,,Šestá kasta neexistuje," odtrhla jsem pohled od ilustrace a skepticky se zadívala na knihovníka, o kterém jsem začínala mít podezření, že mu absolutně hrabe.

,,Teď neexistuje. Ale existovala," protočil stařec oči, jako bych to byla já, komu tady šplouchá na maják.

,,Věděla jsi, že Černokněžníci uměli používat surovou magii bez jakéhokoliv vodiče?"

,,Vodiče? Můžete se vyjadřovat jako člověk?" rozhodila jsem frustrovaně rukama.

,,Ale no tak, zvědavko. Nedělej ze sebe úplnou blbku. Tak pitomá nejsi," mlask stařec podrážděně a otočil na další stránku, která byla hustě popsaná drobným písmem v jazyce, který jsem nedokázala přečíst.

,,Každá kasta magii používá a ohýbá skrze své zbraně. Lukostřelci přes své luky. Válečníci přes sekery. Rytíři přes meče stejně jako Assasíni. Dokonce i mocné Čarodějky neumí utvářet kouzla bez svých holí. Černokněžníci to ale dokázali. V některých kruzích se jim do dnes říká pradávní. Nebo také původní Strážci," střelil po mně významným pohledem, jako by přesně věděl, že ani já nepotřebuju žádný vodič. Ačkoliv já absolutně netušila, co se to sakra děje.

,,Pokud teda byli tak strašně dobrý, proč už neexistujou?" zeptala jsem se a snažila se utřídit si rozházené myšlenky, které mi ubíhaly všemi možnými směry. Začínala jsem mít nepříjemný pocit, že mi něco uniká, ale neuměla jsem říct co.

,,Všechno, co hledáš, najdeš v Knihovně vědění u druidů v Quathru," uculil se stařík a zaklapl knihu.

,,Tak za prvý. Já nic nehledám. A za druhý. Nepotřebuju do Quathru. Potřebuju do Xantharu, do prdele," vyprskla jsem a s hlasitým skřípotem odsunula židli. Místo toho, abych s Talinou chlastala tajný zásoby poslouchala jsem pohádky nějakýho šílenýho dědka.

,,A jsi si tím naprosto jistá?" povytáhl své chlupaté obočí a spokojeně se uchechtl.

,,Nevím, z čeho jste to vydedukoval, ale já žádný odpovědi na otázky nehledám!"

,,A co když nemluvím o odpovědích, ačkoliv by ti druidové mohli prozradit mnohem víc. V Quathru ale můžeš narazit i na něco, co jsi nedávno ztratila."

,,Bože. Vy zatracenej senile. Nemůžete mi to prostě říct?" zavrčela jsem a zatnula ruce v pěst. Nenáviděla jsem, když mi někdo kladl jen samé hádanky, na které jsem nebyla schopná najít řešení.

,,Quathru, Čarodějko. Quathru," poplácal mě stařec po zádech a odšoural se pryč. Knihu nechal ležet na stole, jako by mě tím chtěl provokovat.

,,Do prdele," sykla jsem a odebrala se k odchodu. Neměla jsem nejmenší ponětí co nebo kdo byli Černokněžníci. Co nebo kdo byli druidi a kde přesně se nacházela Knihovna vědění. Stejně tak jsem ale nevěděla co nebo kdo jsem přesně já.

Naštvaně jsem zaskřípala zuby a nadávala sama sobě, že jsem dovolila, aby se mi ten starý blázen dostal do hlavy. Nemohla jsem si dovolit žádné rozptýlení. Směřovali jsme do Xantharu. Do Xantharu. Tak proč jsem si z hlavy nedokázala vymazat království plné lesů a divoké zvěře?

Dusala jsem chodbou zpátky k ostatním a cedila nadávky skrz pevně zaťaté zuby. Talina nějakým zázrakem našla pár flašek archivního vína. Když jsem konečně našla místnost, kde jsem zanechala ostatní, seděla Tal s nohama na stole a labužnicky upíjela z jedné flašky.

