Zpátky do reality mě vrátila ostrá čepel, která se mi zařízla hlouběji do kůže. Chtěla jsem použít magii a toho parchanta uzemnit, ale cítila jsem, jak mnou síla proudí přímo do té dýky. Odsunula jsem stranou myšlenky na Asskara a na to, co mohlo být a soustředila se na tady a teď.

,,Dýka z luminia. Jsi samý překvapení, žoldáku. Nebo jsi lovec odměn? Nevidim v tom moc velkej rozdíl," usmála jsem se přeslazeně a pokoušela se nespustit dýku z očí.

Luminum patřilo k nejvzácnějším kovům, které kdysi těžily trpaslíci na dnešním území Rhetaru. Než je lidská rasa přemohla, vyhostila a jejich těžbu nezkonfiskovala. Na rozdíl od trpaslíků byli ale lidi vždycky chamtivý a hamižní. Dolovali tak dlouho a tak hluboko, že už nezbylo nic, co by mohli dolovat.

Luminium totiž dokázalo obstát proti čemukoliv, co se před něj postavilo, včetně kouzelných bytostí. Lidé z něj začali vyrábět unikátní zbraně, s jejichž pomocí se jim podařilo vyhladit nejednu rasu.

Až první Strážci používání těchto zbraní zakázali, zničili a jejich využívání tvrdě trestali. Dochovalo se jich jen velmi málo. Jednalo se o velikou vzácnou, kterou bych rozhodně nečekala v Eru a určitě ne na svém krku.

,,Řekni Fialko. Co pak tě sem přivádí?" uculil se a namotal si pramen mých tmavě fialových vlasů na prst. Zamyšleně sledoval svůj pohled různorodýma očima. Naprázdno jsem polkla a snažila se ukočírovat rozbouřený tok myšlenek, které se rozutekly všemi možnými směry.

,,Vážně? Holky ti normálně padaj k nohám, když jim dáš přiblblou přezdívku a nůž na krk?" uchechtla jsem se a protočila oči.

,,Ne. Většinou zabírá něco jinýho," ušklíbnul se a než jsem se stačila zeptat na to, co je ten správný recept na ženský, přitiskl svoje rty k těm mým. Dýka z mého krku zmizela a místo ní mi přes krk až k lícním kostem putovaly hřejivé prsty. Pootevřela jsem ústa v tiché prosbě, kterou okamžitě vyslyšel. Otevřel dveře kousek vedle nás a zacouval se mnou do pokoje. Arase jsem mít nemohla a Asskara jsem zradila a opustila. On byl tady a navíc voněl jako les. Jako něco, co jsem kdysi chtěla nazývat domovem.

,,Finn," pronesl do ticha, zatímco jsem se zvedla postele a začínala se shánět po svých svršcích. Otočila jsem se k němu a nechápavě zvedla jedno obočí.

,,Jmenuju se Finn. Pro případ, že by tě to zajímalo," zazubil se a založil ruce za hlavou. Byl na něj moc hezký pohled. Ne tak impozantní, jako na Asskara, ale pořád se jednalo o krásnýho chlapa s vypracovanou postavou a spoustou malých jizev.

,,No.....nezajímá," pokrčila jsem rameny a pokračovala dál. Vážně mě to moc nezajímalo. Nehodlala jsem si z něj dělat kamaráda ani srdcovou záležitost.

,,Teď by ses měla představit ty," upozornil mě a pozoroval každý můj pohyb.

,,Na tyhle společenský fráze moc nejsem."

,,Takže ti mám říkat Fialko?"

,,Když ti to udělá radost."

Finn se posadil na okraj postele a se zájmem mě sledoval. Okázale jsem ignorovala jeho oči a házela na hromadu všechny svoje věci.

,,Xantharská Čarodějka, který dělá ochranku Válečník, Assasínka a v doprovodu několika Rytířů. Má to něco společnýho s těma démonama, co se tady teď rojí jako mouchy u hovna?" pronesl a stoupl si za mě.

,,Na nájemnýho vraha, nebo jakouže záslužnou činností se to živíš, si velice inteligentní člověk," zazubila jsem se a dál si ho nevšímala. Netušila jsem kolik už si toho stačil domyslet, proč tak toužil po tom mě dostat do postele a ideálně mě v ní udržet, ale nehodlala jsem mu dát jedinou záminku k tomu mě znovu chytit pod krkem a držet v šachu tou zatracenou dýkou.

