,,No tak Kate, nenuť mě, abych tě probral násilím." Řekl mi dost vyčítavě Will, který se mě už tak dobrých patnáct minut, snažil dostat z postele. Byla jsem strašně zesláblá z mého prvního kouzlení a vůbec jsem si nedokázala představit, že bych šla ještě cvičit. Bratr se ale tak rychle nedal odbýt a strhl ze mně deku. Naštvaně jsem zamručela do polštáře a odmítala se dál jakkoliv pohnout.
,,Dělej hodina ti začíná za deset minut."

Prudce jsem otevřela oči a vylétla z postele. Kdyby bylo na mně, tak bych nejraději ještě zůstala ve vyhřátých peřinách, ale strach z dalšího trapného pozdního příchodu, mně donutil k pohybu. Běžela jsem do koupelny, kde jsem se trochu upravila a provedla ranní hygienu. Svázala jsem si vlasy do copu a hodila na sebe černé legíny s šedým tílkem.

Bratr se opíral o futra a celou dobu se mi smál, praštila jsem ho lehce do ramene, aby toho nechal.
,,Tak dělej, nebo tam nepřijdeme v čas.", řekla jsem trochu podrážděně.
,,Tohle nechápu, já se tě tady takovou dobu snažím vzbudit a teď budeš popohánět ty mně?"Podíval se na mě podezřívavě. Čapla jsem ho za ruku a vtáhla ho na chodbu. Bloudili jsme chodbami a já ani moc nevnímala, kam jdu, byla jsem strašně nervózní.

Došli jsme do veliké tělocvičny, kde už se všichni připravovali, cítila jsem se strašně nesvá.
,,Tak hodně štěstí sestřičko." Popřál mi bratr s úšklebkem. Nestihla jsem mu ani odpovědět, protože za mnou přišla Emily a odvedla mě pryč.

Ocitli jsme se v rohu místnosti a začala si povídat, pak se k nám začali připojovat ostatní čarodějové, nikoho z nich jsem samozřejmě neznala a tak mě chtěla Emily začít představovat, ale zabránil ji v tom chraplavý hlas muže, který se postavil doprostřed tělocvičny. Když jsem se na něj zaměřila, naskočila mi husí kůže. Nebylo pochyb, byl to ten muž, který ve mně vzbuzoval pocit nejistoty, možná to bylo i tou jizvou, která mu hyzdila tak krásnou tvář.

,,Tak abych to dlouho nezdržoval, jako každé ráno se rozdělte do dvou skupin. První skupina, která bude zahrnovat obecné čaroděje, se postaví na levou stranu tělocvičny a ten zbytek půjde napravo. Jinak upozorňuji, máme tu nováčky, tak je budeme šetřit." Jak to dořekl, podíval se mým směrem a nuceně se usmál. V tělocvičně začala mela, jak se každý chtěl dostat na své přiřazené místo. Emily mi pevně stiskla ruku a odvedla na pravou stranu tělocvičny, jak nám bylo určeno. Nic jsem nenamítala a rychlou chůzí jí následovala. Stoupli jsme si do rohu a vyčkávali, co se bude dít.

Každé polovině byli přiděleni dva učitele s mým štěstím jeden z nich, byl ten muž s jizvou. Po jeho boku stála mladá žena. ,,Vyberte si partnera a zbraň a pusťte se do práce." Doufám, že jsem jen špatně slyšela, že použil slovo zbraň. Vyděšeně jsem se podívala na Emily, na které bylo vidět, že se velmi baví. Lhala bych, kdybych řekla, že mě ta dívka svým způsobem neděsila.

,,Slečno Emily snad se nebudete zlobit, když si slečnu Katharinu vezmu na starost já, že ne?" Z jeho hlasu přímo srčela hořkost a opovržení. Emily nebezpečně zajiskřilo v očích.
,,Ale jistě že nevadilo, Logane." Prskla na něj. On se k ní naklonil a skoro neslyšně jí pošeptal, aby si dávala pozor na jazyk.

