Šel jsem do školy. Tak, jako každé ráno jsem neměl chuť ani vstávat. Navíc venku byla strašná kosa, takže vstávat z postele pro mě byla učiněná noční můra. Došel jsem do školy, hodil věci do skříňky a šel do třídy, ve které jsem i celkem oblíbený. Takže aspoň něco pozitivního na tom je.

Zazvonil mi budík.... Neeee, už zase? Ani jsem se nevyspal! Ano je pravda, že jsem si musel dojít k hlavnímu pro rozkazy, kvůli těm mrchám zdola a pak jsem musel na hlídku. Tudíž jsem šel spát kolem třetí hodiny ráno a teď je šest! Sešel jsem do koupelny, vyčistil si zuby a ‚letěl' do školy. Když jsem doběhl tak jsem hodil věci do skříňky a šel do třídy.

Už zase to poleno Eriko. S klukama jsem na něj hodili ten samý pohled, co pokaždé a když si sedl, Kenshi po něm hodil kousek papíru. Někdy mi ho bylo líto, ale pověst si nehodlám kazit.

Přišel jsem do třídy, sedl si do lavice a hned jsem dostal papírem do hlavy. Kenshi! Ten idiot! Už mně s tím jeho provokováním leze na nervy. Nesnesu je vidět, jak se mi smějí. Nejraději bych jim něco udělal, ale nejde to.

,,Hej, Atsushi! Máš úkol z matiky?'' křikl na něj Ichio a zasmál se. Tiše jsem se uchechtl a dal nohy na lavici.
,,Dej mi sešit.''

„Ano, mám, ale nemám jediný důvod ti ho dávat!" řekl jsem mu. Ichio je jen obyčejný lajdák a já mu nehodlám dávat opisovat úkoly jen tak. „Máš si úkoly dělat sám a teď uhni, potřebuju si připravit na hodinu." Řekl jsem a snažil se ho odstrčit. Ale šlo to těžko...

,,Ale kluci, dneska mu dáme pokoj ne? Jen výjimečně,'' uchechtl jsem se a prohrábl mu vlasy. Bylo mi ho líto, ale nesmím to dávat najevo. Jsem takový ten 'šéf party'.
,,Jdi si sednou bábovko, a nedívej se na nás,'' zakřenil se Kenshi a strčil ho do ramena.

Ve chvíli kdy mi ten arogantní pitomec hrabal na vlasy, jsem se dost naštval. Já nejsem malý dítě a nejsem ani bábovka! Při posledních slovech jsem byl sice naštvaný, ale alespoň že byli pryč!

Sedl si zase do prostřední lavice.
,,Co to do tebe vjelo? Zrovna dneska jsme si mohli pěkně pohrát,'' drcnul do mě loktem a já zakoulel očima.
,,Jeden den klidu.''

Už mě tak nějak nezajímalo, co si tam žvaní. Vzal jsem si učebnici češtiny a začal se učit na test. Samozřejmě že o něm asi nevěděli. Většina třídy totiž učitele absolutně ignoruje. Po pár minutách začalo zvonit a učitel přišel do třídy. Samozřejmě, že polovina třídy si toho ani nevšimla.

,,Vy tam vzadu! Jsem tady, pokud jste si nevšimli!'' křikl učitel a já se s nechutí zvedl, dokud nás nepobídl k tomu, abychom si sedli. Pak nám začal rozdávat papíry. My píšem?!

Musel jsem se vítězně pousmát. Jejich překvapené výrazy byli jako ta nejlepší pomsta. Test byl celkem těžký, ale zvládnul jsem to. Když učitel vybral testy, byl jsem sám ze sebou spokojený. Poté začal s normálním vyučováním. Já samozřejmě pečlivě poslouchal každé slovo, jelikož hádám, že budu mít další hlídku. Takže na učení mi nezbyde moc času.

Dneska v noci to bude nářez. Protože ten přizdisráč Makoto jede s rodičema nějak pryč, tak mi přiřadí na dobu neurčitou nějakýho novýho parťáka. Sem tam jsem poslouchal učitele a zbytek jsem jen přemýšlel nad svými věcmi.

Zazvonilo... tak fajn. Matematika. Ten úkol mám, takže to můžu vypustit z hlavy, ale o přestávce si asi něco vyslechnu. I když Arata říkal něco o tom, že bude klidný den. Z přestávek jsem míval docela strach. A většinu jsem trávil někde na chodbě. Proto jsem se po zvonění vydal na chodbu, kde jsem se opřel o topení a koukal bezvýznamně z okna.

Musel jsem nad tím pořád přemýšlet. Zaujal mě jeho přívěsek na krku v podobě pistole. Je to jenom ozdoba? Zamračil jsem se a šel na chodbu. Já si svůj přívěsek vždy schovávám pod triko...Lidé měli předtím blbé dotazy, když jsem ho nosil odkrytý

Ale ne... To už za mnou chodí i na chodbu? Zved jsem se a šel na toalety. Najednou jsem si uvědomil, že mám vyndaný přívěšek zpod trička. Sakra! Jen doufám, že ho nikdo neviděl. A přívěsek si dal za triko.

Zalezl na hajzly. Odfrknul jsem si a opřel se o zeď. Nebudu ho teď nahánět, podle mě jsem paranoidní a podezřívám každého druhého.