Všichni se prudce postavili a během několika málo vteřin jim v rukou zářily jejich zbraně. Rai se chystal vypálit jeden z magických šípů, ale srazila jsem mu ruku na stranu a jenom zavrtěla hlavou. Rai na mě nechápavě vytřeštil oči a chystal se zavalit nejméně tunou otázek. Raději jsem si ho nevšímala a s nostalgií se zadívala na mohutného draka, který si líně protáhl hlavu a složil svá impozantní křídla k odpočinku. 

,,Co to, do prdele, je?" vydechl Gunar užasle a sklopil sekeru k zemi.

,,Noční děs," pronesla jsem s posvátnou úctou a vykročila směrem k drakovi. Ostatní mě po chvíli otálení následovali. Sama pro sebe jsem se uculila. Nejspíš se toho bájného tvora obávali, ale i na ně působila jeho prastará síla, která je k němu přitahovala. Jen pekelný pes zůstal ležet na svém místě a se sklopenýma ušima na všech třech hlavách nás pozoroval.

Drak ke mně natočil ostře řezanou hlavu, ve které se blýskaly světle modré oči a natáhl krk k mé ruce pro pohlazení. Zabořila jsem ruku do jeho hebkých šupin, které se pod mým dotykem zachvěly. 

,,Je starší než cokoliv na tomhle světě. On je noc," vysvětlila jsem a s úsměvem podrbala draka na hlavě. Ten jenom spokojeně zavrněl a lehl si na zem. Za sebou jsem ucítila Rainharda, který nerozhodně přešlapoval na místě. Popadla jsem ho za ruku a opatrně jí položila na drakovu hlavu.

,,Ne všechno, co se usadilo v lese představuje čistý zlo," upozornila jsem ho a tiše sledovala, jak se pomalu uvolňuje a na tváři se mu usazuje stejný úsměv. Cítil, jak mu rukou pulzuje nekonečná, ale klidná energie. Viděl, jak se v drakových očích zračí tíha věků.

,,Proč ale žije v lese?" zeptal se Aras, který se pomalu přikradl k nám a s bázní položil ruku na drakův krk.

,,Protože on přináší noc. A s nocí přichází noční můry a lidská fantazie v jejích stínech vidí svoje vlastní děsy," řekla jsem. Zasněně jsem se zamyslela a zavzpomínala na časy, kdy jsme se s Assem proháněli nad korunami stromů lesa na jeho hřbetu. Byl to Asskarův nejlepší přítel. Znali se spolu celá staletí a Noční děs byl pro Asskara učitelem stejně jako přítelem.

,,To je prostě neuvěřitelný," drmolil Gunar a obcházel draka v uctivé vzdálenosti.

,,Jo. To je," přiznala jsem a pohodlně se uvelebila vedle draka. Opřela jsem se o jeho mohutné tělo a během několika minut se propadla do klidného spánku. S prvními ranními paprsky Noční děs zmizel.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - 

Kromě atmosféry a přístupu místních lidí se i retharské převorství dost lišilo od toho v Eru. Stálo zbudované na skalnatém kopci, pod nímž se rozprostíral rybník se zelenou vodou, na kterém se vytvářely zvětšující se kruhy od ryb. Na první pohled bylo převorství dobře udržované a působilo důstojným dojmem. Jednalo se o rozlehlou, jednopatrovou budovu, kterou podpírala desítka robustních sloupů. U jejího vchodu stály dvě impozantní sochy v podobě Válečníků s jejich typickými sekerami. 

,,To je tak nechutně hezký," prskla Talina a přehodila mi ruku přes ramena. Jenom jsem se zasmála a souhlasně přikývla.

Clay nás doprovodil dovnitř, kde se s námi rozloučil a popřál nám hodně štěstí do budoucna s příslibem, že kdybychom cokoliv potřebovali rád nám pomůže. Bylo to od něj velice hezké gesto, ale nějak jsem nevěděla, jak by nám mohl být prospěšný. Poté se nás ujali místní přátelští eunuchové.

,,Tak do Xantharu, říkáte?" zeptal se jejich představený, malý mužík s výraznou pleší a rostoucím břichem, když jsme mu vysvětlili cíl naší cesty a proč jsme vyhledali pomoc právě u nich. Souhlasně jsme přikývli a usadili se na připravených židlích.

,,Dobře. Udělejte si pohodlí a buďte tu jako doma, prosím. Musíme Studnu připravit," usmál se představený.

,,Připravit? Jak připravit?" nechápala Talina a probodla mnicha vražedným pohledem.