,,Kde ses courala?" zeptal se Rai a vzal si od Assasínky nabízenou flašku.

,,V knihovně. Máš s tím nějakej problém?" vyprskla jsem, vyrvala mu flašku z ruky a pořádně se napila. Víno chutnalo jako exploze nejrůznějšího ovoce. Blaženě jsem mlaskla.

,,Zabavuje se," upozornila jsem ostatní.

,,Posluž si," kývla na mě Talina a obratně načala další flašku. O chvíli později pro nás přišel představený, který okázale ignoroval náš lup a pokynul nám, abychom ho následovali. Zavedl nás do obrovské, tmavé místnosti, kterou osvětlovalo několik loučí a záře samotné Studny, která vydávala tlumené, zlatavé světlo. Představený si hlasitě odkašlal a z plných plic zařval, až jsem sebou leknutím trhla.

,,Je hodně stará," naklonil se ke mně, jako by tím vše vysvětlil.

,,Takže je... hluchá?" zeptal se Aras s úšklebkem.

,,V podstatě," přikývl mnich rozpačitě a nervózně se po nás podíval.

,,Jak může bejt něco nehmotnýho hluchý?" nechápal Rai a vykulil na nás svoje chladné oči.

,,Dovol, abych tě upozornila, že tohle sis odsouhlasil ty, ptáku jeden chcíplej," vydrmolila na mol opilá Talina a pořádně si krkla.

,,Dej to sem," zavrčel Rai a vytrhl Talině flašku z ruky. Nepůsobila dojmem, že by jí to nějak vadilo. Vlastně vypadala jako někdo, komu zrovna nevadí vůbec nic.

,,Nejvyšší!" zahřímal znovu představený . Jeho hlas se nesl celou místností a ozvěnou se k nám vracel zase zpátky. Z klidné vodní hladiny se začala formovat shrbená ženská postava, která opatrně došlápla na zem a bolestně sykla, jako by jí při tom rozbolely všechny kosti v těle. Všichni, kromě představeného, jsme se po sobě nechápavě podívali.

,,Tohle snad nemyslí vážně," zašeptal Aras a převzal od Raie flašku.

,,Vsugerovala si, že je to stará osoba, která trpí bolestmi kloubů, revmatem a všemi neduhy stáří. Trvá to už několik let," posteskl si představený a opět pořádně zařval.

,,Tito poutníci se potřebují v nedokladné záležitosti dostat do Xantharu a přišli tě požádat o laskavost. Dokázala bys je tam přenést, ó nejvyšší?" Postava stařeny se pomalu posadila na okraj kamenného obložení studny a upřela na nás svou nehmotnou tvář.

,,E?" přiložila si ruku k neexistujícímu uchu. Gunar se neudržel a s opilou Talinou vyprskli smíchy. Rai s Arasem koukali na postavu s pusou dokořán zatímco já nevěděla, jestli se přidat k Talině nebo začít brečet.

,,POTŘEBUJÍ DO XANTHARU!" zvýšil představený hlas ještě o něco víc.

,,Mantichoru? Jistě, že umím vyčarovat mantichoru. K čemu vám ale bude, to tedy nechápu," ozval se skřípavý, pisklavý hlas, načež postava zvedla ruku a začala přivolávat odpornou lví potvoru s lidskou tváří, která dokázala své oběti požírat vcelku.

,,NE!" vykřikli jsme všichni sborově.

,,E?" naklonila postava hlavu blíž k nám.

,,A dost. Vyhlašuju nový hlasování. Kdo se odmítá nechat zabít touhle psychopatkou?" zvedla jsem ruku a toužila co nejrychleji opustit zdejší prostory. Tahle labilní bláznivka by nás stěží dokázala přenést do Xantharu, natož pak do Quathru. Stařecká postava trhla hlavou mým směrem, jako by mi četla myšlenky.

