Poprvé ve svém životě jsem se modlila ke všem možným bohům, ve které jsem nevěřila, abych tomu kusu špeku nemusela utírat jeho faldy.

,,Může se připojit k našim kuchařkám v přípravách na oslavu," rozvlnil král svou tvář v něčem, co vzdáleně připomínalo úsměv a namáhavě zvedl ruku, aby přivolal dva sloužící, kteří mě měli odvést do kuchyně.

,,Tohle mám u tebe," procedila jsem skrz zuby, když jsem míjela Rainharda, který jen velice špatně maskoval pobavený smích. Stejně jako ostatní. To poslední, co jsem ještě stihla zaregistrovat, než mě ti dva pitomci vyvedli ven, byl Raiův šťastný úsměv, kterým se vítal se svými o dost chladnějšími druhy. Marně jsem si snažila vybavit vždy dobře naloženou Loretu a její doprovod, se kterým dorazila do Eru a pokusila si je spojit s tímhle místem i ostatními Lukostřelci. 

Jeden se sloužících mě ihned po vyvedení začal hrubě postrkovat dopředu. Když to udělal už nejméně popáté prudce jsem se otočila a zlostně blýskla očima.

,,Udělej to ještě jednou a nechám ti tu ruku odpadnout," sykla jsem. Sloužící jenom naprázdno polkl a nepatrně pokývl hlavou. Ještě chvíli jsem ho provrtávala nasraným pohledem, než jsem se zase otočila zpátky a pokračovala v cestě. 

Kuchyň se nacházela ve spodních patrech paláce, kde pobíhala řada kuchařek, kuchtíků i pomocných sil, kteří se měli čile k světu. Žádný div, když museli nakrmit tak nechutný prase. Než jsem se stačila dostatečně rozkoukat nastoupila přede mě přísně vyhlížející, robustní dáma s vykasanými rukávy, jako by se právě chystala rozdat pár ran.

,,Co to je?" vyprskla a přeměřila si mě hodnotícím pohledem někoho, kdo je zvyklý kuchat a pitvat vnitřnosti.

,,Nová služebná. Má pomáhat v kuchyni. Přišla se Strážci," informoval jí jeden ze sloužících. To, jakým způsobem vyslovil název mého doprovodu se mi ani trochu nelíbilo. Jako by přes pusu musel vyslovit něco obzvlášť nechutného a pobuřujícího. 

,,Nevypadá jako služka. Natož kuchta. Umíš vůbec něco uvařit?" zeptala se mě žena. 

,,Nic, co by se dalo jíst," pokrčila jsem rameny a musela se uculit při vzpomínce na všechny ty příšerné lektvary, které jsem se učila v pevnosti Čarodějek. Žena se napřímila a z nosu jí vyšlo podrážděné odfrknutí. Povytáhla jsem jedno obočí a založila si ruce na prsou. Pokud si ta ženská, co připomínala chlapa myslela, že mi svým postojem nažene strach, tak se šeredně mýlila.

,,Alespoň je upřímná. Budeš radši roznášet jídlo a dolejvat víno. To snad neposereš. Taková hezká tvářička se těm papalášskejm parchantům bude určitě zamlouvat. Elodie?" houkla žena do prostoru a během chvilky se po jejím boku objevila drobná dívka mého věku, která pokorně klopila hlavu k zemi a nervózně si mnula ruce. Ona určitě strach měla. Ale z čeho, to jsem nedokázala posoudit. 

,,Zaveď tady... máš vůbec nějaký jméno holka?" zeptala se žena. 

,,Říkají mi Berta," prskla jsem otráveně.

,,Pěkně debilní jméno. Nedivim se, že jsi nasraná. Zaveď Bertu ke krejčovej a ukaž jí komoru. A pořádně jí umej," přikázala kuchařka a dál si nás nevšímala. 

,,Tak pojď," pípla Elodie a vzala mě za ruku. Poslušně jsem jí následovala a pozorně se rozhlížela po svém okolí. Většina služebnictva působila dojmem, že by byla raději na úplně jiném místě. S pokorně skloněnou hlavou uháněli chodbami paláce a věnovali se pouze své práci. Elodie mě rychle dotáhla do místnosti přeplněné nejrůznějšími látkami, které se bez jakéhokoli řádu povalovaly všude možně stejně jako nitě a jehly. Uprostřed toho chaosu aktivně poskakovala drobounká žena a cosi si prozpěvovala. Elodie si nervózně odkašlala a popostrčila mě před sebe, jako živý štít. Žena ověnčená různorodými kusy látky se k nám otočila a blýskla zuby. 

