,,Čau ženský. Co děláte?" vytrhl mě z hříšných myšlenek Gunar, který si stoupl mezi nás a snažil se postřehnout směr, kterým jsme tak okatě civěly.

,,Obdivujeme místní krajinu," odpověděla Talina pohotově a vykouzlila na tváři svůj znepokojivý, dravý úsměv.

,,Jo. Je tu krásně," zasmála se Kiera zvonivě a přehodila mi ruku kolem ramen.

,,Bezva. Vy dvě mě děsíte normálně. Ale teď mě trochu děsíš i ty," zamumlal Gunar a zavrtěl hlavou.

,,Máme nějakej plán, jak odsud všechny dostat?" zeptala jsem se a přesunula pohled z Asskarových zad na pozoruhodnou masu nejrůznějších bytostí, která stejně jako my vyčkávala na nějaké pokyny. V nejedné tváři jsem spatřila neodolatelnou touhu rozeběhnout se k paláci a ten proklatý barák srovnat se zemí. Jenomže už tam nezbylo moc těch, kteří by si takový osud zasloužili. Většinu z nich pohřbila aréna. V paláci zůstala jen hrstka strážníků oddaných bývalému vladaři a pár věrných Lučištníků. Rainhardovi tato skutečnost došla mnohem rychleji než mně a vše zahrnul do svého prostého plánu. Vzít palác útokem, osvobodit korunního prince a zneškodnit každého, kdo se nám postaví do cesty. Což se ukázalo jako přehnaná obava. Místní obyvatelé zřejmě nesdíleli stejnou politiku, jakou vyznával jejich tragicky zesnulý král a všechny bytosti, bez rozdílu, pokládali za sobě rovné. Zatímco naše procesí procházelo městem, přidávali se k nám stále další a další lidé, aby nám dali najíst, napít nebo aby pod svá křídla vzali raněné k ošetření ran. Nejednou jsem uslyšela radostné výkřiky shledání, které nás postupně doprovázely.

Bývalý král zakázal lidem chodit do lesů a bratříčkovat se s bytostmi, které v nich žily. Ačkoliv spolu mnozí vyrůstali od útlého věku. Lidé s lesem udržovali přátelské vztahy od nepaměti. Dokud Loreta neodešla na Slavnost a král v tom nespatřil svou šanci jak ovládnout vlastní zem a postupně i celý svět. Jak se dozvěděl, že se Loreta jen tak nevrátí, jsem nevěděla. Jen stěží jsem se zbavovala dojmu, že se za tím vším skrývá mnohem víc, než kdokoliv z nás tušil.

Dostat se do paláce bylo až trapně jednoduché. Většina ze strážných vzala nohy na ramena, jakmile k zemi padla aréna. V cestě nám tak stála jen hrstka Lukostřelců, která se vzdala pod nátlakem všech, které zajali a uvrhli do arény. Mezi nimi byl i Pike, který naším směrem plival nenávistné nadávky a Raie obviňoval ze slabošství. Rainhard se na svého někdejšího přítele dlouze díval a ačkoliv zlostně zatínal čelist, v jeho očích se odrážela veliká bolest, kterou zrovna prožíval.

,,Je mi tě líto. Jsi ubožák," pronesl nakonec ledovým hlasem, ze kterého mi přejel mráz po zádech, a víc už se na něj nepodíval. Já už tolik mírumilovná nebyla. S blaženým pocitem jsem mu vrazila koleno mezi nohy a s uspokojením sledovala jeho bolestí stažený obličej.

,,To máš za můj spánek, zmrde," sykla jsem a pokračovala dál do útrob paláce.

,,To si dopadl ještě dobře," ozval se za mnou Asskarův pobavený hlas.

,,Jak to myslíš?" zeptal se nechápavě Gunar, který si pro jistotu kryl své intimní partie.

,,Pamatuju si, jak nechala jednomu frajerovi umrznout ptáka a pak mu ho rozmlátila na ledový střepy," zasmál se Asskar a já se při té vzpomínce tiše uchechtla.

,,Co provedl?" zajímala se Talina, zatímco Gunar zesinal a vzdálil se ode mě co možná nejdál.

