Chvíli jsem tam pod tou bestií jen tak ležel a pak zvedl hlavu. Byl jsem celý od krve. Super... Jen co jsem odvrátil pohled od své mikiny uviděl jsem ARATA!? Ten, kdo mě neustále uráží a šikanuje? Co tady dělá?! Koukal jsem na něj zpod bestie jak vyvoraná myš. Pak jsem si uvědomil, že tu bestii zabil on. „Emm......děkuju" pípnul jsem a dál ho sledoval.

Pomalu jsem z něj mrtvolu shodil a podal mu ruku. Trochu se mi to hnusilo, ale pomáhat se musí...I když je to on.

Konečně jsem se mohl normálně nadechnout. A i když nerad, ruku jsem mu podal a vytáhl se na nohy. Ovanul mě studený vítr a mě v mokrém oblečení začala být zima. „Nemusel jsi to udělat! " řekl jsem Aratovi vyčítavě a pak se rozešel pomalým a rozklepaným krokem. Musím se jít převléknout, abych ještě nechytil nějakou virózu a nemusel být doma...

Bylo mi ho docela lito. Vydechl jsem a připnul si přívěsek na řetízek.
,, Počkej."

Zastavil jsem se. A otočil se na patě čelem k němu.
„Hmm? "

,, Nemam jít s tebou? Co kdyby se objevil další," zamumlal jsem a podrbal se za krkem.

„A-asi máš pravdu..... a-ale nemusííš... " zakoktal jsem... Opravdu byla šílená kosa... Je pravda že tam Aratu moc nechci už jen z důvodu co mi udělal, ale kdyby mě zase něco přepadlo, tak se tomu neubráním....

Hm, jen jsem pokrčil rameny a došel k němu.
,, Tak můžeme."

Šel jsem pomalu a každou chvíli jsem po očku sledoval Aratu. Nehodlal jsem od něj schytat nějakou facku „ze srandy"...

Měl jsem chuť ho provokovat. Ale...Musel jsem tu chuť slušně potlačovat.

Jak si vůbec může v noci chodit bez mikiny? Musí mu být děsivá zima.
„Není ti zima? " Zeptal jsem se a očekával odpověď typu: nestarej se a buď rád, že jsem s tebou šel...

,,Ani ne...Dík za optání,'' broukl jsem. Vlastně mi bylo docela chladno, ale někdo jako je on si o mě nemusí dělat starosti.
,,Jsi v pohodě?'' kouknul jsem na něj a změřil ho pohledem.

Trochu mě překvapil, když mě neposlal s mojí otázkou do hajzlu. Trochu jsem sebou škubnul, abych nejspíš setřásl zimu ze zad. „Jo. Proč? " řekl jsem skoro až neslyšitelným hlasem a podíval se na Aratu. Naše pohledy se najednou střetly a já okamžitě dal hlavu do strany. Hrozně mě znervózňuje jeho pohled.

Uchechtl jsem se a pohodil rameny. ,,Protože se tě před chvílí snažilo něco sežrat. Zdvořilostní otázka, víš jak," pousmál jsem se a prohrábl si vlasy.

„Aha... " pípnul jsem a snažil ze co nejméně udržovat oční kontakt. Chvíli jsem jen tak šel a hypnotizoval se svojí vlastní chůzí. Špatný nápad! Ani jsem si nevšiml lehkého zabočení a už jsem se praštil o jeden ze sloupů elektrického vedení.

Otočil jsem se na něj a hlasitě se uchechtnul.
,,V pohodě?''

„Jo... Asi jo" když jsem si uvědomil co se stalo, cítil jsem jak se mi krev hrne do tváří a já se začínám červenat. Okamžitě jsem otočil hlavu jinam aby mě neviděl. A kdyby jo, tak to určitě řekne ostatním a budou mě pomlouvat.... Bože! Cítím se tak trapně!...

,,Dávej bacha...Bylo dost divný kdyby tě zabil sloup a ne monstrum,'' zachechtal jsem se a zase se díval na cestu.