6.

Nox zvládl prospat téměř celý den cesty. Jeho spolujezdec, který už měl na zádech velkou vlhkou skvrnu, se nestačil divit. Spící čaroděj málem několikrát z medvěda spadl, neboť pohyby velkého zvířete a téměř žádný stisk kolem člověka pasu se nedali počítat jako opora. Ačkoliv si Ryan velmi přál, aby černovlasý mladík spadl, vždycky jeho pádu zabránil. Vyčítat mu to mohl později. Nadšené pohledy Vally ustaly po půl hodině, když zjistila, že se nic nového dít nebude. Čaroděj prostě usnul na nevhodném místě. Mezitím Sarah s Ryanem probírali, co se mohlo skrývat za pozvánkou nejsilnějšího a nejméně oblíbeného klanu. Sarah nebyla tolik podezřívavá, jako přítomní Strážci, ale také jim úplně nevěřila. Malá dívenka však měla pocit, že ne vše, co Železní dělají, je nějaký podfuk. Skupina se sice dohodla, že nebudou na noc tábořit, ale i tak se jezdci zvládli na svých zvířatech vyspat. Mnohem lépe, než Nox. Ryan však ještě nezamhouřil oka. Nejen kvůli vlhké skvrně, která prosakovala skrz dvě vrstvy oblečení, ale i kvůli tomu, že nikdo jiný prostě pozor nedával. Alespoň si to myslel. Sarah, která si zjevně nastudovala cestu, vysvětlila, že jedou po té nejbezpečnější a nejkratší cestě. Sice by mohli ušetřit čas a vydat se skrz les, jenže mladá velitelka nechtěla riskovat životy svých medvědů, čtyřnohých, nebo lidských.

Když se Nox probudil, měl na tváři velkou otlačeninu od Ryanova cestovního pláště. Vypadal komicky, ale zároveň roztomile. „No konečně, už jsem myslel, že prospíš celou cestu..." ozval se jeho spolujezdec. Nox nenápadně zamrkal. Část jeho mysli stále ještě spala, a tak úplně nechápal, o co jde. „Promiň. Na to, jak jsi nepříjemný, jsi docela pohodlný polštář," odvětil čaroděj. Nedaleko nich se uchetla Valla. Nox, jehož ruce stále spočívaly kolem Ryanova pasu, cítil jeho prudký nádech. Nic neřekl, ale určitě to jednou použije. Člověk mlčel, z čehož Nox usoudil, že nemá o žádnou konverzaci zájem. Slitoval se nad ním a pomocí jednoduchého kouzla jeho oblečení usušil. Díků se nedočkal. „Sarah, ty s sebou žádného čaroděje nemáš?" zeptal se dívky, doufaje v delší rozhovor. Holčička, která ze svého sedla pouštěla hrůzu, se otočila směrem k nim. „Mám jich málo, a žádný není... No..." odmlčela se. Nox tušil, že všichni budou lidé. Kývnul hlavou. „Mají spoustu práce s opravami naší pevnosti. Před týdnem se svalila lavina a zničila většinu hradeb a budov," dokončila. Její slova v čaroději vzbudila zvědavost. Jak asi ta pevnost vypadá? Běhají tam všude medvědi? Tolik otázek, tak málo odpovědí. V myšlenkách se snažil porovnat pevnost a napůl podzemní sídlo Strážců. Muselo být příjemné žít nad zemí. Půlka jejich domova ukrytá několik metrů pod zemí sloužila hlavně jako úkryt. Do chodeb byl pouze jeden vchod a ten byl navíc velmi dobře ukrytý. Nadzemní