,,Řekl jí, že je to chcíplá pizda," vysvětlil Ass. V zádech jsem cítila jeho intenzivní pohled a stálo mě veškeré sebeovládání neotočit se.

Spolu s Raiem, Arasem a několika dalšími věrnými Lukostřelci jsem zamířila do princových komnat. Rozrazili jsme zamčené dveře a našli zmateného korunního prince stát uprostřed místnosti jen s omotaným ručníkem kolem beder a zasychající vodou na vypracovaném těle. Lukostřelci okamžitě padli na kolena a začali drmolit jednu omluvu za druhou. Aras ohromeně hvízdnul a já prostě jen nestydatě zírala, protože se bylo na co dívat. Vzpomněla jsem si na naše první setkání, kdy jsem ho načapala v podobné situaci a doufala, že se ten chlap naučí nosit vrchní kus šatstva, jinak přivede infarkt mnohým ženám. A nejen jim.

Princ si odkašlal a významně zvedl jedno obočí.

,,Gratuluju, Vaše blahorodí. Oficiálně jste se stal králem této země. Toho předešlýho sežral wyvern," uculila jsem se na něj a předvedla důkladnou úklonu. Kerran na mě vytřeštil oči, načež se mu roztřásla ramena. Neočekávala jsem, že svého drahého papínka začne oplakávat, ale že se hurónsky rozesměje, až ho museli slyšet i v Xantharu, překvapilo i mě. Jeho smích byl ale tak nakažlivý, že se nakonec smáli všichni v místnosti a Lukostřelci si o tom nejspíš vyprávěli ještě dlouho po tom.

Pomalu jsem se kradla zaplněnými chodbami paláce a následovala nitku magie, kterou jsem vyslala, abych našla Asskara. Ačkoliv jsem se tomu bránila, potřebovala jsem se přesvědčit, že je v pořádku a ten šíp byl tak banální zranění, jak jsem si myslela. Došla jsem k jednomu z mnoha pokojů a bez zaklepání otevřela dveře, abych se na místě zarazila a tiše zaskřípala zuby. Asskar seděl na židli a s úsměvem na tváři sledoval Kieru, která mu s něhou, jaké byla schopná jedině ona, ošetřovala utrženou ránu. Musela jsem se hodně ovládat, abych udržela magii pod kontrolou a nenechala všechno v dosahu shořet na prach.

,,Jak je na tom?" procedila jsem skrz pevně zaťaté zuby naštvaněji, než jsem zamýšlela.

,,Proč? Snad bys o mě neměla strach, drahá," zazubil se Asskar a v jantarových očích mu divoce blýsklo. Říct, že jsem o něj měla pouze strach bylo ještě velice mírně řečeno. Doslova jsem šílela. Mojí vinou ztratil křídla i veškerou magii. Svůj domov, rodinu, postavení. Všechno, co kdysi znamenal. A zatímco mě hryzalo svědomí on se na mě debilně culil a nechal se osahávat Kierou.

,,Ne, neměla. Ptám se, jestli tě mám dorazit." Vyhrožovat jsem mu sice mohla, ale přesněji vzato jsem mu teď nemohla zkřivit jediný vlásek na hlavě, i kdyby mě štval sebevíc. Kdyby věděl o slibu, který jsem dala Artině, nejspíš by on dorazil mě. Nedokázala jsem spočítat, kolikrát jsem dostala přednášku na téma slibů a jak se jich mám za každou cenu vyvarovat.

Ass se jenom usmál a pobaveně zakroutil hlavou.

,,Bude v pohodě," řekla Kiera a opatrně ho poplácala po zádech.

,,Bezva," zavrčela jsem a odporoučela se dřív, než bych se dopustila nějaké hovadiny.

Prodírala jsem se tím množstvím nejrůznějších existencí a toužila se dostat co nejdál od místnosti, kterou jsem před chvilkou opustila. Věděla jsem, že se se chovám absolutně protichůdně. Jedna moje část si ze srdce přála Asskarovu přítomnost a mít ho vedle sebe na každém kroku. Nechávat se ukonejšit vědomím, že jeho pozornost patří jenom mně. Tahle moje část žárlila na každý dotek, který si mezi sebou Kiera a Asskar vyměnily i na veškerý čas, který spolu strávili. Ubíjelo mě nevědomost, co všechno se mezi nimi mohlo stát. Ta druhá, racionálně smýšlející část se chtěla chovat rozumně. Dopřát mu volný prostor a přát Kieře každý jeho úsměvný pohled. Tahle část byla ale čím dál tím víc umlčována mým nepatřičně žárlivým egem.

