Byla mi zima, po celém těle jsem měla husí kůži. Dlaní jsem se opírala o okno a nechala chlad, aby do mě vstupoval. William odešel před hodinou se slzami v očích. Za to já už jsem cítila jen prázdnotu, která se s každým nádechem zvětšovala.

Ty slova jsem si přehrávala stále dokola a nemohla jim uvěřit.
,,Nejsem tvůj bratr.", řekl po dlouhé době mlčení.
Po tom jsem ho přestala vnímat a vlastně s ním i celý svět. Ze začátku jsem si myslela, že to nemůže být pravda, ale ke konci jsem tomu uvěřila.

Začala jsem křičet, všechnu bolest jsem ze sebe vypustila a on se stal jenom loutkou, která to schytala za všechny. Řekla jsem mu hrozné věci, ale nelitovala jsem jich, aspoň prozatím. Koukala jsem z okna, venku foukal silný vítr a padaly kroupy. Zvedla jsem se ze židle a došla k posteli, kde ležela malá deka. Přehodila jsem si jí přes ramena a začala pochodovat po místnosti.

Přemítala jsem si poslední dny, ve kterých se odehrával jenom chaos. Stýskalo se mi po Lucy, až teď jsem si uvědomila, že byla velkou součástí mé rodiny. Možná byla jediná, vždyť já už asi rodinu nemám. Byla jsem ze všeho tak unavená.

Upřímně nějak jsem dokázala ustát smrt mých rodiču, ale teď, jakoby se to celé opakovalo znovu. Je lehčí poslouchat, že se Vám rodiče zabili při autonehodě než, že byli zavraždeni. Chtěla bych zpátky své vzpomínky, bylo to jakobych žila dva životy. Musím najít toho muže a zeptat se ho, jestli se mi můžou vrátit.

Mé myšlenky si s tímto nápadem chvilku pohrávaly, až nakonec jsem shodila ze sebe deku a vyrazila jako blesk z pokoje. Nevěděla jsem, kam mám jít a jen jsem doufala, že mě mé nohy zavedou na správné místo. Zastavila jsem se u černého plamene a přemýšlela jsem, jestli se ho můžu dotknout a nebo jestli by mě popálil.

Nestihla jsem si ani na svoji otázku dát odpověď, když do mě někdo narazil. Celý svět se mi roztočil a zastavil se, až když jsem tvrdě dopadla na zem. Chvilku jsem tam ležela, než jsem se otřepala a znovu se postavila. Krok ode mě stál kluk, který vypadal o pár let starší, než já.

Měl krásnou tvář, do které mu padala hnědá ofina. Nejvíce na něm však byly zajímavé jeho oči, měly modou barvu, do které se vpíjela černá. Pusu měl v úšklebu a na čele se mu objevily kapky potu.
,,Můžeš se aspoň omluvit, když už někoho srazíš na zem.", řekla jsem podrážděně.
,,Já nejsem ten, kdo by se měl omlouvat, to ty tu stojíš jako socha.", řekl a jeho úšklebek se prohloubil ještě o něco víc.

Normálně bych se otočila a myslela si své, ale upřímně jsem se stále cítila tak naštvaná. Přistoupila jsem tedy k němu blíže a zvedla hlavu, jelikož já byla malého vzrůstu a on byl přesný opak. Probodla jsem ho pohledem a jemu najednou na tváři hrál úsměv. ,,Chceš mě zastrašit nebo o co se snažíš?", řekl se smíchem v hlase. ,,Jsi tu nová?"
,,Proč si to myslíš?"
,,No, tohle si ke mně lidi totiž běžně nedovolují", řekl už bez úsměvu.

,,Omlouvám se, ale nevšimla jsem si, že by jsi byl král nebo princ, abych se ti musela klanět.", chtěla jsem ještě dodat nějakou pichlavou poznámku, ale za jeho zády jsem uviděla toho muže, kterého jsem hledala. Mé nohy vyrazily kupředu a bylo jim jedno, že si musí prorazit cestu. Ramenem jsem praštila do jeho hrudi a on trochu zavrávoral. Cítila jsem jeho pohled na svých zádech, ale neměla jsem čas ho teď více řešit.

Muž zašel do uličky, která byla označená bílým plamenem. Pochodoval a něco si mumlal pod bílými vousy. Měl skloněnou hlavu a celkovým dojmem na mě působil dost unaveně. Dotkla jsem se jeho ramene a upoutala jsem tak jeho pozornost.

Až teď mi došlo, že vlastně nevím, co mu mám říct. ,,Copak potřebuješ Kate?", zeptal se mě mile.
,,Potřebuji si s Vámi promluvit." , řekla jsem nezaujatě. ,,Tak pojď za mnou.", muž mi pokynul rukou a já se vydala poslušně za ním. Koukala jsem do země a prohlížela si kamenitou podlahu. Ta se po chvíli změnila na dřevěnou, když jsme vešli do nějaké místnosti.

Byla obrovská, myslím, že to byla pracovna. Muž zasedl za velký stůl a pozoroval mě. Sedla jsem si naproti němu a chvilku jsem si ještě prohlížela celou místnost. Pak se můj pohled ale upřel na něj.
,,Nejdříve bych se Vám ráda omluvila za to, že jsem vás obvinila za smrt mých rodičů."
,,Nemusíš se omlouvat, já sám se za to také často vyním."