část sloužila hlavně jako farmy. Pod zemí totiž téměř nic nerostlo. Aréna tvořila největší a nejhlubší část. Spletité chodby však propojovaly kilometry obytných míst, knihoven a dalších místností, jako například kuchyň, ze které byl kouř odváděn dlouhým komínem. Než se dostal na povrch, ani nebylo poznat, že se odněkud kouří. Měli několik knihoven. Na to mohli jako klan být nejvíce pyšní, neboť vlastnili knihy, které vznikly ještě před pádem staré společnosti. Všeobecně se o těch časech moc nemluvilo. Částečně za to mohl fakt, že lidé začali s válkou, která nemohla skončit dobře. Co se Nox dočetl, nebýt jejich vyspělejších zbraní, které jim nahrazovaly nedostatek magie, neměli by šanci. Z myšlenek ho do reality přivedlo něžné drcnutí loktem. Sarah na něj hleděla s tázavým výrazem a Ryan se třásl, jak zadržoval smích. Věděl o svém "spolehlivém" čaroději, že se dokáže ztratit v myšlenkách během pár vteřin. A hned na to se naštvat. Nox se šeptem zeptal, co po něm dívka vlastně chtěla. Její tázavý pohled probodával čaroděje. Hnědá, až téměř černá, očka vypadala pobaveně. „Ptala se na tvůj názor ohledně pozvánky, jelikož původní debatu jsi prospal," prozradil mu Ryan, dostatečně nahlas, aby to slyšeli všichni. Nox jej šťouchl do břicha. Nechtěl mu způsobovat příliš velká zranění, alespoň prozatím. „Neznám je tak dobře, ale ještě nikdy předtím nepozvali všechny klany na jednu velkou, šťastnou schůzku," odpověděl. Chvíli přemýšlel, jak jí to podat. „Nečekám, že nás zvou na čajový dýchánek a sušenku. Spíš něco chtějí," dokončil svou myšlenku. Sarah, která nejspíš věřila v nějakou lidskou slušnost, doufala v poklidné setkání. Nox věděl, že žádná neexistuje. Všechno to byla jenom přetvářka. Každý člověk viděl jenom sebe, ostatní byli jen nástroje, co jim pomohli k úspěchu. Předtím, než přišli Rylti, jejich svět byl plný imaginárních mocí, které mohly za všechna jejich selhání, problémy a zklamání. Pak přišli oni, v jejich očích téměř božská stvoření a najednou měli hmatatelný důkaz, že magie je kořenem všech problémů. Jenže to nikomu nebránilo se ji snažit ovládnout. Jen další zbraň v jejich arzenálu. Po několika staletích byli najednou Rylti nežádání a začala první z mnoha válek. Ani po apokalypse se situace nezměnila. Lidstvo stále chtělo mít všechno, i když na to neměli nárok. Zavrtěl hlavou, neboť jeho myšlenky opět vyrazily jiným směrem, než chtěl. Sarah něco odpovídala, ale jak měl Nox zvykem, byl příliš zabraný do svých vlastních úvah, než aby ji vnímal. Tentokrát to však nedělal naschvál, jako většinu času u Ryana. Když nad tím tak uvažoval, většině jejich hádek a bojů se dalo předejít. Jenže Nox nechtěl. Na svého kamaráda dávno zanevřel a nechtěl se snažit, dokud neuvidí nějaký pokus i z jeho strany. A Ryan většinou jenom křičel rozkazy. A nadávky.