,,Naše Studna je velice, velice stará. Chvíli trvá než se probere k životu." Zabořila jsem hlavu do dlaní a hlasitě zaúpěla.

,,Fajn. Jdu se zabít," oznámila Talina, prudce se postavila a odkráčela do útrob převorství.

,,To je asi ten nejlepší nápad za posledních pár dní," přiznala jsem a následovala mizející Talinu. Obě jsme doufaly, že najdeme alespoň vinný sklep nebo tajné zásoby rumu. Později jsme se ale rozdělily a každá se vydala hledat alkohol na vlastní pěst. Jenomže kromě spousty obytných pokojů, lázní a kuchyně, kde slovo pivo téměř znamenalo urážku, jsem na nic užitečného nenarazila. Nikdo se po mně ale nesháněl a zatím se mi nechtělo vracet. Proto jsem pokračovala dál, až jsem se dostala do rozlehlé místnosti plné polic, kde byly úhledně srovnané stovky knih a starodávných svitků. Tiše jsem hvízdla a opatrně vešla dovnitř. 

Procházela jsem zaplněnými regály, z nichž každý nesl příslušné označení, od historických počátků až po současnost. Vystoupala jsem po dřevěných, točitých schodech do přistaveného patra a našla sekci věnovanou výhradně Strážcům. Natáhla jsem se po první knize, která mi padla do oka, se starou koženou vazbou, jejíž název už se dal jen stěží přečíst.

,,Tady odpovědi na své otázky nenajdeš," ozval se za mnou skřípavý, stařecký hlas. Potlačila jsem překvapené trhnutí. Nestávalo se moc často, aby se mi někdo dokázal neslyšně připlížit do zad.

,,Nehledám odpovědi. Jenom zabíjím čas," otočila jsem se a stanula tváří v tvář starému, shrbenému dědovi s dlouhým, bílým plnovousem a holou hlavou, kterému muselo být už dobrých sto let. V náručí nesl několik svazků a upíral na mě kalné, bezbarvé oči.

,,Vážně?" naklonil hlavu na stranu a v parodii na úsměv odhalil bezzubé dásně.

,,Jo," prskla jsem a chystala se odejít, ale stařík mi hodil několik knih, až jsem měla co dělat, abych je neupustila.

,,Tak to můžeš starému muži pomoci s jeho břemenem," zasmál se štěkavě a začal se pomalu šourat pryč. Jenom jsem si hlasitě odfrkla, na důkaz své nevole, a následovala ho. 

,,Vy nejste mnich," konstatovala jsem, když ode mě převzal jednu z knih a vrátil jí na příslušné místo.

,,Jsem knihovník, zvědavko. Ty taky nejsi jen tak nějaký Strážce," zachechtal se stařík a belhal se dál.

,,Co tím chcete říct?" 

,,A pak že nehledáš žádné odpovědi."

,,Nejste trochu moc přechytralej?"

,,Jo. To jsem," uculil se. Nejspíš asi nepochopil, že jsem ho tím mínila urazit. Pokračovali jsme dál a postupně se dopracovali zpět k sekci, kde jsme původně začali. V ruce mi zůstala poslední kniha. Zadívala jsem se na její obálku, kde se v kruhu skvěly znaky všech kast Strážců. Luk Lukostřelců, sekera Válečníků, meč Rytířů, dva překřížené meče Assasínů a hůl Čarodějek. Za nimi byl ale vyobrazen ještě jeden znak. Dvě roztažené ruce mezi nimiž pulzovala magie.

,,Koukáš na to, jako by si šlápla do hovna," rýpnul si do mě stařec. Nevšímala jsem si jeho kousavého tónu a dál zírala na knihu.

,,Co to je?" ukázala jsem na poslední, neznámý znak. Stařec jenom vytáhl zarostlé, huňaté obočí stejně bílé jako jeho vous. 

,,Fajn. Budu mít otázky a chci na ně znát odpovědi," zavrčela jsem a nemohla se zbavit dojmu, že přesně sem mě stařík chtěl dostat.

,,To je znak Černokněžníků," pronesl stařec tajemně a převzal ode mě knihu, kde obratně nalistoval příslušnou stránku. Došoural se k jednomu z mála stolů, které se zde nacházely a unaveně se k němu sesul. Přisunula jsem si židli vedle něj a zadívala se na umně vyvedenou ilustraci znázorňující mužskou postavu, zahalenou v dlouhém plášti, s kapucí přehozenou přes hlavu. Stál s rukama předpaženýma před sebou, mezi nimiž mu zářila magie přelévající se v různé odstíny modré.

,,Znak šesté kasty," zašeptal stařec a přejel vrásčitými prsty po malbě.