„Kurva!" odsekne Ily a praští dlaní do kuchyňské linky hned, co Uriel odejde z kuchyně.

Ostatní jen nejistě přešlapují na místě. Hádám, že se pořád snaží vzpamatovat z toho šoku, že Ily a Uriel se znají. Ani já pořád nechápu, jak je to možné, ale už to vím, proto jako první přistoupím k Ily.

„Jsi v pořádku?" zeptám se nejistě, ale ona zakroutí hlavou.

„Nesnáším, když má ten blbeček pravdu," znovu odsekne a vejde do kuchyně. Pustí se do prohledávání skříněk, dokud nenarazí na porcelánové hrnky. „Rose, udělám si kávu," houkne na dotyčnou a pustí kávovar.

„Posluž si," mávne rukou Rose a otočí se na Sofii. Obě vypadají nějak moc nadšeně, ale nebudu je řešit. Alespoň někdo se baví. Mě víc děsí Ilonino chování.

„No tak, krásko," osloví Ily Karel a přehodí ji paži okolo ramen. „Jsme na večírku. Přece si nebudeš brát k srdci slova toho kreténa? Věř mi, že nám u prdele nejsi. Vykašli se na kávu a raději si dej drink."

„Nesahej na mě," odstrčí Ily Karla ze svého dosahu a pokusí se stáhnout svůj crop top níž, aby se částečně zahalila.

„Co spolu vy dva vlastně máte?" odváží se ji zeptat André.

„Jsme snad kamarádi, abych se ti musela svěřovat?" odsekne Ily a otočí se k němu zády. Všimnu Karla, jak mu cukají koutky, a raději se vytratí z kuchyně společně s holkami.

Ily se s hrnkem kávy usadí na barovou stoličku a složí hlavu do dlaní.

Neodvážím se na ni promluvit, dokud ostatní neodejdou. Hlavně André. Už přes týden si pohrávám s myšlenkou, že se s ním rozejdu. Pořád mi to vyskakuje v hlavě, že to chci udělat, ale jako by mě něco drželo zpátky.

Netuším, jestli je to tím, že po noci, co mě udeřil se chová, jako by se nic nestalo, nebo mi neustále někdo šeptá do ucha, že by to byla velká chyba.

Alois naznačí Andrému odchod do knihovny a ten okamžitě přikývne. Vlepí mi pusu na čelo s tím, že se brzo vrátí. Vím, co to znamená. Drogy a chlast. Tohle se obejde beze mě. André si ani nepřeje, abych pil a už vůbec, abych bral drogy. Jen bych mu udělal ostudu. V tomhle ohledu ho rád poslechnu i když skleničku vína bych si občas moc rád dal.

V kuchyni zůstanu jen já s Ily a Tomem.

„Chceš si promluvit?" zapřu se lokty o linku a nakloním se směrem k Ily. Nějak podobně, jako Uriel, když mi tehdy v kavárně položil podobnou otázku. Ne-li stejnou.

„To je fuk," mávne rukou a napije se kávy. „Jsem zvyklá, že všechny zklamu. Hlavně Uriela," složí si hlavu do dlaní. „Bože, ten musí být naštvaný."

„Nezlob se, že se ptám," spustí nervózně Tomáš a odkašle si. „No... odkud se vy dva znáte? Ve škole se nebavíte a... promiň že to řeknu, ale nepohybujete se zrovna ve stejných kruzích."

Ily se uchechtne a podívá se Tomovi do očí. „Nech to být. Uriel si nepřeje, aby ho se mnou někdo spojoval a já jeho přání respektuji. Tedy... skoro," zatváří se ublíženě.

Ani trochu mi to nedává smysl, a i když mě to neskutečně zajímá, na nic se jí nezeptám.

„Strašně moc mi chybí doby, kdy bylo všechno jednoduché," posteskne si Ily. „I ty mi chybíš," podívá se na mě. „Bývali jsme nejlepší kamarádi a koukni na nás dneska? Sotva se pozdravíme ve škole."