Netušila jsem, kam pořádně jdu. Vrážela jsem do okolo stojících bytostí a razila si cestu stále dopředu, když mě zastavilo volání mého jména. Neochotně jsem se otočila a založila si ruce na prsou, aby nebylo vidět, jak moc se mi vztekem třesou.

,,Není to tak, jak to vypadá," stoupla si přede mě Kiera a upřela na mě ta svoje nevinná kukadla.

,,Naštěstí je mi úplně u prdele, jak to vypadá," odfrkla jsem si podrážděně a zaťala ruce v pěst.

,,Rio..."

,,Kiero. Já vim, jak Ass působí na ženský. To je v pohodě. Užij si, dokud můžeš." Ačkoliv jsem to nemyslela jako výhružku, přesně jako výhružka to vyznělo a Kiera ode mě o krok ucouvla.

,,Jsi hloupá. Vůbec to nechápeš. Vyprávěl mi o vás. O tobě," pokračovala po chvíli a já najednou nevěděla, jestli se mi to vůbec chce poslouchat.

,,Jakmile jsme tady s Ezrou vypadli, zajali nás a hodili do arény. Věděla jsem, že tam umřu. Znáš mě. Ale hned při prvním souboji se vedle mě objevil Asskar a okamžitě mě poznal. Znal mě z vyprávění, zatímco já o něm nikdy neslyšela ani slovo," našpulila Kiera rty a na chvíli předstírala uraženou. Na rozdíl ode mě ona milovala drby, pomluvy a sálo dlouhé vyprávění o životech druhých. Když jsem se zázračně vrátila ze Stinného lesa, pokoušela se ze mě tahat informace, ale já si veškerá tajemství nechala pro sebe, protože bylo mnohem jednodušší zapomenout, než vzpomínat.

,,Od té chvíle se ode mě nehnul na krok. I za cenu toho, že mu hrozili smrtí a bičováním. Nikdy mě do arény nenechal jít samotnou." Jestli se mě tímhle snažila uklidnit, tak se její slova minula účinkem a já téměř viděla rudě.

,,No jo. Ass je hotovej světec. Nejspíš si mu padla do oka," protočila jsem oči. Nepamatovala jsem si, kdy by Asskar projevil jen nepatrnou známku nějaké hlubší empatie vůči druhé osobě, natož pak sebeobětování.

,,Pořád to nechápeš. Nedělal to z dobroty srdce nebo pro mě. Dělal to pro tebe. Tvrdil, že kdyby dopustil, aby mi někdo zkřivil jediný vlas na hlavě, zabiješ ho," usmála se tím svým uklidňujícím způsobem a mně se sevřelo srdce všemi potlačovanými pocity. Do očí se mi hrnuly slzy, které jsem se snažila rozehnat usilovným mrkáním.

,,Rio. Já vím, že mezi tebou a Arasem je něco víc, než jen pouhý přátelství. Ale to, co k tobě cítí Asskar, je mnohem silnější. Kdybys začala hořet, Aras by tě šel uhasit. Asskar by hořel s tebou." Nechápavě jsem na ní zírala a netušila, jestli se mě tímhle přirovnáním snažila uklidnit nebo ještě víc zmást.

,,A to je dobře nebo špatně?" zeptala jsem se přiškrceně.

,,To ještě nevím. Ale neodháněj ho od sebe. Měla bys slyšet, když o tobě mluví," usmála se Kiera a na tváři se jí objevil zasněný výraz.

,,To je jedno. On sem nepatří. Jeho svět je Stinný les. A tam se taky vrátí. Alespoň tohle mu dlužim," pokrčila jsem lhostejně rameny a odpochodovala pryč, abych za prvním rohem zabořila hlavu do dlaní a vykřičela všechnu svou zlost a frustraci. Už jednou jsem mu musela dát sbohem a stálo mě to víc, než jsem si kdy byla ochotná připustit. Ani v těch nejhorších snech mě nenapadlo, že to někdy budu muset podstoupit znova.