,,Jo. Občas mi to i pálí," odhrnul mi vlasy na stranu a jemně políbil na krk.

Otočila jsem se na něj a podezřívavě si ho změřila.

,,Proč si šel za mnou a ne za tou druhou Čarodějkou?" zeptala jsem se. Nevěřila jsem tomu, že by se Kiera nechala jen tak zatáhnout do pokoje a ojet ze všech stran, ale pořád působila mnohem milejším a dostupnějším dojmem.

,,Protože my dva bysme si mohli bejt vzájemně prospěšný," uculil se a posadil zpátky na postel.

,,Zlato. My dva už jsme si prospěšný byli."

,,Je mi jedno, kam se s tou velkolepou výpravou chystáš ani proč. Je mi u prdele, jestli to má něco společnýho s těma hrůzama, co krouží kolem. Ale můžu ti sehnat koně a zásoby na cestu. Ať už je to kamkoli," řekl a svýma očima do mě vypaloval díru. Nelíbilo se mi to. Nelíbilo se mi, že se dovtípil, jak moc koně potřebujeme. Jak moc nám schází zásoby. A jak moc jsem na něm právě teď závislá.

,,Fajn. Co za to?" zeptala jsem se obezřetně.

,,Chci Zaryse. Živýho a bez toho jeho podělanýho meče," zavrčel a přes hezkou tvář mu přelétl stín nenávisti.

,,A to má bejt do prdele kdo?" rozhodila jsem naštvaně rukama. Neměla jsem čas honit se po lesích za čímsi. Finn se na chvíli zatvářil zmateně a pak se nahlas rozesmál.

,,Ty ani nevíš s kym cestuješ? Chci toho velkýho, vousatýho, rytířskýho hajzla."

,,Toho nevrlýho dědka?"

,,Ty vážně nevíš, že se jmenuje Zarys?"

,,Jeho jméno jsem se nikdy neobtěžovala zapamatovat," pokrčila jsem lhostejně rameny. V podstatě mě moc nezajímalo na co mu bude Rytíř. Pro mě to znamenalo zbavit se dalšího idiota, který pro mě měl jen samé pohrdavé pohledy, kousavé poznámky a při první příležitosti by mi nejradši prohnal meč srdcem. I tak jsem se ale zeptala, proč.

,,Nevšimla sis, že v tomhle království je tak trochu všechno špatně? Mimo to jejich slavný město je nic jinýho nezajímá. Zbytek populace se protlouká, jak může. Rytíři občas vyjedou za hranice svýho bezpečnýho úkrytu, aby lidem ukázali, kdo je tady ta pravá autorita. A věř mi, že jí dokazujou dost drasticky. Znásilňujou, drancujou a vražděj. Zarys znásilnil mojí sestru a když zjistil, že je těhotná přijel jí osobně srazit hlavu. A Lochar jenom dělá, že se nic z toho neděje. Celý roky chci tomu zmrdovi provést to nejhorší, co si jen dokážu vymyslet, ale přes ten jeho meč se nedostanu," procedil skrz pevně zaťaté zuby. Viděla jsem, jak se jeho oči zalily potlačovanými slzami. Nejistě jsem k němu popošla a opatrně ho pohladila po tváři.

,,Je mi to moc líto. To.....jsem nevěděla," hlesla jsem. Že je v Eru něco hodně špatně a všechno, co jsem o něm kdy slyšela jen jedna velká lež jsem pochopila hned, jakmile jsme stanuli před králem. Zatímco se Lochar tvářil jako ctnost sama jeho království a lidi v něm umírali.

,,Jsi moje šance na pomstu," zašeptal Finn a vtiskl mi lehký polibek do dlaně.

,,Máš dýku z luminia. Proč nepoužiješ jí?" nechápala jsem.

,,Myslíš, že jsem to nezkoušel? Ty meče jsou z mnohem mocnějšího kovu, než je luminium." Dlouho jsem se na něj dívala a snažila se potlačit lítost, kterou jsem k němu cítila. Tohle nebyl můj boj. Nic mi do toho nebylo. A přesto jsem slyšela samu sebe říkat, dobře.

Vyslala jsem nitku magie vypátrat místo, kde se Zarys nachází, zatímco se mi v hlavě rodil plán. Tohle lokalizační kouzlo pozbývalo účinnosti ve velkém množství lidí. V téhle hospodě to ale neznamenalo žádný problém.