Stydlivě sklopím hlavu, protože vím, že je to má chyba. Já si, na rozdíl od ní, nepamatuju na naše přátelství. Což ona ví.

Máma s tátou se to snažili přede všemi zatajit, ale asi před rokem to prozradili Jonášovi. Mysleli si, že by mi Ily mohla pomoct si rozvzpomenout, jenže ani ťuk.

„Omlouvám se," šeptnu tiše a ona mě pohladí po ruce.

„Nemůžeš za to," trhne rameny a pokusí se mě ukonejšit. „Bohužel, už nejsme děti, Theo. A... no víš, možná ti to nebude dávat smysl, ale měl bys o tom říct..."

„No kurva!" ozve se Tomáš.

Podívám se na něj, ale ten má oči jen pro taneční parket, na kterém... Uriel tancuje s Rose.

Takže přece ho dostala.

Mám pocit, jako by mi někdo zabodl do hrudi nůž a kroutil jím pořád dokola. Uriel se na Rose lepí tělo na tělo. Dotýká se jejích odhalených boků a hlavu má zabořenou v jejím krku.

Všimnu si, jak se Tomáš prudce otočí a odejde pryč. Pokusím se ho zavolat, ale v tomhle kraválu mě nemůže pořádně slyšet.

„Co se mu stalo?" zeptá se mě překvapeně Ily, ale pokrčím rameny, protože nemám nejmenší tušení.

Z reproduktorů se spustí jedna z mých oblíbených písní a do kuchyně se přiřítí Uriel s úsměvem na tváři. Hned mi dojde, že tohle není jeho typický ironický úšklebek, ale takhle se doopravdy směje, když má z něčeho radost.

Omráčeně na něj hledím, protože tenhle úsměv bych moc rád vídal pořád.

Uriel si přitáhne Ily k sobě a něco jí šeptá do ucha. Potom ji obejme okolo pasu a dotáhne ji na parket.

Tohle je divné. Ještě před půl hodinou ji poslal do prdele. Teď se společně smějí a... tancují.

Tancují na písničku mé oblíbené korejské skupiny a hodně moc mě překvapí, když si všimnu, že oba tu písničku znají. Neznám nikoho, kdo by o nich někdy slyšel. Jinak je zná miliony lidí na této planetě, ale v mém okolí nikdo.

Není to jen tak obyčejný tanec. Chvilkami postřehnu, že jedou přesně stejnou choreografii, jako mají oni ve svém hudebním videoklipu.

A Uriel umí sakra dobře tancovat.

Umí kurva skvěle tancovat.

Uriel zná korejský pop? Nezdá se mi to?

„Nečekal bych, že si to ještě pamatuješ," zachechtá se Uriel, když drží Ily kolem ramen, zatímco se vrací zpět do kuchyně.

„Mě spíš překvapuje, že jsi přede všemi dobrovolně tancoval," zasměje se Ily s ním a usadí se zpátky na barovou židli, zatímco Uriel klopýtá za linku a napije se přímo z kohoutku. „Uri?"

„Hm?" ohlídne se na Ily a veselým úšklebkem, nehledě na kapky vody na jeho bradě.

„Uri?! Ty jsi pil?"

„Ne," rozesměje se a zakroutí hlavou. Nechá vodu stéct mu do dlaní a vychrstne si ji do obličeje. „Je tady vedro," zahuhlá a svlékne si svou mikinu. „Páni," vykulí oči a zaboří do ní obličej. „I po těch letech je neskutečně hebká," zamumlá, zatímco si utírá obličej.

„Uri? Kam jsi zmizel?" přiběhne sem Rose a zavěsí se Urielovi na paži. Neopomene ho pohladit po bicepsu a spokojeně se culí. „Půjdeme tancovat?"

„Jasně," usměje se Uriel a je mi jasné, že je Rose v sedmém nebi.

„Počkej," zarazí je Ily a odstrčí Rose. Chytne Urielův obličej do dlaní a prohlédne si ho stejně, jako on ji, když zjišťoval, jestli je pod vlivem.