,,Quathru? Znám Quathru," zaskřehotala a dřív, než kdokoliv z nás stačil jakkoli zareagovat, obalila nás zlatavá záře a odnesla mimo tento prostor.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Kutálela jsem se po zemi, dokud jsem se nezastavila o jakýsi kmen stromu. S vyraženým dechem jsem se přetočila na záda a zadívala se do hustých korun stromů, které se nade mnou tyčily. Někdo těžce a s heknutím dopadl vedle mě. O kousek dál jsem zaslechla známé zvracení.

,,Řekni mi jedno. Až budeš umejvat prdel svýmu dítěti, který se právě posralo, taky se pokaždý pobliješ?" zabručela Talina, která si zřejmě procházela střízlivěním.

,,K tomu mě Millie naštěstí nepustí," zaskuhral Gunar a postavil se.

,,Jsme všichni?" zeptal se Rai a rychle po nás přelétl pohledem. V rychlosti jsem nás přepočítala a úlevně si oddechla, že jsme pro tentokrát nikoho neztratili.

,,Kde to jsme?" zajímal se Aras a pomohl mi na nohy.

,,V Quathru," konstatoval Rai to, co už jsem dávno věděla.

,,A z čeho ta šílená kráva vydedukovala, že chceme zrovna sem?" rozhodila Talina naštvaně rukama. Hned potom se opřela o jeden ze stromů, aby neupadla. Rychlé pohyby jí očividně nedělaly dobře. Jenom jsem neurčitě pokrčila rameny a raději se rozhlédla kolem sebe. Všude, kam až oko dohlédlo, se rozprostírala divoká příroda a bohaté, košaté stromy hrající všemi odstíny zelené. Kolem nás jsem slyšela hlasitý ptačí sbor, který zpíval nádhernou píseň.

,,Bože. To je k zblití," odfrkla jsem si a Talina jenom souhlasně přikývla. ,,Jo. Je to nechutný," uchechtla se. Rai se zhluboka nadechl.

,,Doma je doma," zazubil se na nás.

Quathru bylo přesně takové, o jakém jsme snili v chladných zdech sirotčince. Byla to naše dětská alternativa, pokud bychom se nestali uznávanými Rytíři a nikdy nenavštívili Eru. Království Lukostřelců sálalo prastarou magií. Hemžilo se všemi možnými živočichy a přetékalo životem. Vlilo nám do žil nový elán a zlepšilo náladu. Dokud nezačalo pršet. Z obyčejného deště se stal několikadenní liják a nakonec chcalo tak, jako by na nás někdo lil celé kýble vody. Ne poprvé se mi zastesklo po sněhem zalitém Xantharu a jedinečné temnotě Stinného lesa.

,,No tak tohle je extra na hovno," zabručel Gunar, který se vlekl hustým lesem, každou chvíli si ždímal vodu z vousů i cípů oblečení a nespokojeně popotahoval nosem.

,,Tohle akorát odsereme Rainharde. Potřebujeme se někde schovat. Copak v tomhle podělaným lese neexistuje nějaký suchý místo?" zavrčela jsem a přitáhla si promočený plášť blíž k tělu. Byla jsem zmáčená na kost, nohy už jsem téměř necítila a hlady už jsem doslova šilhala. Rai nám sice neochvějně tvrdil, že déšť jednou přejde. Nijak ten konec ale nekonkretizoval a mně docházela trpělivost. Rai se kolem sebe rozhlédl, jako by zjišťoval, kde se právě nacházíme a ukázal doprava.

,,Tímhle směrem dojdeme k jednomu rybníku. Je tam poměrně velká jeskyně a můžeme si tam nachytat ryby."

,,Bezva. Tak na co ještě čekáme?" prskla Talina a vydala se vytyčeným směrem.

,,Začni se modlit. Jestli se tam nedobelháme do večera, tak sežeru tebe," procedila jsem skrz zuby a zamířila za Talinou.

,,Nebral bych to na lehkou váhu. S jejím nedávným jídelníčkem," uchechtl se Aras, který tak narážel na mé začátky ve Stinném lese.

,,Myslíš, že by mě fakt sežrala?" zeptal se Rai potichu.

,,Na to se spolehni!" křikla jsem za ním a skryla pobavený úsměv.