Dalších několik hodin cesty proběhly bez komplikací a prohodili pouze pár slov. Sarah jim chvíli vyprávěla o krocení medvědů, ale jelikož se většina už rodila v zajetí, nebylo to tak složité. Nox si nedokázal představit, jak ta maličkatá, osmiletá holka krotí medvěda. Ale na jednom právě seděla a na sedle měla připoutaný meč. Pro ni musel byt obouruční, ale pro dospělé to byl tak maximálně jednoruční. Chvíli si přál, aby dívku viděl bojovat. Naneštěstí se mu toho dne přání nesplnilo. Jeli většinu noci, a když vycházelo slunko, Sarah rozkázala, že je čas na odpočinek. Medvědi nebyli neúnavní. Nox byl rád, ze sezení na medvědu v hrubém sedle mu nebylo zrovna nejlíp. O přítomnosti Ryana ani nemluvě. Hned co se jeho nohy dotkly pevné půdy, začal se protahovat. Kupodivu jeho příkladu následoval i Ryan a nakonec i Valla. Sarah a její muži byli zjevně zvyklí. Tábor byl připraven během desítek minut. Sedm velkých stanů a ohniště uprostřed divočiny navodily takový podivný pocit, na který Nox nebyl zvyklý. Nehledě na to, že Ryanova příbuzná nutila oba muže sdílet i stan. Čaroděj, který nedokázal s lidským mužem zůstat v jedné místnosti déle, než bylo třeba, s ním najednou trávil až moc času ve velmi těsné blízkosti. Světlou stránkou bylo, že mužovo chování zůstávalo v únosných mezích, kde si jenom vyměňovali sarkastické poznámky. Na druhou stranu se Nox nedokázal rozhodnout, jestli svého vůdce nesnáší, trpí jeho existenci, nebo si k němu pomalu zase hledá cestu. Vybral si tu nejjednodušší cestu a zkombinoval všechny pocity do jednoho velkého, chaotického chuchvalce citů a nelogických myšlenek. Zatím to fungovalo. „Haló, je někdo doma?" ozval se ženský hlas a ruka mu létala před obličejem jako otravná moucha. Modré oči se setkaly se zlatavou září. Valla jej sledovala s pobaveným výrazem. Jak někdo dokázal naprosto ignorovat okolní dění jenom proto, že přemýšlel? Dívku s ocasem to poněkud udivovalo. „Mám ti říct, že jelikož jsi téměř celou cestu slintal Ryanovi na záda, máš první hlídku," sdělila důvod, proč ho vyrušuje. Nox by nejradši dělal cokoliv jiného, než koukal do okolí, ale musel uznat, že je to fér. „Potom vzbuď mě, vezmu to za tebe. Nemůžu vám dvěma přece upřít trochu soukromí," dodala poté. Noxem projela vlna vzteku, zmatení a studu. Začal se rychle bránit, že s takovým idiotem, jakým byl Ryan, nemohl nikdy nic mít, ale slova z jeho hlavy se nedostala přes jazyk. Vydal pár nesrozumitelných hlásek, z čehož byla Valla pobavená. Z nějakého důvodu, který znala pouze ona, ji to potvrdilo, že ti dva spolu mají nějaký tajný vztah. Nox se chtěl nechat pohřbít hluboko pod zem a rychle zmizel. Za dívkou totiž stál poněkud zmatený a naštvaný Ryan. Aniž by si ho někdo všiml, mladý a úplně rudý čaroděj vylezl na strom, kde plánoval hlídkovat. Litoval, že své Arcanum, knihu kouzel, nechal v brašně ve stanu. A dolů už se mu nechtělo. Přemýšlel, že by k sobě knihu teleportoval, ale to bylo příliš únavné, zvlášť když na předmět neviděl. Alespoň byl z dosahu zuřícího člověka. Valla ani netušila, co na sebe přivolala.

Dlouhé hodiny, kdy Nox seděl na větvi a koukal, kde se co hýbe, byly ty nejdelší v jeho životě. Jelikož všichni spali, alespoň si mohl dojít pro své Arcanum. Listoval stránkami, pročítal si kouzla, která se naučil, nebo hodlal učit a každých pár minut se rozhlédl po okolí. Iluze přesýpacích hodin, které měřily délku jeho hlídky, již byla téměř pryč. Už se chtěl pochválit, jak se za jeho hlídání nic nestalo, když slyšel šustění větví. Nejdřív si myslel, že je to jen vítr, ale za celou dobu se vzduch ani nepohnul. Když se šustění začalo ozývat častěji, neměl na vybranou. Musel to jít zkontrolovat. Díky chrápání, které se ozývalo z několika stanů, byl jeho dopad na zem neslyšný. V pokleku se plížil k místu, odkud zvuk vycházel. Nebyl v tom nijak dobrý, ale zvuky ze spícího tábora mu pohyb usnadňovaly. S kouzelnou formulí na jazyku se objevil u zdroje jeho znepokojení. Byl to jen králík. Na malé, neškodné zvířátko se usmál. Asi už byl příliš paranoidní. Když se však nahnul, že králíka odežene, ta malá potvora na něj skočila. Kousance, jakkoliv neškodné, bolely. Naštvaně vykřikl, když nebohé, agresivní stvoření odkopl. Přemýšlel, čím si zasloužil smrt na králičí pokousání. Povzdychl si. Kousek od ohniště si sedl. Ranky od králičích zubů nebyly nijak hluboké, ale krvácely. Neměl jinou možnost, než použít Medikium, léčivé kouzlo, které používalo energii z okolí místo z čaroděje. Používalo se hlavně na odstranění ran z léčení, neboť to přenášelo část rány na samotného léčitele. Kousance od králíka tak zmizely beze stopy. Nemusel nikomu vysvětlovat, že ho napadl králík. Když kouzlo začalo působit, jeho kůže začala svědit. Cítil však energii, která prostupovala jeho tělem. Byl to úžasný pocit. Byl jako jeden se světem.