,,Přejete si, milánkové?" zatrylkovala a dotančila k nám.

,,Potřebuje šaty na oslavu," pípla Elodie, že jsem jí sotva slyšela i já. 

,,Zlatíčko. Kolikrát ti mám opakovat, že musíš mluvit hlasitěji?" Elodie působila dojmem, že se každou chvíli rozbrečí. Viděla jsem v ní kus sebe. Taková jsem bývala před tím, než mě odvedla Mabel. Než mě hodila Stinnému lesu na pospas. Stoupla jsem si před dívku a ujala se slova, protože ve mně taková holka dávno umřela.

,,Mám si vyzvednout šaty na oslavu. Mám tam roznášet chlast," specifikovala jsem svůj požadavek a doslova cítila, jak se za mnou Elodie chvěje.

,,Ty nejsi zdejší, viď?" přeměřila si mě krejčová pohledem. 

,,Očividně."

,,Budeš tak roztomilá," zatleskala žena a kamsi odběhla. Zavrtěla jsem hlavou a pobaveně se uchechtla. Za svůj dosavadní život jsem získala celou řadu jmen i přízvisek. Ale roztomilá? Ta ženská byla očividně blázen. 

Za dalšího prozpěvování se vrátila zpátky s dvěma delšími pruhy látky bílé barvy a jakýmsi páskem. Tázavě jsem zvedla jedno obočí a skepticky se podívala na tu bláznivinu. 

,,Co to je?" zeptala jsem se.

,,Tvé šaty na večer," usmála se krejčová a podala mi tak zvané šaty.

,,Ne. To jsou dva hadry. Co to má jako zakrývat?"

,,Rozhodně odhalí tvé přednosti."

,,Jestli myslíte prdel a kozy tak s tím souhlasim," zavrčela jsem. Elodie za mnou pohoršeně zalapala po dechu.

,,Rozhodně nejsi zdejší," konstatovala krejčová a založila si ruce na prsou. 

,,Díky bohu za to," prskla jsem a přehodila si ty hadry přes ramena, odhodlaná pro dnešní den vynechat veškeré jídlo. Protože při pomyšlení, že v tomhle nade mnou bude slintat to tučný monstrum, se mi chtělo zvracet už teď. Otočila jsem se na patě, popadla Elodie za ruku a odtáhla jí pryč. 

Po opravdu vydatné koupeli, kdy ze mě vydrhli i vlastní kůži jsem se už nezastavila a neměla čas zjišťovat, co se kolem mě děje. Lítala jsem od jedné věci k druhé. Vyměňovala jsem vodu v kádích, drhla pece, myla nádobí a každou vteřinu proklínala Rainharda a vymýšlela ty nejhorší možné pomsty, kterýma jsem ho hodlala odměnit. K večeru už jsem ale chtěla jediné. Kamkoli padnout a už se nezvednout. Bohužel mě ale čekala ještě ta zatracená oslava a ty mizerný šaty, které jsem na sobě ani nemusela mít, jak jsem zjistila, když jsem večer stála před zrcadlem a nechávala si od Elodie upravit vlasy. Dva pruhy látky jsem měla přehozené každý přes jedno rameno. Splývaly až k zemi a byly přepásány páskem pouze přes zadek. Stačilo se jenom ohnout a mohla jsem na odiv vystavit nejenom svůj zadek, ale i poprsí. 

,,Moc ti to sluší," usmála se na mě Elodie nesměle. 

,,Vypadám jako děvka," protočila jsem oči a otráveně zaskřípala zuby. Elodie se na tváři rozlil zděšený výraz, který zbarvil její tváře do ruda.

,,Klid. Nikdo nás neslyší. Nebo tobě se to snad líbí? To už tam můžeme jít rovnou nahý," uchechtla jsem se a snažila se upravit volně visící látku, která jen stěží zakrývala můj hrudník.

,,Jeho královské výsosti se to tak líbí," pokrčila dívka útlými rameny. 

,,Jasně. Protože nás v tom nejspíš vidí jako jitrnice, který by mohl sežrat," zakřenila jsem se na ní a opatrně do ní drcla. Elodie se roztřásla ramena a ústa se jí zvlnila do pobaveného úsměvu.

,,Takhle to sluší zase tobě," zazubila jsem se a spolu s Elodie zamířila do kuchyně, kde jsem nafasovala karafu s vínem a následovala další spoře oděné dívky do tanečního, okázale vyzdobeného sálu, kde už se promenádovala celá řada hostů.