,,Rio?" ozvala se Kiera z opačného konce komnaty, kde se producírovala před velikým zrcadlem. ,,Hm," zabručela jsem a pokoušela se dohnat těch pár hodin spánku, které mi při nočním výletě utekly. ,,Měla by ses připravit." ,,Nezačínej zase." Kiera strávila skoro celý den tím, že se ze mě snažila vytáhnout nějaké zajímavé informace o předešlém večeru. Celkem brzo pochopila, že z toho nic nebude a tak začala vyprávět o svém famózním večeru a mě z jejího vyprávění po několika minutách začala bolet hlava. To nejhorší ale nastalo přibližně před třemi hodinami, kdy postávala před tím zatraceným zrcadlem a převlékala se z jedněch šatů do druhých, zatímco jsem se válela v posteli a pokoušela se usnout. 

,,Co tyhle? Asi by víc slušeli tobě," předvedla se Kiera v dalších šatech. Neochotně jsem se převalila na druhý bok a shlédla jí kritickým pohledem. ,,Kolik si jich pro boha do toho pytle narvala?" zaúpěla jsem a veškerou snahu o spánek vzdala. ,,Skoro všechny. Víš, kdybys většinu místa nezaplnila flaškama s chlastem taky by se ti tam toho vešlo víc," usmála se na mě a zatočila se dokola. ,,Ber tyhle," zvedla jsem palec nahoru a mrkla na ní. ,,To ale říkáš na všechny," vyčetla mi s úsměvem a opět odběhla ke skříni, aby z ní vytáhla další kus ze své garderoby. ,,Jestli se ti nelíbí můj přístup můžeš zajít za Yessamine. Ber ty, ve kterejch tě bude nenávistnym pohledem probodávat nejvíc," uculila jsem se. Ve skutečnosti jsem ale byla za tohle rozptýlení ráda. Alespoň odvádělo mé myšlenky od včerejší noci a od pocitu, že takhle jsem se už hodně dlouho nebavila. 

,,V kterých půjdeš ty?" zeptala se Kiera už nejmíň po desáté. Zkoušela to přibližně každou půl hodinu a moje odpověď zněla pokaždé stejně. Čekal nás zahajovací ples letošních Slavností, na které se měla slézt veškerá místní šlechta. Z čehož se mi zvedal žaludek už teď. Kiera i všechny ostatní Čarodějky se na to ale těšily, jak na blížící se orgasmus a na rozdíl ode mě se na to důkladně připravovaly. 

,,Mám jenom jedny," zopakovala jsem to, co už několikrát před tím. ,,Ty hrůzy? Rio. Je to ples. Ples na naší počest....." ,,A jestli tam nebude ani kapička chlastu bude to taky ten nejdelší večer v mým životě," křikla jsem na ní, protože téměř celá zmizela ve skříni. Chvíli se ozývalo nějaké štrachání a šustění a nakonec vítězoslavné zavýsknutí. Hned na to Kiera přispěchala zpátky ke mě s úsměvem od ucha k uchu a hromadou tylu v ruce. ,,Na. Vzala jsem je pro tebe. Znám tvůj šatník a musela bych se za tebe stydět, kdyby ses tam v něčem takovym ukázala," vysvětlila Kiera, když jsem na ní nechápavě zírala. ,,No. Spíš jsem doufala, že se z toho uleju," pokrčila jsem rameny. ,,Obleč si je. Ještě ti udělám něco s vlasy." To, jak v těhle chvílích pokaždé dokázala ignorovat moje protesty mě vytáčelo do nepříčetnosti. Vždycky jsem měla chuť jí za to praštit. Místo toho jsem rezignovala a nechala jí se mnou provádět, co se jí zlíbí.

,,Jsem příjemně překvapena. Tohle jsem upřímně nečekala," pokývala Mabel souhlasně hlavou, když se svým spolkem slepic dorazila před naší komnatu a sjela mě hodnotícím pohledem. Kiera mě narvala do dlouhých, upnutých, černých šatů s fialovými výšivkami bez ramínek s přehnaně hlubokým výstřihem a ještě přehnanějším rozparkem na levé straně, který odhaloval téměř všechno a nenechával moc prostoru pro fantazii. Vlasy mi natočila do splývavých vln a oči zvýraznila temnými stíny. ,,Mohla jsem jít rovnou nahatá," postěžovala jsem si. ,,Ten tvůj Rytíř dneska nebude mít lehké spaní," uculila se Mabel lačně a pokynula nám, abychom jí následovaly. ,,Neni to žádnej můj Rytíř," prskla jsem popuzeně, ačkoliv při představě, že se jedna z těch sviní Arase jenom dotkne se ve mě vařila krev. ,,To je jedno. Tak jako tak z tebe bude hotovej," poplácala mě Kiera po rameni, za což si ode mě vysloužila dloubanec do žeber. 

