Hypnotizovala jsem ho snad celou věčnost, než mu přes ústa přejel nepatrný záchvěv úsměvu.

,,Asskare?" zavrčela jsem a praštila ho do ramene.

,,Já věděl, že ti na mně záleží," zazubil se Ass a otevřel oči.

,,Ty jsi ale kus kreténa," prskla jsem, postavila se na nohy a rozhlédla se kolem sebe, abych našla nějaký únikový východ. Artina se mě pokusila zabít jednou. Rozhodně si nenechá ujít příležitost zkusit to podruhé. A já rozhodně nehodlala stát na místě a čekat, jestli se jí to tenkrát nepodaří.

,,Zlato? Nemohla bys mi vyndat ten šíp z těla? Je to trochu nepříjemný," ozval se za mnou Asskar, který se mezitím taky dostal na nohy a pokoušel se dosáhnout na šíp, který mu trčel z ramene.

,,Přestaň otravovat," odfrkla jsem si podrážděně. Bylo zatraceně těžké soustředit se na vše, co se dělo kolem a nevnímat jeho přítomnost, která mi vrtala hlavou jako otravný červ. Nemohla jsem se tím ale teď zbytečně zabývat. Musela jsem nás odsud dostat, než nás zbytky arény pohřbí zaživa. 

,,Ale no tak Nell. Přece mě nenecháš umřít. Já tě slyšel," pronesl Asskar medovým hlasem. 

,,Nesnáším tě," oznámila jsem mu nevrle a přesunula se za jeho záda. Šíp byl zabodnutý hluboko v mase a z jeho rány vytékal malý pramínek černé krve. Nezdálo se to jako vážné zranění, natož smrtelné. Asskar už utržil mnohem horší. I přes to jsem si ho hodlala vychutnat jako malou kompenzaci za to, že na mě zahrál takové divadlo a já kráva mu na to ještě hloupě skočila. 

,,Nemohla bys bejt trochu šetrnější?" sykl Asskar, když jsem přelomila šíp v půli a opeřený konec odhodila stranou. Hned potom bolestivě zařval, protože jsem mu ostrý hrot prorazila ramenem, skrz naskrz.

,,Ještě bych si to nevyndávala. Abys náhodou nevykrvácel," ušklíbla jsem se a poplácala ho po zádech. Asskar možná prožil celá staletí, kdy rány nejen rozdával, ale také snášel. Lidská zranění mu ale byla naprosto cizí. Proto jsem si mohla vymyslet diagnózu podle toho, jak moc mě zrovna štval. 

,,Jsi pěkně zákeřná mrcha," pronesl Asskar pohoršeně, ale v očích mu pobaveně blýskalo. 

,,Díky komu asi," zabručela jsem si spíš sama pro sebe a vrátila se k hledání východu, abych mohla co nejrychleji zmizet. Asskar fascinovaně sledoval chaos rozpoutaný svou sestrou, která přenechala své řádění na wyvernovi a zaměřila svou pozornost na nás. Lépe řečeno na mě.

,,Kurva," sykla jsem a pokusila se rozplynout, ale scházela mi energie i potřebné soustředění. Dřív, než jsem se stačila vzpamatovat a vzít nohy na ramena, mě Artina vší silou srazila k zemi a já několik metrů klouzala po hrubém písku s vyraženým dechem a podezřením na několik zlomených žeber. O několik sekund později stála Artina nade mnou a zhluboka oddechovala. 

,,Tohle je tvoje vina!" rozeřvala se a ukázala bratrovým směrem. 

,,Cože?" vydolovala jsem ze sebe sípavě a podívala se na Asskara. Ten se zrovna věnoval šípu, který mu trčel z ramene, jako by v životě neviděl nic zajímavějšího. 

,,Měl tě přivést před Sorchu. Živou nebo mrtvou. Slíbil to. Ale nesplnil. A tohle je jeho trest. Je z něj smrtelník. A ty, TY se o něj postaráš!" vřískla Artina a zabodla křídla do země těsně mojí hlavy.