Valla převzala hlídku a Nox se tak mohl vydat do svého sdíleného stanu. Co nejtišeji si lehl na svou polovinu. Doufal, že Ryan spí, ale jakmile se k němu otočil zády, předstíraný kousavý tón jej uvítal v jejich sdíleném ubytování. „Ani nepozdravíš? Sem si myslel, že ty jsi ten vychovaný," pokračoval člověk. Nox byl přinucen se usmát. „Víš, občas mě přivádíš k lehkému šílenství, Ryane," odvětil Nox, aniž by splnil požadavek o pozdrav. „Jenom k lehkému?" opáčil člověk, na oko ublíženě. Čaroděj obrátil oči v sloup a udeřil svého společníka do ramene. „Radši spi, ty nevychovanče." Jelikož k sobě byli zády, ani jeden nemohl vidět pobavený úsměv toho druhého. Nox sice spát nechtěl, ale poklidné oddechování za jeho zády jej brzy uspalo také. Alespoň to oddechování bylo bez sarkasmu. 

Valla, která se rozhodla následovat Noxova příkladu, seděla na větvi. nevěděla, čím by se měla zabavit a tak si hrála se špičkou svého šupinatého ocasu. Sem tam se podívala na stan, kde spali její dva soukmenovci a říkala si, kdy se stan zhroutí a odhalí jejich skrývanou vášeň. Jenže se nic nedělo. Byla zklamaná. Sama společnost jiných mužů ani žen nevyhledávala. Říkala si, že to přeci nemá zapotřebí, byla spokojená sama se sebou. Ale v cizích vztazích se šťourala velice ráda. Útržky informací, které měla, pro ni byly nesmyslné. Ti dva byli přátelé, pak se nenáviděli, to přešlo v toleranci, ze které zase vznikla nenávist. Dívka cítila nutkání ty dva zavřít do místnosti bez oken, aby si to konečně ujasnili. Popřípadě je u toho nenápadně pozorovat. Měla sice lepší věci na práci, ale prostě jí to vrtalo hlavou. Pro Vallu byla její hlídka až příliš nezáživná. Žádný agresivní králík ji nepřepadl a tak se dívka se zlatýma očima nudila celé dvě hodiny. Jediné potěšení přinášely představy o dvou mladých mužích a občasné mluvící kočce. Pořád nemohla pochopit, jak Nox přišel ke kocourovi-telepatovi. Ale byla s nimi teprve pár týdnů. Byla si jistá, že na ni čekají mnohem podivnější věci.  Stihla i zhodnotit Ryanův a Noxův vzhled. Člověk byl takový typický arogantní hrdina, který měl na vše odpověď, ale pěkný byl, to mu nemohla upřít. Čaroděj však pro ni byl záhadou. Jeho nálady kolísaly sem tam, jako by se sám nedokázal rozhodnout, co vlastně chce. Jeho vzhled uznala za přijatelný. Kombinace černých vlasů, kočičích uší vytvářela poněkud pěknou představu. Ještě kdyby se tak občas usmál i jinak, než ironicky. Opravdu se smát ho viděla jen tehdy v lese, když se ti dva idioti koulovali. V duchu si udělala poznámku, že ho musí dokopat k nějakému činu, jinak z něj brzo budou dva. Dva nerozhodní Noxové pro ni nebyla příjemná vyhlídka.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top