Dech jsem měla klidný, ležela jsem na zádech a mé břicho se s každým nádechem pomalu zvedalo. Odpočinek mi už dlouhou dobu chyběl. Jen se bezstarostně válet na posteli a nechat hlavu si odpočinout. Vím, že mám ještě hodně věcí na starosti, ale teď jsem to byla jenom já, obyčejná dívka, která se snaží najít klid.

Náhle jsem však uslyšela zaklepání na dveře. Sedla jsem si do tureckého sedu a čekala, co se bude dít dál. Klika se pomalým pohybem dostávala dolů a zpoza dveří vykoukla dívčí hlava. ,,Promiň, že ruším, ale mohla bych dál?", řekla tiše, ale s úsměvem. ,,Ale jistě, pojď." Dívka vešla do mého pokoje. Byla vysoká a měla krásné bílé vlasy, které byly svázané v copu.

,,Ahoj, já jsem Olivia, otec říkal, že by se ti hodila pomoc.", jak to dořekla tak na mě mrkla. ,,Jestli chceš pomůžu ti vybrat šaty a uděláme ti nějaký krásný účes.", koukala jsem na ní chvilku zmateně, než mi došlo, že asi myslí na tu večeři.

,,To budu moc ráda, ani nevím za jak dlouho se tam mám dostavit.", řekla jsem a pohodila rukama. Dívka se zasmála a její smích mě pohladil po duši, byl totiž upřímný.
,,Tak se do toho dáme." Olivia přešla k mé nové velké almaře a otevřela jí. Hleděla jsem do ní s pootevřenou pusou.

,,Je to jedno z mých nejoblíbenějších kouzel, zvětšení prostoru. Tak jdeme." Zvedla jsem se z postele a zamířila k ní. Vstoupila jsem do almary, která vypadala, jako by to byla další místnost, ale jenom s oblečením. Procházela jsem uličkou a koukala na seřazené oděvy. Olivie se smála mému výrazu. Sama už dávno stála na konci, kde byly jenom šaty.

Byla jsem ráda, že tu byla, protože jsem nevěděla, jaké šaty si zvolit, protože všechny byly tak úžasné. Olivia mi vybrala asi deset šatů, které mě donutila si vyzkoušet. Sedla si na stoličku a vždy si mě jen se zájmem prohlížela. S žádnými však nebyla naprosto spokojená, já jsem naopak byla uchvácená každými šaty, které mi přišly pod ruku.
,,Už zbývají poslední, tak snad to budou ty pravé.", řekla s troškou nervozity v hlase.

Vzala jsem je opatrně do ruky. U každých jsem se bála, abych je nějak nepotrhala. Oblékla jsem si je a poprosila Olivii, jestli by byla tak laskavá a zapla mi je. ,,To je úžasné.", řekla a v očích jí byly vidět jiskřičky. ,,No jen se podívej.", pobídla mě. Otočila jsem se k zrcadlu a zatajila dech, byla jsem to opravdu já?

Šaty neměly ramínka. Na hrudník mi těsně přisedaly, ale od pasu dolů se rozšiřovaly a tvořily krásnou suknici. Nahoře měly světle oranžovou barvu a postupně měnily odstín. Dozdobené byly lesklými kamínkamy. ,,Je to barva tvého ohně a strašně ti sluší.", podotkla. Musela jsem s ní souhlasit. Byly krásné, mohla jsem na nich oči nechat. ,,Tady máš, nemůžeš jít na boso.", do rukou mi vtiskla černé páskové boty na podpatku.

,,Tak a teď moje nejoblíbenější část, tady se posaď.", poukázala na židli. Postavila se za mě a začala rozčesávat mé vlasy. Rukou si podepřela obličej, bylo vidět, že nad něčím dumá. Přičarovala si různé pomůcky, většinu jsem ani neznala. ,,Nekoukej.", napomenula mě. Tak jsem zavřela oči a doufala, že to dobře dopadne.

Vždy když jsem měla nutkání oči otevřít, vycítila to a napomenula mě. Když dokončila vlasy začala se věnovat mému obličeji, poprosila jsem jí aby mi nedělala nic výrazného, protože jsem na to nebyla zvyklá. Trvalo to věčně, ale nakonec jsem se dočkala. ,,Už smíš otevřít oči." ,,To je úžasné.", rozplývala jsem se nad obrazem v zrcadle. Měla jsem světlé oranžové stíny a řasenku.

Účes byl překrásný. ,,Máš vzadu drdol, ve kterém jsou zapletené oranžové květiny a zbytek vlasů máš udělané kulmou.", řekla pyšným hlasem a já se jí ani nedivila. ,,Nemám slov, mockrát ti děkuji." ,,Není za co, ale já sama se teď budu muset nachystat, tak se uvidíme za dvacet minut v jídelně.", nestihla jsem se jí ani zeptat, jakým směrem jít a už byla pryč.

Vstala jsem a procházela jsem se po pokoji, nenosila jsem podpatky a tak jsem se snažila naučit na tom aspoň nějak stát. Když už jsem si myslela, že už uplynula stanovená doba, vykoukla jsem na chodbu, kde bylo prázdno, kam sakra všichni zmizeli? Klapot podpatků se ozýval po celé chodbě. Bloudila jsem a modlila se abych nepřišla pozdě.