,,Cože? Ty ses zbláznila! Podívej se na něj. Je jak opuštěný štěně," protočila jsem oči.

,,Postaráš se o něj a udržíš ho na živu. Protože mu to, ty čůzo, dlužíš. Vybral si tebe. Zahodil celej svůj život. Všechno, co znal jenom proto, aby sis ty mohla dál nakrucovat tu svojí kostnatou prdel!" ječela na mě dál hystericky, až její hněvem stažená tvář nabrala rudý odstín a působila tak mnohem děsivěji. Sotva jsem jí ale vnímala. Dokázala jsem jenom zírat na lidského Asskara a neuměla se ztotožnit s myšlenkou, že by něco takového udělal. Nenáviděl mě. Měl k tomu ten největší a nejlepší důvod a i když to nesmírně bolelo, přijala jsem tento fakt a naučila se s ním žít. S tímhle novým zjištěním jsem si najednou nevěděla rady. Asskar nikdy nepatřil mezi horké hlavy. Uměl plánovat, předvídat, myslet do budoucnosti. Nikdy se nerozhodoval na základě náhlého pomatení smyslů. A už vůbec nic nesliboval. Sliby se ve Stinném lese šetřilo. Sliby totiž byly zcela závazné, nezvratitelné a nedalo se z nich nijak vyvázat. Buď jste své slovo museli dodržet, nebo vás čekal trest. Většinou smrt. A přesně to tady Asskara bez jeho kouzelné moci čekalo. 

,,Slib to. SLIB TO!" zařvala Artina, zatímco se celá aréna tříštila a rozpadala na kusy. 

,,A co s nim tady podle tebe mám asi tak dělat?" vyprskla jsem a jen stěží dokázala potlačit slzy, které se mi draly do očí. Co si to sakra provedl?

,,Nejradši bych tě usmažila za živa a nechala orky, aby ti vyžrali vnitřnosti. Ale jsi jeho jediná šance na přežití. Postarej se o něj. Nikdy jsem o nic neprosila. Ale teď tě prosím. Nenech ho umřít," hlesla Paní démonů a věnovala svému bratrovi pohled plný těch nejhlubších citů, které dávala najevo jen zřídkakdy. Dala jsem si ruku před pusu, abych potlačila vzlyk, který se mi vydral z hrdla. Artina s Asskarem, navzdory svému postavení a životu, měli typický sourozenecký vztah. Dokázali se pošťuchovat a vzájemně urážet celé hodiny. Dělat si nejrůznější naschvály a dotahovat je k absolutní dokonalosti. Ale vždycky, za všech okolností, si kryli záda, hlídali se a opatrovali jeden druhého. Milovali se způsobem, který jsem nikdy nemohla pochopit a jejich spojení jim jen tiše záviděla. Prožili spolu celé věky a i když si občas lezli na nervy dokázali jeden pro druhého obětovat cenu nejvyšší. A teď ho měla Artina ztratit. Rozloučit se s ním a nechat ho jít. Pamatovala jsem si na ten pocit, kdy jsem si uvědomila, že je nenávratně pryč a já mu musím dát své sbohem. Pro ní to musela být stonásobně těžší. Zvlášť, když ještě musela o pomoc požádat mě. 

,,Slibuju. Udělám všechno pro to, aby zůstal na živu," natáhla jsem k Artině ruku a opětovala její tvrdý pohled. 

,,Víš co tě čeká, pokud ten slib porušíš," sykla mi do tváře a pevně chytila za nabízenou ruku. Našimi propojenými dlaněmi projela vlna magie, která se nám rozlila do žil a na malý moment tak dala na odiv důkaz mého činu. Po chvíli ale zase pohasla a moje končetina opět vypadala naprosto normálně. Slib ale přetrval a byl nenávratně stvrzen.