Pak odešel ke stěně, na které byli vyvěšené zbraně. Emily mě rychle chytla za paži a přitáhla si mě blíže k sobě.
,, Dávej si na něj pozor, je jeden z nejlepších bojovníku, není náhoda, že si tě vybral, nikdy si nováčka nevzal pod svá křídla, je to divné, buď opatrná." S těmihle slovy odešla pryč. Ta holka ví, jak má člověka uklidnit. I přes její varování jsem si byla jistá, že tak či tak, to musím nějakým způsobem zvládnout.

Nejistě jsem došla ke stěně. Tolik zbraní jsem snad za celý život neviděla. Nemohla jsem si za žádnou cenu vybrat, určitě už jsem tady stála nejméně deset minut.

Ostatní strážci si také postupně chodili vybírat zbraně a tak se mi postupem času výběr velmi zúžil. Vedle mě se postavil nějaký hoch, který při svém výběru shodil meč a ani se ho nenamáhal zvednout. Pracně jsem se pro něj tedy ohnula a vzala ho do ruky. Kupodivu byl lehoučký, měl zdobenou rukojeť a byl trošku zaprášený, nevypadalo to, že by byl nějak moc používaný, ale mně se moc zalíbil.

Sama pro sebe jsem se usmála a vydala se k mému protivníkovi. Všichni až na mně už byli zabraní do boje a já se všem snažila úspěšně vyhýbat. Přemýšlela jsem nad tím, proč jsme si na začátek nemohli ukázat jen základní věci, vždyť já ani nevím, jak se ten podělanej meč drží. Tohle snad už nemůže být horší.
,,Zajímavý výběr zbraně." Zasmál se škodolibě muž a hned na to se napřímil. Vypadal děsivě, podle mě, měl tak dva metry a jeho tělo se skládalo jen ze svalů. V rukou držel velkou sekeru a za opaskem měl malou dýku, tohle se mi ani trochu nelíbilo, ale byla jsem jistá, že můj názor tady absolutně nikoho nezajímá.

Postavil se do bojového postoje a já se ho snažila napodobit. Nikdo se však neměl k prvnímu kroku, až to Logana přestalo bavit a udělal první výpad. Ani jsem se ho nesnažila zastavit a jen jsem se mu snažila vyhnout, což se mi i následně povedlo. Když se to opakovalo asi už po třetí, Logan se zastavil a skoro neslyšně řekl.

,,Jsi stejná jako tvůj otec, pouhý srab." Tyhle slova stačili k tomu, aby se ve mně zvedl adrenalin a vztek, jestli to byl jeho účel, značně se mu to povedlo. Učitel využil mojí nepozornosti a udělal další výpad, však i tomuhle jsem se naštěstí vyhnula, ale aby to neměl tak snadné, tak jsem ho vší silou kopla do zad. Bylo na něm vidět, že tahle, ač ubohá, ale přeci jenom nějaká snaha, ho překvapila.

Učitel se ale rychle oklepal a stejný výpad udělal znovu, já však jeho sekeru v letu stopla svým mečem, věděla jsem, že nemám šanci ho udržet, přeci jenom měl daleko větší sílu než já. A tak jsem rychle povolila svůj meč a tím se stalo to, že Logan bez mé odporové síly, letěl horní částí svého těla za sekerou. Já se otočila, tak, abych mohla namířit svůj meč na jeho záda, ale to jsem bohužel nestihla. Logan už dávno stál pevně na nohou a sekerou hravě odvrátil můj meč. Nebudu lhát, byla jsem vyčerpaná, ale o mém protivníkovi se tohle opravdu tvrdit nedalo, ba naopak, stále vypadal, tak plny energie.