Jak to muž dořekl, tak jsem si přišla tak bezcitná, určitě to byli jeho přátelé a on také trpěl kvůli jejich smrti. ,,Hrozně mě to mrzí, chovala jsem se bezohledně."
,,Ten, kdo by se měl omlouvat, nejsi ty. Ale věř mi, chtěli jsme tě jenom ochránit."

,,Sice Vás moc neznám, ale něco mi říká, že Vám můžu důvěřovat.", řekla jsem první věc, která mi uvízla na jazyku.
,,To jsem rád, tak to abychom začali znovu.", řekl a natáhl ke mně ruku.
,, Já jsem Chris Anderson."
,,Těší mě, já jsem Kate Smithová.", a hned na to jsem mu stiskla ruku.

,,No abych se dostala k věci, proč tu vlastně jsem. Zajímá mě spoustu věcí a určitě na ně ještě přijde řeč, ale teď mě tíží jedna otázka. Říkál jste, že jste mi museli vzít vzpomínky a já se chci zeptat, jestli bych je mohla získat na zpátek?"

,,Ano daly..." Chris nestihl ani doříct svou myšlenku, protože já jsem mu skočila do řeči. "Tak to je úžasné!", nevěřila jsem tomu, že by to mohlo být možné." Měla jsem radost a díky tomu se mi jedna neposedná slza skutálela po tváři. ,,To ano, ale je to velmi bolestivé, všechny zážitky a vzpomínky prožiješ v jeden moment, je to velmi intenzivní." Moje nadšení trošku opadlo, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, stálo mi to za to.

,,Chci zpátky své vzpomínky, ať to stojí cokoliv.", řekla jsem možná až příliš odhodlaně. Muž na mě hleděl smutným pohledem, možná se o mně bál. ,,Dobrá tedy, ale musíš mi něco slíbit?" ,,Ano a copak by to mělo být?" ,,Víš někteří to snášejí špatně, je to opravdu silné kouzlo a někteří to nesnesou vůbec, ale dá se to zastavit. A já tě prosím, kdyby jsi cítila, že to nedokážeš, zastav to." ,,Slibuji.", řekla jsem tiše. Bylo na něm vidět, že si není úplně jistý mou odpovědí a popravdě, já si s ní nebyla jistá také. Když nebudu mít vzpomínky, tak už nebudu mít nic.

,,Jak už jsem říkal, to kouzlo je náročné a čarodějové se na něj musejí skvěle připravit, takže bych navrhoval, aby proběhlo až zítra." Nezbývalo mi nic jiného, než kývnout hlavou na souhlas.
,,No a jelikož už víš, kým jsi, tak by si se měla naučit ovládat svou magii. A nějaké ty základní pravidla o tom, jak to tady chodí." Opět jsem pouze přikývla. Nikdy jsem neměla možnost se učit svou magii, protože jsem žádnou neměla, ale tohle všechno měnilo. Ale zarážela mě Chrisova slova, já rozhodně nevím, kdo jsem a něco mi říkalo, že to jen tak rychle nezjistím.

,,Nuže, zítra ráno ti začne výcvik, budu tě trénovat já sám, do té doby, než se připojíš k ostatním.", řekl a hned na to se zvedl ze židle. Já jsem ho napodobila. ,,Jo a abych ještě nezapomněl, budeš bydlet ve svém starém pokoji v uličce, která je označená oranžovým plamenem. A přijď na večeři, jsou vždy okolo sedmé a vyber si nějaké šaty."
,,Jenom bych se ráda zeptala jestli si šaty berete na každou večeři?"
,,Ne.", usmál se muž. ,,Tahle večeře je velmi výjimečná, musíme tě přivítat mezi sebe.", řekl a slušně mi naznačil, že už je čas jít.

Bloudila jsem chodbami a zase přemýšlela. Na tu večeři se mi vůbec nechtělo, nepotřebovala jsem, aby jsem byla středem pozornosti. Šla jsem k modrému plameni, ale v tom mi došlo, že se mi vlastně změnil pokoj. Zvedla jsem hlavu a zahlédla Williama, jak se baví s nějakou dívkou na konci chodby. Asi vycítil můj pohled, protože se na mě otočil. Úsměv mu na tváři zamrzl a udělal jeden krok ke mně. Další krok jsem mu však nedovolila udělat, protože já sama se otočila a šla rychlou chůzí do mého pokoje.

Zabouchla jsem dveře a sjela po dveřích. Na chodbě jsem slyšela kroky, které se kousek od mého pokoje zastavily a nakonec se začaly vzdalovat. Chtěla bych mu něco říct, ale nedokázala jsem to. Seděla jsem na zemi a ani neměla chuť prozkoumávat můj nový pokoj. Došla jsem k posteli a lehla si na ní. Nevěděla jsem kolik mám času do té večeře, ale bylo mi to jedno. Jen jsem potřebovala zavřít oči a odpočinout si.

Tuto kapitolu jsem psala dlouho, nemám teď moc času, ale i přes to na ni nejsem moc pyšná.

Ale strašně doufám, že aspoň Vám se bude líbit. Budu strašně šťastná za každý komentář a hvězdičku.
❤💙