Nikdy v životě bych to těm namyšleným panákům nepřiznala, ale taneční sál připravený pro dnešní zahajovací ples byl naprosto kouzelný. Musela jsem se hodně ovládat, abych na tu krásu kolem nekoukala s otevřenou pusou. Rozlehlá místnost působila skoro nekonečným dojmem. Po jejích stranách se táhly dlouhé stoly přeplněné všemožným jídlem a pitím. Všude po stěnách rostly úponky nejrůznějších rostlin roztodivných barev a vůní a všemu dominoval obrovský, křišťálový lustr s tisícem svící. Na konci místnosti stál trůn, na kterém seděl král s královnou, kteří každému nově příchozímu přikývli na pozdrav. ,,Čarodějky z Xantharu," rozlehl se sálem zvučný hlas oznamující náš příchod, ale jeho původce jsem neviděla. ,,Ctěná Mabel. Dovolíš?" objevil se vedle nás z čistajasna Lochar, který ve své obvyklé zbroji působil ještě impozantněji, než obvykle. ,,Dobře se bavte, dámy. A nezlobte," usmála se Mabel a mrkla na mě, zatímco se nechávala odvést k místním panovníkům. Dle Locharova příkladu se u nás zjevili další Rytíři a jednu po druhé nás vedli hlouběji do sálu.

,,Asi jsem na sebe zbyli," ozval se za mnou známý hlas, až mi přeběhlo příjemné mravenčení po zádech. Zaťala jsem ruce v pěst a zaskřípala zuby. Nenáviděla jsem, jak mě moje tělo v jeho přítomnosti zrazovalo. ,,Omyl. Na tebe zbyla Kiera. Na mě čeká tamhleta krásná zásoba chlastu," zabručela jsem a měla našlápnuto k nejbližšímu stolu, ale Aras mě pevně chytil za ruku a prudce stáhl k sobě. Na rozdíl od Lochara na sobě neměl typickou zbroj, ale obyčejnou bílou halenku, která z části odhalovala jeho vypracovanou, opálenou hruď a černé kalhoty. Na zádech se mu v záři svící třpytila rukojeť jeho meče. ,,Zatraceně ti to sluší," zabloudil svým pohledem, který se v tomhle světle zdál poněkud tmavší, k mému výstřihu. Z toho, jak si mě jeho oči prohlížely mi vyschlo v puse a já zapomněla dýchat. ,,Dík. To vim i bez tebe," pronesla jsem jakmile jsem si byla jistá, že mě vlastní hlas nezradí. ,,Zatančíme si?" uculil se Aras a kývl hlavou směrem k plnícími se sálu. ,,Už jsem ti řekla....co to děláš?" sykla jsem bolestivě, když mi v drtivém sevření stiskl zápěstí a táhl k tančícím párům. ,,Hraju podle tvejch pravidel," řekl Aras pobaveně a roztočil mě na místě, aby mě vzápětí chytil do své náruče. Točila se mi hlava a nemělo to nic společného s předešlou piruetou. Takhle blízko něj jsem cítila jeho vůni, která mi připomínala prosluněný, letní den. ,,Vůbec nevim o čem to mluvíš," usmála jsem se přeslazeně a zaryla mu nehty do ramene. Stáhl obličej do bolestivé grimasy a přesunul jednu ruku z mých zad za krk, kde mi málem rozdrtil kosti. ,,Tak tohle chceš dělat celej večer?" zeptala jsem se pobaveně a vší silou dupla podpatkem na jeho nohu. Podle jeho výrazu jsem nabyla dojmu, že jsem mu tou špičatou věcí projela nohou skrz naskrz. Sevření kolem mého těla povolilo a já rychle využila příležitosti k útěku. Dřív než jsem ale stačila udělat jeden jediný krok ucítila jsem Arasovu ruku, která mi projela vlasy a zastavila mě v pohybu. Aras mi trhnul hlavou dozadu a donutil zůstat stát na místě. Viděla jsem pobavené pohledy některých přihlížejících, ale to bylo to poslední, co mě v danou chvíli zajímalo, protože Aras omotal jednu silnou paži kolem mého pasu zatímco tou druhou mi pořád zakláněl hlavu. Musela jsem se soustředit na dýchání a na racionální tok svých myšlenek a ne na sílící pulzování mezi nohama. ,,Jo. Myslim, že tohle vydržim celej podělanej večer," zavrčel mi do ucha a já se celá napjala. ,,Je ti jasný, že tě můžu na místě proměnit v ledovou sochu," procedila jsem skrz zuby. ,,Rio. Kdybys to chtěla udělat udělala bys to už dávno." ,,Jsi hajzl!" ,,A ty jsi nádherná," hlesl, přejel rty přes moje odhalené rameno a pustil mě. Zůstala jsem stát na místě jako opařená a cítila narůstající prázdnotu a chlad, které se mě po jeho odchodu zmocňovaly. Věděla jsem, že se nesmím otočit. Že se za ním nemůžu rozeběhnout a padnout mu kolem krku. Jenomže všechno ve mě řvalo touhou po něm. Než jsem ale stačila cokoliv udělat veškeré zmatené pocity, které po Arasovi zbyly najednou nahradil chlad a stín. Zmateně jsem se rozhlédla kolem sebe, ale kromě tančících a slavících lidí jsem neviděla nic neobvyklého. 

,,Takže žádnej tvůj rytíř jo? Málem jste se tady po sobě vrhli.....Rio?" uslyšela jsem vedle sebe Kieru, ale nebyla jsem schopná vnímat nic jiného, než rostoucí temnotu. Velice dobře jsem si na ní pamatovala. Existovalo jen jedno jediné místo na světě, kde jste jí mohly najít a doslova se jí zalknout. Byla to totiž neodmyslitelná součást Stinného lesa.