Uriel nakloní hlavu k jejím dlaním a spokojeně se o ně otře. Dokonce je oblízne i jazykem.

„Pořád používáš ty své extra luxusní krémy?" usměje se na Ily. „Máš hebké ruce."

„Ty seš sjetý!" vykulí Ily oči a Uriel jen trhne rameny. „Nesnášíš návykové látky, Urieli. Kde jsi k tomu kurva přišel?" vykřikne pohoršeně a jsem možná jediný, kdo postřehne, jak se Rose lehce napne.

„Nic jsem si nevzal, uklidni se, ano?" poví Uriel Ily se smíchem. „Teď mě omluv. Jdu tancovat." A odejde v doprovodu Rose zpátky na parket.

„Myslíš na to samé, na co já?" zeptá se mě Ily a já nejistě přikývnu. „Proč? Proč by ho chtěl někdo zdrogovat?"

„Tak se podívej pořádně," vydechnu napjatě, když se Uriel znovu tiskne k Rose.

„Ani mě nepřekvapuje, že je toho schopná," odfrkne rozhořčeně Ily. Popravdě, mě ano. Nerozumím té potřebě, někoho zdrogovat, aby ho mohla dostat do postele. Rose je krásná holka, může mít naprosto kohokoli a ona si vybere kluka, který o ni nemá ani trochu zájem. „Musím něco udělat, nebo se s tou krávou vyspí. A pak ho zavřou za úkladnou vraždu."

„Jako, že by Rose mohl ublížit?" zarazím se.

„Netuším!" rozhodí Ily rukama. „Ale určitě nebude nadšený, až se ráno v posteli probudí nahý a vedle ní."

Oba napjatě sledujeme ten vášnivý tanec mezi nimi. Rose mu dokonce sundá čepici a zaboří prsty do jeho krátkých černých vlasů. Ještě chvíli a ti dva skončí v sobě.

„Seru na to! Jdu prostě pro něj," řekne rozhodně Ily a vydá se pro Uriela, aby ho odtrhla od Rose.

Nejsem si moc jistý, co mám dělat. Je mi Uriela líto, že ho takto někdo využil, jenže stojí vůbec o to, aby mu někdo pomáhal?

Ale při představě jeho, v objetí Rose se mi udělá nevolno, tak se s hlubokým výdechem vydám za nimi a pokusím se zabavit Rose, aby ho Ily mohla odtáhnout pryč.

„Kočko, tahle párty je skvělá, jak vždycky," zakřičím Rose do ucha a jen co si mě všimne roztáhnu paže a čekám na objetí.

Trochu neochotně od Uriela odstoupí a obejme mě kolem krku.

„Že jo?" vypískne radostně. Jedním okem mrknu na Ily, aby odtáhla Uriela dřív, než si toho Rose všimne. „Nemůžu uvěřit, že se mi Uriel věnuje. To je jako sen. Vidíš ty jeho paže? Je tak žhavý!"

„To se ti tolik líbí?" zasměju se a hýbu s námi ze strany na stranu v tanečním rytmu.

„Kdybys nebyl takový podpantoflák, taky bys uznal, že je sexy," zahuhlá přiopile a nemá ani trochu tušení, jak mě její slova ranila. I když jsou pravdivá.

„Omlouvám se, ale už půjdu," houknu jí do ucha. „Řekneš to prosím Andrému?"

Přikývne a vymaní se z mého objetí, aby se mohla dál věnovat Urielovi, jenže ten je díky bohu pryč.

Otočím se na patě a vytáhnu telefon. Pro jistotu napíšu Andrému zprávu, že si beru taxi domů, protože jsem unavený, tak aby mě nehledal.

Jenže když se dostanu k hlavním dveřím, zaslechnu z chodby vpravo rozbití skla i přes tu hlasitou hudbu.

Nejistě se rozhlídnu kolem sebe, jestli to někdo postřehl, ale jsem tady sám.

Vjedu si rukou do vlasů a vydám se chodbou do koupelny odkud slyším ten hluk a naštvané hlasy.