Prodírali jsme se přecpanými ulicemi hlavního města Arathu. Pokaždé, když se někdo z nás jen maličko opozdil nás kopanci donutili dohnat zbytek skupiny a držet s nimi krok. Dnes byl poslední den Slavnosti, velkolepé události, jejímž vyvrcholením byl výběr nových rekrutů do řád Strážců. Celé dny se nemluvilo o ničem jiném. U nás v sirotčinci děti na dnešek téměř nespali, jak celou noc probírali, do kterého království by se chtěli dostat a která kasta Strážců je ta nejlepší. Mě se ještě tento výběr týkat nemohl. Měla jsem teprve dvanáct let. I tak jsem ale se svými přáteli seděla na studené zemi v kroužku a nadšeně poslouchala jejich nadšené vyprávění o vysněné budoucnosti. Téměř každý si přál, aby na něm ulpělo oko velikého Lochara, vůdce Rytířů, který by je odsud odvedl do opěvovaného království Eru. Druhou možností se stalo Quatru, království plného lesů a života. Arath bylo těžké místo pro život a naši Strážci, Assasíni, se zdáli ještě tvrdší. Tradovalo se, že pokud do svých řad někoho vybrali lámali jim hned po nástupu kosti a nechávali je srůst nově a lépe, aby mohli ovládat své výjimečné zbraně a ohýbat tělo do nemožných pozic. Jednohlasně se ale všichni shodli, že nikdo, nikdo se za žádnou cenu nechce dostat k Čarodějkám a do jejich studené země. Jednalo se o malou pravděpodobnost. Museli byste v sobě mít kus magie, aby si vás zvolili. 

,,Drž se u mě," chytil mě za ruku Aras a přitáhl blíž k sobě, když už jsem po několikáté upadla. Vděčně jsem se na něj usmála a otočila se za sebe, abych se přesvědčila, že zbytek skupiny je pořád s námi. V sirotčinci jsem vyrůstala od batolete. Nic jiného jsem neznala. Za tu dobu jsem si uvnitř jeho zdí vybudovala spoustu přátelství, ale jen někteří se stali mojí rodinou. Jako Talina. Nádherná, okouzlující a vášnivá. Jako zádumčivý, přemýšlivý a inteligentní Rainhard, kterého jsem považovala za svého bratra. Jako Gunar. Silný, velký, nebojácný, ale věčně optimistický a dobrácký. A jako Aras. Můj Aras, který mě vždy chránil a opatroval. Milovala jsem ho od prvního úsměvu, který mi věnoval, ačkoliv jsem ten cit ještě neuměla pojmenovat. Všichni už oslavili patnácté narozeniny a tudíž se museli účastnit výběru. Tolik jsem jim přála, aby se dostali do Eru a začali nový a krásný život plný slunce a dobrodružství. I když to znamenalo, že bych se s nimi musela nadobro rozloučit. Věděla jsem, že mé šance na to, aby si mě vůbec někdo ze Strážců byť jen všiml byla více než nulová. Kromě nešikovnosti a věčného lítání v oblacích jsem neoplývala ničím, co by je mohlo zaujmout. 

Náměstí už se zaplnilo lidmi a kandidáti pomalu zaujímali připravená místa na jevišti. Aras jen s velkým sebezapřením pustil mojí ruku a povzbudivě na mě kývl. Snažila jsem se působit statečně, ale útroby se mi svíraly strachem a bezmocí. Jestli je odvedou nebudu se moct ani rozloučit. Spolu s ostatními dětmi ze sirotčince jsme stáli v prvních řadách a nedočkavě vyhlíželi Strážce. Ačkoliv se jednalo o Slavnost, největší událost posledních pěti let, náměstí působilo chladně a depresivně. Ale takový už Arath prostě byl. Najednou se prostorem rozlehly uvítací tóny bubnů a trubek. Strážci přicházeli. Nadšením jsem povyskočila a vysloužila si tak od vychovatele nesouhlasný pohlavek. Všem přihlížejícím se při pohledu na ně tajil dech. Působili tak mocně a majestátně. Hltala jsem je očima a když se všem přítomným poklonili neodpustila jsem si zatleskání. Strážci se postavili na náměstí podle toho, v jakém pořadí si letos budou vybírat. Prvenství připadlo pro tento rok Lukostřelcům. Jejich velitelka, štíhlá a šlachovitá blondýnka Loreta procházela řadami uchazečů a bedlivě si je prohlížela. Jakmile skončila s obchůzkou obešla to ještě jednou a na vybrané adepty lehce položila ruku. Srdce se mi zastavilo, když skončila u Rainharda a dlouho si ho přeměřovala. Poté položila ruku i na jeho rameno. Rainhard od nynějška patřil k Lukostřelcům. Svýma ledovýma očima vyhledal ty moje a dlouze se do nich zadíval. Pokusila jsem se o povzbudivý úsměv, i když všechno ve mě křičelo. Quatru je krásná zem, plná zvířat, rostlin a života. Raie čekal nový, lepší život a já si pro něj nic lepšího přát nemohla. Zamávala jsem svému nejlepšímu příteli a potichu se s ním rozloučila.

