

Položím si bradu na jeho hruď a zadívám se na jeho tvář. Ostrá čelist, rovný nos, plné rty. Ale nejkrásnější jsou přece jen jeho oči. Hlavně, když se jimi dívá na mě.

„Co?" uculí se, zatímco si hraje s mými vlasy.

„Taky jsi krásný," zčervenám a zabořím obličej do jeho hrudi, která se otřásá smíchy. Podívám se na něj zpod řas a nejistě se kousnu do rtu. „Líbí se mi tvoje oči. Jsou krásné."

„To ty tvoje taky," pohladí mě po tváři.

„Občas... no, bude to znít divně, ale někoho mi připomínají," povzdechnu si a opřu se tváří do jeho dlaně.

„Opravdu?" zarazí se na moment, tak jen přikývnu.

„Nevím," trhnu rameny. „Nějak to nedokážu správně přiřadit," zamumlám a pohrávám si s jeho pleteným náramkem okolo zápěstí. Ten už jsem taky někde viděl. „Nemá Ily stejný?" zatahám ho za něj a Uri si nervózně odkašle. Nejspíš mu došlo, že jsem byl svědkem toho, kdy ji oslovil sestřenko.

„Jo," zachroptí. „Ona a... ještě jeden náš kamarád jsme měli stejné náramky. Asi symbol našeho přátelství, nebo co. Docela hloupost."

Kdyby to byla hloupost, už dávno ho nenosíš, pomyslím si.

„Rodiče nám říkali tři mušketýři, jak jsme byli pořád všichni pohromadě a dělali blbosti."

„Všiml jsem si, že se svou sestřenkou Ily moc nevycházíš," potřesu hlavou.

„Nech si to prosím pro sebe," prohrábne mi vlasy. „Je to jak v jejím zájmu, tak i mém."

„Dobře," pípnu a raději se o to dál nezajímám, i když mě přemáhá zvědavost. Opřu se bradou o jeho hruď a sem tam mu věnuju něžný polibek. „A... co se stalo?" nedá mi to a stejně se zeptám. Nejspíš jsem fakt neměl, dle jeho zamračeného obličeje.

„Můj táta a Ilonina máma měli autonehodu. Táta ji tehdy vezl do nemocnice, protože začala rodit a... no dál si to domyslíš," povzdechne si. Ilona je jedináček. „Máma se zhroutila, že v tomhle městě, v téhle zemi už nevydrží ani den, a tak mě sebrala a odstěhovali jsme se do Španělska. Pak už bylo těžké udržovat kontakt se svými mušketýry," usměje se smutně, a tak ho pohladím po tváři.

„Ale vrátili jste se," namítnu.

„To jo, jenže se stala spousta věcí a po těch letech se toho hodně změnilo. Tak jako Ily nebo já."

„A co ten třetí mušketýr?" zeptám se zaujatě. „Toho jsi neviděl?"

„Viděl," pronese a vjede mi rukou do vlasů. „Ale jak jsem říkal, věci se změnily. Tak jako on."

„To mě mrzí," zamumlám a obejmu ho kolem pasu. Přijde mi, že to potřebuje.

Vím, že bych se měl obléknout a jít domů, jenže čím dál víc zjišťuju, že se mi nechce. A že mi po tom úžasném milování, začíná na Urielovi záležet víc, než by mělo.

Zvednu se a přiložím rty na jeho. „Nechce se mi domů," přiznám mu a prsty pochoduju od jeho hrudi, přes břicho až k pasu. „Tak mě napadlo," pohladím prstem jeho napůl ztvrdlý penis. „Další kolo?"

Uriel se zasměje. Popadne mě za zátylek a přitáhne si mě k sobě. Laská mě jazykem v ústech, tak obemknu dlaní jeho už vzrušený penis.

„Pod jednou podmínkou," zahuhlá a skousne si ret. „Tentokrát mě pomiluješ ty."

Vytřeštím oči a přestanu pohybovat rukou. „Cože?" zašeptám překvapeně. To po mě skutečně chce, abych... já?

„No co?" trhne rameny. „Taky to chci zkusit a když už jsem ti dal své panictví, proč ne rovnou i to druhé?" zakření se, když na mě vypálí tu bombu.

Mírně pootevřu ústa šokem, protože se jako panic rozhodně nechoval. Naopak, měl jsem dojem, že ví naprosto přesně, co dělá.

„Ty jsi to ještě s nikým nedělal?" vypadne ze mě a aby toho na dnešní večer nebylo málo, shodí na mě doslova atomovku.

„Chtěl jsem to dělat jen s tebou, protože tě miluju," znovu pokrčí rameny, protože vlastně o nic nejde, že jo? „Takže chci, aby sis mě vzal. Jenom ty."

Mám dojem, že se mi zastavilo srdce. Dokážu na něj jen oněměle zírat. Kdy se to stalo? Jak se to stalo? Cože?

Jenže Uriel mé srdce zase nahodí zpět, když se ústy přisaje na můj krk. Svými polibky mě dokáže přimět, abych zapomněl na vše, co řekl. I když vím, že mi to bude vrtat hlavou neustále.

Podá mi do ruky tubičku s lubrikantem a očima mě utvrdí v tom, abych to udělal. Že mě chce.

Nejsem si jistý. V této pozici jsem ještě nikdy nebyl. Bojím se, abych mu náhodou neublížil. Nechci, aby cítil stejnou bolest, jako já při svém poprvé.

Nanesu si silnou vrstvu na prsty a nejde mi skrýt, jak neuvěřitelně se mi třesou.