Z ničeho nic jsem uviděla Olivii, jak ke mně běží a něco křičí, ale já ji na tu vzdálenost neslyšela. A tak to vzdala a počkala, než ke mně doběhne. Byla celá zadýchaná a kašlala. ,,Kde vězíš? Všichni na tebe už čekáme." No nazdar, to je přesně to, co jsem potřebovala, přijít pozdě. Než jsem stihla cokoliv postřehnout Olivia mi stiskla ruku a táhla za sebou. Ani ne za pět minut jsme se zastavily u velkých dřevěných dveří a snažily se popadnout dech.

,,Jsi připravená?", zeptala se a ohlédla se na mě. ,,Myslím, že ne, nemůžeme se vrátit?", zkusila jsem to, ale marně. V ten moment otevřela dveře a veškerá konverzace v místnosti utichla. Všechny oči mě pozorovaly a mě se to ani trošku nelíbilo. ,,Tak pojď.", zašeptala a ladnými kroky vyšla směrem ke stolu. Já ji následovala a snažila se napodobit její chůzi, měla jsem si přeci jenom vzít ty tenisky, pomyslela jsem si.

V čele stolu seděl Chris, který když mě spatřil, tak se postavil. Všichni ho napodobili a čekali, co se bude dít. Ukázal na místo vedle něj a já si tam poslušně stoupla. Musela jsem být rudá snad už všude.
,,Vypadáš nádherně, jako tvá matka.", řekl směrem ke mně, aby to nikdo jiný neslyšel. Usmála jsem se a stres ze mě trošku odpadl. ,,Jak asi všichni víte, dneska mezi sebou konečně přivítáme dceru Jamese a Caitlin. Naposledy jsme jí viděli, jako malou holčičku, ale teď je z ní překrásná mladá dáma. Tak tedy vítej mezi námi, vyber si místo, jaké chceš a posaď se."

Rozhlédla jsem se po celé místnosti a byla trochu zaskočená tím, kolik je tu lidí. Chtěla jsem si sednout k Olivii, ale ta neměla okolo sebe volné místo, a tak se s omluvnou tváří na mě podívala. Uviděla jsem pár známých tváří, například Williamovu, ale tam jsem neměla v plánu si sednout. A tak jsem hledala dál. V rohu jsem zahlédla mladé strážce, kteří se na mě usmívali. Vydala jsem se k nim rychlou chůzí, protože jsem chtěla ze sebe setřást zrak všech těch lidí. Přišlo mi, jako by ta cesta byla nekonečná, ale když jsem k nim dorazila oddychla jsem si.

,,Můžu si k Vám přisednout?", řekla jsem, co nejmilejším hlasem, který jsem uměla. ,,Ale jistě řekla dívka, která naznačila, že vedle ní je volno. Odsunula jsem židli a uvelebila se na ní. ,,Ahoj, já jsem Emily Jonesová.", představila se. ,,Já jsem Katharina Smithová.", odpověděla jsem jí, abych nevypadala, jako nějaký nevychovanec. Dívka vypadala mile.

,,Abych nezapomněla, tohle je můj bratr Jack, oba dva ovládáme žlutý oheň.", poukázala na mladíka, který seděl naproti ní. Byli si velmi podobní, měli světlé vlasy a modré oči. ,,Ahoj.", řekl. Usmála jsem se na něj a pustila jsem se do jídla, které přinesli na stůl. Vonělo to báječně, byly to masové plátky se salátem.

Celý den jsem nejedla, a tak jsem měla co dělat, abych se na to nevrhla. Uchopila jsem vidličku a nůž a uřízla si první sousto. Bylo to ještě lepší, než to vypadalo. ,,To jídlo je vynikající.", řekla jsem už s prázdnou pusou. ,,Ano to je, máme jednoho z nejlepších kuchařů.", řekla s hrdostí v hlase Emily. ,,A po večeři se bude ještě něco dít?" ,,Ne, dnes ne. Copak? Jsi snad unavená?" ,,Vlastně dost, abych byla upřímná."

Byla jsem na té večeři nakonec ráda, Dobře se mi povídalo s Emily a občas jsem prohodila i nějaké slovo s Jackem, ale ten oproti ní moc výřečný nebyl. Ani se mi nechtělo odejít, ale opravdu jsem se strašně těšila až uvidím svou postel. A tak jsem se rozlučila, zasunula po sobě židli a odešla z jídelny. Nahlas jsem si oddychla, že už jdu do svého pokoje, přeci jenom ta večeře byla trošku vyčerpávající.

Užívala jsem si každý krok a zkoušela si zapamatovat každou chodbu. Asi mi nějakou dobu potrvá, než si to všechno zapamatuji. Konečně byl můj pokoj na dohled, ale než jsem do něj vešla, zastavila jsem se u obrázku, který byl naproti mým dveřím. Z obrazu mě pozorovaly dvě osoby a já si v tu chvíli připadala v bezpečí. ,,Dobrou noc mami a tati.", zašeptala jsem do ticha a pro sebe se usmála.

Doufám,že jste si kapitolu užili. Tato kniha dosáhla 500 přečtení a já Vám tímto vzdávám své velké díky. Nevěřila jsem, že by to mohlo mít takový úspěch. Zejména bych chtěla poděkovat Anikk23 a honey295, které byly se mnou skoro od začátku a které mě obdařili svými krásnými komentáři. Ale určitě bych také ráda poděkovala ItzKikiMarvel a alien_from_space_, které mi napsaly také krásné komentáře nebo zprávy. Určitě doporučuji se podívat na jejich profily. A samozřejmě chci poděkovat i ostatním, kteří si můj příběh přečetli. Ještě jednou velké díky.

Určitě nepřestávejte psát komentáře, opravdu mi to velice pomáhá.
💙❤💙