Jako další se na řadu dostali Válečníci. Když jejich hřmotný velitel Ragen popostrčil do předu Gunara ani jsem se nedivila. Válečníci se vyznačovali ohromnou silou a mohutnou muskulaturou. A Gunar mezi ně skvěle zapadal. Poslala jsem mu vzdušný polibek, když se na mě rychle ohlédl a i jemu řekla tiché sbohem. A ním to, bohužel,  nekončilo. Když si do řad Assasínů zvolili Talinu zajíkla jsem se dlouho potlačovanými slzami, které jsem mohla spatřit i v očích své kamarádky. Netušila jsem, co všechno jí čeká. Věděla jsem jen, že to nebude nic hezkého.

Jakmile se na pódium postavila Mabel z kasty Čarodějek všudypřítomný halas kolem rázem utichl. Z Čarodějky vyzařovala pulzující moc. Přihlížející na ní se směsicí úcty i strachu zírali s ústy otevřenými dokořán. Prohlížela jsem si tu nádhernou ženu a děkovala bohu, že do její kasty neberou muže. Aras se ještě pořád mohl dostat k Rytířům. Mabel se téměř znuděně procházela zbývajícími uchazeči aniž by o někoho projevila zájem. Často se stávalo, že Čarodějky odcházely s prázdnou. Ne každý v době nosil dar ovládat syrovou magii. Přistihla jsem se při tom, jak sleduji každý její pohyb, jako ostříž. Jakoby mě uhranula. Potřásla jsem hlavou a v tu chvíli se Mabel otočila přímo na mě a naklonila hlavu na stranu. Přešlápla jsem nervózně z nohy na nohy a netoužila po ničem jiném, než vzít nohy na ramena a utéct. Těkala jsem pohledem všude možně jen abych se vyhnula pohledu na ní. Ale jakoby byla všude. Mabel se po tváři rozlil široký úsměv, při kterém tuhla krev v žilách. Naprázdno jsem polkla. Stála jsem na místě, neschopná pohybu. Nohy mě začaly poslouchat až ve chvíli, kdy se Mabel postavila přímo přede mě a to už bylo pozdě. Čarodějka mě chytla za bradu a donutila zvednout hlavu. ,,Z tebe jednou bude veliká Čarodějka. Před tebou, má milá, se budou třást království," zašeptala mi do ucha, sevřela ruku železným stiskem a vlekla pryč. Celá vyděšená jsem křičela, kopala, škrábala, brečela a prosila, ale Mabel se nikdo neodvažoval odporovat. ,,Arasi? Arasi! ARASI!!!" Nikdo mi ale na pomoc nepřispěchal.

Prudce jsem se posadila na posteli a po tmě nahmatala džbán s vodou. Podělaný sny. Tenhle konkrétní se mi poslední dobou vracel pořád dokola. Jenomže Čarodějky nemají sny. Necítí, nemilují, neznají strach. Vyzkoušela jsem už všechno možné, abych se těch snů zbavila, ale k mojí veliké nelibosti se zatím nic neosvědčilo. Nasála jsem nosem studený vzduch do plic a vyšla ze svého skromného pokoje do chladných chodeb pevnosti Čarodějek na samém okraji Xantharu. Zamířila jsem na hradby, odkud jsem měla výhled na hustý, do nekonečna se táhnoucí Stinný les zakrytý ranní mlhou. Ačkoliv se jeho rozloha dala jen stěží učit měla jsem pocit, že je rok od roku větší a větší. Jeho síla i temnota mě k sobě vábily a touha odolat byla rok od roku slabší a slabší. Jako bych kus z něj v sobě cítila. Stala se jeho součástí. Pamatovala jsem si dobu, kdy jsem se ho bála. Kdy mě jeho nestvůry děsily. To ale bylo před tím. V jiném životě. ,,Nemůžeš spát?" vytrhl mě z temných myšlenek zvonivý hlas. ,,Kocovina," pokrčila jsem lhostejně rameny. ,,Víš, co je na bolest hlavy nejlepší?" zeptala se Kiera a postavila se vedle mě. ,,Další pálenka?" tipla jsem si. ,,Přesně," zazubila se Kiera a postavila před nás ukořistěnou flašku alkoholu. ,,Vím, že mám bejt bezcitnej hajzl, ale někdy tě vážně miluju." City byly zakázaný. Jakékoliv citové vazby taky. Což mezi Čarodějkami není nijak zvlášť těžký. Čarodějky mezi sebou v jedno kuse soupeřily a záviděly si první poslední. Tahle měla hezčí oči, tamta uměla líp ovládat led.....ten výčet se táhl donekonečna. Kiera ale byla jiný případ.

 Dostala jsem se sem jako škvrně. Bylo mi teprve dvanáct. Za celá století se nikdy nestalo, že by někdo ze Strážců odvedl někoho mladšího patnácti. Ale Mabel se nikdo neopovážil říct jediné slovo. Hodila mě do jámy lvové a já se v ní musela naučit přežít. A Kiera mi s tím od samého začátku pomáhala. Stala se mojí přítelkyní ve světe, kde by přátelství neměla existovat.