„Anděli, podívej se na mě," chytne mou tvář do dlaní a hluboce mě políbí. „Nebuď nervózní. Věřím ti."

„Možná bys neměl," zahuhlám a zhluboka se nadechnu, zatímco se Uriel zakření. „Nechci ti ublížit."

„Trochu bolesti zvládnu," mrkne na mě. „Navíc, ty sis to užíval ne?" Přikývnu. „Taky to chci cítit." Přitáhne si mě mezi své nohy.

Políbím ho na rty a rozmažu lubrikant okolo vstupu do jeho zadku. Uri sebou trochu zavrtí, ale líbám ho dál, až do chvíle, kdy zalapá po dechu, protože do něj vsunu jeden prst.

„Je to v pohodě?"

„V nejlepší," ujistí mě a dá nohy víc od sebe.

Vsunu do něj i druhý prst a trochu ho roztáhnu. Mezitím líbám Uriho pod uchem, až ke klíční kosti, aby nedokázal myslet na nic jiného než jen na mé rty.

Prsty narazím na menší hrbolek, úplně nepatrný na dotek, ale jen co o něj lehce zavadím, Uriel hlasitě zasténá. Je mi jasné, že jsem narazil na prostatu, tak ji jemně promasíruju.

„Kurva, kurva, kurva!" vyhrkne Uriel a prohne se v zádech. Zatne mi prsty do ramen a mám ohromnou radost, že mu dopřávám jen potěšení a ne bolest. „Theo, prosím. Neprotahuj to," zaskuhrá a zatahá mě za vlasy.

„Chceš mě?" zakřením se.

„Hrozně moc," vydechne zastřeně a znovu zasténá, když pokračuji v masáži.

Odhodlám se. Dřív, než si to rozmyslím, vytáhnu prsty a doufám, že jsem ho pořádně připravil. Nanesu lubrikant na své přirození a skloním se k němu.

„Řekni to znovu, Uri," zašeptám, těsně u jeho tváře. „Řekni mi, že mě chceš."

„Moc tě chci," odpoví a opře čelo o to mé.

Nasměruju svůj penis mezi jeho půlky a stejně pomalu a opatrně jako on ho celého naplňuju.

Takové úzko jsem nikdy nezažil. Ani jeho rty mi nezpůsobovaly takovou rozkoš, jako jeho zadek.

Uri má pootevřená ústa a jen co jsem v něm celý, praští hlavou do polštáře. Z koutku očí mu stečou slzy po spáncích.

Snažím se ani nehnout i když mi instinkt velí přirazit. Mé sebeovládání je na hraně, jenže jeho to bolí.

„Mám přestat?" zeptám se nakřáplým hlasem, ale Uri prudce zavrtí hlavou.

„Ať tě to ani nenapadne," zašeptá. Zaboří mi prsty do vlasů a přitáhne si mě k ústům. Nepatrně tak pohnu boky a Uri, s přivřenými víčky, zalapá po dechu.

Dovolím si pohnout trochu víc. Vystoupím z něj a znovu zasunu. Z Uriho úst vyjde tak krásný zvuk, že to musím udělat znovu. A pak zase.

To už do něj nekontrolovaně přirážím, zatímco mi zatíná prsty do zad a do vlasů.

Pevně sevřu jeho stehno, které se mi opírá o bok a zvednu ho výš. Dostanu se tak mnohem hlouběji do něj a on se prohne v zádech.

Jazykem kroužím po jeho krku, zatímco si beru všechno, co mi dává. Oči se mi naplní slzami nad tou nepopsatelnou slastí, ale i mým sevřeným srdcem.

Chtěl jsem jen vědět, jaké to je, se milovat. Jaké to je, být milovaný. Chtěný. A Uri mi dal víc než to. Dal mi neskutečnou lásku. Tělem i duší.

Uri se okolo mě stáhne a je doslova nemožné zadržet orgasmus. Hlasitě zasténá a vystříká se na své břicho. Já se zabořím hluboko do něj a naplním ho. Jenže kdyby jen jednou.

Doslova se třesu pod náporem toho orgasmu a nedokážu se zastavit. Zatmí se mi před očima. Jestli je tohle můj konec, nejsem proti.

Ucítím okolo pasu sevření, zatímco se snažím sebrat. Mám zabořenou tvář v jeho krku a po tvářích mi stékají slzy. Z hrudi se mi vydere jeden vzlyk. A pak hned další a ani to nedokážu zastavit.

„No tak," zašeptá Uri a překulí mě vedle sebe. Tentokrát on nechá stehno na mém boku a tiskne si mě k hrudi. „Bylo to tak hrozný?"

Prudce zakroutím hlavou, aby si nemyslel hned nejhorší.

„Ne," lehce se uchechtnu i přes slzy. „Bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil. Celá noc je dokonalá."

„Na moje poprvé asi hned tak nezapomenu," zasměje se.

Utřu si slzy do hřbetu ruky. Praštím hlavou do polštáře a pohladím Uriho po tváři. „Bylo to i moje poprvé," odvětím a Uri chápavě přikývne. Vypadá vyčerpaně.

Stulí se hlavou k mému krku a pevněji mě obejme kolem pasu.

„Bolí mě zadek," zahuhlá ospale.

„Na to si zvykneš," uchechtnu se.

„Spíš se bojím, že ty nebudeš ten, kdo mi pomůže si zvykat."

Znovu se mi natlačí slzy do očí, protože má pravdu. Nejspíš pro to nebudu ten pravý.

Do minuty slyším Uriho pravidelné oddechování. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy usínal s pocitem absolutního bezpečí.