,,Obleč se krasavče a počkej na mě ve stájích," mrkla jsem na Finna a hodila po něm svoje věci.

,,Tohle mi asi nebude," ušklíbl se.

,,To ne, ale mě by se mohli hodit," uculila jsem se a vyšla z pokoje ven. Věděla jsem, že Rytíř se nacházel vzadu za krčmou a kouřil nějaký svinstvo, který mohutně zapíjel flaškou rumu. Přehodila jsem si dlouhé, rozpuštěné a trochu rozcuchané vlasy přes prsa a sešla dolů do výčepu nevšímaje si uznalých pohledů, oplzlých řečí a hlasitého pískání. Většina osazenstva už ale byla tak strašně zlitá, že sotva vnímala svět kolem.

,,Je. Pardon. Hledám stáje. Mám tam mít připravenou káď s horkou vodou," usmála jsem se rozpačitě, když jsem strašně nenápadně vrazila do vousatého hromotluka a vylila mu trochu rumu na oblečení. Zarys mě sjel pohledem od hlavy až k prstům u nohou a mlsně si přejel přes rty.

,,Mám tě doprovodit, maličká?" uculil se a odhodil nedopitou flašku.

,,Jestli nemáte nic lepšího na práci."

Rytíř se sehnul pro svůj meč, který měl ledabyle opřený o zeď, ale rychle jsem ho zarazila.

,,Vždycky jsem si něco takovýho chtěla podržet v ruce," chytila jsem ho za ruku, lehce přejela po jeho předloktí a odhodila si vlasy na záda.

,,Tak si ho podrž, princezno," řekl hlubokým, zastřeným hlasem. Měla jsem co dělat, abych neprotočila oči. Ještě dneska ráno by mi to tupý hovado nejraději proseklo krční tepnu, ale stačilo ukázat kozy a tomu imbecilovi ztvrdnul i mozek.

Popadla jsem tu ostře nabroušenou ocel s nádherně broušenou rukojetí a vyrazila ke stájím. Nezapomněla jsem při tom důrazně vrtět zadkem. Cítila jsem, jak mnou pulzuje moc ukrytá v meči.

,,Jdete?" otočila jsem se Rytíře a mrkla na něj. Málem se přerazil, aby mě dohnal. Potlačila jsem pobavené uchechtnutí a vkročila do nocí zalitých stájí, kde bylo slyšet jen frkání koní. Vnímala jsem ale přítomnost Finna i jeho lidí. Jakmile Zarys vešel za mnou s chtíčem vepsaným v očích, zabouchly se za ním s hlasitým prásknutím dveře a od stropu se snesla železná síť, která mě minula jen o vlásek a pohltila pod sebou nadávajícího Rytíře. Hned na to se ze stínů vynořil Finn a jeho společníci. Finn přese mě okamžitě přehodil plášť a odvedl mě stranou, zatímco ostatní odváděli Rytíře.

,,Zítra ráno na tebe budou čekat koně se zásobama. Kolik jich budeš potřebovat?" zeptal se mě a podal mi moje šaty.

,,Sedm," odpověděla jsem rychle. Finn jenom zvedl jedno obočí, ale k mému výpočtu se nijak nevyjadřoval.

,,Děkuju Fialko," pronesl po dlouhé odmlce.

,,Vzájemně jsme si prokázali službu, tak z toho přestaň dělat drama Finne. Měl bys co nejrychlejš vypadnout, než se ukáže Lochar," poradila jsem mu a podala mu rytířský meč.

,,Nech si. Mě byl byl k ničemu. Prodej ho na černým trhu nebo kde to kšeftujete. Ale nepokoušej se ovládnout jeho moc. Mohlo by tě to přijít draho," vysvětlila jsem, když se na mě nechápavě zadíval.

,,Taky bych ti chtěl něco dát," řekl a vtiskl mi do ruky dýku z luminia.

,,To....to je velká vzácnost Finne. Nemůžu si jí vzít," zavrtěla jsem hlavou.

,,Možná ti jednou zachrání život. Dávej na sebe pozor Fialko." Finn chytil můj obličej do dlaní a dlouze políbil.

,,Možná v příštím životě, Finne," usmála jsem se a dívala se, jak mizí ve tmě.

Posadila jsem se na trávu a dlouhé minuty hleděla do noci a naslouchala okolním zvukům. Poprvé za dva roky jsem měla pocit, že jsem udělala něco dobrého. Líp jsem se ale rozhodně necítila.