Takhle se událo ještě několik výměn, až to asi nakonec přestalo Logana bavit a začal mi dávat mnohem častější útoky a hlavně s mnohem větší sílou. Měla jsem co dělat, abych je odrážela a na vymýšlení svého útoku, už jsem se nezmohla. Než jsem si stihla uvědomit, co Logan provadí, ucítila jsem tepavou bolest na pravém boku. Chytila jsem se za něj a pod rukama mi protékala teplá tekutina. S vyděšeným pohledem jsem se podívala na jeho krvavou ruku, ve které se skrývala malá dýka. Jak to že mi nikdo neřekl, že se tohle může!

Jestli jsem předtím na něj měla zlost, tak ani nevím, jak bych teď nejlépe vystihla své pocity.
S rozklepaným a znaveným tělem jsem provedla další výpad. Logan ho samozřejmě s ladností odrazil a při tom mě nezapomněl praštit do zraněného boku.

Neodpustila jsem si výkřik, byla to tak veliká bolest, až se mi z toho na chvíli zatmělo před očima. Pokusila jsem se o další útok, ale ten byl proveden už jen ze zuřivosti, proto jsem se ani nedivila, když byl neúspěšný. Z dálky jsem slyšela Willův hlas, jak křičí na ostatní, aby náš souboj zastavili, ale nikdo se k tomu neměl a upřímně já se jim ani nedivila.

Logan udělal další výpad, kterému už jsem se vyhnula s velikými obtížemi. Byla řada na mně, pozvedla jsem svůj meč, který vypadal proti Loganově sekeře, jako malé nedochůdče. Obě zbraně se do sebe zaklesly a vydali tak řinčivý zvuk. Po tváři mi stékaly kapičky potu. Koukala jsem do jeho očích, ve kterých jsem viděla jen potěšení, což mě naštvalo ještě více, teda pokud to bylo ještě vůbec možné. Meč jsem rychle vymanila z moci druhé zbraně a poslední silou, která mi zbyla, jsem udeřila pěstím Logana do obličeje.

Chytl se za tvář, ze které už srčely pramínky krve. Logana také pohltil vztek. Pozdvihnul sekeru a chystal se na poslední výpad. Čekala jsem veliký příval bolesti, která se však nedostavovala. Z davu totiž vyběhl ten kluk, se kterým jsem tady měla jen samé potíže. Přišel mě snad dorazit nebo o co se snaží. On si ale nečekaně stoupl před Logana a zabránil mu tak v dalším pohybu

,,Můžeš mi sakra říct, co to tady sakra provádíš, otče?!" Nad tím jsem se musela usmát, že mě to překvapuje, že zrovna tenhle fracek patří do Loganovi rodiny. Logan svěsil paže a nechal poklesnout jeho sekeru. Otočil se naštvaně na Willa, který akorát dorazil k nám.

,,A to mi jako chcete tvrdit, že tahle malá, drzá a neschopná holka má být naše spása, tak to abych si už začal kopat hrob." Will na něj začal hned něco křičet, ale to už jsem moc nevnímala, jediné na co jsem se dokázala soustředit byl on.

Podezřívavě jsem si ho prohlížela, stoupl si čelem ke mně a následně mně sjel celou pohledem. Měla jsem pocit, že každou chvilku omdlím, on jakoby to vycítil a ihned na to mě podepřel. Otočil se na svého otce a Willa a očividně jim chtěl něco sdělit, ale když viděl, v jakém jsou rozpoložení, tak to rychle vzdal. Svůj pohled stočil zpátky ke mně.
,,Pořádně se o mě opři, odvedu tě na ošetřovnu." Než jsem stihla nějak zareagovat, tak už mě táhl pryč.

Tak po opravdu dlouhé době je tu další kapitola.😅 Chci neskutečně moc poděkovat všem, co se mnou mají trpělivost😇😍. Ještě jednou děkuji a užijte si kapitolu. Budu ráda za každý komentář či hlas.
❤💜